Znojemské podzemí aneb vrhněte se bez obav tam, kam středověcí válečníci vstupovali s obavou
Znojmo
21. 8. 2017
Po prohlídkách znojemského nádraží, dopravy i brownfieldu za nádražím (viz. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-aneb-tyden-ve-meste-ocima-zvidavych-prazaku/ ), Znojemského hradu (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-a-jeho-dominanta-aneb-jak-mesto-prislo-o-svuj-slavny-hrad-a-ziskalo-zamek/ ), chrámů na Mikulášském náměstí (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-zdobi-kostely-aneb-co-nam-vzkazuje-chlebova-madona/ ) a po putováním historií i současností Horního parku s ojedinělými hradbami (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-mestsky-park-aneb-horni-park-jako-oaza-klidu-uprostred-mesta/) jsme se ve Znojmě vydali pro změnu pod povrch tohoto starobylého města z bohatou historií, do proslulého Znojemského podzemí.
Proč dobrovolně pod zem?
Myslíme si, že být ve Znojmě a nenavštívit podzemní labyrint, je asi takové ignorantství, jako přijet do Roudnice nad Labem a nevystoupat na Říp, být ve Volarech a nezavítat do pralesa Boubín, být v Ostravě a neprojít Dolní Vítkovice, být v Českých Budějovicích a nevystoupat na Černou věž či v Bechyni nestanout na mostě zvaném Duha. To vše a mnohé jiné jsme už za www.www-kulturaok-eu.czabsolvovali a náležitě pro návštěvníky našeho webu dokumentovali. Tak uznejte, že nešlo jinak, než se vydat i do Znojemského podzemí.
Kdyby pro nic jiného, tak proto, že dnes je Znojemské podzemí unikátní historická památka mimořádná jak pro nás, tak i pro celou střední Evropu. Vždyť se jedná o důmyslný systém sklepů a mnoha podzemních chodeb, labyrint s úctyhodnou délkou téměř 27 km, a to ve 4 patrech. Dneska už samozřejmě tyhle tajemné a zdánlivě nekonečné katakomby mají význam jenom turistický a zcela dostačující okruh, vyhrazený pro turisty, nabízí asi kilometrovou cestu, která začíná na Slepičím trhu a ústí na světlo boží v Obrokové ulici, takže do podzemí sestoupíte v podstatě na Horním náměstí a ven se vyhrabete na náměstí Masarykově.
Průvodce napoví, internet dopoví
Město Znojmo se má v případě Znojemského podzemí čím pyšnit. A vedení města to ví. Proto už na jeho oficiální webové stránce nalezneme mimo úřední a tradiční informace v rubrice ´kultura´ i odkaz na Znojemské podzemí. A z tohoto zdroje jsme si dovolili čerpat informace, jež nám pak v podzemí sděloval i ochotný průvodce. Jenže, dělejte si tam ve tmě a v davu poznámky. Tak tedy využíváme možnosti internetu a vybíráme z bohatých podkladů, připravených provozovatelem historické památky zvané Znojemské podzemí.
Nejprve malá cesta do velkých hlubin - dějin
Vznik Znojemského podzemí není zatím zcela přesně rozluštěn. Historici nalezli dva letopočty, jež se sice různí, ale i tak počátek hloubení chodeb vymezují na přelom 14. a 15. století.
Proč?
I my dnes máme v domech sklepy. Nejinak tomu bylo i ve středověkém Znojmě. Jenže tyhle sklepy nebyly jen v základech domů, ale i hlouběji. Každý obytný dům disponoval vlastní podzemní prostorou, určenou prioritně běžným potřebám. Takže něco jako náš sklep.
Nesmíme zapomenout, že Znojmo stálo ve středověku v lokalitě vína a úrodných pozemků. Kam s úrodou? Jak ji uchovat? Podzemní prostory se k tomu hodily ideálně. Chlad, vlhko… Znojmo bylo i obchodní centrum středověké obchodní stezky. Takže skladiště a překladiště zboží. Kam s ním? Jak je uchovat? Opět se k tomu osvědčilo mít pod barákem úložný prostor.
Kdo?
Zprvu asi svépomocí. Ale nebylo to snadné. Tak se najímali nádeníci, pracovali tu dělníci a samozřejmě to odskákala i čeleď. Panstvo si přece neudělá mozoly. Ale jak šel čas, začaly se jednotlivé podzemní prostory z různých praktických důvodů různě propojovat, větvit a měnit v labyrint chodeb. A to tak, že časem pod historickým jádrem města vznikl propletenec chodeb a prostor naploše 35 - 40 hektarů! A na to už jenom svépomoc a úsilí nestačí. To chce odborníky na ´díla horní´. Historici nám, díky archeologickým nálezům, skutečně potvrdili, že na labyrintu se nakonec podíleli i - relativně nedalecí - zkušení jihlavští havíři.
Jak?
Náročně a šílenou dřinou. Ať hloubil, kdo hloubil, měl k dispozici jen dobově běžné a z našeho pohledu opravdu hodně jednoduché nářadí. Sekáč, mlátek, špičák a nádoby a zařízení na vynášení vyrubaného materiálu vzhůru. Labyrint chodeb představoval podle odhadu oborníků 50 až 55 tisíc krychlových metrů rostlé, pevné a hlavně tvrdé skály, která musela být odstraněna. Kde končila vytěžená hornina, není moc známo, ale je jisté, že část - větší kusy, pevné, odolné a vhodné tvarem - byla využita při budování, rozšiřování, rekonstrukcích a opravách rozsáhlých městských hradeb. Píšeme o nich v jiném článku na našem webu.
Znojmo byla pevnost a podzemí mělo i obranný význam
Jak známo, Znojmo byla ale i klíčová hraniční pevnost. A chodby a podzemní labyrint skvěle zapadal do systému obrany města. Chodby se tak stávaly v dobách válečných (o něž nebyla ve středověku nouze) promyšlenou a strategickou součástí pevnostního systému města.
Snad z důvodů utajení, jež je u vojenských staveb, či staveb k vojenským účelům vyžívaným, celkem normální a logické, neexistují v žádném archívu ani v městské kronice plány znojemských chodeb. Systém obrany a plán chodeb byl tajný a znám jen vyvoleným. O strategickém využití labyrintu koluje řada legend a zkazek a dokládá to i jejich mimořádná spletitost a nepřehlednost ve směru vodorovném i svislém.
Znojemské podzemí bylo i vodovodem města
K dalším unikátům Znojemského podzemí patří jeho využití jako systému zásobování vodou. Využívalo se cirkulace podzemních vod. Většina těchto vod totiž vtéká do podzemí ´průlinami v sedimentech a puklinami v pevných horninách´ - řečeno s odborníky. Tato voda se podzemí jímala do studní a byla propojena i důmyslnou odvodňovací štolou - zvanou jezuitský vodovod. Jezuité ale systém, který zásoboval celé tehdejší Znojmo vodou, sami nebudovali. Díky jejich působení ve Znojmě mohl ale vzniknout systém ojedinělý, a také důmyslný způsob zásobování vodou. Sestával z hlavního tahu a vedlejšího větvení do čtvrtí středověkého města. Souvisí to i s městskými studnami, kašnami a jímkami. Pramenitá voda se do systému ale přiváděla zvenčí. Vybudování vodovodu se stalo do jisté míry obtížnější než hloubení labyrintu. Vodovod byl veden za hradby města speciálně zbudovanou chodbou v měkčích - písčitých - horninách za městem.
Radnice nad šatlavou
Jak už řečeno, pod každým domem byly podzemní prostory. Pod radnicí sál. A rozlehlý, dvoulodní, zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů. Proč? No, šatlava…V nejspodnějším patře byla i - ve středověku nezbytná - mučírna s kobkami. Dodejme, že středověká radnice ale nebyla tam, kde ta dnešní. Nacházela se v místech, kde dnes stojí diskutovaný obchodní dům DYJE, vyprojektovaný v brutalistním slohu.
500 let a dost? No, skoro…
Za II. sv. války bylo Znojmo bombardováno. Po válce zbylo plno ruin. Co s nimi? Nejsnazší bylo sypat suť do podzemí. Tím se však narušil vzácný odvodňovací systém podzemních vod. A proces zkázy díla, jež sloužilo pět století, začal. Neřízená spodní voda narušila podloží a poč. 60. let na povrchu propukly havárie městské zástavby a komunikací. Bylo jasné, že se musí - chtě nechtě - začít něco s poddolovaným starým městem dělat.
Proto byl v letech 1963 a 1965 proveden zevrubný průzkum a následně i plošná sanace Znojemského podzemí.
Další ranou pro Znojemské podzemí byla stavba obchodního střediska DYJE v místě zbořené radnice. Těžká a rozlehlá stavba narušila do té doby ještě využívané chodby a mnohé přestaly existovat. Sečteme-li pohromy moderní s občasnými zásypy, zániky či zadíváním v průběhu půltisíciletí existence, tak nám mnoho z původního podzemního labyrintu do dneška nezbylo.
A tak se teď- pro změnu - zachraňuje, co jde. Současné sanační stavební zásahy jsou proto, aby se zachovala maximální věrnost tvarů a povrchu chodeb, neboť, jak si město i odpovědné instituce uvědomují, jde o ´stavebně historický dokument o způsobu středověkého štolování.´
Dnes už tedy slouží katakomby výhradně turistům. Asi kilometrová trasa začíná na Slepičím trhu a končí v Obrokové ulici. Spojuje Horní náměstí s Masarykovým.
Tak vzhůru - dolů
Možnosti pro návštěvníky jsou dvě. Klasická trasa a adrenalinová, jež má 3 varianty. Jsme již v letech a ještě jsme chtěli ve Znojmě hodně vidět a zažít, tak jsme se rozhodli pro trasu klasickou. U pokladny nás ujistili, že i tací jako my ji zvládnou. Jen dodržet řád. A ten myslí snad na všechno a všechny. Což musíme potvrdit. Řád Znojemského podzemí je dílem obsáhlým, jak jsme zjistili na adrese https://www.znojemskabeseda.cz/podzemi/provozni-a-organizacni-rad/.
Nebudeme ho citovat, stačí nahlédnout, ale pár údajů udáme.
V létě (červenec, srpen 2017), kdy jsme tam byli, je otevírací doba nejdelší. Od 9 do 18 hodin denně. Od listopadu do března je labyrint nepřístupný. V ostatní měsíce je také otevřeno denně, ale začátek prohlídek je pozdější a konec dříve. V poledne je vždy hodinová pauza.
Do podzemí nelze vcházet individuálně, platí tu ´jízdní řád´ prohlídek (visí u pokladny).
Organizátoři dbají, aby nevznikly skupiny nad 30 osob (u objednaných skupin nad 40 osob). Zájem, jak jsme se přesvědčili v náhodný všední den, byl ale plynulý. Klasická prohlídka trvá 60 minut. A nedoporučuje se vstup dětem do 5 let. Děti do 15 let vstoupit mohou jen s osobou nad 18 let. A ještě je tam jedno pochopitelné omezení. Dolů nesmějí pejsci…
Nikde se také cestou nekouří, nejí a nepije. A na nic, na nic, nesahá. Jsou tam exponáty, ukazující všemožná využití podzemí, od pracovního, přes skladovací, zásobovací, obytné až po vojenské a válečné. Po stěnách se také nečmárá, neryje, neulamují se trofeje na doma.
Prohlídka a výklad
I když se dá prohlídka rezervovat předem, neznamená to, že neobjednaný příchozí se dovnitř nedostane. Ani my jsme se předem neobjednávali a byli jsme přiřazeni k nejbližší následné prohlídce. Po zaplacení vstupného (dospělák 95 Kč, ale mají tam i celý systém slev) jsme dostali vstupenky a v ní uvedenou hodinu, kdy můžeme vstoupit do tmy. Vstupenka se ukazuje při vstupu průvodci. Ten, co na nás vyšel, byl perfektní a vtipný mladý muž.
Výklad byl v češtině, ale pamatují tu i na jinojazyčné návštěvníky a není jich málo. I s námi byli. Dostali audioprůvodce ve své řeči. Pokud jde o výklad, buď jsme měli štěstí na talentovaného průvodce, nebo je to tak běžné. Ale byl opravdu poutavý, plný narážek, vtípků, různých - snad - pravdivých, ale rozhodně barvitých, historek, majících historický základ, neboť fakta seděla, jak jsme si posléze ověřili náhledem do skutečné historie podzemí, ale podána byla svěže a zábavně, což se cení. Průvodce byl dobře slyšet, pokud ho tedy posluchač poslouchal. Část skupiny - naštěstí minoritní - tvořil hlouček kolegů z jakéhosi pracoviště či čeho a člověk se divil, proč si zašli do podzemí, a ne třeba do vinárny. Ale i s nimi si náš průvodce s přehledem a elegancí poradil. Naštěstí pro ně, nebyli ještě ´důvodně podezřelí z požití alkoholických nápojů a omamných či psychotropních látek´ (citát z provozního řádu), byli jen řekněme ´zpovykaní´, protože jinak by je dolů nepustili. Právem.
Vzhledem k tomu, že jsme si zvolili trasu klasickou, nebyl nutný zvláštní oděv ani výbava. Ale boty by to chtělo opravdu dobře chodivé. Podzemí není asfaltka a není ani moc rovné, nemluvě o místech špatně viditelných (špatně vidící by si to měli opravdu raději rozmyslet) a věky prošlapaných schodů (špatně chodící také). Jo, a v tričku se vydat do hlubin není také dobrý nápad. V podzemí je konstantní teplota či spíše chlad: celoročně 12 -13 °C.
Nevíme, na vlastní těla, jak vypadají varianty adrenalinové, ale na té naší klasické, nás náš průvodce vždy včas upozornil na záludnosti jako je snížená viditelnost, či snížená průchodnost co do výšky (ještě, že autor řádek měl čepičku, nedbaje pokynu a mohl si odřít pleš). Průvodce nás vždy také upozornil i na nerovný povrch, schody, úzké průchody (nikdo ´kórt-pulentní´ s námi nešel, takže se nevzpříčil a průchod nám neucpal).
Průvodce nám ale i zdůraznil, že opustit trasu a při výkladu se po svém vzdálit od skupiny není moudré, neboť se může snadno nadít osudu malých fotbalistů z Thajska. I když zde by bývala byla záchranná akce o poznání snazší. Ale kdo ví…
Co jsme vyčetli o adrenalinových trasách
O adrenalinových víme jen, že jsou 3, podle stupně náročnosti.
1. modrá trvá 75 minut, jde se jen po 10 lidech a vše výše řečené platí dvojnásob.
2. červená trvá 90 minut, smí na ni 8 osob a podle obrázků u pokladny je to nesporně záhul.
3. černá se leze 150 minut, zúčastnit se smí nejvýše 5 dobrodruhů, a je to spíš o speleologii.
Kdyby pro nic jiného, tak proto, že se fasuje přilba, čelovka, holínky a gumák.
A je to podmínka vstupu.
Je tam totiž předem i varování, že ´návštěvníci se budou pohybovat i v místech s výskytem atmosférické vody (průsaková dešťová a podzemní) do výše cca 30 cm (kolísá podle ročního období) a hrozí prochladnutí. Je tedy riziko zatečení do gumáků.´(viz. platný řád z 25. 9. 2013). Tím jsme pochopili, proč v pokladně, mimo suvenýry a vstupenky prodávají ponožky.
A co jsme v hlubinách potkali?
My na klasické trati jen pohodu, klid a žádná dramata. Ač v naší skupině děti nebyly (dětinsky se chovala jen ta partička manažerek a manažerů), určitě by se bavily a učily. Stejně jako my. Ono už to, že tam, kde kráčíme, kráčeli před námi po staletí lidé potřební, zoufalí, spokojení, významní a třeba i středověcí válečníci, je síla. A pořadatelé pro nás ještě tu vtíravou ozvěnu autentické historie podtrhli zdáním dobového pojetí. Za nímž ovšem je moderní zobrazovací technika, zvuková kulisa, projekce a světelná show. Na naší trati nás čekalo 14 zastavení.
Od rakví s kostrami nebožtíků přes mučící stroje i s trápenými zločinci až po modlícího se mnicha a strašidelné skřety. Ale i hospodářské a vojenské zastávky.
Ano, je to tak trochu Disneyland, muzeum voskových figur, či pouťové panoptikum, ale vkusné, s nadsázkou, nadhledem a hlavně podložené nenápadně dávkovanými informacemi historické faktografie. Takže se vzděláváte, ale máte to zaobaleno příjemně tajuplným představením dramatických scén, odehrávajících se v autentických historických podzemních kulisách Znojemského podzemí. Dokonce nás cestou průvodce informoval, pod kterými domy či ulicemi se právě pohybujeme a sem tam nám dal nahlédnout i do šachet na světlo denní. Znáte to, takovéto světlo na konci tunelu. Akorát, že zde šlo o větrací či zásobovací šachty vedoucí k povrchu. Realizátoři projektu k tomu volí termín ´město pod městem, uličky pod ulicemi´. A mají pravdu. Vždyť tyto alternativní prostory města, v krušných dobách středověku, ale i mnohem později, místním zachraňovaly životy a neodbytným a vlezlým (zde možno brát to slovo doslova) útočníkům je zase umožňovaly docela úspěšně ukončovat.
Tajemné znojemské podzemí
To není jen slogan, to je i terminus technikus, neboť prohlídkový okruh ´Tajemné znojemské podzemí´ (spolufinancovala ho Evropská unie v rámci projektu ´Znojmo město s přívlastkem´) získalo v roce 2009 cenu známého a oblíbeného cestovatelského portálu „Kudy z nudy“, cenu v kategorii „Za poznáním“. A dokonce ne ledasjakou. Stalo se absolutním vítězem v konkurenci všech možných atrakcí a projektů v rámci republiky.
Tak teď snad už prozradíme jen to, že Znojemské podzemí provozuje Znojemská Beseda, Masarykovo náměstí 449/22, 669 02 Znojmo (https://www.znojemskabeseda.cz/).
Proto příště vyjdeme zase raději už na sluníčko a k vodě. Což znamená, že se podíváme do Luckého kláštera a na přilehlé koupaliště. Ano, zatímco klášter dýchá historií, koupaliště je ryze moderní. Páni mniši by z něj měli radost, ale za jejich dob tu nebylo. Až moderní věk dovolil obojí spojit. A my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme toho plně - a rádi - využili.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková