Znojemsko a Podyjí aneb proč jsme navštívili znojemské okolní vinice?!
Znojmo – srpen 2017
Návštěvníkům webu www.www-kulturaok-eu.cz je asi známo, že mimo řady ryze kulturních rubrik mámei rubriku Ostatní (https://www.www-kulturaok-eu.cz/ostatni/), do níž se uchylujeme při úletech od počítačů. Když zavítáme tam, kde se odosobníme a nepracujeme.
No… Karel Čapek řekl asi toto: Kdo odpočívá, nelení, protože připravuje příští práci.
A tak i my, když jsme pryč a když takzvaně leníme, tak neleníme, ale připravujeme (si) příští práci. Sbíráme sice také síly, to ano, ale především dojmy, informace, různé materiály a fotky.
A tentokrát jsme po sérii počínající Roudnicí nad Labem, pokračující Františkovými Lázněmi a Ostravou, přes Volary a České Budějovice až po zatím poslední zastávky na našem webu - Bechyni, zvolili Znojmo. Proč? Neznali jsme je a chtěli poznat. A navíc, je to přece Morava, dokonce jižní Morava a hlavně, kraj vinic, tak proč bychom tam nezavítali, že?!
Sklepy nejsou klepy
Už jsme toho slyšeli mnoho o vinných sklepích, vinicích a tzv. viničných drahách, tak jsme se na ně zkrátka jeli podívat osobně. Sice jen v rámci našeho znojemského pobytu, ale dříve než budeme na našem webu procházet tímto starobylým městem, musí se k němu dojet. A cesta vede – jak jinak - skrze vinice a viničné vesničky. A tak začneme to naše povídání o Znojmu jeho okolím, kterým nás vozil speciální autobus určený turistům a vína chtivým, s příhodným, ale jednoznačným, lákavým a hlavně slibně malebným názvem - Vinobus…
A bylo to krásné. A bylo i krásně. Tak, co si přát ještě více.
Jižní Morava je všeobecně vnímána jako kraj malebný, zalitý sluncem a oplývající vínem řady chutí. Tradice vinařství na jižní Moravě ale nezačala ve 14. století Karlem IV., jako v Čechách, tady sahá - prokazatelně - až do doby keltského osídlení. A stále se rozvíjí, zdokonaluje a tříbí. Vinné sklepy a v nich skryté zásoby vzácných ročníků vín, čili archivy, nabízejí, či spíše pečlivě tají své vzácnosti - vína ročníků a chutí, jež jinde u nás nenajdeme.
Jižní Morava není ale jenom o víně…
Abychom však malebnému kraji Jihomoravskému nekřivdili. Kraj se řadí i mezi hospodářsky významné regiony státu. Přispívá k tomu strategicky ideální lokace. Jihovýchod ČR, sousedství s Rakouskem i Slovenskem. Dá se říci, křižovatka Evropy. Dodejme, že plochou je Jihomoravský kraj čtvrtý v republice a počtem obyvatel dokonce třetí.
Navíc má - díky poloze - v Evropě i nezanedbatelnou roli historickou pro celý náš stát. Vždyť právě tudy, Jihomoravským krajem, k nám se věrozvěsty Cyrilem a Metodějem doputovalo křesťanství a tudy dokonce i dále do evropských zemí.
Říční síť – odpradávna ideální obchodní cesta – zavdávala vznik řadě měst a obcí. A stráně kolem řek, říček a potoků se právě tady na žhnoucí jižní Moravě, nabízely k pěstování ovoce a především vína. Proto běh času a činorodost obyvatel rozmístily na území jižní Moravy bezpočet kulturních, přírodních i technických památek. A nezanedbatelný je i podíl památek židovských.Nechybí ale ani nová zajímavá architektura. Jižní Moravu má v evidenci dokonce i prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Lednicko – valtický areál a Vila Tugendhat v Brně - Černá Pole).
Jižní Morava může také nabídnout hned pět mimořádných turistických oblastí (Brno a okolí, Moravský kras a okolí, Pálavu, Slovácko, již zmíněný Lednicko-Valtický areál a v neposlední řadě i Znojemsko a Podyjí, které jsme se rozhodli navštívit my).
A i když jsme se ubytovali přímo ve Znojmě, zajímalo nás samozřejmě Znojemsko, jež – nejen podle bedekrů – je pradávnou kulturní krajinou, dnes zaštítěnou a doplněnou Národním parkem Podyjí, protnutým u nás celkem neběžným kaňonem řeky Dyje. Ten svojí úctyhodnou zachovalostí zosobňuje věrně představu o tom co, že je to nádherná příroda. A aby toho nebylo málo, tak totéž ovšem v menším přestavuje i levý přítok Dyje – Jevišovka.
Vinobus
Chtěli jsme si tedy alespoň prolétnout okolí Znojma. A protože asi nejsme sami, zavedli tu Vinobus. Provozuje ho VOC Znojmo, tedy místní a okolní vinaři. Cesta po vinicích tvoří okruh (Znojmo– Znojmo). Dá se projet celý, což jsme zvolili my, stejně jako jenom část. Třetí varianta vychází z toho, že Vinobus jezdí tentýž okruh 3 x za den (ráno, v poledne a v podvečer). Není tedy problém (na tutéž jízdenku) vyjet ráno, někam dojet, tam pobejt (a degustovat) až do příjezdu druhého či třetího kola Vinobusu a pak se s ním vrátit. Myšleno je i na cyklisty. Vinobus táhne přívěs pro uložení kol. To vše se děje s mnoha zastávkami, a na mnohých je už připravena degustace tamního vínka. A jezdí se s průvodcem, jenž vám cestu a hlavně míjené zajímavosti přírody, historie i vinařství průběžně komentuje.
Vinobus nás tedy ze Znojma provezl nejvýznamnějšími vinařskými sklepy Znojemska. A my obdivovali vinice, Národní park Podyjí a navštívili i Loucký klášter.
Doplňme, že Vinobus má kapacitu (32 míst) a přívěs na 20 kol. Celá trasa Vinobusu měří bezmála 60 km a cestou se zastavuje 13 x.
Bohatě využívanou atrakci kromě samotných vinařů sdružených ve VOC Znojmo, podporuje také město Znojmo a Jihomoravský kraj.
Vinobus
- je provozován od roku 2015, kdy měl premiéru na tradičním Znojemském historickém vinobraní
- od roku 2016 jezdí od dubna, v létě dokonce denně
Díky Vinobusu jsme objeli nejen vinařské lokality – vinice, ale objevili i sklepní uličky, navštívili vinné sklepy i turisticky zajímavé křižovatky. Pro motoristy to je ideální příležitost, jak objíždět okolí, a přesto si moci legálně přihnout pravého znojemského vína mnoha druhů.
A i když degustace na vybraných zastávkách není v ceně jízdenky, jisto jistě neodoláte. Z našeho pohledu byla na poklidné ochutnání sklenky vína moc krátká přestávka (jsou patnáctiminutové) a už se frčelo dál, jinam. Lámete to tedy do sebe moc rychle. Ale, proti gustu žádný dišputát…My raději volili alespoň minimální obhlídku každé ze zastávek.
A zastávky? Mimo Loucký klášter šlo o Nový Šaldorf, Havraníky, Hnanice, Šatov, Chvalovice, Lampelberk, Vrbovce,Tasovice a Dobšice.
- v pátek v podvečer se jede speciální trasa se zastávkami Lechovice, Horní Dunajovice a Miroslav navíc.
My jeli prvním ranním Vinobusem (10.05 hodin), ve čtvrtek. A teď už si připomeňme alespoň trochu místa, jež nám Vinobus a jeho příjemný pan řidič ve stylovém oblečení spolu s průvodcem představili.
Loucký klášter
Po startu U nádraží byla první zastávka Loucký klášter na předměstí Znojma. Protože o něm budeme na našem webu www.www-
kulturaok-eu.cz referovat podrobněji (byli jsme tam třikrát a vždy jinak), tak snad jen to, že současnost Louckého kláštera je spojena se známou společností Znovín Znojmo.
A tak kromě historie je tu žhavá současnost, vinařské muzeum, p rodejna vín a samozřejmě první z ochutnávek několika vzorků vína. Tak, co více dodávat.
Nový Šaldorf a Sedlešovice
Pak už se s námi Vinobus vydal na jih, směr vinařské obce s předlouhou tradicí. Vznikly záhy po založení Louckého kláštera (1190) a nacházely se u tradičních brodů přes Dyji. Obyvatelé Starého i Nového Šaldorfu (Neu Schallersdorf) a Sedlešovic (Edelspitz) byli Němci a přinesli sem i révu vinnou, kterou osázeli dodnes produkující viniční trať ´Kraví hora´. A co víc, během šesti století působení tu stihli vykopat přes 200 vinných sklepů.
Tragédií pro vinnou révu byl odsun německých vinařů v roce 1945. Novoosídlenci totiž s pěstováním révy v drtivé většině neměli žádné zkušenosti a kontinuální stav se tím fakticky na čas přerušil. Následovala kolektivizace, vzniklo hraniční pásmo a místní vinařství skomírala či přímo zanikla. Obrovský návrat k místní tradici tedy přišel až po roce 1989. Dnes už zase tři stávající viniční tratě (Kraví hora, Nad sklepy a Na dolině) přestavují téměř 200 hektarů vinic.
Modré sklepy
Tak se nazývá nejhezčí ´sklepní ulička´, jaká v Novém Šaldorfu-Sedlešovicích je. Čítá 200 sklepů´a je jednou z největších sklepních uliček Znojemska. Netvoří ale uličku v pravém slova smyslu. Ale proč se ta ulička nazývá Modré sklepy (z německého Blaue Keller)? Jejich barva nás nadchla (je přece tak trochu i naší ´firemní´ barvou, barvou našeho webu, tak´aby ne).
Sklepy jsou tu modré. Důvodem je místní pískovec s vrstvami obsahujícími modrošedý jíl, jenž se v denním světle zobrazí jako blankytně modrý (odraz oblohy, ale my tam byli za oblačna). Uvádí se dokonce, že i plíseň na stěnách sklepů má tady ´nádech kobaltové modři´.
Pokud jde o vinné sklepy jako takové, tak mají zcela pragmatickou a specifickou konstrukci. Jsou převážně samonosné, tedy nevyzdívané, vnitřní chodby mají tvar gotické klenby s lomeným obloukem, bránícím zborcení. Mnohé měří desítky metrů a jsou i ve více poschodích nad sebou. Zvláštností jsou pak lisovny vína. Domky nad zemí, které jsou spojované většinou vždy na dvojdomek, přičemž ale každý má svůj vlastní vchod, sklep i lis.
Vinařská obec Havraníky = o něco mladší obec než předchozí
- Havraníky existují od roku 1229
- Od roku 1269 byly majetkem premonstrátského Louckého kláštera.
- Najdeme tu kostel sv. Linharta (1816). Stojí na místě původní kaple z roku1220 (starší než Znojmo).
- Najdeme tu i barokní sochy (sousoší Loučení Krista s Pannou Marií, plastiku sv. Jana Nepomuckého a sochu sv. Floriána).
I v Havraníkách se od prvopočátku věnovali vinařství. Vinný hrozen měli i ve znaku. Zdejší sklepy mají často i přes kilometr délku. Zachovala se tu také barokní lisovna, dnes památkově chráněná. To, že se zachovala, je zde docela zázrak. Zázrak je to vzhledem k poválečnému přesídlení a znovuosídlení Čechy, kteří ovšem o vinařství nevěděli nic a Němci zanechané dávné funkční dřevěné lisy na víno nedokázali použít, a tak je likvidovali je jako zdroj vítaného paliva na zimu.
- Zachovaná barokní lisovna má v nice nad vchodem sochu Panny Marie (1718) a ta ji snad od potupného konce uchránila. Sklepy pod ní jsou mnohem starší než dochovaná lisovna z 18. století.
A protože máme ještě sdělit mnohé o našem výletě, přerušíme ho a budeme pokračovat zase příště. Proč? Protože všeho moc škodí. I povídání o víně a vinicích i popíjení vína samého.
Tak ještě praktické info na závěr…
Především přiznáváme a rádi, že většinu toho, co jsme uvedli, najdete – mnohem podrobněji - na webu https://www.vinobus.cz/. Je skvěle zpracovaný a stojí za to ho otevřít. Čerpali jsme ale nejen z něj. I z průběžného povídání průvodce ve Vinobusu a také zdalších zdrojů.
A teď už jen to nejdůležitější:
JÍZDNÍ ŘÁD A SEZONA Vinobusu v roce 2017
Vinobus až do 17. 9. 2017 jezdí denně
Ceny jízdného:
1. Mezizastávkové: za osobu 20 Kč
2. Základní celookruhové (přestupní): za osobu: 130 Kč
3. Rodinné - mezizastávkové: za osobu: 15 Kč
4. Rodinné (2 dospělí a až 3 děti) – celý okruh (přestupní): za osobu: 90 Kč
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková