Ztratili jsme Stalina aneb když tento film v Rusku promítat nelze…
Motto:
Poslankyně Ruské dumy Drapenkovová:
„V životě jsem neviděla nic tak hnusného.“
Není nad dobrou deklaraci žánru, do kterého je film zařazen. Film Ztratili jsme Stalina je kategorizován do dvou žánrů. Jako komedie, to na prvním místě, a jako drama, to na druhém. Troufáme si tvrdit, že komedií to nesporně je pro mladé diváky, kteří vědí o historii 50. let 20. století v Rusku po úmrtí strachem vynuceně zbožnělého ´tatíčka´ Stalina, starou belu. Dramatem to bude pro ty, co o tom slyšeli nebo to dokonce - byť naštěstí jen - zdálky prožili.
My se na projekci nesmáli, my měli pocit, že vidíme oživlé panoptikum, a protože jsme si předem onu dvojsečnou deklaraci filmu nepřečetli, říkali jsme si: „je to dokument, celkem to odpovídá všeobecně známým faktům, nebo to má být nějaký soft horor?
Dobrá volba
Víckrát jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz zmínili - pochvalně - o dramaturgii filmů pro pravidelné projekce, pořádané v Infocentru Prahy 3. Jde o filmy neběžné, připomínající doby socialismu a polooficiální projekce v Ponrepu či v Klubu diváků. Masový komerční profit z těchto promítaných snímků čekat nejde, ale přitažlivost pro náročnějšího diváka, znechuceného americkými spektákly o tom, jak borec zachrání svět před všeobjímající katastrofou a pod hvězdnatým praporem, tutově. Film Ztratili jsme Stalina rozhodně z řady ICP3 nevybočil.
Abychom v obraze byli
5. března 1953 umírá Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli i pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Během života se soustředili především na to, jak jej přežít. A tak se začnou naplno projevovat absurdní a pokřivené charaktery všech Stalinových pohrobků.
Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší, která do této chvíle patřila jen a pouze brutálnímu diktátorovi. O nejvyšší post či alespoň bezpečné místečko pod ním se perou ti, co se za dobu Stalinovy krutovlády dokázali zbavit jakéhokoli vlastního názoru. Stále se ujišťují, co by tomu nebo onomu řekl Stalin, a co by se jim za to mohlo stát. Povýšení? Gulag? Provaz? Koho se mají bát teď? Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb. (Oficiální text distributora - CinemArt)
Film měl vzniknout už dávno
Snímek vznikl na bázi černého humoru. Byla-li přesně taková skutečnost a ve všem, lze pochybovat, ale točit přesný hraný dokument by byl problém. Jednak je moc faktů a detailů utajeno a těch známých pak bezesporu překrouceno, ale hlavně by to nebylo určeno moc pro lidi. Forma karikatury kreatur, jež se držely zuby nehty v přízni Stalina, je schůdnější. Už začátek ukazuje, za jak nechutnou cenu ponižování se a šaškování se hřály ty vymyté mozky v přízni (?) všemocného Stalina.
Možná se dá mluvit i o politické satiře. Ale věci jsou tak vážné a závažné, že politická satira je na to málo. Nadsázka, zkarikování a absurdnost panoptikálního pojetí nás provede tragédií doby bez zbytečného vnitřního utrpení. A pozor, tragédií není smrt Stalina. Tragédií jsou ti, co zbyli z jeho okolí. Ochotní se pobíjet mezi sebou, tak jako bezcharakterní piráti, když objeví hledaný poklad. Ve filmu je to spíš okénko k moci. Ba k všemocnosti bezmála. A ten současný jazyk filmu, kterým se tam domlouvají, pomlouvají, umlouvají mezi sebou? To přibližuje děj současnému uchu. V jádru to tak ale bohužel bylo.
Odhalené zahalení
Z kaleidoskopu postav mrazí. Atmosféra doby. Lidské trosky v objetí funkcí a rizika smrti. A navíc zlí skřeti. Sami s hříchy i na životech. Všichni. Ale vůči tatíčkovi Stalinovi s jeho miliony obětí, jež ´nebyly hodné´, jsou to svatoušci. A v úvodní večerní ´idylce´ u báťušky Stalina je to z cynických řečí těch exotů znát. Ale po jeho smrti…To už každý z nich kope za sebe a všichni do sebe. Navzájem.
Ale současně se snaží přihrávat si, nahrávat si a přečíslit a přechytračit zbývající. Inu členi politbyra. Nejužšího vedení velmocenské říše, Sovětského svazu. A v jiných scénách, ze sídla všemocné oficiálně teroristické organizace KGB, slyšíme - při popravčích výstřelech - volání nevinných ´Ať žije soudruh Stalin´. Je dobré to vědět. Kdo nevěděl. Je dobré to připomenout, kdo už zapomněl. Ale není dobré to doslova zobecňovat, a dokonce plně přenášet jinam. Svět se přece jen o něco změnil. Dnes už - ne, že by to nebylo úplně možné - jsou k dispozici jiné formy a metody. Žel s týmž výsledkem. I dnes známe ze všeho - my obyčejní - sotva desetinu pravdy. Tenkrát ale nevěděli obyčejní lidé zhola nic.
Titul: Ztratili jsme Stalina
Země původu: Velká Británie / Francie / Belgie 2017
Producenti: Nicolas Duval Adassovsky, Kevin Loader, Laurent Zeitoun, Yann Zenou
Režie: Armando Iannucci
Předloha: Fabien Nury (komiks), Thierry Robin (komiks)
Scénář: Armando Iannucci, David Schneider, Ian Martin
Kamera: Zac Nicholson
Hudba: Christopher Willis
Střih: Peter Lambert
Scénografie: Cristina Casali
Kostýmy: Suzie Harman
Hrají: Steve Buscemi, Jeffrey Tambor, Simon Russell Beale, Jason Isaacs, Andrea Riseborough, Michael Palin, Olga Kurylenko, Rupert Friend, Paddy Considine, Adrian McLoughlin, Paul Chahidi, Paul Whitehouse, Dermot Crowley, June Watson, Elaine Claxton, James Barriscale, Tom Brooke, Nicholas Woodeson, Paul Ready, Roger Ashton-Griffiths, Karl Johnson, Sylvestra LeTouzel, David Crow, Jonny Phillips, Diana Quick, Cara Horgan, Eva Sayer, Jonathan Aris, Miroslav Zaruba, Attila G. Kerekes
Střih: Peter Lambert
Scénografie: Cristina Casali
Kostýmy: Suzie Harman
Žánr: komedie / drama
Stopáž: 106 minut
Ocenění:
BAFTA
- 2018 - Armando Iannucci, David Schneider, Ian Martin (adaptovaný scénář)
European Film Awards
- 2018 - Armando Iannucci (nejlepší komedie)
Toronto IFF
- 2017 - Armando Iannucci (cena pro filmy od tvůrců zvučných jmen a výrazného stylu)
British Independent Film Awards
- 2017 - Simon Russell Beale (nejlepší vedlejší herec)
- 2017 - Nejlepší casting
- 2017 - Nejlepší masky
- 2017 - Cristina Casali (nejlepší výprava)
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=ZYeprqAo1bE
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: internet