Žižkovské rozhovory s Martinem Severou aneb Vladimír Kučera na republiku Žižkov vzpomíná rád…i když párkrát dostal ´na budku´
ICP3 - Praha
11. 2. 2019
Již vícekrát jsme na www.www-kulturaok-eu.cz zmiňovali Informační centrum Prahy 3, které působí v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad. Středisko se nespokojuje jen s pouhým informováním občanů, turistů, návštěvníků Prahy 3, Prahy vůbec a cizinců všech jazykových mutací, ale vytváří si i vlastní program, určený nejen občanům Prahy 3, ale i všem další případným zájemcům. Ve středisku působí dnes už oblíbená Galerie Toyen, kde se měsíc co měsíc konají výstavy umělců, spojených nějakým způsobem s Prahou 3.
V Infocentru se konají i přednášky, besedy, ba i filmové projekce. A nechybí ani ryze ´žižkovský´ pořad Žižkovské rozhovory s Martinem Severou. Koná se jednou měsíčně. Pořad stojí a padá s osobnostmi, jež mají vazbu k Žižkovu, nejsou-li přímo Žižkováky. Za dva roky komponovaných pořadů, vedených Martinem Severou, zkušeným novinářem, moderátorem, režisérem a dramaturgem těchto rozhovorů, se zde vystřídala řada osobností. Známých, známějších i možná původně nepříliš známých.
Po besedě Martinem Severou pečilvě vždy připravené, proložené nejrůznějšími archivními záběry a snímky, se tak mnohdy nejméně známé osobnosti stanou všem přítomným důvěrně známé.
Martin Severa umí navodit až domáckou atmosféru a z hostů ´vytáhnout´ nové a zcela neformální vzpomínky, povídání o nich, o Žižkovu a vůbec. Za hodinu trvání se dozvíme spoustu zajímavých věcí, pobavíme se a povzbudíme se. Zásada je nesklouznout k politice, držet se tématu Žižkov a ostatní už je jen na hostu a vždy zaktivizovanému publiku, jež nejen že se hostů ptá, ale je i zcela neformálně glosuje.
Jsme sice Infocentrem na besedy zváni, ale zúčastňujeme se jich - pro jiné akce spojené s naším webem a jeho tématy - vzácně. Ale přece. Naposledy jsme stihli besedu s Janem Pirkem (viz. článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zizkovske-rozhovory-s-martinem-severou-aneb-osobnosti-tak-trochu-jinak/). Nejnověji rozhovorů s Vladimírem Kučerou.
Pozvání jsme neodolali
„Žižkovské rozhovory s Martinem Severou si Vás dovolují pozvat na další z cyklu komponovaných večerů …tentokrát přivítáme publicistu, scenáristu a novináře, Vladimíra Kučeru. Tématem budou jeho vzpomínky na dobu prožitou na Žižkově, první lásky i jeho profesní život. To vše a mnohem více - jako vždy - v příjemné společnosti v Galerii Toyen.“
Nesetkat se s touto osobností na vlastní uši a oči by byla škoda. Vždyť Vladimír Kučera je profesní kolega a jeho články čteme a oceňujeme už od roku 1989. Tak jsme za ním vyrazili.
Od Bitvy na Vítkově až po bitvu o žižkovskou ´Kliniku´
Martin Severa začal rozhovor s Vladimírem Kučerou bitvou na Vítkově. To proto, že v jednom z pořadů na ČT24 - Historie.cz, jehož je Vladimír Kučera spoluautor a moderátor, se s odborníky věnoval právě Vítkovu. Kamera je zachytila na Šibeničním vrchu. Takže hned dvě z témat pro pravověrného Žižkováka, jímž byl, je a bude Vladimír Kučera od svého narození.
Pokud jde o bitvu na Vítkově, lehce jsme si sice zopakovali dějepis, ale v podání Vladimíra Kučery poněkud odmýtizovaný, tj. že to zas až taková bitva nebyla, jak nám ji režisér Vávra podal v Husitské trilogii, ale že každopádně tato bitva zapsala Žižkov do dějin husitství a českých zemí.
V otázce Šibeničního vrchu (dnes Parukářky) jsme se byli svědky podobného odmýtizování. Ano, zřejmě tu asi Šibeniční vrch byl, ale v okolí Prahy jich v průběhu běhu dějin bylo víc. Doba byla taková.
Ale abychom to povídání Vladimíra Kučery neokomentovali jen jako postupné odmýtizovávání všech a všeho. Z jeho úst totiž zaznělo i to, že mýty by se měly ponechat a historická fakta uznávat, ale nenadřazovat je nad mýty, protože mýty spolutvoří národní cítění. Legendy musejí žít, aby měl národ svou identitu.
Žižkovská věž a žižkovská asanace
Témata pro Žižkováka jak ulitá. K věži zazněl názor, který nám na www.www-kulturaok-eu.cz zazněl sympaticky. Žižkovská věž arch. Aulického s odstupem času není tak kontroverzní a miminka umělce Černého po ní šplhající (momentálně jsou na deratizaci s příslibem návratu) ji zlidštila a učinila z ní věž sympatickou, která je tu potřebná a vlastně už nám ani nevadí.
Horší to bylo s asanací Žižkova. Ano je jasné, že byty a pavlačové domy neodpovídaly ani bydlení 70. a 80. let 20. století. To uznal i Vladimír Kučera, jenž sám v podobném bytě a domě žil. Ale cesta, jež byla zvolena, nutná nebyla. Modernizace bytů by byla bývala levnější než plošná asanace a přestěhovávání obyvatel do pro ně postavených bytů a domů na sídlištích nemuselo tedy být trvalé. Přetrhaly se tak pouta generací, jež v sousedství do té doby komunikovaly a žily a dostaly se do anonymity sídlišť, kde sice našly nový domov, ale ztratily bývalou soudržnost.
Kolorit Republiky Žižkov
Samozřejmě, že Martin Severa Vladimíra Kučeru přivedl i k tématu žižkovství a ducha Žižkova. A Vladimír Kučera se rád rozhovořil o svém dětství na Žižkově, o dobrodružstvích i bojích mezi partami kluků z jednoho náměstí, soupeřícími s jinou partou kluků z jiného náměstí. Hovořil o dětských hrách, bobování, bojovkách v přilehlých přírodních pustinách, jako byly Židovské pece či Parukářka. Nevynechal ani své dospívání a prozradil na sebe, jak se uléval z hudebky, schován na půdě jejich starého domu, aby pak hrdě přišel po hodině, jako že vrací z kurzu.
A pak tu byl teenagerský věk s hospůdkami. Diskuze se vedla v duchu, zda nejstarší žižkovská hospoda je ta či ona. Podle pamětníka Vladimíra Kučery jsou to dvě. Ta první je u tunelu a ta druhá se nachází ve Štítného ulici.
Pavlače jako předchůdce facebooku
A samozřejmě se v rozhovoru nezapomnělo na téma pavlače a jakousi skoro až pavlačovou kulturu. Martin Severa to doložil i na filmové ukázce, dokládající, jak pospolitě a jak otevřeně se odehrával kdysi život jednoho domovního bloku ve vnitrobloku na pavlačích. Všichni tam hovořili se všemi, všichni tam viděli všechny a nikomu to nevadilo. Martin Severa vtipně přirovnal pavlače k předchůdci dnešního facebooku. Jen s tím rozdílem, že lidé nemohli připisovat nechutné poznámky pod příspěvek a díky anonymitě se urážet, což facebook umožňuje, ba přímo podporuje. V pavlačové společnosti by si museli lidé své výhrady říci z očí do očí. A to už je složitější. A když tehdy došlo na nejhorší, rozbili si i ústa, však Vladimír Kučera zavzpomínal i na tradiční a běžné hospodské rvačky na Žižkově. Doslova řekl, že když šel člověk Žižkovem, tak řádově u každé druhé hospody byla nějaká rvačka. I on sám prý párkrát dostal ´na budku´.
Kde jsou Foglarova Stínadla?
Velice zajímavý přínos to věčného klukovského i vědeckého bádání o tom, co Foglar nikdy neprozradil, kde byla ta pověstná Stínadla, nabídl právě Vladimír Kučera. Sdělil nám svou objevnou, ale v podstatě i podloženou teorii. Vycházela z jeho dávného rozhovoru, který vedl s Foglarem jako novinář. A Foglar, který bydlel v mládí na Korunní třídě blízko náměstí Míru, musel tak jako mnohé děti toho věku chodit do houslí. A to na Žižkov. Chodil Slavíkovou. Na rozdíl od Vladimíra Kučery se nikdy neschovával a do houslí poctivě, ale marně, chodil. A vzpomínal prý, že to byla pro něj napínavá a krušná cesta. Že všude potkával podivné party, které ho děsily a občas i lustrovaly, odkud je, co tam dělá, že ho neznají a co tam vůbec leze. Bál se jich. A z toho Vladimír Kučera dovozuje, že slovutná Stínadla musela být na Žižkově.
Hodina jako z jiného světa
Dnešní doba je jiná. Slova Vladimíra Kučery nevyzněla, jako, že dnes je vše špatné, ale že je to jiné. A jiní jsme i my. A protože padl z auditoria i dotaz na neblaze proslulou a mediálně sledovanou Kliniku, ukázalo se to plně. Vladimír Kučera totiž řekl, že být on dvacetiletý, ještě s horkou hlavou plnou ideálů, na Klinice by držel s aktivisty. Proč?! Protože dávají najevo znehodnocování majetku, jenž někomu patří a ten se o něj nestará a nevyužívá ho ve prospěch svůj či jiných. Ale protože mu 20 let už dávno není, vidí to teď i jinak, jako neúctu k něčímu majetku. Osvojují si ho, byť není jejich, i když je k tomu vedou nejlepší pohnutky. Takže je špatně obojí.
Život, životní postoje a vnímání života vůbec je prostě dáno věkem a moudrostí nebo nemoudrostí každého v určitém okamžiku, v určité souvislosti.
Nebylo to smutné vzpomínání na uplynulé žití, ale pohled moudrého člověka, majícího dost rozumu a rozhledu, aby mohl věci zvažovat a hodnotit z více stran. A že dětství se jeví světlé? To není dáno ani tak tím, jaká byla právě doba, ale tím, že to bylo ještě bezbolestné a v zásadě i bezstarostné dětství, a také tím, že si člověk pamatuje raději to hezké než to ošklivé.
Vladimír Kučera (*1947 Praha - Žižkov) novinář, scénárista a komentátor
- po absolvování Fakulty žurnalistiky UK byl do roku 1989 zaměstnán v Ústavu zdravotní výchovy Praha
- externě spolupracoval s ´dětskou redakcí´ Československé televize a pod pseudonymem Ladislav Kučírek psal sloupky do přílohy Mladé fronty
- od ledna 1990 už pracoval jako redaktor několika deníků (Práce, Lidová demokracie a Večerní Praha)
- spoluzaložil deník Prostor
- od 1997 je na volné noze jako komentátor a autor scénářů k TV dokumentům
- dramaturgicky se podílel na řadě televizních diskusních cyklů, autorsky na satirickém pořadu Stalo se…
- jako scenárista byl i u zrodu dalších dokumentů (Začátek konce, Hokej, hokej, hokej aj.)
- spolupracoval na sérii dokumentů k roku 1989 (Labyrintem revoluce), na cyklu Konečné řešení o atentátu na Heydricha, na dokumentech Neznámí hrdinové a cyklu Sbohem, Československo
- je autor mnoha komentářů a článků
- podle jeho novely Blázni a děvčátka Karel Kachyňa natočil stejnojmenný film
- napsal i řadu textů písní pro Hanu Hegerovou, Petru Černockou i Zdeňka Mertu…
- věnuje se zejména pořadu ČT24 Historie.cs, který stejně jako Vladimír Kučera získal řadu ocenění za novinářskou a dokumentární tvorbu
- - Cena Václava Havla za přínos občanské společnosti
- - Trilobit Beroun 2012
- - medaile Vojty Náprstka AV ČR za propagaci vědy
- 2krát cena České filmové a televizní akademie Elsa
- cena Nadace Josefa Luxe Ano, ano, ne, ne!
- za samostatnou i kolektivní tvorbu získal také řadu dalších ocenění - mj. Cenu Ferdinanda Peroutky (2016) či Cenu mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel (2017)
130 00 Praha 3 - Žižkov
Milešovská 846/1
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková