Znojemská architektura aneb něco málo z 77 architektonických divů Znojma …
Znojmo - 21. 8. 2017
Historické jádro Znojma vycizeloval čas a běh dějin do zcela dokonalého architektonického celku. Neviditelná ruka trhu doby nejnovější, stejně jako až příliš viditelná ruka neviditelného developera, zatím dostaly přes prsty, když se pokoušely sáhnout, kam neměly. A tak, urbanisticko-historický celek, jímž je Staré Město, je celkem krásným, nemrtvým skanzenem.
Historické centrum Znojma žije. A turistovi se jeví - snad ne jen zdánlivě - malebným, poklidným a harmonickým. A je dokladem, že tudy zdárně prošly dějiny od 11. do 21. století.. Vznikl tak architektonicky mimořádně významný soubor monumentálních budov, měšťanských domů, církevních staveb i souvislá pásma hradebních zdí. O mnohém už jsme na www.www-kulturaok-eu.cz psali, o mnohém psát nestihneme. Ale o některých místech, stavbách, zlomcích té znojemské architektury, se zmínit pokusíme. Nejde o soubor vyčerpávající ani odborný, ale lidský, náš, náhodný, spontánní, a hlavně - upřímný.
Městská památková rezervace Znojmo
Historické jádro Znojma bylo v roce 1950 prohlášeno městskou památkovou rezervací a opět v roce 1971. A aby bylo každému kolemjdoucímu jasné, jaký objekt Městské památkové rezervace míjí, jsou všechny ze seznamu kulturních památek ČR označeny skleněnou tabulkou s pořadovým číslem. Po městě jich je 168 (!). Některé mimořádné - architektonicky či historicky - mají hodnotu spíš pro odborníky a my je - k jejich i naší škodě - minuli. Jiné, přehlédnout nešlo. Zpravidla na nich je tabulka s číslem do 77.
To je tzv. 77 architektonických divů Znojma
A na informačním centru o nich mají soubornou publikaci. Tamtéž se dá doptat i na plánek naučných Stezek. Ve Znojmě jich bylo vytvořeno šest a s lákavými názvy jako např.: Pohádková stezka, Znojmo a osobnosti, Pod povrchem města (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojemske-podzemi-aneb-vrhnete-se-bez-obav-tam-kam-stredoveci-valecnici-vstupovali-s-obavou/), Cesta staletími a Věže města. O těch se ještě na našem webu zmíníme.
Nejsme ale tak systematičtí, abychom vzali mapu a seznam a šli trasu po trase. Asi by nám nic neuniklo, ale nebyli bychom nezávislí. A co už vůbec neděláme, abychom putovali podle GPS a místo na město a okolí hleděli na mobilu a přecházeli tak kolem objektu, jejž hledáme a viděli bychom ho zdálky, aniž bychom odtrhli oči od neosobní elektronické tabulky. Ne, my se dáme unášet přirozeností, vést obdivným pohledem a cíl nám stačí naznačit.
Místa - kam jsme – cíleně - mířili 
Prioritou byl samozřejmě Znojemský hrad a kostely sv. Michala a Václava (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-a-jeho-dominanta-aneb-jak-mesto-prislo-o-svuj-slavny-hrad-a-ziskalo-zamek/ ), hradby (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-mestsky-park-aneb-horni-park-jako-oaza-klidu-uprostred-mesta/ ) a mnohé jiné (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojmo-zdobi-kostely-aneb-co-nam-vzkazuje-chlebova-madona/ ). Ale psát o všem opravdu nejde. Oněch 168 objektů, hlavně domů, jež stojí za povšimnutí, to nejde. Nešlo by pak absorbovat atmosféru a genia loci toho onoho objektu či místa. A to je to, oč na svých cestách usilujeme především.
Ale pozor, Znojmo se nezdá. Nejen ony ´vybrané objekty´ nabízí. Existuje ještě i jiný výběr toho nejzajímavějšího - Znojmo neznámé. I tento soubor architektonicky i příběhově zajímavých staveb a objektů předvádí speciální stezka - Znojmo neznámé. A i k té je publikace s mapkou. I když jde ´jen´ o 14 absolutně výjimečných objektů z mnoha dalších.
