Zkáza Ludmily Babkové krásou Lídy Baarové aneb zločin (?) a trest (?)
Když dva dělají totéž, není to totéž. To se ví. V případě Ludmily Babkové, známé jako Lída Baarová, provdané jako Ludmila Kopecká a nakonec jako Ludmila Lundwallová, jež (7. 9. 1914 Praha - 27. 10. 2000 Salcburk) byla českou herečkou, to platí násobně. Dá se říci, že když kdokoli bude dělat totéž, tj. film či dokument o ní, každý to bude vidět a dělat jinak.
Rok 2016 rok Lídy Baarové?
Trochu ano. A není to nějakým jejím výročím. V roce 2016 má zájemce možnost vidět hned dvě zpracování osudů této nesporně slavné a stejně nesporně i talentované české prvorepublikové herečky. Herečky proslulé víc než skutečným umem, který byl deformován dobou, dějinnými zvraty, jejím mládím a naivitou, i hodně kontroverzním prožíváním života.
Jednu verzi předkládá zručný a tvůrce divácky úspěšných pecek, jež ale nejdou pod úroveň, ač vykalkulovanost jim upřít nejde - Filip Renč ve své Lídě Baarové.
Druhou variantou je film dokumentaristky, Heleny Třeštíkové – Zkáza krásou.
Renč vytvořil i svět oslňující koktejl, hodný zahraniční distribuce (měl k tomu balík peněz, které si umí vydobýt) a film je mezi třemi zde nejsledovanějšími filmy letošního půlroku.
Helena Třeštíková to ale vidí jinak. Připravila intimní, ač totálně subjektivní, vhled do Baarové jako takové. A tím, že je subjektivní, nemusí a jistě ani není objektivní. Baarové bylo přes sedmdesát let, když monolog Třeštíkové servírovala. Nebylo to ale ještě tolik, aby jí nebylo jasné, že hraje svou poslední roli. A přehrála ji tedy tak, jak chtěla, abychom ji viděli. A záležet si dala i na dekoracích k rozhovoru točenému u ní doma, v Salzburgu. Cigarety, lahvinka, fotka z mládí, elegance i v pozdním věku, trochu možná i pózování a nakonec symbolický odchod, rovně, vzpřímeně, stále ještě štíhlé ženy, kamsi do mlhy jiné místnosti.
Proč volím Třeštíkovou?
Mám rád fakta. Renč musel řadu věcí dofabulovat. Jinak by nevznikl spektákl ke koukání. Lidušku tam ale hraje herečka. A osoby a obsazení, to je také hra na osobnosti. Nic pro mne. Sorry. Nic ale nesoudím, neposuzuji, nezavrhuji. Prostě jen nemusím a nějak ani nechci.
Volím Třeštíkovou. Je dokumentaristka a já preferuji dokumenty. Dokonce zejména ty, kdy mi není podsouváno, co si mám myslet ani dokomentováno, co si myslet nemám, čemu mám a čemu nemám věřit. A to – i když v tomto případě nejde o zcela typickou Třeštíkovou – film Zkáza krásou - nabízí. Slyším a na ilustračních záběrech vidím v něm, snad všechno, co k Baarové patří. Od prvopočátku, od její oslňující krásy, přetrvávající (podle mne coby autora těchto řádek) v plné výši dodnes (chápu, je to ale věcí názoru a subjektivitou pohledu), přes její zralost, tu jsem vlastně neznal, až po její tristní stáří. To poznávám i na sobě a veselé to věru není.
Ve filmu si tedy probereme s Liduškou a paní Třeštíkovou hvězdný vzlet okouzlující herečky, její zamotání hlavy na obláčcích euforie a pak i divoké následky a v podstatě i pád. Ale i tak se trochu díky náhodám, osudu a hodně díky své vůli, nevzdává a hraje dál. Ne coby hvězda, ale coby vcelku úspěšná herečka. Hraje! No a nakonec je tu konečná. Ta nás čeká všechny a je jen na nás, jak do ní zajedeme. Zda sebelítostně, s nadhledem nebo s nostalgií. Což asi bude víc určovat náš stav a vzhled a okolnosti. Samozřejmě dojde i na osobnosti, jež se sice z hlediska jejího dlouhého života v podstatě jen mihly, ovšem poznamenali ji i její osud navždy. Ve všech slova smyslech. O pánech Hitlerovi a zejména pak Goebbelsovi. Řeč je ale i o její nepříliš šťastné rodině, něco málo se dozvíme i o kolegyních, milencích, manželích a pár historek zazní i z natáčení. Podle mně natočila paní Helena Třeštíková jako vždy velmi kvalitní dokument. Neexhibuje v něm nijak, neovlivňuje střihem či záběry diváka a nedává vyprávění do jiného kontextu a nechává starou paní hrát si tu svou roli tak, jak chce. Nerežíruje ji. Dostává se nám tak objektivně – subjektivní pohled jedné ztracené a zatracené herečky. „Milujeme to, co ztrácíme“, říká Liduška. A myslí to zdá se opravdu vážně.
Dokument vyvolává diskuze
Svůj subjektivní názor na film Třeštíkové píši půlroku po premiéře. Četl jsem o něm mnoho. Na rozdíl od Renčova opusu se snad už nehraje. Dokument u nás na růžích ustláno nemá.
Já se k němu dostal později a mohu tedy mít odstup od emocí těch, co ho viděli přede mnou.
Paní Třeštíkové je vyčítáno kde co. Dokonce si dali ti obvyklí a „zakaždoucenu“ hledající hledači práci, aby jí (proč jí?, říká to bezmála osmdesátiletá paní!) vyčítali nepřesnosti a ve střizích se vyžívali, že jeden zapomenutý herec je zaměněn za jiného. Asi. Jako by o to šlo. Smyslem tohoto dokumentu paní Třeštíkové není soud ani obhajoba. Od toho dokument přece není. Dokument je jen vyšetřovací spis, výpověď a ty, slavný soude (diváku) suď, jak uznáš za vhodné. To vidím jako hlavní klad filmu. Navíc nejsem odborník, a hlavně ne hnidopich, co nechápe, že autorce šlo o něco jiného než o suchou, vycizelovanou faktografii.
Dokument Zkáza krásou je o člověku
A nutno říci, že to není veselé. Ne, že by mě povídání Lídy Baarové až tak dojímalo. Ona to vidí po svém, já také. Co je podstatné, že já na to hledím optikou odstupu 70 let od konce II. sv. války. Vím, jak dopadla. Snad i vím i proč byla. A hlavně vím, kdo byli ti, co ji vedli. Včetně onoho okouzlující pajdavého skřety, doktora Goebbelse, o nějž jde nejvíc. Ale Liduška, unášena vírem neskutečné kariéry snů to - dávno před válkou, v době, kdy Německo, byť fašistické (to slovo nebylo ještě pejorativní a jasné jako dnes), bylo prosperující velmocí, jež jí nabídla, stejně jako Hollywood, šanci, protože v ní viděla kasovní tahák. Možná ani ne tak pro její herectví, ač je a bylo nepopiratelné, civilní, moderní i z dnešního pohledu, ale pro tu její zatracenou krásu. Proto jí padali k nohám muži nevýznamní i významní. A ti významní a mocní ji mohli ohlupovat a uhoupávat v tom jejím okouzlení úspěchem, až neviděla a neslyšela.
Která dnešní hvězdička, či později už sice hvězda, ale naopak lokální, by neslyšela volání nejmocnějšího muže dnešního hereckého nebe, třeba z toho Hollywoodu. Brala by to nebo ne? Co myslíte? A věštila či politicky analyzovala by, co bude za pár let? Kdo toho byl tehdy opravdu schopen? Německý, rozuměj nacistický, hospodářský zázrak sledovali s uznáním a obdivem jinačejší kádři té doby. A jen málo věděli o tom, co je za tím. Natož Liduška Baarová. A už vůbec nic netušili o tom, co víme dnes my. Lidušce se není co divit. Šla za uměním, měla dojem, že je její herectví víc než krása, i když to bylo naopak. A když se vám bude v tomhle věku dvořit hlava velmoci, ztratíte hlavu i vy. Ne, že ne.
Byla Baarová zlatokopka?
Ne. Ona – a to se jí dá věřit – brala muže za mužem z vyšších a vyšších pater – v transu a opojení. Ne na základě kalkulu a vypočítavosti. A když jsme u toho, nestřídala je zase tak moc jako – snad? – punčošky ty dnešní zlatokopky. A pánům, zejména mocným, dělá dobře ukazovat se a pokud možno i rozvádět, kvůli vypočítavým telátkům s pěknými tělíčky. To se takhle profesionálně tehdy ještě neumělo. Zaslepená Baarová to ale hlavně nepotřebovala.
Cesta do zahraničí a do pekel?
Když začalo být jasno s jakým, že ďáblem se zapletla, bylo pozdě. A jednobarevnost aktuálního vidění, co je zlé a co není, udělala své. Argumenty, že nic nespáchala, že jen dělala svou práci, nepomohly. Ostatně to známe i z dob pro roce 1989. A nejen v herecké branži.
Z vyprávění, ano subjektivního, ale osobního, vypovídacího, byla Baarová hodna, z lidského pohledu, obdivu. Ustála to, čím si procházela, a nevzdala svou touhu hrát. A to i tehdy, kdy měla punc, a i tehdy, když už ta její osudová krása povadala. Věřila totiž, že není jen krásná, ale že umí i hrát. A snažila se to ze všech sil dokázat. I když jí v tom bránil hlavně ten punc. Racionálně vzato, muselo na tom něco být, protože hrála i v zahraničí, a hrála i později bez té příslovečné krásy. Jen s lidskou krásou stárnoucí ženy. A hrála a byla obsazována.
Shrnuto a sečteno
Helena Třeštíková a Jakub Hejna měli šťastný nápad. Zpověď Lidušky je subjektivní, ale je lidská. Je možná hraná, ale je její osobní a obrazem, jímž se asi opravdu cítila být. Dokument je tak místy emotivní, místy smutný, jindy chmurný, ale v očích i mysli Lídy Baarové pravý. To co řekla, to cítila, to chtěla vidět. Jsou to její neupravovaná slova, jimž ne vždy je nutno úplně věřit, ale přesto, či právě proto, to je čistý a opravdový dokument o ní.
„Vlastně jsem měla štěstí, že můj osud v Německu se jmenoval Josef Goebbels. Mohlo to být ještě horší. Mohl se jmenovat i Adolf Hitler.“
L. B.
Titul: Zkáza krásou
Velká Británie: Doomed Beauty (festivalový název)
Producent: Česko, 2016
Režie: Helena Třeštíková, Jakub Hejna
Scénář: Helena Třeštíková
Hrají: Lída Baarová, Svatopluk Beneš, Vladimír Borský, František Čáp, Gustav Fröhlich, Josef Goebbels, Nataša Gollová, Miloš Havel, Adolf Hitler, Zorka Janů, Otomar Korbelář, Václav Krška, Karel Lamač, Adina Mandlová, Jaroslav Marvan, Oldřich Nový, František Paul, Vladimír Salač, Helena Třeštíková, Hana Vítová, Elsa Wagner, Edvard Beneš, Klement Gottwald
Kamera: Martin Kubala, Jan Malíř, Jiří Chod, Jaromír Nekuda
Střih: Jakub Hejna
Hudba: Tadeáš Věrčák
Distributor: Aerofilms
Žánr: dokument
Stopáž: 91 minut
Trailer k filmu:
https://www.youtube.com/watch?v=AfzpXWvfEYY
Ilustrační foto: internet
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček