Zlín není jen Baťa aneb jak jsme hledali (a nenašli…) vilu Miroslava Zikmunda
I když je jméno města Zlín, asociací jména Baťa, nelze opomenout, že
ke Zlínu patří i mnohá jiná jména osobností, které
ze Zlína pocházejí nebo se Zlínem měli či ještě mají nějakou zásadní spojitost.
Mezi všemi, kterých by se našlo mnoho, si ale dovolíme vyjmout ze dvou nejznámějších,
jméno - Miroslav Zikmund.
Cestovatelé - Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund - věnovali v roce 1995
rozsáhlý fond písemností, fotografií, negativů, filmů a suvenýrů ze svých cest
Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Správu fondu převzal Archiv H+Z.
Značná část z fondu cestovatelů byla už v roce 1996 zpřístupněna veřejnosti ve
stálé expozici Muzea jihovýchodní Moravy, ve zlínském zámku s názvem
„S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.“
Od roku 2013 tvoří soubor součást expozice
PRINCIP BAŤA: DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST.
Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost
Jak mohli návštěvníci našeho webu zaznamenat, tak z našeho pobytu ve Zlíně, vzniklo už sedm různých článků. Zatím jen ty, které reflektují naše setkávání s různými výstavami, jež - právě v čase našeho pobytu - probíhaly. Součástí nabitého programového itineráře týdenního pobytu ve Zlíně, nemohla ale nebýt ani dvě témata. Jedním z nich byla návštěva Muzea jihovýchodní Moravy, nacházející se ve 3. NP budovy 14 v rámci Baťova institutu, kde je stálá expozice nazvaná jednoznačně: Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost.
Z této expozice jsme už publikovali část věnovanou firmě Baťa (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/muzeum-jihovychodni-moravy-ve-zline-aneb-princip-bata-dnes-fantazie-zitra-skutecnost/). Součástí téže expozice je ale i menší podexpozice, věnovaná slavným zlínským filmovým ateliérům na Kudlově, které jsme za našeho pobytu také navštívili. I této filmové expozici a kudlovským ateliérům vůbec, jsme na našem webu už věnovali také (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlinske-filmove-ateliery-aneb-jak-kudlovem-prosly-paralelni-dejiny-nasi-kinematografie/).
Takže jediné, čemu jsme se tatím na webu ještě nevěnovali, byla třetí část výstavy Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost, věnovaná dvěma osobnostem spojeným se Zlínem, a to fenomenální cestovatelské dvojici Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi. A protože, v našem itineráři byl i úkol najít a případně navštívit proslulou vilu Miroslava Zikmunda. Vilu, v ní žil, pracoval a až téměř do posledních požehnaných dnů pořádal nekonečné množství materiálů z jejich cest. Uvítali jsme tedy expozici v Muzeu jihovýchodní Moravy, věnovanou této dvojici a spojili její prohlídku s naším úkolem z pobytového itineráře. Sice jsme nakonec Zikmundovu vilu nejen, že nenavštívili, v čase našeho pobytu, nebyla ještě přístupná, ale hlavně jsme ji dokonce ani fyzicky nenašli…
Něco málo o vile Miroslava Zikmunda
Naším virtuálním průvodcem se stal vynikající web, nazvaný Zlínský architektonický manuál. (https://zam.zlin.eu/clanek/ke-stazeni/407). Informace o vile Miroslava Zikmunda (Památkově chráněná Vila Miroslava Zikmunda je dnes nemovitou památkou uvedenou v rejstříku památek) jsou tak skvěle zpracované, že nepovažujeme za účelné nějak je sami tlumočit. Raději využijeme citací toho, co je na tomto webu uvedeno ve složce nazvané Vila Miroslava Zikmunda.
„Jedním z důvodů, proč se cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka rozhodli přestěhovat do Zlína, měla být - podle Zikmundových vzpomínek - projížďka na lyžích z hotelu Moskva do filmových ateliérů na Kudlov, kde připravovali nový dokumentární film. To by se jim na trase Vinohrady – Barrandov nemohlo stát. Shodou okolností prodával v roce 1953 režisér Elmar Klos funkcionalistickou vilu postavenou v roce 1935…“
První život vily
„Dům s velkou zahradou stojící v mírném svahu v nově vznikající čtvrti na Nivách, nechal postavit Baťův podpůrný fond pro Josefa Januštíka, Klosova nevlastního otce a prvního hejtmana zlínského okresu. Projekt dvoupodlažní vily s rovnou střechou vypracovalo Stavební oddělení firmy Baťa, autor však není na plánech uveden.
Na rozdíl od většiny firemních rodinných domů měla Januštíkova vila světlou břízolitovou fasádu, neobvyklé bylo také dlouhé pásové okno na jihozápadním průčelí. Jednoduchý objem kostky je rozšířen o nárožní arkýř, do jehož středu byl v interiéru umístěn kulatý železobetonový „baťovský“ sloup.
V polovině 30. let lze tento prvek chápat jako symbol vzájemného propojení Januštíka s prostředím, které jako hejtman spravoval a které nejvíce reprezentovala činnost firmy Baťa.
Jednoramenné schodiště rozdělovalo přízemí na část provozní (kuchyň, hala, pokoj pro služku) a společný prostor (jídelna se společenskou místností). Do patra byly umístěny dvě ložnice, pokoj pro hosta a koupelna. Z haly se vstupovalo na rohovou terasu s výrazným luxferovým oknem prosvětlujícím vnitřní dispozici.“
Druhý život vily
„26. března 1953 prodává Elmar Klos vilu Miroslavu Zikmundovi. Ve stejném roce vypracovává zlínský architekt Zdeněk Plesník, zaměstnanec Centroprojektu, projekt adaptace domu, která dům otevřela do okolí, propojila se zelení a nabídla obyvatelům přímý kontakt se zahradou a s přírodní scenérií. Podobný koncept potom zúročil u následujících domů postavených pro Zikmundova kolegu Jiřího Hanzelku a hudebního skladatele Zdeňka Lišku.
Exteriér vily je materiálově rozmanitý, kombinuje kamenný sokl v suterénu s betonovým prefabrikátem na zábradlí navazující terasy. Ve Zlíně tento prvek pozorujeme i na řadě dalších poválečných budov ve východní části města (např. Morýsovy domy, Kolektivní dům, Věžové domy). Perforované prefabrikáty pokračují pod okenními otvory arkýře, dodávají fasádě jemnější až dekorativní podobu a výrazně prosvětlují interiér. Plasticitu průčelí ze světlého břízolitu podporuje také subtilní betonové lemování vystupující z okenních otvorů.
Na západní straně domu nechal Zdeněk Plesník vybudovat terasu, která rozvíjí motiv dřívějšího otevřeného arkýře. Na severní straně byla přistavěna kuchyně, do původních prostor se včlenila fotokomora a žehlírna. Rozšířením dispozice se propojují vnitřní prostory se zahradou, nika jídelny přímo navazuje na terasu vystupující nad terén.“
Miroslav Zikmund, tak trochu architektem
Jednotlivé místnosti byly upraveny tak, aby vila vyhovovala požadavkům Miroslava Zikmunda. Například:
· Z pokoje pro služku se stala fotolaboratoř.
· Vnitřní schodiště bylo zvýrazněno nástupními schody orientovanými do obývacího pokoje
· Proměnou prošlo také členění místností v patře.
· Dvě ložnice byly rozděleny na tři místnosti
· Z původního pokoje pro hosty se stala Zikmundova pracovna
· Navíc byla rozšířena o část prostoru dřívější haly zmenšené nyní na úzkou chodbu ústící do koupelny a tělocvičny.
· Svislé pevné zasklení nově prosvětluje schodiště.
· Zásahy se projevily nejvíce na západní fasádě a dodaly domu nové proporce.
· Kontaktu budovy s okolní zelení napomáhá vegetace porůstající všechny strany fasády.
· Zahrada se podle Zikmunda stala lesoparkem, který on pak po celá léta pečlivě upravoval, doplňoval a všechny změny týkající se výsadby nových stromů a keřů či proměny terénu zaznamenával do zvláštních plánů.
· Podoba interiéru odráží osobnost Miroslava Zikmunda, jeho pracovní potřeby i zálibu v živé práci s vlastními sbírkami či archivem.
· Vybrané objekty šlo variabilně obměňovat díky perforovanému obkladu stěny uvnitř společenského pokoje.
Vybavení domu je dodnes zachováno v téměř intaktní podobě
Vše ve vile muselo důsledně a přesně vyhovovat potřebám svého uživatele Miroslava Zikmunda.
„Interiér domu je dnes především, jedinečnou ukázkou nábytkového designu 50. let.
Vedle Zdeňka Plesníka a Miroslava Zikmunda se na podobě vnitřního vybavení podílel zejména designér Miroslav Navrátil (1913 – 1999), který zde zúročil své zkušenosti s výrobou lodí či saní z ohýbaného dřeva.
Interiér měl být vzdušný, prosvětlený, nábytkové kusy lehké, snadno přemístitelné a pohodlné.
Kvůli nedostatku kovu v poválečném Československu hledali designéři a výrobci v průběhu 50. let nové technologie i způsoby spojování nábytkových kusů.
Zikmundovým požadavkem byl například variabilní systém knihovny bez skel umožňující vytvořit polici pro libovolný formát knihy.
Reakcí na toto cestovatelovo přání jsou ve všech skříních a knihovnách v domě tzv. zubatky. Jedná se o systém z vlnových vrstvených březových dýh, do nichž lze zasouvat police v roztečích po 12 mm.
Pro obklady i nábytkové kusy se využívá převážně světlé, jasanové dřevo, výjimečně namořené v tabákovém odstínu.
Sedací nábytek je vyrobený z lepených dřevěných lamel, vnitřní kostra je propletena popruhem, sedáky šlo použít buď samostatně, nebo ve skupině tak, aby vznikla podnožka, pohovka nebo dvojpostel.
Díky spolupráci s Fatrou Napajedla se do interiéru dostávají také polotransparentní plastové fólie, které slouží jako výplně vestavěných skříní.
Jedním z nejvýraznějších prvků dominujících prostoru arkýře je lampa s otočným ramenem o délce dva metry a s možností natočení v úhlu 180°.“
Třetí život vily
„V roce 2020 nabídl Miroslav Zikmund vilu i s pozemky k odkoupení svému příteli, zlínskému podnikateli Čestmíru Vančurovi, který nabídku přijal.
V prostorách vily byl zřízen Nadační fond Zikmundova vila, který o objekt pečuje.
Kromě nezbytné rekonstrukce domu a obnovy zahrady bude činností nadačního fondu také zvyšování povědomí o osobnostech s vilou spojených nebo publikační činnost.“
V čase naší návštěvy Zlína, tedy v létě roku 2022 nebyla ještě rekonstrukce vily dokončena. Dovnitř bychom se tak či tak nedostali, i kdybychom ji našli. Dnes už by to problém nebyl. Vše o možnosti navštívit vilu je na webu https://zikmundovavila.cz/. Stačí jen kliknout.
O našem marném hledání vily
Vila se nachází na adrese Žlebová 2894, Zlín a nejlepší spojení je trolejbusy 4 a 5 do stanice MHD: Padělky I a pak kousek do kopce. To jsme vyčetli, to jsme věděli. Ale…
Pro jistotu jsme se šli ještě přeptat na podrobnější výklad do Infocentra v Radniční budově na náměstí Míru.
Sličná slečna, která se nás tam ochotně ujala, působila tak mile roztomile, že jsme možná ne tak docela dobře dávali pozor na její instruktáž a mnohem více jsme se soustředili na její půvab. Snad...
Navíc jsme informace o přepravě trolejbusem, který jsme jinak s oblibou jindy využili, neboť nám evokoval „paměti starého Pražáka“, který trolejbus využíval až někdy do svých 20 let hojně a miloval ho. Ve Zlíně si je tedy okamžitě oblíbil samozřejmě také.
Ale k Zikmundům, to bylo od penzionu Gebra, u Polikliniky, v Antonínově ulici, kde jsme měli základnu, pouhé tři kilometry. Tak, co by…
Takže pěkně po svých, třídou Tomáše Bati až ke kostelu sv. Filipa a Jakuba, kde se třída T. Bati kříží s ulicí Dlouhá. Po ní doleva, dolů, pod viadukt a k řece. Okolo pomníku E. Beneše, přes Benešovo nábřeží, přes most k pivnici U Máců na rozhraní mezi Tyršovým a Fügnerovým nábřežím. Pak kousek po Sokolovské až ke stoupání vlevo nahoru, do ulice Na Výsluní. Tam přes malebně nakloněné náměstíčko se sochou Antonína Paduánského do míst, kde vprava odbočuje ulice Pod nivami. Tou až k odbočce do uličky Dr. Kolaříka a tudy k odbočce Žlebová. Jsme tam.
Jenže - nic. Nikde – tehdy v době naší návštěvy – nikde, polopatická cedulka, tohleto je vila pana Zikmunda. Tahle a žádná jiná. Nic. Tak zpět a znovu. Nic. No, dnes už víme, že jsme běhali kolem ní, ale najít se nám ji zkrátka nepodařilo.
A mimochodem, dojít ulicí Žlebová až na konec, k vile Jiřího Hanzelky se nám možná také podařilo, ale o té jsme zase v té chvíli nevěděli nic. A vil tam bylo…
No, možná to zavinil ten půvab oné slečny z Infocentra, možná osud, možná naše neschopnost.
Našli a viděli jsme toho ve Zlíně až, až, i naše paní bytná vzácná hostitelka, paní Monika Semelová, to říkala. Ano, ale vilu pana Zikmunda ne. Inu, všechno se vidět zkrátka nemusí, ne?
Věříme, že dnes už je cestou k vyhledávané vile nějaká navigace nebo si zvídaví turisté pro instruktáž v Infocentru vyberou čas, kdy ona půvabná slečna bude mít volno a návod k nalezení si vyposlechnou pozorněji…
Text: Richard Koníček
Foto: Richard Koníček (2 x) a vila M. Zikmunda - Zlínský architektonický manuál (9 x)
