Znojemsko a Podyjí aneb proč jsme navštívili znojemské okolní vinice?! – část 2.
Znojmo – srpen 2017
Povídání o Znojmu a okolí, jímž nás vozil speciální autobus pro vínachtivé turisty s příhodným, jednoznačným, lákavým a slibně malebným názvem – Vinobus - pokračuje druhou částí. V té prvé nás Vinobus vezl po trati až do vinařské obce Havraníky (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojemsko-a-podyji-aneb-proc-jsme-navstivili-znojemske-okolni-vinice/).
Srpen pro vinaře znamená dokončení zelených prací,
dohled nad stavem hroznů a první úrodu.
Teď zamíříme dále na jih, až na samé hranice do obce Hnanice a pak dál přes Devět mlýnů, podél vinice Šobes, přes Šatov do Chvalovic, kde zase putování Vinobusem přerušíme. Nejprve ale pár slov o slavné viniční trati Staré vinice.
Staré vinice
Ochutnávkový stánek společnosti Znovín Znojmo se nachází na okraji vřesoviště, které nese název Havranické. Kromě tohoto vřesoviště lze podobné vřesovištní ostrůvky najít v celém Národním parku Podyjí.
Ovšem to úplně nej, se rozprostírá právě zde, kolem Havraníků, Hnanic a Popic. Všechna vřesoviště jsou v podstatě místa, kde se nedala obdělávat orná půda ani založit vinice. Bránily tomu prudké svahy a skalnaté pahorky. Havranické vřesoviště je pozůstatkem pradávného vyklučení lesa, a tak místním po staletí sloužilo jako pastvina.
Havranické vřesoviště je největší na Znojemsku i celé jižní Moravě. Pro botaniky dodejme, že tam roste kostřava, vřes, kručinka, koniklec, divizna i janovec. A pro faunymilovné zas, že tam žijí kudlanky nábožné, dudci a ještěrky zelené či puchýřníci (známé„španělské mušky“).
Národní park Podyjí
Trasa Vinobusu zasahuje do Národního parku Podyjí. Tak snad i pár slov o něm. Jde o náš nejmenší národní park, vyhlášen byl dokonce až v roce 1991, ale má své přednosti a specifika. Především ho tvoří čtyřicetikilometrový kaňon Dyje (od Vranova nad Dyjí po Znojmo) a na rakouské straně na něj ještě plynule navazuje Nationalpark Thayatal.
Řeka Dyje tu tvoří nejen meandry, ale i suťová pole, skalní stěny, věže, jeskyně, a dokonce i tzv. kamenná moře. Geologové uvádějí seznam zastoupených hornin (od vápence po žulu). To má na svědomí i vznik rozličné vegetace. Od horských bučin (na západě) po teplomilné lesostepní doubravy (na východě), a to vše s rozsevem řady vzácných druhů fauny i flory.
Čížov
Cestou příhraniční oblasti jsme míjeli nejen přírodní krásy, ale i relikty doby nedávné. Tedy i budovu bývalé pohraniční stráže na okraji obce Čížov. Dnes je v ní je už sice moderní Návštěvnické středisko Národního parku Podyjí, ale hned vedle - jako memento doby, jsou zachovány zbytky tzv. Železné opony (mimochodem jediné dochované na Jižní Moravě).
Něco o kopání písku pro Vídeň
Zajímavostí jistě bylo sdělení, kterého se nám cestou dostalo od průvodce. Souviselo – jak jinak - s vínem, konkrétně s vinnými sklepy. Ty se tu kopaly hlavně v zimě, když na vinici nebyla práce. Ze sklepů v Havraníkách, Popicích, Konicích, Novém Šaldorfu i Sedlešovicích se ale dařilo vykopávat mimořádně jemný písek. Podnikaví vinaři se tedy záhy dohodli s vídeňskými stavebníky, kteří ho díky zájmu Vídeňáků s úspěchem používali na zdobení vídeňských měšťanských domů i paláců kvalitními a výtvarně zajímavými štukami.
Dnes už se to nedělá.
„Kopání písku pro Vídeň“ ale trochu zůstalo. Jako recesní akce, již v lednu pořádají vinaři Nového Šaldorfu. Tříčlenná družstva v sklepních chodbách prodlužují - samozřejmě dobovými nástroji - sklep dál do svahu. Jsou tři, protože podle pravide, musí jeden z nich kopat, druhý musí nakládat písek do putny a třetí s ním musí běžet k váze umístěné venku před sklepem. Kdo vyhraje, není až tak podstatné. Podstatnější je následná oslava.
Hnanice
A teď už k obci Hnanice. Ve středověku tu vedla obchodní stezka. Hnanice byly první obcí za hranicí od Rakouska. Část obce tehdy, tak jako desátky z vinic náležely Louckému klášteru.
Dominantou obce je náměstí s kostelem sv. Wolfganga (gotický, barokně přestavěný). Jeho atrakcí je chrámová studánka se zázračnou vodou.Už od 13. st. ji proto vyhledávali poutníci (z celé Evropy!), aby se s ní omyli a vyléčili si tak své neduhy. Takové malé jihomoravské Lurdy to byly. A traduje se, že když to snad náhodou nezafungovalo, tak v nedalekém lese žil poustevník,který vynikal svými léčitelskými schopnostmi a ten to jistil.
I ve Hnanicích jsou vinné sklepy. Víc jak sto. Časem vytvořily osobitou zástavbu po obou stranách ulic nazvaných dnes Sklepní a Okružní, nacházející se v jihozápadní části obce. V okolí Hnanic se totiž nachází hned několik významných viničních tratí (Knížecí vrch, Fládnická, U Chlupa a U kapličky). Jsou rozmístěny přímo v Národním parku Podyjí a tak musejí být ošetřovány podle zvláštních pravidel, což se projeví následně i na specifikách místního vína.
Hnanické kapličky
Kolem Hnanic se nachází 11 výklenkových kapliček (tzv. poklon), které pocházejí vesměs z 19. st. (nejstarší, sv. Ivana, z roku 1805). Největší z nich je zasvěcena sv. Hubertovi.
Devět mlýnů
Jak název napovídá, jde o úsek Dyje, kde ve své době, opravdu bývalo a uživilo se 9 mlýnů. Tři z nich zanikly hodně dávno, ze zbývajících 6 jsou už dnes také jen pouhé trosky a stopy. Nemlely totiž už za první republiky. Ale ještě sloužily k rekreaci (největší byl dokonce přestavěn na hojně navštěvovaný hotel).
Konec 2. světové války ale znamenal jejich definitivní konec. Měly smůlu. Nacházely se totiž přímo ve vojenském pásmu. A dokonce se tu prý plánovala i stavba přehrady, která by zničila celé údolí. Naštěstí ´plán – eroplán´, jak se tehdy říkalo. Ale i tak už mlýny Zemský, Weithoferův, Gruberův, Judexův a mlýn zvaný Papírna, stejně jako někdejší hotel Gruber, připomínají jenom pozůstatky jezů, splavů, náhonů a kamenných zdí, a také zarostlé základy hospodářských budov či stará jména v mapách.
Vinice Šobes v Národním parku Podyjí
Tato vinice (byla tam další ochutnávka) je jednou z nejlepších evropských vinařských poloh, ovlivněná jedinečným mikroklimatem. Říká se, že je to nejkrásnější vinice u nás. My to potvrdit nemůžeme, mnoho vinic neznáme, ale krásné se nám zdály vlastně vinice všechny.
Vinice Šobes je na úbočí skalního ostrohu v meandru Dyje. Přímo v centru Národního parku Podyjí a sklízí se tu především známé Rulandské bílé a šedé či Ryzlink rýnský a vlašský.
Byla nám doporučena i vyhlídka u Šobesu. S dokonalým rozhledem na zvlněný hřbet. Vede tam most přes Dyji, tzv. Římská cesta (stará dlážděná obchodní cesta, co od raného středověku spojovala české země a Rakousko). My se ale drželi Vinobusu a jeli dál.
Vyhlídka Devět mlýnů
Na severozápadním okraji vinice U kapličky je k dispozici ještě další výhled na meandry Dyje a vinici Šobes. (Od hotelu se tam jde po zelené). Vyhlídka je v Národním parku, v místě s tím úplně nejpřísnějším ochranným režimem. Proto je zbudována citlivě, a to tak, aby ani v nejmenším nerušila unikátní okolí s chráněnými druhy rostlin a živočichů. Ale my jeli dál.
Šatov
Slavné jméno slavné obce. Dodnes. A to byla založena už v roce 1200. Až do zrušení řádu v Louckém klášteře mu patřila. A stálo to zato. Ještě v roce 1845 byl totiž Šatov se svými 626 ha vinic největší vinařskou obcí na Znojemsku. V pol.19. st. se však její vinařský rozkvět zastavil.
První ranou byly choroby vinné révy a druhou v roce 1890 révokaz, který se právě zde vyskytl vůbec poprvé na našem území. Z obou ran se už produkcí a kvalitou vína nikdy Šatov zcela nevzpamatoval. Ale významným producentem je i dnes.
Jinak dominantu obce tvoří barokní kostel sv. Martina a kaple Božího hrobu s gotickou kostnicí (typická to součást kostelů raného středověku, hlavně 13. st.).
Z jiného soudku dějin je v katastru obce umístěný známý a navštěvovaný pěchotní srub MJ- S3 „Zahrada“. Byl součástí opevnění státu budovaného v letech 1936 - 1938 (dnes je v péči Technického muzea Brno). My ho ale jenom pozorovali cestou z Vinobusu. Díky této novodobé památce se jedna z místních viničních tratí nazývá jednoznačně U bunkru. Ty další už mají civilnější jména. Např. vinice Peklo (prý vůbec nejteplejší místo celé oblasti) a Skalka.
Sklepní uličky v Šatově
I přes malér z 19. století si šatovské sklepní uličky zachovaly původní vzhled. Severní (bezmála kilometr dlouhá) je ve vesnické památkové zóně. Její sklepy v podložním pískovci mají často až několik set metrů délku a tvoří je zpravidla spleť chodeb, protože se větví do bočních kójí. Nadále se sem ukládají archivní vína.V některých případech už ale slouží i jiným účelům.
Malovaný sklep
Šatovskou raritou je ovšem sklep zdobený fantaskními plastickými malbami. Najde se zahloubený do pískovcového svahu při silnici na Havraníky. Sklep jsme bohužel v tom letu nenavštívili, což je škoda zejména z hlediska našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz, jehož hlavní téma je právě výtvarné umění. Jak se uvádí, jedná se totiž celkem o pětici menších chodeb vyzdobených naivistickými a barvami hýřícími obrázky. Vytvářel je místní lidový umělec – Maxmillian Appeltauer - značnou část svého života (1934 – 1968).
Šatovská zvonivka
A ještě jednou o Šatovu. Poznali jsme to na vlastní kůži, když nás autobus vezl po svébytné dlažbě místní komunikace. V roce 1876 byla v Šatově založena továrna na keramické dlaždice, obkladačky a další podobné výrobky. Firmu proslavila zejména tzv. šatovská zvonivka a keramická dlažební kostka. No, a tou byly ve své době vydlážděny ulice či náměstí řady měst u nás i v Rakousku. Stejně jako zmíněný úsek v Šatově.
Vinařská obec Chvalovice
Původ této obce se datuje do roku 1279. Nachází se v údolí u potoka Daníž u hranice Moravy a dolních Rakous. Obec (původně Kallendorf či Korndorf) po různých vlastnických peripetiích spadla v 16. st. i ona pod Loucký klášter. Pozemky v okolí Chvalovic totiž vůbec patřily převážně klášterům. Mimo louckých premonstrátů to byli žďárští cisterciáci a znojemští jezuité. Loučtí opati obhospodařovali také místní kostel sv. Markéty (poprvé zmíněn v r. 1284). V obci je i tzv. Zámeček, dnes už chráněná kulturní památka, Mariánský sloup řečený „Loretto“, ze 17. st. a soubor barokních soch.
Jinak jde o prosperující obec, vybavenou na místní stav nadstandardně. Jsou tu totiž obchůdky, cukrárna, penziony a další podnikatelské aktivity (erotika…). Tím pádem je tu třeba i velké dětské hřiště s in-line dráhou, Prehistoric Park s modely dinosaurů a dalších zvířat. Místní část obce Chvalovice - Hatě, tedy hraniční přechod do Rakouska, navíc třeba disponuje i nebývalým outletovým centrem (Freeport Fashion). V době našeho pobytu ve Znojmě a při našem průjezdu Chvalovicemi se právě toto centrum nákladně přestavovalo a rozšiřovalo. Náklady stavby byly vyčísleny na 40 mil. Kč. A poněkud „dryjáčnický“ vzhled, typický pro podobná příhraniční centra, budovaná po pádu železné opony, se v jeho případě přestavbou má radiálně změnit. Mají ho dokonce zdobit prvky stylu Art Nouveau. Je pak otázka, zda z toho nebude další monstr podnikatelské baroko. Ale co, komerčně to fungovalo už před tím. Ročně sem totiž zamířilo na 2 miliony (!) zákazníků, na něž čekalo třičtvrtě stovky(!) obchodů.
Protože ale máme ke sdělení ještě řadu informací z našeho znojemského výletu, přerušíme teď už podruhé naší cestu ve Chvalovicích a pokračovat budeme zase příště. Čeká nás totiž přejezd podél hranic na jihovýchod, na hrádek Lampelberk. Ale o něm a všem dalším příště.
Teď už jen praktické info závěrem:
Především musíme upozornit na skvělý a podrobně zpracovaný web https://www.vinobus.cz/, kde se najde mnohem víc informací, než jsme pro odtamtud načerpali my. Vyplatí se ho otevřít. My vycházeli ale i z průvodcovského slova, jež jsme měli možnost sledovat během našeho putování Vinobusem a sem tam jsme něco vyčetli i z jiných zdrojů.
A nakonec to hlavní:
Jízdní řád a sezona Vinobusu v roce 2017: do 17. 9. 2017 jezdí denně
Ceny jízdného:
1. Mezizastávkové: za osobu 20 Kč
2. Základní celookruhové (přestupní): za osobu: 130 Kč
3. Rodinné - Mezizastávkové: Za osobu: 15 Kč
4. Rodinné (2 dospělí a až 3 děti) – celý okruh (přestupní): za osobu: 90 Kč
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková, město Znojmo