ZLATOVLÁSKA aneb nové zfilmování klasické pohádky Karla Jaromíra Erbena o půl století později. Znovu a … LÉPE.
Zlatovláska
Režie: Jan Těšitel
Premiéra 23. 1. 2025
„Srovnávat různé verze čehokoliv je asi úplně normální,
lidé jsou hodně kritičtí, když jde o novinku.
Ale tyhle verze jsou úplně odlišné.
My jako čeští diváci máme hodně zafixovanou poetiku pohádek, jsou hodně specifické.
A teď přijdeme s verzí bez loutek, které byly typické pro tu dobu,
budou tam i nějaké efekty…
To se třeba lidem nemusí líbit.
Ale i Popelky vzniklo několik verzí a lidé si vybrali.“
představitelka Zlatovlásky Jasmína Houf
„Královský panoš Jiřík ochutná sousto z magického hada a porozumí řeči zvířat.
Proviní se tím však proti příkazu svého krále, a tak jej čeká buď trest smrti,
nebo
nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou, princeznou z tajemné říše uprostřed jezera.
Vydá se proto na cestu v doprovodu Štěpána, se kterým vyrůstal od dětství, a
malého psíka Štístka, jemuž Jiřík zachránil život.
Jiříka čeká po cestě celá řada dobrodružství i překvapení.
Netuší, že Štěpánem cloumá závist a není to tak upřímný kamarád, jakým se zdál být.
Naštěstí má Jiřík statečné spojence, zvířátka, kterým pomohl.“
synopse, distribuční společnosti Bioscop
Jsme pohádkymilovný národ…
Česká kotlina sluje pohádkami, které nám zprostředkovali vybraným způsobem všichni ti, kdož v minulosti vyznávali moudrost pohádek, sílu národní povzbuzení, neopomíjely mírné napětí a ctily dobrodružství, ale hlavně, hlavně, často až neuvěřitelné a vždycky naději vzbouzející vítězství - dobra nad zlem. Inu, zkrátka a dobře - pohádky…
Čtenář, posluchač, divák, v pohádkách nachází alespoň na chvíli únik od reality dne a návrat do dětství, do světa, kde ještě bylo vše přehledné a kde to končí vždycky dobře. Pohoda, iluze, únikovka všech generací. Proto tak vášnivě a zarputile usedáme rok co rok ve Vánočním trojvečeří k televizním obrazovkám a dychtivě se těšíme bez rozdílu věku, na - pohádky.
Prý jsme v tom jediní - takhle vehementní – na světě. A pořád dál lačníme po bezpočetných dalších a dalších variacích na klasické, lákavě jednoznačné a pro dobro zaručeně vítězné pojetí. Ale také šílíme - tisíci laiků - když je nám nabídnut sice pohádkový, leč moderní příběh. Byť zajímavý, chytrý a nápaditý. Odlišuje-li se od našich očekávání, má smůlu, i když by v jiném časovém údobí docela klidně přijat byl a s povděkem.
Takže, usilovat o úspěch na tomhle - diváckým nitrem a po generace cvikem a zvykem -odchovaném stavu věcí, je vždycky pochod minovým polem. Bude to výbuch, nebo ohňostroj…?
Znovu, ale lépe? Ano.
Znovu natočit pohádkovou klasiku je ošidné, nevděčné a náročné. Kdysi, kterýsi úspěšný a zkušený skladatel popové hudby pronesl – a to myslel zcela vážně - že recept na hit, je prostý. Posluchač novou melodii, nemluví se tu o plagiátu, tu opravdu novou, melodii, přece jen - tak nějak, jakoby – musí znát…
Jenže nově natočená pohádka není popový hit. A my, národ český, jsme – alespoň v tomhle pohádkovém směru – konzervy. Nač jsme si jednou zvykli, to jen tak, nepřijmeme.
Tohle jistojistě moc dobře věděli i tvůrci nového filmového zpracování Zlatovlásky. Přesto to ale zkusili…
Zkusme proto i my diváci, usednout nepředpojatě v kině k nové verzi. Uvědomme si, že víc jak půl století od minulého zpracování nám nabízí docela příhodný odstup. V pojetí, stylu vyprávění, v technických možnostech filmové techniky a samozřejmě také ve vyzrálosti divácké.
Když vznikla první verze, v roce 1973, neznali jsme ještě jinou kinematografii než tu, na kterou nám tu šlapali naši kulturtrégři se svými limitujícími nápady. Jiná kinematografie, byla-li vůbec, byla pro nás náležitě pečlivě vybrána. Týmiž pány. Dnes už ale známe kde co, cokoli můžeme vidět, stáhnout si a náš divácký obzor je tím zásadně rozšířen. Ale také deformován. Vlivem masově implantovaných manýrů odjinud. V dobrém i zlém dopadu. Usedněme tedy k nové Zlatovlásce a sledujme. Zapomeňme na tu dávnou verzi a užijme si ten krásný příběh znovu. Zda ho přijmeme lépe či hůře, je už na každém z nás. A komu se to snad nelíbí, nechť si dál pouští verzi dávnou. Proč ne? Jsme přece lidé různí a tak nechť jsou i naše názory různé. Ale v žádném případě ne už předem odsuzující a hledající - ze zásady - nějakou tu bodající jehlu v každičké kupce scén.
Odvážnému štěstí přeje
Tvůrci filmu si jistého diváckého konzervativního přístupu – jak už řečeno – určitě byli vědomi. Ale šli do toho. I přes to. Třeba pod heslem Odvážnému štěstí přeje. A jejich odvaha byla po zásluze – ne, ne, ne, potrestána jak se dalo očekávat – oceněna. Plné kino diváků, z toho polovina dětského věku, není jistě nijak statisticky relevantní soubor dat, řekneme-li to brutálně, ale i tak o něčem svědčí. A něco naznačuje. Děti v kině ani nedutali, pomineme-li občas typické spoluúčastné výkřiky jako: Pozor! Uteč! Drž! Bacha!
Dospělí pak zase film odměnili pořádně dlouhým potleskem. Zdá se, že to co si myslíme my na www.www-kullturaok-eu.cz, v co věřil autor těchto řádek, jenž je nejen pamětníkem oné předchozí filmové verze, ale do značné míry už i jejím zapomětníkem. v závěji půl století uplynulého času.
Ale divácký závěr se zdá být jasný. Palec vzhůru. Zvítězili. Uspěli. Film je krásný, věrný předloze, dokonce téměř přesně věrný tak není co řešit. Už jen se sebrat s rodinou, neboť jednoznačně jde o rodinný film, který vidí jinak děti, jinak dospělí. Na dotaz moderátora krátké ho přestavení protagonistů po konci projekce filmu, děti odpověděly: Bez zaváhání jednoznačně pejsek. Dospělí, přesněji mladší lidé, rodiče oněch děcek, tázáni nebyli, rozptyl jejich zaujetí přestaviteli by byl jistě na půl večera, a byl by víc subjektivní, ale ze závěrečného potlesku t bylo slyšet i beze slov.
Autor těchto řádek, sic není (snad?) hnidopich, ale největší obavy měl z možných inovací. Už viděl řadu filmů, kde scénáristé neodolali a klasiku (a nejen pohádek) „vylepšili“ svými „inovativnímy“ pokusy o změnu anebo ještě hůř, vypuštění v nitru tajeného „pegase“, jenž je přece tvůrce scénářu musí vynést nad moudrost a uvážlivost klasiků a jejich pohádkových příběhů, které jsou – paradoxně – tak pravděpodobné, až jsou pravdivé. Jen poněkud pohádkově.
Této největší možné chyby se - autorka scénáře dnešní Zlatovlásky - paní Konášová nedopustila. Naopak děj původní pohádky věrně dodržela. A přesto pohádka nepůsobí staromilsky.
A teď trochu o filmu
Jan Těšitel režisér filmu, ročník 1982, absolvent studijního oboru Filmová věda na Univerzitě Karlově a po té i režie na FAMU, natočil řadů krátkých filmů a zúčastnil se s nimi mnoha různých festivalů. V širší známost vešel v roce 2010, krátkým filmem People Involved, pojednávajícím o Angličance, jež se po skonu svého českého milence rozhodla vydat za jeho rodiči, k nám, do Ústí nad Labem. Film byl po právu nominován na Českého lva v kategorii krátkých filmů. Zlatovláska je však jeho první režisérský počin celovečerní.
Jan Těšitel si do hlavní role si vybral Tomáše Webera / Jiříka.
Tomáš Weber po různých mladických pokusech o najití svého životního uplatnění (mj. FF UK), vystudoval nakonec činoherní herectví na brněnském JAMU. Působí na jevišti, stejně jako se objevuje v celé řadě seriálů a obsazen byl pro svoji frankofonní jazykovou vybavenost i v zahraničních produkcích (mj. Na západní frontě klid). Jeho fyziognomii a zaměření na psychofyzické stránky herectví využil také Jiří Mádl ve svém filmu – Vlny, jnež aspiroval na dalšího Oscara pro českou filmografii.
Režisér filmu Zlatovláska, Jan Těšitel svěřil Tomáši Webrovi hlavní mužskou roli – Jiříka.
Vystřídal v ní tak někdejšího Jiříka, Petra Štěpánka, z televizní pohádky z roku 1973.
Štěpánek si ale v této nové verzi zahrál také. Teď už samozřejmě roli krále, otce Zlatovlásky.
Sám Petr Štěpánek na tu jeho verzi Zlatovlásky z roku 1973 odpověděl následovně:
„Dědeček Jasmíny (představitelky Zlatovlásky) je jeden z nejlepších výtvarníků, se kterými jsem měl tu čest se za svůj život potkat! Točil jsem s ním skoro všechny pohádky. A když mi Jasmína řekla, že její děda na mě vzpomíná a pak se byl podívat i na natáčení, bylo to nádherné. Ty filmy bych ale nesrovnával. Ten scénář je jiný, v nové verzi je velká spousta zvířat, která mluví, je to velkorysé v mnoha ohledech. To my jsme byli daleko skromnější, co se týče scénografie, kostýmů, masek, lokací… Navíc jsme to natočili ve velkém tempu, písničky jsme nazpívali během jedné frekvence, protože jsme vůbec netušili, že se z toho stane kultovní pohádka.“
Petr Štěpánek
A co na to Zlatovláska?
Za představitelku Zlatovlásky si režisér Jan Těšitel vybral Jasmínu Houf. Kdo dosud neviděl loňskou pohádku, může tam Jasmínu spatřit.
Ke svojí cestě za titulní rolí Zlatovlásky, Jasmína Houf uvádí, že se původně nemínila věnovat pouze jen herectví. Že dnes už ale je hlavním předmětem jejího zájmu hraní, které převládlo nad jejími dalšími dvěma silnými zájmy – zpěvem a tancem. Směr její cesty by se tak klidně mohl na počátku ubírat spíše k muzikálu, kde by svoji trojkombinaci uplatnila v plné parádě. Ale, jak sama připouští, osud a vývoj ji – zatím – nasměrovaly k tomu herectví. Utěšuje se však, že nic není ztraceno, neboť – jak věří – obě další specializace rozhodně ještě někdy uplatní i hraní. Co ale asi neví skoro nikdo - tedy až do premiéry Zlatovlásky, po níž se bude propírat vše, co s Jasmínou souvisí - že její první filmová role byla takříkajíc po boku Scarlett Johansonn, v proslulém filmu Králíček Jojo, z roku 2019. V něm zaexcelovala v nezapomenutelné roličce (roli!) maličké fašistky. Bylo jí tehdy 14…
Svoji světovou roli nacistky Jasmína nijak nekomentuje, k filmu Princezna na hrášku má jisté výhrady, ale pokud jde o Zlatovlásku, tak tomu filmu opravdu věří.
Ví, že se Zlatovláska připravovala dávno před premiérou (19 let), že scénář napsala Lucie Konášová, která je mimo jiné podepsána jako scénáristka kupříkladu pod Andělem páně číslo jedna nebo před tím, třetí řadou legendárního televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Jasmína Houf je proto plně přesvědčena, že film Zlatovláska je po všech stránkách pečlivě propracovaný a vše v něm sedí, O jakémkoli srovnávání či dokonce soupeření Zlatovlásky s tou z roku 1973 nemíní ani diskutovat. Říká, že jde o jiný film na stejné téma. A neřeší dokonce ani tehdejší podobu, tehdejší Zlatovlásky, v podání paní Jorgy Kortbové. Ne, Jasmína prý hrála svou Zlatovlásku jak nejlépe uměla. A po svém. O novou verzi Zlatovlásky proto obavy nemá a dodává:
„Původní verzi jsem viděla stokrát, tisíckrát, je to taková moje srdcová záležitost, jelikož můj dědeček byl výtvarníkem té Zlatovlásky z roku 1973. A já jsem tak měla z první ruky i spoustu zákulisních příběhů.“
Jasmína Houf
Závěrem, co na to protagonisté filmu
Tomáš Weber, který představuje Jiříka:
„Zlatovláska je rodinný film nabitý akcí, humorem, cestováním, zvířátky, zradou, láskou a velkou empatií ke světu. K tomu je napěchovaný akcí a šermířskými souboji, spoustou hradeb, zámků a soubojů, ale taky láskou a zradou, smrtí a zmrtvýchvstáním, je to celkově moc pěkný zážitek.“
představitel Jiříka - Tomáš Weber
Marek Lambora z Divadla na Vinohradech, hraje Štěpána, což je ten, jenž doprovází Jiříka na cestě za Zlatovláskou.
„Moje postava je nejbližším přítelem Jiříka. A rozhodně to není role černobílá, protože v průběhu příběhu se ukáže, že Štěpán je i tak trochu parchantík.
A to je pro herce vždycky zajímavá výzva.“
představitel Štěpána – Marek Lambora
V dalších rolích se objeví například Ján Jackuliak, Marián Mitaš, Martin Myšička, Tomáš Matonoha či Jan Budař.
Příjemné je, že „lidské“ herce doplňuje celý zástup zvířátek, jejichž řeči jak známo Jiřík rozumí, takže s nimi může komunikovat. A že jde o dialogy roztomile vtipné je jen ku prospěchu celého filmu...
Text ve spolupráci se společností Bioscop připravil: Richard Koníček
Foto: společnost Bioscop (ThreeBrothersProduction/Jiří Jevický)
Zlatovláska
Režie: Jan Těšitel
Žánr: filmová pohádka
Délka: 116minut
Námět a scénář: Lucie Konášová
Hrají: Jasmína Houf, Tomáš Weber, Marek Lambora, Petr Štěpánek, Ján Jackuliak, Marián Mitaš, Tomáš Matonoha, Jan Budař, Martin Myšička, Pius Okaba, Viktória Jurištová, Kamil Madal, Martin Písařík (coby pes Štístko) a další
Kamera:Vojtěch Dvořák
Hudba: Lukáš Daniel Pařík
Střih: Michal Dvořák
Zvuk: Robert Slezák, Dalibor Mráz
VFX: Lukáš Najbrt, Štefan Pavelka
Architekt: Vladimír Pešek
Kostýmy: Helena Tavelová
Masky: Olga Khomyn Horáčková
Producent: ThreeBrothersProduction (ČR), ALEF FILM & MEDIA (SK), QQ studio Ostrava, CleverTurtleProductions
Distributor: Bioscop (CZ), Magic Box Slovakia (SK)
Partnery filmu jsou VOYO a TV Markíza
Premiéra: 23. 1. 2025
