Zuzana Kubelková: Rubalíc aneb autorčin čtyřrozměrný tvůrčí prostor či Uklidni se…
Galerie Kuzebauch - Praha
19. 3. - 5. 6. 2020
Ve čtvrtek 14. 5. 2020 se zpožděním, způsobené pandemií koronaviru,
proběhlo oficiální,
ale přesto velmi přátelské setkání
a
zahájení
výstavy Zuzany Kubelkové:
Rubalíc.
"Zdánlivě nesourodé a často se měnící materiály
v mých dílech mě udržují v bdělosti,
co se tvořivosti a fantazie týče.
Neustále přemýšlím nad vlastnostmi
toho nebo onoho materiálu,
té nebo oné chemické sloučeniny
či
krystalického materiálu,
a o tom jak fungují sami o sobě, ve své vlastní podstatě,
co je u nich dané a neměnné",
řekla o své tvorbě Zuzana Kubelková, sklářská výtvarnice,
která v roce 2017 získala prestižní ocenění YOUNG GLASS Award.
Výstavu Zuzany Kubelkové: Rubalíc tradičně zahájil Mgr. Tomáš Hendrych. Vše ostatní bylo ale netradiční. Zahajovala se výstava, která už vlastně měla dávno skončit. Prohlídka se konala pod rouškou roušek a zahájení se konalo mimo nepříliš rozlehlé výstavní prostory, v zahradě za domem, jež nám přítomným umožnila přece jen jistý předepsaný odstup. Fyzický. Jako vždy nás tedy v přátelské pohodě Mgr. Tomáš Hendrych vítal a ocenil náš zájem i určitou odvahu, přijít a zúčastnit se vzdor době zcela netradiční.
Pak za podkresového zvuku brusky ze sousední zahrady předal slovo kurátoru výstavy PhDr. Petru Novému. Ten brusku sice svým hlasem skutečně přehlušil, ale posléze ji diplomatickou dohodou - přes plot - s aktivním sousedem umlčela Ing. Lucie Havlová, dobrý duch Galerie Kuzebauch. Díky tomu jsme se bez naslouchátek dozvěděli, že název výstavy Zuzany Kubelkové Rubalíc, psáno záměrně jako jedno slovo, je název nejen výstavy jako takové, ale i charakteristický znak Zuzany Kubelkové.
Autorka vystavených artefaktů totiž není
jen mistrnou tvůrkyní krásy
s využitím nečekaných a nekonečných možností skla,
ale filozofující autorkou, která hledá a nachází.
K líci rub a k rubu líc
Zuzana Kubelková přemýšlí o všem, vše obrací v mysli ze všech stran,
a pak to teprve zatavuje do svých skleněných artefaktů.
Není proto divu, že uspěla v prestižní mezinárodní přehlídce Young Glass.
Její autorská výstava v Galerii Kuzebauch
je určitým přenosem její prezentace na této přehlídce.
V této Galerii se jedná o její už druhou výstavu,
což v dramaturgii galerie není tak úplně běžné.
Ale pravidelný návštěvník má
díky tomu možnost porovnat vývoj a posun této umělkyně.
A ten je zřejmý.
Nemálo umělců
po nalezení své vlastní výtvarné cesty povětšině
už dál více či méně invenčně variuje své práce.
Zuzana Kubelková nikoli.
Na výstavě tak můžeme spatřit
i její zcela nové prvky a úplně nové nápady i cesty,
stejně tak jako ozvuky prací dosavadních.
Mimořádné jsou její promyšlené kombinace hrubých a leštěných povrchů.
Petr Nový, kurátor výstavy,
charakterizoval práce Zuzany Kubelkové
jako expresivně lyrické a zklidňující.
A hlavně jako překvapivé a vizuálně líbivé,
takže se divák může s chutí kochat pohledem na ně.
Jako další pozitivum vyzdvihl Petr Nový fakt,
že díla mají názvy.
I když právě díla Zuzany Kubelkové
by nápisy ani mít nemusela.
Sama od sebe totiž oslovují diváka a jsou dostatečně výmluvná.
Na rozdíl od mnohých současných tvůrců,
jejichž díla neříkají na první pohled nikomu nic,
a rafinovaný název jim i divákovi podsouvá jakousi myšlenku.
Petr Nový závěrem konstatoval, že Zuzana Kubelková je doklad,
že naše sklářství se zdárně a invenčně rozvíjí
a
mezi mladými tvůrci je dost těch, kteří se průměru vymykají.
Závěrečné slovo patřilo opět Mgr. Tomáši Hendrychovi, jenž nás informoval, že je rád, že se podařilo alespoň takto, prodloužením termínu, učinit výstavu přístupnou veřejnosti, když po celou dobu karantény na své diváky čekala v zavřené galerii. (Richard Koníček)
„Existuje ve světě sklářského umění jen několik mezinárodních soutěží a přehlídek majících dlouhodobou prestiž. Již výběr mezi finalisty je považován za velký úspěch, natož pak zisk některého z ocenění. Přesně takovou akcí je přehlídka YOUNG GLASS, pořádaná od roku 1987 v desetiletém cyklu dánským muzeem moderního skla Glasmuseet Ebeltoft pro výtvarníky do 35 let. Jejím cílem je upozornit svět na mladé talenty a nové přístupy k uměleckému sklu.
V roce 2017 udělila porota hlavní cenu Zuzaně Kubelkové, když její dílo My Chemical Romance zvolila z celkem 326 přihlášených. Součástí ocenění byla též autorská výstava v Ebeltoftu. Část z děl představených v Dánsku na přelomu let 2019/2020 jsme vybrali pro aktuální výstavu v Galerii Kuzebauch. Proč?
Zuzana Kubelková (*1987) totiž patří ve své generaci k těm sklářským tvůrcům, kteří s oblibou prolínají černou s bílou, rub a líc, experimentují s materiálem a technikami, hledají uměleckou cestu ven a zároveň dovnitř. Její přirozený tvůrčí prostor je proto nikoliv tří, ale čtyřrozměrný. Ať už stavuje průmyslově vyráběné skelné textilie, kouzlí tváře za oponou nebo kombinuje materiály, je vždy kreativní a odvážná. Vzájemný vztah Zuzany Kubelkové se sklem je totiž mnohem vážnější nežli jen letní (chemickou) romancí. “ (Petr Nový)
Kurátor výstavy:
PhDr. Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
169 00 Praha 6 - Břevnov
Říčanova 19
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Na facebooku jsme našli rozhovor Zuzany Kubelkové,
který v době koronavirové pandemie připravil Marek Torčík/ M. T.
Estetika kontrastu:
Výtvarnice Zuzana Kubelková vystavuje v Galerii Kuzebauch
Pevné, dominantní tvary nebo na první pohled tajuplné látky naznačující pohyb? S těmito a dalšími kontrasty pracuje výstava Zuzany Kubelkové: Rubalíc v pražské Galerii Kuzebauch. Kubelková (*1987) v rámci výstavy představuje inovativní díla, za které byla v roce 2017 oceněna v prestižní soutěži YOUNG GLASS v dánském Ebeltoftu, která je určena pro výtvarníky do 35 let.
Sklo je materiál plný protikladů. Jeho použití v umění a řemesle spočívá v kombinaci improvizace a představivosti s přesným plánováním. Je to umění a zároveň exaktní věda, alchymie i sochařství. Tady však protiklady nekončí: jako materiál je sklo na jednu stranu křehké, na stranu druhou dokáže unést ohromnou tíhu, celá města se budují ze skla a oceli.
Vizuální vlastnosti skla jsou základem mnoha optických iluzí a sám materiál často téměř popírá vlastní existenci: stává se transparentním oknem, čočkou, skrz kterou vnímáme a interpretujeme svět okolo nás. Jeho posláním je často být a zároveň tajit vlastní přítomnost. Je to magická látka, ze které se dají tvořit dechberoucí díla.
Výstava pracuje s představou materiálu, jako něčeho, co se dá zároveň popřít i zvýraznit, co má svůj pomyslný rub a líc, jak píše v průvodním textu kurátor výstavy PhDr. Petr Nový.
Představuje dvě polohy tvorby Zuzany Kubelkové: tavené plastiky kombinující sklo s brusným kotoučem a subtilní masky a objekty z tavené skleněné textilie.
Zuzana Kubelková, která studovala v ateliéru Skla profesora Ilji Bílka na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, se ve své tvorbě snaží věčně posouvat hranice možného - materiál pro ni není limitací, ale výzvou.
Zatímco se svět postupně zahaluje do izolace, výstava Zuzany Kubelkové je dočasně přístupná pouze online - na stránkách Galerie Kuzebauch či na portálu Artsy. Může se tak zdát, že výstava upevňuje právě onu tajemnou nehmotnost.
Při pohledu na díla vystavená v Galerii Kuzebauch si lze všimnout, že jednou z předních vlastností tvé tvorby je experiment - jakási eklektická schopnost sbírat okolní impulsy a přetvářet je v jednotné umělecké sdělení.
Kam se v současné době ubírá tvoje pozornost?
Ukázala se nějaká cesta jako neslučitelná se sklářskou tvorbou? M. T.
„Nemohu říct, že bych narazila na materiály, nebo cesty, co by byly neslučitelné se sklářskou tvorbou. Zatím. Samozřejmě ne všechny materiály se dají se sklem propojit, ale přesně to mě na tom baví: přicházet na nové postupy a principy zpracování materiálů, jejich kombinace. Celý ten proces vzniku, průzkum a přicházení na to, jak co pracuje či nepracuje, reaguje a nereaguje.
Hledání podnětů, co způsobí tu a nebo onu reakci. Člověk si připadá jako dítě, které dostalo ´Malého chemika´ a oči mu září. Já zářím, kdykoliv se mi podaří něco nového nebo alespoň nového pro mě. Stejně tak zářím, když se mi něco nedaří vůbec. Možná proto se chystám vrátit k odloženému projektu, na který jsem neměla mnoho času a nepodařilo se mi najít k němu klíč. Nebudu prozrazovat, o co se konkrétně jedná… Moji touhu na to přijít ovšem podporují náhlé změny počasí, co nás provázejí pomalu celou zimu a nemyslím si, že by to byl jen jednorázový rozmar přírody. Ale kdo ví, třeba opět dostane přednost něco jiného a naléhavějšího.“
„Neustále přemýšlím nad vlastnostmi toho nebo onoho materiálu, té nebo oné chemické sloučeniny či krystalického materiálu, a o tom jak fungují sami o sobě, ve své vlastní podstatě, co je u nich dané a neměnné.“ Zuzana Kubelková
V rámci výstavy vnímám určitou polaritu, ten pomyslný rub a líc. Na jednu stranu jsou tu tavená díla, hluboce ukotvené dominanty prostoru, na druhém pólu existují efemérní a křehké objekty ze skleněných vláken. Zároveň jsi schopná přetvářet industriální materiály v expresivní tvary s příběhem. Zajímá mě, jak tyto kontrasty vnímáš? Je to pro tebe něco, co je sklu vlastní? M. T.
„Tyto kontrasty jsou pro mě důležité, díky nim se mám neustále na pozoru. Zdánlivě nesourodé a často se měnící materiály v mých dílech mě udržují v bdělosti co se tvořivosti a fantazie týče. Neustále přemýšlím nad vlastnostmi toho nebo onoho materiálu, té nebo oné chemické sloučeniny či krystalického materiálu, a o tom jak fungují sami o sobě, ve své vlastní podstatě, co je u nich dané a neměnné. Navíc má sklo určité vlastnosti, které nemůžeme měnit, jsou stejně tak dané. Má své technologické postupy co musíme dodržovat, jinak z něho nikdy nic neutavíme, přestože toho někdy také hodně snese. Já se snažím tyto dvě vlastnosti skloubit dohromady a vytvořit objekt, který bude fungovat, který bude působit. A navíc mě baví pozorovat a naslouchat reakcím lidí, kteří objekty vidí poprvé, nebo i podruhé.“ Zuzana Kubelková
V sérii posmrtných masek Medrana je možno vycítit, podobně jako jinde v tvé tvorbě, náznaky jakési přicházející hrozby. Ať už jsou to kovové piliny, odlitky trčící do prostoru i samotné názvy - co se za nimi skrývá? A jak moc je to hrozba reálná? M. T.
„V tomto případě se nejedná o náznaky hrozby, která by se mohla stát. Jsou to zhmotnělé události roku, ve kterém tyto masky, posmrtné masky, vznikly a osobně se mě dotkly. Medrana je pojem ze španělštiny a znamená strach - strach z neznámého, strach z toho, co bude, třeba i strach ze života. To vše lze v těchto objektech najít. Jsou to tváře ´reagující´ na konkrétní moment, nebo v tomto případě momenty, které se v životě buď již odehrály nebo se pořád odehrávají, stále působí“. Zuzana Kubelková
Tvá výstava teď kvůli vyhlášené karanténě probíhá výhradně online. Mám pocit, že u tvých děl je, na rozdíl od toho, jak to je u literatury či filmu, fyzický kontakt často ten nejdůležitější. Jak se stavíš k tomuhle směřování světa do čím dál tím víc online působení? M. T.
„Online působení je nedílnou součástí dnešního života. Kdo není na Facebooku, Instagramu a dalších online portálech, pomalu jako by nebyl. V odvětvích, kdy člověk prezentuje sám sebe, se to pomalu stává nepostradatelné. Sama ale působím jen na facebooku a navíc tam mám jen pracovní věci ze své tvorby, a to ještě ne všechny. Vážím si svého soukromí, a o to víc mě pak potěší, když si mě někdo všimne na výstavě, kde věci vidí fyzicky a zaujmou ho, osloví mě a nebo jen předá kontakt někomu dál. Proto je pro mě fyzický kontakt lidí s mými díly důležitý, jelikož se díky nim i já setkávám se zajímavými lidmi, kteří mě třeba posunou zase o kousek dál, stejně jako je zase má díla.
Na druhou stranu je přes internet možné zasáhnout mnohem širší publikum a různé skupiny lidí. Ty, kteří nejsou schopni se na výstavu dostat, žijí své online životy, jsou nespolečenští nebo jen líní… Vše má své pro a proti, a proto jsem za tuto online výstavu vlastně ráda. Přesto doufám, že se jednoho krásného dne na výstavě všichni společně ve zdraví potkáme.“ Zuzana Kubelková
Připravil: Marek Torčík