Kdo chce vnímat město řady cenných objektů, má 3 možnosti. Buď se ulítá a stejně to nestihne, nebo bude vybírat a litovat, co nestihl anebo, tak jako my, dá se unášet nohami, jež ještě slouží a volně zamíří k tomu, co ho láká a nechá se překvapovat tím, co cestou necestou potká …
Co nám tedy neuniklo
Mnohé pojmenovat neumíme. Jistě historii i význam společenský či architektonický také mají. Od met po konstatování - ´krásnej barák´. Ale pár staveb i z hlediska bedekrů a turistických upoutávek nám uniknout prostě nemohlo. Pojmenovat je umíme a něco jsme o nich i vyčetli.
Mariánské náměstí
Hvězdicové náměstí inspirované Paříží jsme prošli víckrát. Směrem k Hornímu parku či historické části města. Od nádraží, za nímž jsme byli ubytování, a jež jsme denně přecházeli po krásné vysuté lávce a k Mariánskému náměstí nás vedla stoupáním - tř. 17. listopadu.
Ve zdrojích, z nichž jsme čerpali, se uvádí, že koncem 19. století bylo Znojmo sevřeno středověkými hradbami. V letech 1869 - 1871 bylo ale napojeno na železnici. A městská rada moudře a perspektivně schválila plán na rozšíření města k nádraží.
V letech 1876 - 1880 bylo u klasicistní Mariánské kaple (zbořené v roce 1952, jejíž půdorys byl po roce 1989 vyznačen na dlažbu náměstí a osud připomíná pamětní deska) vybudováno Mariánské náměstí. Vzor - pařížský Place de l´Étoile či vídeňský Praterstern. Vybíhá odtud sedm ulic stylu francouzských avenue. Náměstí je dodnes ústředním dopravním uzlem města. Do historické části nás zavedly ulice Studentská a Pontassievská a zmíněná tř. 17. listopadu nás vodila k nádraží. Ostatní čtyři ulice jsou výpadovky. Nejvytíženější Havlíčkova a Čermákova. Poslední část zástavby náměstí vznikla po 2. sv. válce a zdařile, a to architekty Liebscherem a Pospíšilem.
A co Ivan, bude tady dále stát?
Ústřední náměstí vždy svádějí k umisťování velesoch. Ani náměstí Mariánské to neminulo. A nám tak neunikl ani Ivan. Ano, Ivan. Rozuměj, socha rudoarmějce, připomínající osvobození Znojma v roce 1945 Rudou armádou. Budiž. Ivan, jak mu znojemští familiárně říkají, tu stál koneckonců na paměť pozitivní události. Ale za pár let se psal rok 1968 a po Mariánském náměstí se řítil tank znovu. Ne už Rudé armády, ale Sovětský a z ´bratské pomoci´ při okupaci. A Ivan do té doby více čí méně uznávaný měl problém. Odstranit? Jasně. A demonstrativně. To máte, souzi, za to. Český kutil si poradí. Okolo krku rudoarmějce ovinuli silné lano a s druhým koncem v rukách číhali na další sovětský tank. Chtěli lano za tank v nestřežené chvíli zaháknout a tank by pak sám strhl symbol otců současných tankistů. Ale nepovedlo se. Tank už tak, jak měl, nejel. Ivan to tehdy přestál. Doslova.
Další problém byl v roce 1989. Otázka již nezněla kam s Ivanem, ale co s ním? A užil si. Jako tank u nás v Praze na Smíchově. Ten se ale stal nakonec uměleckým dílem a vystaven je ve Vojenském muzeu v Lešanech. Ivan to zase vydržel. I bouřlivé období zrodu kapitalismu.
A dnes? O slavných májových dnech a dalších ceremoniích ho doplňují svorně ruská, americká a britská vlajka s naší. Ale kdo ví, kdo si zas bude chtít vydobýt politické minimum a začne se do Ivana navážet. Maršál Koněv v pražských Dejvicích by mohl vyprávět. Neměl být socha.
Beseda Znojemská 
Dokladem, že jsou na světě i ve Znojmě domy, jež ani tak nevynikají co do architektury, ale mají dějinný význam, je Beseda Znojemská. Symbol českého národního obrození ve Znojmě.
Ve Znojmě převládalo německé obyvatelstvo, a tak i správa města byla v rukou Němců. Národní obrození se však nevyhnulo ani české menšině Znojma. V 2. pol. 19. století, po zavedení ústavního režimu v Rakousku (1861 a 1867) a povolení spolkového života, dostala česká menšina šanci. A využila ji. Prvním českým spolkem se stala tzv. Beseda Znojemská (1870). Založil ji znojemský buditel Jan Vlk a záhy byla centrem českého vlastenectví. Takže bylo na čase mít svůj dům. A tak na Dolním náměstí vyrostla (1881)noblesní pseudorenesanční budova Besedy Znojemské. V 1. patře je dodnes štukový redutní sál. Až do vzniku republikyto bylo jediné místo místního českého divadla. Své vlastenecké poslání si po různých dějinných peripetiích beseda uchovala dodnes. Slouží kultuře. I my jsme s úctou nahlédli.
Weinbergerova vila
Na Rudoleckého ulici jsme objevili klenot německé architektury 20. let 20. století. Weinbergerovu vilu. Movitý židovský továrník Alfred Weinberger po roce 1882 za znojemským nádražím založil kožedělný podnik. Následně využil jiné volné pozemky v Rudolecké ulici a dal na nich postavit dvě rezidence (1926). Vilu pro staršího syna projektoval brněnský arch. Norbert Troller. Finálními úpravami a zařízením stylovým mobiliářem byl pověřen vídeňský projektant Armand Weiser. Vila uchvátila nejen místní smetánku, ale i odborníky mimo Znojmo. Prestižní německý časopis Innen-Dekorationv roce 1928 přinesl o interiéru článek a periodika jako Bau- undWerkkunst či ModerneWelt rovněž. Neoklasicistní vila s reprezentačním přízemím a obytným patrem je dnes mateřskou školou. Pro továrníka a mladšího syna Fritze navrhl architekt Weiser i další vilu. Dokončena byla v roce 1929. Tento dům má už ale funkcionalistický výraz.
Znojemské divadlo
Zaujalo nás a přesto nás dovnitř nevpustilo. Byly divadelní prázdniny. Ale rádi jsme se tam vraceli. Mimo jiné i z přízemních důvodů. V přesuličním hotelu U Divadla jsme obědvali. A dvakrát. Což je co říci. Rádi totiž střídáme za pobytů místa, interiéry i jídelníček a testujeme tak schopnosti různých kuchařů. Do restaurace u divadla jsme se však vrátili dvakrát. Všechna čest…
Ale zpět k divadlu. Je, jak se uvádí, zmenšeninou vídeňské Volksoper. Ač jsme ve Vídni byli, před lety i vícekrát, nepamatujeme originál tak, abychom to posoudili. Tak věřme.
Ve 2. pol. 19. století bylo bývalé městské divadlo v havarijním stavu a městská rada rozhodla o stavbě nového. Z návrhů vybrala (v roce 1899) projekt vídeňského arch. Alexandra Grafa (autora zmíněné vídeňské Volksoper).Ten objekt zasadil na náměstí Republiky. Hotov byl roku 1900 a hned se tato pseudorenesanční budova stala chloubou města. Venkovní vzhled divadla zůstal - pro nedostatek finančních prostředků - relativně střídmý, zato v pseudorokokovém interiéru jsou zlacené štuky stěn, stropu a balkónů. Překrásná je - jak se uvádí - i malovaná opona ´U pramene poezie´, vytvořená Vídeňáky - Schalludem a Frankem. Už při vzniku mělo divadlo klimatizaci, telefon i elektrické osvětlení. V letech 1992 - 2000 bylo rozsáhle rekonstruováno.
Malá vsuvka o podivně smutné stavbě
Ač jsme na náměstí Republiky přehlédli nepřehlédnutelné domy Svobodovy a neregistrovali ani budovu soudu, neunikla nám - i přes opojení divadlem - budovička naproti, bývalá modernistická galerie, z roku 1950. Navrhl ji sám Vojtěch Kubašta a realizoval J. Jaroš, jak stojí vybroušeno do temných a opuštěných výkladců této smutně umřelé galerie.
Škoda, neboť Kubašta, sic Vídeňák (* 7. 10. 1914) byl český architekt, malíř, grafik a ilustrátor, jenž zemřel v 77 letech (7. 7. 1992) v Dobříši. Už kvůli jeho odkazu by překrásná - tedy z venku, dovnitř už není ani vidět - galerie mohla ožít jako jeden z jeho odkazů, zejména, když jsme za celý pobyt - vyjma Besedy - neobjevili a ani nikde nevyčetli nic o existenci jakékoli znojemské galerie. Možná povrchní pohled, ale z hlediska turisty jednoznačný.
Obchodní dům Dyje
Nakonec jsme si nechali diskutabilní, brutalistní architekturu označovanou ve Znojmě jako kontroverzi normalizační architektury. Obchodní dům Dyje. Její osud je typický pro dobu jejího vzniku a její vina to není. Dokonce se dá říci, že za to nemůže ani autor té stavby. Její budoucnost je stejně diskutovaná, jako byl v Praze už neexistující hotel Praha, či dosud (tedy v době vzniku tohoto článku) jen tak tak, ještě pořád existující, budova Transgasu vedle Českého rozhlasu na Vinohradské třídě.
Ano, jsou to stavby poplatné době, stylu a trendům. Někomu se líbit nemusí, ale mají své kouzlo a jsou odkazem jednoho směru architektury. Tak jako byl románský sloh, gotika či třeba rokoko. A také je zpravidla kvůli tomu nebouráme. Ale neviditelná ruka developera si hledá důvody jak hrabat, ničit, měnit jen a jen v žoldu svého zisku.
Na místě dnešního obchodního domu Dyje stál odedávna ´špalíček´ jako třeba v Chebu, či u nás v Praze na Jungmannově náměstí. A bylo vše v pohodě. Až do mocného bombardování Znojma sovětským letectvem na konci 2. sv. války. To způsobilo městu velké škody. Téměř zničen byl i specifický uliční blok sevřený Masarykovým náměstím a ulicemi Zelnářskou a Obrokovou. Tedy zmíněný ´špalíček´. Nedal se podle všeho už opravdu zachránit. Budiž. Vyřešilo se to jako - díky válce – s vyhořelým křídlem pražské radnice na Staroměstském námětí. Vznikl tu parčíček. Ve Znojmě provizorní, v Praze naštěstí (snad?) - už - trvalý.
Znojmo ale potřebovalo v centru obchoďák. A tak na zástavbu parčíku na dnešním Masarykově náměstí byla vypsána architektonická soutěž (v roce 1969). A vyhrál ji návrh obchodního domu Dyje od jinak opravdu proslulého brněnského arch. Bohuslava Fuchse.
Bohuslav Fuchs se ale narodil už 24. 3. 1895 a zemřel tři roky po vítězství návrhu na Dyji, 18. 9. 1972, tedy v 77 letech. Tento náš jinak opravdu přední architekt, pedagog a urbanista byl osobností minimálně evropského významu a jedním z tvůrců moderního mezinárodního stylu. Zásadně ovlivnil i celý vývoj české architektury, stejně jako počátky moderní architektury v mezinárodním kontextu. Uvádí se, že realizoval přes 150 staveb. Mezi nimi i takové neoddiskutovatelné architektonické události, jakými jsou brněnský funkcionalistický hotel Avion, pavilon města Brna, lázně Zábrdovice či termální koupaliště v Trenčianských Teplicích zvané Zelená žába. Jednoznačně stěžejní díla moderní epochy.
A na sklonku života tedy vyprojektoval i obchodní dům Dyji. Odborníci uvádějí, že čerpal výrazně z jednoho svého nerealizovaného návrhu, jímž mělo být divadlo v Brně a s nímž neuspěl v roce 1938. Fuchsův projekt obchodního domu Dyje zrealizovala brněnská projekční skupina arch. Josefa Opatřila. Výsledkem je nesporně hmotně předimenzovaná, skoro až obludně působící budova. Jedna z těch, jež se ne vlastní vinou, ocitly na zcela nesprávném místě, mezi okolní středověkou zástavbu náměstí i okolních ulic. A opravdu tu působí jako pěst na oko.
Odborníci stavbu hodností takto: „Umístění a proporce obchodního domu Dyje jsou výsměchem tradičnímu západoevropskému urbanismu a dokonalou ukázkou necitlivého přístupu, až brutality stavebního plánování v totalitním Československu“. Bum. A je to. Ortel. Stejný problém jako má obchoďák na jihlavském historickém náměstí. Být budova jinde, možná by byly odsudky menší. Zatím tam ale je a slouží. A že svou vahou zničila znojemské podzemí, píšeme v jiném našem článku (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/znojemske-podzemi-aneb-vrhnete-se-bez-obav-tam-kam-stredoveci-valecnici-vstupovali-s-obavou/).
Takže, co z toho všeho plyne?
Troufáme si neskromně prohlásit, že jsme viděli za šest dnů ve Znojmě, co se dalo. A že obrázek o znojemské architektuře není tak špatný. Což je potěšitelné. Při našem putování nás prováděl vynikající web města, věnovaný architektuře. Z něhož jsme čerpali především. (https://m.znojmocity.cz/architektura-v-zajeti-historismu-a-moderny/ds-1154).
A co vás čeká dál?
Asi upneme zase k historii. Znojmo je město věží.Nejen kostelních. Tři hlavní kostely už jsme zmínili, ale to není vše. Ale to až zase někdy příště.
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková