Úvod > Zita Oberwalder: quote, unquote: Hotel Europa aneb hledáme stopy paměti a fotíme je

Zita Oberwalder: quote, unquote: Hotel Europa aneb hledáme stopy paměti a fotíme je

23.04.2018 09:41

Galerie Rakouského kulturního fóra

přízemí + 1. patro - Praha

19. 4 - 15. 6. 2018

Rakouské kulturní fórum v Praze (RKF) podporuje vědeckou a kulturní výměnu mezi Českou republikou a Rakouskem. Organizuje a podporuje ročně okolo 250 akcí z oblasti designu, architektury, hudby, filmu, vědy, literatury, divadla a tance a samozřejmě i výtvarného umění.

Výstavy v Galerii RKF jsou vždy nejen zajímavé, ale i přínosné, zejména pro možnost oživování vztahů dvou kdysi společných států jednoho soustátí. Ať chceme nebo ne, i s odstupem celého století máme z obou stran hranic k sobě blízko vzdor všem možným historickým peripetiiím. Proto vždy vítáme na našem webu pozvání od Rakouského kulturního fóra a rádi se o pořádané výstavy zajímáme, abychom je mohli zprostředkovat i návštěvníkům našeho webu.

(Skoro) letní atmosféra při zahájení

Počasí při zahájení výstavy hýřilo barvou, lámalo teplotní rekord a bylo vlídné a pohodové. Andreas Schmidinger, ředitel RKF, nás připomínkou této na střed dubna nečekané pohody přivítal. Připomněl, že RKF již od roku 1996 působí v Praze na vynikajícím místě v samém centru Prahy, a kromě veřejnosti přístupné knihovny s přibližně 8000 svazky, koncertního a přednáškového sálu s kapacitou až 80 osob, disponuje i do veřejného prostoru otevřenou galerií. Ta za takového počasí, jaké bylo v den zahájení námi navštívené výstavy, je prozářena sluncem a láká kolemjdoucí k návštěvě. Pochvaloval si i to, že v turistické sezoně, která právě začíná, nenavštěvují galerii a RKF pouze Pražané, ale i čeští návštěvníci z celé republiky a ve značném počtu i turisté ze zahraničí, kteří navštěvují Prahu, a to včetně rakouských turistů, zvědavých, jak je zde jejich zem reprezentována. Andreas Schmidinger také připomněl, že to není samo sebou, a že to klade to nároky na volbu vhodných výstav, které osloví takto širokou škálu návštěvníků. Proto je rád, že v RKF vystavuje právě Zita Oberwalder, která je svými fotografiemi schopna oslovit všechny potenciální návštěvníky galerie.

Zita Oberwalder (*1958, Leisach, Rakousko)

Drobná, nenápadná, usměvavá a zjevně skromná fotografka, byla na výstavě samozřejmě přítomna. Dokonce tak, že se – aniž bychom ji předem znali – už dávno před zahájením pohybovala mezi námi, sledovala náš zájem o jednotlivé fotografie i tiskový materiál, který každý návštěvník výstavy dostane a ve kterém najde autorčiny komentáře k jednotlivým fotografiím. Až teprve, když tato osůbka, skoro až rozpačitě s něžným úsměvem stanula za mikrofonem, uvědomili jsme si, že ona je tvůrkyní všech vystavených fotografií.

Dodejme, že Zita Oberwalder se ve své tvorbě specializuje na uměleckou a architektonickou fotografii. Od roku 1987 je umělkyní ve svobodném povolání.

Jak charakterizovat fotografie Zity Oberwalder?

Fotografie Zity Oberwalder jsou vždy jednoznačným únikem z jakékoli fotografické jednoznačnosti. Ne snad proto, že by se uchylovaly k obrazové vágnosti, ale proto, že to, co zachycují, není nikdy konec něčeho, není to ani konkrétní údaj, ale je to příběh, který byl, je a bude, je to jakési východisko naznačující směr.

Fotografie Zity Oberwalder neslouží prvoplánově nějakému účelu, nesdělují žádný zachycený konkrétní fakt, ale nabízejí celé řadu možností, jak je pojmout a jak se nad nimi zamýšlet. Fotografie zachycují atmosféru daného místa, místa, jež má svůj náboj a jež zaznamenalo příběh a existuje dál, tak jako se bude dál odvíjet jeho dávný či nedávný příběh.

A místa zachycená na fotografiích Zity Oberwalder v sobě nesou neviděný, ale tušený, naznačený příběh, jenž je poznamenal. A fotografie to poznamenání evokují. Aniž by činily závěry, protože závěr příběhu se nikdy neuskuteční, děj trvá i po osvitu v aparátu i po odchodu autorky fotografie.

Jak ostatně poznamenala při zahájení i sama autorka, příběhy míst se vždy různě křižují a propojují.

A její fotografie jsou pouhé momentální křižovatky daného prostoru a času.

Fotografiím Zity Oberwalder nejde o umění pro umění, podle jejích slov jí jde o diváka, jemuž sděluje fragment dramatu. Zita Oberwalder hledá na fotkách historii místa viděnou dnešním objektivem, místa, jež je onou historií poznamenáno. Proto fotí v Sudetech, v Lidicích, proto se vydala do New Orleans, do míst postižených zkázonosnými povodněmi, proto fotila i v Belfastu.

Proč má výstava v názvu ono quote, unquote?

Zita Oberwalder doplňuje své práce citáty a skicami z deníku. Je to nutné, aby naznačila hledaný, uplynulý, probíhající a nekončící příběh. ´Quote´ a ´unquote´ znamená v angličtině ´citát´ a ´konec citátu´. A tak už svým názvem výstava odkazuje k ´citátům´, uveřejněným ve složce, již dostává návštěvník a kde je citát´ uveden pro každou fotografii. Už názvem výstavy tak vlastně Zita Oberwalder prozrazuje svoji tvůrčí metodiku, své zdroje v literárních pramenech.

A proč Hotel Evropa?

Studijní pobyt Zity Oberwalder v Severním Irsku v roce 2015, zaměřený na belfastský hotel Europa, známý též jako tzv. nejbombardovanější hotel na světě, spolu se svým putováním po stopách staré a nové Evropy fotograficky zpracovala jako analogovou černobílou fotografickou esej, kterou nazvala: quote, unquote: Hotel Europa.

Pro pražskou výstavu téma rozšířila o digitální barevné fotografie. Její další studijní cesty ji totiž v roce 2016 zavedly do českého pohraničí do Sudet. Výsledkem bylo další dílo o sousedství, o hranicích, o zemi nikoho, o hluchých místech v tváři krajiny. Zita Oberwalder si sobě i nám klade otázky spojitosti minula se současnem o dramatu zmizení. A sem zapadají i její fotografie z Lidic, z dalšího příběhu.

Výstavu ocenila i Martina Lehmanová, ředitelka Památníku Lidice

Martina Lehmanová ocenila, že pozornosti Zity Oberwalder neunikl ani tragický příběh Lidic.

A svůj vstup začala výmluvným španělským citátem: