Zlínské filmové ateliéry aneb jak Kudlovem prošly paralelní dějiny naší kinematografie
Již šestkrát jsme se vrátili na www.www-kulturaok-eu.cz k našemu týdennímu pobytu ve městě, které nám – ač Pražákům – je z našich měst snad vůbec nejbližší.
Posledně jsme psali o muzeu a expozici Princip Baťa (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/muzeum-jihovychodni-moravy-ve-zline-aneb-princip-bata-dnes-fantazie-zitra-skutecnost/ ). I když drtivá většina hlavní expozice je tam věnována Baťovu závodu a všemu, co tvořilo onen v názvu expozice naznačený - Princip Baťa, nemohla v ní ale chybět ani samostatná připomínka Baťových filmových ateliérů na Kudlově.
Legendárních ateliérů. Už za Bati, samozřejmě, ale neméně legendární i po trpkém konci principu Baťa ve Zlíně, a v mnoha směrech i nadále předních ateliéru dneška. Nemohli jsme si tedy za našeho pobytu nechat ujít ani možnost podívat se do míst, kde se to vše odehrálo a odehrává, na Kudlov.
Nejprve lehce bludná pouť od Penzionu Gebra do Kudlova
Skvělé ubytování jsme si předem skvěle vybrali. Od baráku k baráku. Doslova. Ráno jsme vyrazili pražským Áčkem“ na „Hlavák“. Odtud vlakem do Otrokovic. Před nádražím nás čekal trolejbus (ach bože, trolejbus, kde jsou časy, kdy drandil po Praze a mile bzučel…) číslo 6 až s ním až do stanice Poliklinika. Pak pár kroků mírně vzhůru, k „našemu“ Penzionu Gebra, kde nás už očekávala naše historicky vůbec nejfantastičtější paní bytná, paní Monika Semelová…
No nic. K věci…
Den, kdy jsme se rozhodli navštívit Kudlov, začal naší nemístnou pýchou, nabytou už asi třídenním pobytem ve Zlíně. Bylo nám to přece jasné… Pořád nahoru mezi těmi námi obdivovanými červenými domečky až na Kudlov. V principu správně. Je to necelých pět kilometrů pěší chůze. Jenže, domečky postupně ustaly a my pak stoupali lesem. Divné, ale fajn, zdravý a zde už skoro horský vzduch. Cestou vedoucí podél silnice jsme totiž předem záměrně opovrhli a lesem se nám to jevilo romantičtější. Bylo. Akorát, že jsme se ubírali po stále strmějším – a stále nesprávnějším – směrem. Zlíňáci se teď již jistě škodolibě zasmějí. Ano, vystoupali jsme až - s malou přestávkou v přístřešku zvaném „Přístřešek Sportovní areál Tlustá hora“ - ano, až na Tlustou horu. 468 m nad mořem. Něco přes tři kiláky za námi. Převýšení skoro také. A Kudlov nikde. Až tam jsme totiž konečně pochopili, že pohled do mapy by byl býval lepší než naše nemístná suverenita. Zázrakem jsme se tedy pokorně prokličkovali po lesních cestách i necestách zpět k centru, až jsme narazili na Zimní halu Luďka Čejky. A pak už uznale dál, zase vzhůru, podél silnice Březnické, po krásném pohodlném chodníku, sice zas do kopce, ale oproti Tlusté hoře, tohle už žádné hoře nebylo.
A pak už jsme narazili na odbočku Filmová a byly jsme tam. Hurá. Tlustou horu jsme v připraveném pánu už z Prahy sice neměli, ale bylo tam fajn. Vše zlé je přece k něčemu dobré.
Tak a teď už o konečně ke Kudlovu a jeho, vlastně Baťovým ateliérům.
Říká se, že nejoblíbenějším žánrem Tomáše Bati byly komedie…
Tomáš Baťa nebyl jen průmyslový vizionář, podnikatel, který předběhl na míle svou dobu, ale také veskrze normální člověk. A jako takový, měl rád komedie. Takže, když už měl mít filmové ateliéry, přičinil by se, aby se v nich natáčely i ty jemu blízké komedie. Ono asi opravdu nejde jen a jen jednat pragmaticky, manažersky, do padnutí, chce to taky relax. Pro Baťu i jeho lid. I když už to Tomáš sám nestihl, stalo se. Nejoblíbenějším žánrem ve 20. a 30. letech se ve Zlíně staly komedie. Samozřejmě, že hlavním cílem filmových ateliérů byla tvorba reklamních snímků pro firmu Baťa. Ale ne jen. Později přibyly snímky dokumentární, vědeckopopulární, experimentální, po válce pak, se v týchž ateliérech, zpracovávaly, mimo jiné, i proslulé filmové cestopisy Hanzelky a Zikmunda. Točily se tu ale filmy hrané a zcela výjimečnou roli v ateliérech na Kudlově měla produkce snímků animovaných.
Jako skoro vše pro Baťu ve Zlíně, i ateliéry projektoval – architekt Vladimír Karfík
Geniální architekt, který je asi nejznámější svým projektem Zlinského mrakodrapu, jsme za našeho pobytu rozhodně neminuli a věnovali jsme mu náležitou pozornost (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlinsky-mrakodrap-aneb-jak-to-udelat-aby-vam-velkolepy-zlin-lezel-cely-u-nohou/ ). Ale ani ostatní projevy Karfíkova architektonického génia jsme nenechali bez povšimnutí a ještě se k nim na www.www-kulturaok-eu.cz budeme časem vracet. Naší pozornosti tedy neunikly ani „jeho“ ateliéry na Kudlově.
Zajímavé, ale i příznačné, pro Baťovu pragmatickou logiku je, že má-li natáčet filmy, musí být k dispozici možnost je vidět. Proto ještě před výstavbou ateliérů vzniklo ve Zlíně tzv. Velké kino. Tuto – samozřejmě - funkcionalistickou stavbu, ale ještě nenavrhl Karfík, nýbrž jiný vynikající architekt pracující pro Zlín a Baťovy závody, architekt František Lydie Gahura. Kino nechala už v roce 1932, postavit firma Baťa, překvapivě, původně údajně jen jako „provizorium“. Ale i přesto, či spíše právě proto, je stavby mimořádná. Konstrukci kina tvoří, v té době zcela unikátní, technologie svařované ocelové konstrukce, použitá pro stavbu takového rozměru, v naší republice vůbec poprvé. Otevření kina značných rozměrů a skvělých parametrů, se ve Zlíně stalo dle očekávání významnou událostí. Hrát – kvůli zájmu - se muselo i několikrát denně a přesto všechno se na lístky do sálu, stály ještě dlouho po otevření nekonečné fronty.
No, a když už Zlín měl pořádné kino, došla řada na ty vlastní ateliéry.
Filmový ateliér Baťa byl vybudován za - dnes zcela nepředstavitelných - 9 měsíců. Umístění se našlo na kopci, nad Zlínem, v obci zvané Kudlov, a došlo k tomu v roce 1936. Uživatelsky opravdu se vší parádou a komfortem. Kolem vlastního ateliéru, který byl tak moderní, že se v něm natáčí filmy dodnes, vyrostla - v duchu typické baťovské architektury a Karfíkova rukopisu, celá menší kolonie domků pro zaměstnance, tvořící fakticky samostatnou čtvrť, nazvanou Fabiánka. Dodejme, hned na úvod, že právě zde trvale bydlela například legendární režisérka Hermína Týrlová, či autor nesčetné filmové hudby Zdeněk Liška. Ale působili tu, či dočasně pobývali i další mistři oboru, jako Elmar Klos nebo Alexander Hackenschmied. A od roku 1943 zde tvořil také Karel Zeman (Cesta do pravěku a další). Za okupace, v nehezkých a nepříliš kultuře přejících letech, kdy mezi zbraněmi chtě nechtě pozvolna umlkaly Múzy, zakonkurovaly dokonce Zlínské ateliéry těm Barrandovským. V letech 1941 a 1942 se ve Zlíně konaly proslulé Filmové žně s festivalovými premiérami dodnes nepřekonaných snímků jako stále ještě reprízované Roztomilý člověk, Noční motýl či Advokát chudých. A moderní areál v rámci festivalu zaplnily naše tehdejší filmové hvězdy největšího kalibru, jako Adina Mandlová, Nataša Gollová, Oldřich Nový či Jaroslav Marvan.
Začal to Tomáš, ale rozjel až Antonín
Už od počátku vznikala u Baťů akční hesla. A zdaleka nejen jako prázdná hesla. Dařilo se i jejich naplňování. A víc než dobře. Ať už šlo o zcela příznačné „Budujeme velký Zlín“, nebo odvážné leč pravdivé „Bouráme minulé století“, případně informující „Provádíme regulační plán“, oprávněně hrdé „Neděláme dluhy“ a dokonce i ono později tak hloupě zprofanované „Buď práci čest“. Zde neznělo falešně a mělo tu i své oprávněné místo. Populární bylo také heslo „Co se hýbe, žije, co stojí, to hnije.“. Tohle heslo bylo dokonce, dle historiků, krédem celé Baťovi rodiny. Jak jasné, krásné a výstižné pro veškeré konání v tomhle tak jiném zlínském světě, vedeném rodinou Baťových.
Jak se ukázalo, platilo to zjevně i pro filmovou produkci firmy Baťa. Začal si s ní – jak už jsme naznačili - Tomáš Baťa, ale po jeho tragickém skonu v roce 1932, to - moderně řečeno – rozjel naplno jeho nevlastní bratr a následník ve vedení rodinné firmy, Jan Antonín Baťa. On to byl, kdo vypsal tendr na obsazení stálých míst pro základ zlínského filmového průmyslu. Do Zlína jím lákal scénáristy, režiséry, kameramany a další profese, nezbytné do výroby - nejen - filmových reklam.
Prvním koho nabídka oslovila a kdo byl přijat, byl zmíněný Elmar Klos. Ale pak nastal už princip laviny. Klos si přivedl významného pražského producenta, Ladislava Koldu a dnes už světově proslulého kameramana, fotografa, a také střihače, Alexandra Hackenschmieda. Tři mušketýři, tři zakladatelé budoucího fenomenálního významu zlínské filmové produkce, nebyli dlouho jediní a tak vytvořili dokonale fungující personální základ budoucnosti filmových zlínských ateliérů. Jan Antonín Baťa měl důvod, jim, i všem ostatním jejich spolupracovníkům, vytvořit dokonalé pracoviště a zázemí.
K vybudování ateliérů byl prozíravě vybrán kopec nad Zlínem, Kudlov. Důvodů bylo nesporně víc, ale jedním z hlavních byla snaha najít místo vzdálené od ruchu pracujícího průmyslového města.
Dílo se podařilo a ještě v roce dokončení a otevření ateliérů, v roce 1936, byl na světě první zlínský a opravdu typicky baťovský film. Byla to reklamu na Baťovské galoše…
Kudlov Hollywood města Zlín
Kudlov je místní částí Zlína. Název se odvozuje od jména jistého pana Kudla (což už tehdy opravdu znamenalo zavírací nůž) jenž byl majitelem zdejší obce a název tak značí, že jde o majetek onoho pana Kudly. Kudlov se nalézá pouhých 2,5 km jihovýchodně od centra Zlína. Tedy, když se tam nejde přes Tlustou horu, jako jsme tam putovali zmatečně my. Je to sotva hodinka klidné chůze podél silnice z centra vzhůru na křižovatku odbočky na Kudlov, ulici Filmařskou. Autem, pár minut. Pro pedanty, dodejme, že leží 394 m. n. m., že má rozlohu 764 ha a že k 1. 1. 2023 v něm bydlelo 1 867 obyvatel v 572 domech.
Kudlov není ale jen tak nějaká víska kousek od Zlína. Prokazatelně byl založen v rozmezí let 1550 – 1570. Nejstarší známou zmínkou je totiž zápis v Zemských deskách práva Olomouckého, který je z roku 1571. Kudlov se ještě připomíná i v roce 1589, to už ale, coby majetek pánů Fridricha a Buriana Tetourů.
Kudlov tedy existuje minimálně nějakých 450 let, což není zase tak málo. I když, pravda, Zlín, třeba - právě v čase našeho pobytu - slavil rovných 700 let (od r. 1322).
Kudlov byl, až do roku 1935 osada, která si žila svým poklidným životem lidí označovaných tehdy profesně - pasekáři, tedy ti, co se (často už po staletí) živili chovem dobytka, sušením ovoce, zemědělstvím a drobnou řemeslnou výrobou. To vše bylo poblíž prudce se rozvíjejícího města Zlín.
V roce 1935 však k původnímu Kudlovu náhle přibyla celá jedna zcela nečekaná čtvrť, Fabiánka a dokonce i ty nové moderní filmové ateliéry. To pro obec, která, až do té doby, měla jedinou dominantu - kapli sv. Václava, byla opravdu hodně prudká, leč veskrze přínosná změna. Změna k pokroku, provázanosti se Zlínem a hlavně v charakteru někdejší dědiny. I když, abychom, zas tak moc ten ještě předfilmový Kudlov zase tak moc nepodceňovali. Už v roce 1930 sem byl třeba zaveden telefon…
Ateliéry nazvané Filmovými ateliéry Baťa, čili FAB, do Kudlova přivedli mimo jiné i pro film nezbytnou elektřinu. A na tom obec hodně vydělala, protože elektrifikace obcí byla v té době ve většině případů ještě hudba z Marsu. Jistě na to byl hrd, i již zmíněný autor (a nejen) Velkého kina dole ve Zlíně, baťovský architekt, František Lydie Gahura, který právě z Kudlova pocházel.
Malý přelet na zlínskou filmografií (dle zdroje: Zlín Film)
· Od konce 20. let Baťovy závody disponují vlastní filmovou technikou.
· Vytvářejí se pravidelné zpravodajské šoty „Baťa žurnál“.
· 1928 firma Baťa zakládá vlastní filmový a fotografický úsek.
· Vznikají zpravodajské žurnály a reklamní filmy, jež jdou pak do kin
· 1934 sem přichází pětadvacetiletý scénárista a režisér Elmar Klos.
· Přivádí producenta Ladislava Koldu (32 let) a kameramana Alexandra Hackenschmieda (27 let).
· 1935 se začínají stavět ateliéry, dle návrhů architekta Karfíka
· 1936 se ateliéry FAB otevírají.
· 1936 Kolda, Klos, Hackenschmied a Pecina putují do USA, nakoupit pro ateliéry nejmodernější techniku, u Disney studovat výrobu animovaných filmů a v hollywoodu provozy
· 1937 Filmové ateliéry Baťa (FAB) vstupují do povědomí veřejnosti.
· Navštěvují je osobnosti z domova i zahraničí a zástupci
· FAB se účastní Světové výstavy v Paříži a získávají zlatou medaili za reklamní film Silnice zpívá.
· 1938 J. A. Baťa plánuje provozování dalších ateliérů v Praze a pronajímá si proto tehdy kvůli Barrandovu, nevyužívané Hostivařské ateliéry.
· Kudlovská výroba se soustřeďuje na výcvikové a instruktážní filmy pro zaměstnance firmy Baťa.
· Zlínské ateliéry objevují pro film Karla Högra, Františka Šlégra či Danu Medřickou.
· Pro FAB pracuje i režisér a scénárista Otakar Vávra nebo Jindřich Honzl.
· Na Zlínské ateliéry se začínají obracet filmoví tvůrci (ateliéry Barrandov jsou už pod nucenou správou.)
· Baťovské ateliéry pomáhají udržovat českou filmovou produkci.
· Natáčí zde Borský, Frič, Slavinský…
· 1940 progresivní činnost ateliérů začíná však brzdit vývoj politické situace.
· Ve Zlíně se koná kulturní filmová manifestace nazvaná - Filmové žně.
· Nastupuje sem Hermína Týrlová.
· 1941 Zlín pořádá ještě i druhé, ale žel, také díky válečné vřavě i poslední, Filmové žně.
· 1942 Provoz filmového Kudlova přebírají Němci.
· Část zaměstnanců zůstává, část odchází.
· Pracuje se pod značkou Böhmisch-mährische Schmalfilm.
· Na přelomu roku přichází do ateliérů i Karel Zeman.
· Hermína Týrlová natáčí první český loutkový film – Ferdu Mravence.
· 1944 Požár v ateliérech od prasklé žárovky způsobí vyšetřování gestapa a tří měsíční výpadek v provozu.
· 1945 Němci opouštějí Kudlov.
· Nastupuje Zdeněk Liška – budoucí skladatelská legenda filmového hudby.
· Baťovy závody jsou znárodněny, Filmový podnik na Kudlově se stává součástí státního monopolu.
· 1946 Ožívá zakázková reklamní tvorba, vznikají lepší podmínky pro rozvoj dokumentárních a školních filmů.
· Přichází Josef Pinkava.
· 1947 Zlínští filmaři pomáhají Zikmundovi s Hanzelkou, kteří právě vyrazili na cestu kolem světa zpracovávat natočený materiál.
· 1948 s filmovou kariéru tu začíná např. režisér Oldřich Lipský.
· 1955 Karel Zeman točí Cestu do pravěku.
· 1955–1959 Výrobní program filmových laboratoří se rozšířuje o vývoj magnetických nosičů.
· 1958 Hermína Týrlová oživuje Uzel na kapesníku
· Karel Zeman točí Vynález zkázy.
· 1960 výrobní skupina Gottwaldov, dětský hraný film, je výrazně posílena
· 1965 1. Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně.
· 1968 filmový areál pro exteriérové natáčení obsazují sovětská okupační vojska.
· 1977 Založen samostatný podnik Filmové studio Gottwaldov.
· 1992 na základě privatizačního projektu vzniká společnost Ateliéry Zlín, a. s.
· 2001 rekonstrukcí procházejí i Filmové laboratoře prochází rekonstrukcí.
· 2002 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně otevírá Fakultu multimediálních komunikací a součástí jsou ateliéry animované a audiovizuální tvorby Kudlov.
· 2016 se kudlovské ateliéry otevírají veřejnosti. Návštěvníci mohou vstoupit do Kabinetu filmové historie.
Co dodat na závěr?
No, především to, že Zlínu a všemu, co souvisí s rodinou Baťových a jejich závodem, a co jsme za náš krátký, leč nabitý – dojmy i programem – pobyt stihli, bychom rádi na našich stránkách ještě nějak sdělili. Čas a hlavní náplň našeho webu – kulturní dění v Praze - nám ale na to neskýtá dostatek času. Ale určitě, zase někdy budeme jistojistě pokračovat. Tak slibujeme… Příště bychom se rádi věnovali jednomu ze dvou našich – nebaťovských, ale rozhodně zlinských témat - pány H+Z, tedy cestovatelům Hanzelkovi a Zikmundovi.
Teď si ale ještě dovolíme – jako tečku – odcitovat paní Ladislavu Horňákovou, vedoucí odborného oddělení Krajské galérie výtvarného umění Zlín, které kdesi uvedla:
„Tomáš Baťa pobýval v Americe v rozmezí let 1900 až 1905. Byl vizionář, sbíral zkušenosti. Založil tam i továrnu, ale nefungovala, tak ji zavřel a vrátil se domů.
V Americe se setkal s Fordovými závody, viděl automatizované stroje, pásovou výrobu. Výrobu bot pak měl založenou také na pásové výrobě.
Celou výstavbu Zlína koncipoval jako na běžícím pásu.
Amerika určitě inspirací byla.“
Ladislavu Horňákovou, vedoucí odborného oddělení Krajské galérie výtvarného umění Zlín
Text a foto: Richard Koníček
