Zima v botanické zahradě v Troji aneb ve skleníku Fata Morgana je jako v tropech…
Tak jako každý rok se uchylujeme před vrcholícím předvánočním běsněním do klidu a snažíme se co nejdále a co nejdéle vzdalovat všeobecnému mumraji.
Ideálním místem je Botanická zahrada v Troji.
Když je sníh, tak venkovní areál, když je mráz, tak skleník Fata Morgana.
Ani letošní rok nebyl výjimkou. Vybrali jsme si čas před Mikulášem, konkrétně 3. 12. a to byla zrovna opravdová zima. Skleník byl pro ten účel přímo ideální.
Botanická zahrada hl. m. Prahy má pořád, tedy i v zimě, svým návštěvníkům co nabídnout.
Venkovní areál je – mimo jiné – dokonce až do konce února přístupný bezplatně, a to každý den od 9 do 16 hodin. I když se to nezdá, tak k mání je tam pořád ještě docela pestrobarevná přehlídka plodů, zelené jsou stále zelené dřeviny a vytrvalé trvalky. A protože kdo hledá, ten najde, tak najde dokonce i sem tam některé květy…
Kdo si je chce ale užít naplno, ten ale zamíří do skleníku Fata Morgana.
Tam se, jak zdůrazňují s hrdostí pracovníci skleníku, dočkala finále obnova expozice asijských horských rostlin.
Takže je tu k vidění dokonce i absolutně nejstarší orchidej nacházející se ve sbírkách botanické zahrady.
Kdo ale zvolil pouze procházku zimní zahradou, jistě nakonec nepohrdne něčím pro zahřátí. Tím mže být klidně třeba lahodný hrnek svařáku, samozřejmě z vína sklizené právě na Vinici sv. Kláry, anebo zvolit místní lahůdku, horký mošt. Kde?
No, samozřejmě, že přímo ve Vinotéce sv. Kláry.
Jak jinak…
Byla zima, byl mráz
Když teď tyto řádky vznikají, tak je venku jarních 9 stupňů nad nulou (3. 1. 23). Když jsme se ale do Botanické zahrady Troja vydali, bylo bezmála stejně, akorát, že pod nulou… Adokonce i na kalendáři byla trojka, jako že datum 3. ale prosince 2022. Není tedy divu, že jsme zamířili rovnou do skleníku Fata Morgana. A bylo to tam jako opravdová Fata Morgana. Nejsilnější vrstvy oděvu nás opouštěly jak slupky cibuli ještě než jsme prošli turniketem ze zimy do léta. Z pražské zimy do tropického léta. A to - rovnýma nohama.
Ten den do venkovní zahrady opravdu ne
Uznáváme, že slova věnovaná v tiskové zprávě Botanické zahrady v Troji působí svůdně… no, čtěte s námi:
„Zima v botanické zahradě přímo vyzývá k romantické procházce. Ať už je zasněžená a mrazivá, nebo blátivá, stále má co nabídnout.
Hraje odstíny zelené jehličnanů a stálezelených stromů a keřů a nejrůznějšími barevnými akcenty. Keře cesmín, hlohyní a dřišťálů jsou obsypány plody v tónech červené, oranžové i žluté. Ty doplňují fialově zbarvené krásnoplodky.
I pod sněhem je možné najít některé květy, například vilínů nebo jasmínu nahokvětého, který mimo jiné zdobí i expozici Japonské zahrady.
Ta má vůbec své osobité kouzlo v každém ročním období, zimu nevyjímaje.
Sněhový poprašek a námraza ještě více podtrhnou klid, který zde panuje.
V areálu botanické zahrady najdete rovněž řadu stálezelených trvalek.
V expozici Severoamerické polopouště i uprostřed zimy překvapí rostliny, které známe spíše z teplých krajin – zimovzdorné kaktusy, juky a další sukulenty.
Zimní přehlídku flóry doplňují ptáci, kteří do zahrady přilétají za potravou, na krmítkách můžete kromě sýkor a kosů vidět i brhlíky, rovněž pěnkavy a jednotlivé červenky. Přilétá i sojka, na stromech posedávají kvíčaly…“
Za teplem do skleníku Fata Morgana
Inu, zní to venkovní zimní bloudění lákavě, ale my tomu odolali a drželi se původního plánu – zamířit do skleníku. Inu, tradice je tradice.
Ostatně i o tom co nás čeká ve skleníku, se píše v tiskové zprávě Botanické zahrady Troja neméně přitažlivě:
„Ve skleníku Fata Morgana se lze alespoň na chvíli vrátit do období letních dovolených
a užít si zelený tropický deštný les a rozkvetlé exotické rododendrony, orchideje a další rostliny, které běžně pěstujeme ve svých domovech jako pokojové květiny.
Po mnoha letech se obnovy dočkala expozice asijských horských rostlin v posledním úseku skleníku Fata Morgana. Tato část se postupně stala skutečnou divočinou a nejrychleji rostoucí kapradiny si tak vytvořily hustý koberec, který zahnal ostatní rostliny „do kouta“. Rozrostlé kapradiny nyní zmizely, některé z nich byly přemístěny do sousední zoologické zahrady a na jejich místě jsou nyní nově zasazené keříky a bylinky z asijských hor, například miniaturní ardisie z Vietnamu, které větší část roku zdobí červené plody. Přibyly zajímavé orchideje, mezi kterými dominuje Coelogynetomentosa. Je to nejstarší orchidej, kterou má botanická zahrada ve své sbírce. Trs je více než 80 let starý a rozrostl se do více než metrové šířky. V přírodě roste v horských lesích Malajského poloostrova, Sumatry a Jávy. Květenství bývají až 60 cm dlouhá a každé mívá až 30 žlutohnědých květů. Novinkou jsou i vřesovcovité rostliny rodů Vaccinium a Rhododendron. Unikátem jsou dva druhy rodu Aspidistra, z nichž jeden byl pro vědu popsán teprve před několika lety, a druhý na popis dokonce ještě čeká.“
Noční džunglí za dobrodružstvím i poznáním
A ještě jedna atrakce spojená se skleníkem Fata Morgana se přímo nabízí. Noční prohlídky. Opět rádi pro všechny odcitujeme z nám zaslané tiskové zprávy Botanické zahrady Praha v Troji.
„Návštěvníci botanické zahrady si i v letošním roce mohou užít oblíbené večerní komentované procházky setmělými prostory skleníku Fata Morgana, nazvané Džungle, která nespí. Noční prohlídka expozice poskytuje zcela jiný zážitek než návštěva ve dne. Některé druhy rostlin rozkvétají právě za tmy a omamně voní, skleníkem se nese koncertování tropických žabek. Na dobrodružnou výpravu noční džunglí se návštěvníci mohou vypravit od ledna do března 2023. Večerní komentované prohlídky se konají vždy v pátek a v sobotu v šesti skupinách postupně od 17 až do 20 hodin.
Účast je ale zapotřebí předem rezervovat. Rezervační formulář a další informace najdete na www.botanicka.cz .
Nejmenší leknín na světě k vidění ve skleníku Fata Morgana!
Lákadlo jako hrom. Kampaň pro návštěvu skleníku a po vstupu možnost volby nejmenšího leknínu na světě, to je něco. Je to dokonce do značné míry příjemnější, než jiná, souběžná, kampaň určená pro návštěvu volební místnosti, a tam, mít možnost zvolit si nejnovějšího prezidenta našeho státu.
Jistojistě oboustranně nekalá konkurence, ale my jsme se takto vyhraněně rozhodovat nemuseli. 3. 12. 22 jsme o nejmenším leknínu na světě ještě neslyšeli ani nečetli. Možná už tam někde za naší nejnovější tradičně předvánoční návštěvě Skleníku byl, ale my ho přehlédli nebo tam - možná -tam ještě v té době nebyl k vidění.
O leknínu jsme se – k naší smůle – ale dozvěděli z plakátů až po naší návštěvě skleníku i když jsme i tu náležitě hrdě rozjásanou tiskovou zprávu obdrželi již 30. 11., tedy těsně před naší výpravou do Skleníku.
No, stalo se, stalo, odestát se bude moci zase až při naší příští návštěvě.
Teď si tu tedy alespoň dovolíme - pro ty, kteří se do skleníku teprve chystají – citovat k tomu vytvořenou tiskovou zprávu. Vzhledem k nepatrnosti hlavního aktéra události, nejmenšího leknínu na světě, je tato zpráva s ohledem na jeho unikátnost (v přírodě již neexistuje!!!) značně rozsáhlá. A pak, že není malých rolí...
„Trpasličí leknín
V expozici tropických deštných lesů ve skleníku Fata Morgana je nově umístěn nejmenší leknín na světě – leknín trpasličí (Nymphaea thermarum). Celá rostlina tohoto druhu by se vešla na jeden list běžných leknínů, které známe z vodních ploch. Tato vodní rostlina se vyskytovala do roku 2008 pouze v jediném termálním prameni ve Rwandě. Tam v důsledku jeho odvodnění pro zemědělské účely zcela vyhynula. V současnosti je k vidění již jen v botanických zahradách. A ta pražská, je jednou z nich.
Leknín trpasličí byl objeven teprve v roce 1987. Nacházel se na jediném místě na světě – v termálním prameni ve Rwandě. Protože byl velmi vzácný a již od svého nalezení považován za ohrožený vyhynutím, začalo se s jeho pěstováním v zahradách v Německu a Velké Británii. V roce 2008 z přírody zcela zmizel.
´Důležitou úlohou botanických zahrad je činnost v oblasti ochrany genofondu rostlin. Jde jak o zachování rostlin, které jsou vzácné a ohrožené, tak rovněž o udržení genofondu takových druhů, které se v přírodě již vůbec nevyskytují. Příkladem je i leknín trpasličí. U nás v botanické zahradě jej pěstujeme již od října 2018. V pěstebním zázemí nám i pravidelně kvetl. Exempláře, které máme k dispozici, jsme se nyní rozhodli ukázat i návštěvníkům´,“
říká Vlastik Rybka, náměstek odborného oddělení Botanické zahrady hl. m. Prahy.
Leknín trpasličí (Nymphaea termarum) patří do čeledi leknínovitých. Rostlinka je skutečně miniaturní – průměr jednoho trsu je do 15 centimetrů a jeden list měří obvykle jeden až dva centimetry. Oproti tomu list největší leknínovité rostliny na světě – viktorie královské (Victoria amazonica) může ve volné přírodě dosáhnout až průměru tři metry. Leknín trpasličí rostl původně v horkém termálním prameni, ve vlhkém bahně. Má drobné bílo-žluté květy, které se rozevírají z rána a zavírají se během odpoledne. Rozkvést může kdykoliv během roku.
Malý leknín s velkým příběhem
Tento trpasličí druh leknínu byl znám pouze z jediné malé lokality na jihu Rwandy, poblíž hranic s Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Rostl v malém mokřadu vedle bugaramských teplých pramenů, známých pod domorodým názvem Amashyuza. Mokřad měl v průměru asi 20 až 30 metrů a byl napájený výtokem z malého jezírka, do kterého ústily teplé prameny vyvěrající opodál. Leknín trpasličí tu objevil teprve v roce 1987 německý botanik Eberhard Fischer z Univerzity v Koblenz-Landau. Při další návštěvě této lokality si uvědomil, jak křehká je rovnováha biotopu, v němž leknín roste, a odeslal několik exemplářů do botanické zahrady v Bonnu. Rostliny zde mnoho let rostly, jejich rozmnožování tu však nebylo příliš úspěšné. Počátkem nového tisíciletí se projevila řada faktorů, které vedly k vysušení termálního jezírka, a v roce 2008 byl leknín prohlášen za vyhynulý. Poslední rostoucí exempláře v Bonnu poskytly semenáčky, které se v rámci výměnného programu dostaly do londýnské botanické zahrady Kew do rukou Carlose Magdaleny Rodrigueze. Ten zjistil, že tomutoleknínu se nedaří pod vodou, ale musí se pěstovat těsně pod hladinou. Následně se podařilo vypěstovat 30 mladých rostlin a tento druh tak byl zachráněn před úplným vyhynutím. Za posledních 10 let se leknín trpasličí rozšířil do botanických zahrad po celém světě. Na udržovací kultuře v Česku se kromě Botanické zahrady hl. m. Prahy, kam se dostaly první rostlinky, nyní podílejí i zahrady v Liberci, Plzni nebo Třeboni.“
Text připravili: Marie Kubíčková, DiS a Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS (10x) a Botanická zahrada Troja (1x)
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Trojská 800/196 - Praha 7 - 171 00
Info:
telefon: +420 234 148 122 (provozní doba tohoto čísla všední dny 10-15 h)
fax: +420 233 542 629
e-mail: info@botanicka.cz
Poradna pro dotazy ze života rostlin
e-mail: poradna@botanicka.cz
mobil: 737 284 270 (k dispozici pouze v pondělí, 10–16 h)
Sledujte dění v botanické zahradě na sociálních sítích (Facebook, Instagram, YouTube).
Novinky a další informace najdete také na www.botanicka.cz
