Úvod > Ztracená paměť?/Verlorenes Gedächtnis aneb výstava, která paměť probouzí a zavírané oči otevírá

Ztracená paměť?/Verlorenes Gedächtnis aneb výstava, která paměť probouzí a zavírané oči otevírá

15.04.2016 14:38

NTK – parter – Praha

13. 4. - 15. 5. 2016

Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice

Verlorenes Gedächtnis? Orte der NS-Zwangsarbeit in der Tschechischen Republik

Naše planeta, naše země, naše města a vesnice, naše krajina, každé místo, už v běhu dějin prožily mnohé. Dobré, ale víc, toho zlého. Na některé události se vzpomíná, na jiné se zapomíná. Někdy je to snad i dobře, ale na některé události a místa s nimi spojená by se zapomínat nemělo a nesmí. Paměť o tom, co se tam dělo a dít nemělo, se nesmí nikdy ztratit.

Ztracená paměť?

Tak přesně to by se stát nemělo. Otazník v názvu pozoruhodné a burcující dvojjazyčné výstavy, kterou jsme navštívili, je proto právem. V povědomí neznalých rezonují dnes daleko více pojmy jako holocaust, vyhlazovací tábory, válečná zvěrstva a tragédie, ale neprávem se zapomíná na další z tváří nacistické mašinérie - nucené práce. Problematika nucených prací pro Německou říši za II. sv. války je tak ve stínu ještě horších zvěrstev, která nacismus na lidu Evropy páchal. A to je chyba. A tak o to, aby obludná instituce nucených prací neupadla úplně v zapomenutí, usiluje především Institut Terezínské iniciativy.

Burcující putovní výstava

U příležitosti zahájení výstavy Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice se ve středu 13. 4. 2016 od 12.30 hodin konal v prostorách Národní technické knihovny v Praze 6 – Dejvicích seminář pro všechny, kdo se zajímají o moderní dějiny a jejich stinné stránky. Dodejme, že mu předcházelo (16. - 18. 3. 2016) 3denní česko-německé setkání mládeže určené studentům od 16 do 23 let. A že další lokace a semináře budou následovat. Doplňkem pražského semináře byla a až do poloviny května 2016 i bude ona putovní panelová výstava, jejíhož zahájení jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili a měli tak jedinečnou příležitost shlédnout výstavu na jejím prvním zastavení v České republice.

Zapomenutá místa nucené práce v České republice

Expozice (autorem je historik Dr. Alfons Adam) návštěvníka názorně a přehledně na dvaceti ilustrovaných panelech formátu A0 umístěných na malířských stojanech seznámí, jak s tématem nucené práce obecně, tak s 18 konkrétními a klíčovými místy. Jednotlivé panely přinášejí historická fakta, zachované dokumenty, fotky a také osobní vzpomínky pamětníků. Nucené práce se totiž konaly na konkrétních místech naší vlasti. A tam se na ně někde zapomíná, jinde jsou naopak nějakým způsobem připomínána. Každopádně, ač mají - z geografického hlediska jde o konkrétní místo, město - zdánlivě jen lokální význam, ve svém důsledku mají a měly význam celoevropský. Jednak tam totiž byli nasazeni lidé z celé Evropy a nejen od nás, a jednak tam museli za nelidských podmínek pracovat ve prospěch nacistické mašinérie, a tím, proti své vůli, za cenu násilí a ponížení, podporovat německé válečné běsnění.

Výstava vůbec poprvé poukazuje na fakt, že se nucená práce nevztahuje jen na území Třetí říše, ale také na území československého pohraničí a protektorátu Čechy a Morava.

Otázka zní, proč se o tom všem tak málo ví?

Otázka, čím to, že se ví mnohé o tzv. totálním nasazení v Německé říši a málo o nuceně nasazených na území ČR, nedala spát autoru výstavy historikovi Dr. Alfonsu Adamovi z Institutu Terezínské iniciativy, Praha. Pro myšlenku projektu získal ke spolupráci instituce jako Antikomplex, Živá paměť a KZ - Gedenkstädte Flossenbürg. A po dvouletém úsilí všech vznikla výstava Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice.

Jak uvádí autoři,„výstava chce poukázat na nepříliš známý příběh nacistické nucené práce v českých zemích. Nuceně nasazené pracovníky jste mohli nalézt v továrnách, na polích i na výstavbě silnic. Na tento aspekt II. sv. války se ale často zapomíná. Fenomén nucené práce se týká principů, jež bereme za samozřejmé, zároveň na ně ale stejně samozřejmě zapomínáme a dáváme tak prostor diskriminaci a vyloučení, ponížení a vykořisťování. Snad ve vás tento pozapomenutý příběh probudí chuť se ptát, divit a hledat své odpovědi.

Výstava vás provede 18 místy – městy, obcemi i opuštěnými oblastmi, kde byli během II. sv. války lidé z mnoha evropských zemí – Židé, Romové, Poláci ze Slezska, naverbovaní nebo zavlečení tzv. východní dělníci (Ostarbeiter), západoevropští civilní pracovníci i váleční zajatci. Pracovní nasazení bylo organizováno většinou ve skupinách a nuceně nasazení byli umístěni a střeženi v hromadných ubytovnách – táborech. Polští nuceně pracující v mnoha případech pracovali v českém pohraničí na selských dvorech, kde také bydleli.

Aktuální podobu míst provází výpovědi pamětníků, snímky objektů a původními historickými fotografiemi. Výstava poprvé poukazuje na fakt, že se nucená práce nevztahuje jen na území třetí říše, ale i na území československého pohraničí a protektorátu Čechy a Morava.“

Čísla, fakta, osudy lidí i míst…

Při prohlídce výstavy i z úst přítomných autorů, pamětníků a odborníků jsme se dozvěděli, mnoho informací, jež jsme dosud netušili. Třeba to, že v naší republice pracovalo na nucených pracích 240 tisíc lidí z celé Evropy! A že po celé Evropě, kam dosáhla černá síla nacismu, bylo obdobně na nucené práce nahnáno neuvěřitelných 13 milionů lidí (!). Stejně tak šokující byly i příběhy na panelech, a snad ještě emotivnější ty, vyslechnuté z úst samotných účastníků. Prokázalo se to, co je známo, že čísla a dějinná fakta jsou nesporně ohromující a důležitá, ale teprve až konkrétní příběh vyburcuje naše vědomí.

Panely nás seznámily s vybranými nejvýznamnějšími místy. Jejich podrobný přehled najdete na webové adrese https://www.ztracena-pamet.cz/cs/index.html a nemá smysl je zde popisovat.

Nás na www.www-kulturaok-eu.cz z toho všeho zaujal třeba příběh Dětřichova u Moravské Třebové, kde byla tzv. porodnice pro ženy nasazené na nucené práce v celé naší republice. A hlavně fakt, že jich tam v šílených podmínkách rodilo za dobu existence tábora 600 a že třetina dětí přes snahu minimálního a nevybaveného zdravotního personálu zemřela.

Ale nebyli jsme ohromeni jen my. Jak nám přiznal za autorský tým třeba Tomáš Divina, ředitel Česko-německé společnosti, byli on i přizvaní odborníci neustále překvapováni novými informacemi, jež při dvouleté přípravné práci na výsledné výstavě objevili. A jak doslova dodal: „už to je důvod oslovovat mládež a sdělovat jí to, co jsme zjistili.“

Malý osobní průřez velkou tragédií

Každé z míst spojených s masivním nasazením nucených prací má unikátní sdělení do budoucna. V Litoměřicích byl největší pobočný koncentrák u nás. Liberec byl centrem nucených prací severních Čech. V Mostě bylo nasazeno nejvíc pracovníků. V Sezimově Ústí vybudovali židé dodnes zachovanou funkcionalistickou továrnu a v témže slohu i sídliště a nic a nikdo to tam nijak nepřipomíná. Chrastava byla centrem zbrojního průmyslu v severních Čechách. V Chebu stojí na místě francouzského tábora pole solárních panelů a nucené práce připomíná jen pomník ruským zajatcům na místním hřbitově. V Holýšově fungovalo sedm hromadných a jeden koncentrační tábor. V Karviné dřely tisíce sovětských a italských zajatců a Poláci z okolí. V Žacléři ženy z Polska a Maďarska. Nelidské výkony zákopníků z konce války v Poličné nepřipomíná dnes už nic. V Bohumíně bylo ghetto pro tamní polskou menšinu. A v Praze? V Praze pracovalo pro zbrojní průmysl 150 tisíc totálně nasazených…

To je samozřejmě jen nepatrný zlomek informací, jež najdeme na výstavě, která není snadno stravitelná, ale která je potřebná, zajímavě zpracovaná a poučná. Do minula i do budoucna.

Pořádá Institut Terezínské iniciativy, o. p. s., ve spolupráci s partnery Antikomplex, Živá paměť a KZ - Gedenkstädte Flossenbürg. ve výstavních prostorách Národní technické knihovny v Praze 6 – Dejvicích.

Výstava je otevřena v parteru knihovny denně až do 15. 5. 2016

Poznámka tvůrců výstavy: