Zídka chrání i zdobí (a little wall in garden)
Zídka chrání i zdobí (a little wall in garden)
Na zahradě v létě často pobýváme, zejména za teplých slunečních dnů. Nemáme-li plot kolem pozemku u domu, bývá řešením zídka, která nás chrání nejen před pohledy kolemjdoucích, ale i proti větru i hluku. Má i funkci okrasnou.
Chceme-li využívat zahradu po celý rok, i když je větrno, postavíme si závětrnou stěnu, před nepříjemnými pohledy nás ochrání zídka porostlá například nějakou popínavou rostlinou. Pomocí zídky rovněž můžeme prostor zahrady různými způsoby členit. Opěrné zdi můžeme vytvářet i tam, kde na pozemku pěstovat zeleninu, květiny či vinnou révu, kde nechceme, aby při silných srážkách docházelo ke splavování půdy vodou. Máme k dispozici spoustu vhodných materiálů, jako je kámen, dřevo, beton, pálená cihla, umělý pískovec, nebo i železniční pražce, klády, vegetační tvarovky a jiné prefabrikáty z betonu nebo umělého kamene. Pro stavbu opěrných zdí si rovněž můžeme objednat bloky jednostranných tvárnic.
Opěrné zídky
Pomocí závětrných stěn vytvoříme závětří na odpočívadle, u venkovního krbu nebo jezírka. Zejména na jaře a na podzim to oceníme, protože chladný vítr nám jinak znepříjemňuje náš pobyt v zahradě. Můžeme zvolit polopropustnou konstrukci, pomocí níž zpomalujeme a propouštíme vítr jen částečně; pevná nepropustná stěna by naopak mohla v její horní části vytvářet vír zrychleného proudění. Dobře nám poslouží i stěna z živého plotu.
Terasování
Při sklonu půdy, který se blíží 45 stupňům, musíme zajistit půdu opěrnými zdmi - zárubní, kdy odkopeme rostlý terén nebo založíme podpěrné zdi s dodatečným zásypem zeminy. Rozhodujeme se i podle druhu půdy, kterou máme, u hlinito-písčitých a hlinitých půd tolerujeme úhel sklonu svahu do 26 stupňů, u těžších půd jílovitých připouštíme sklon 12 až 20 stupňů. Pozemek ve svažitém terénu upravujeme tak, že ho členíme na více úrovní pomocí ochranných a opěrných zdí. Těmi podepřeme nebo zachytíme svah a vytvoříme terasy. Stabilitu zdí ovlivníme vhodnou hmotností zdiva, hloubkou založení a dobrým odvedením vody v přiléhajícím zásypu za pomoci drenáže. Nejhezčí jsou terásky z přírodního kamene. Maximálně se tak přibližujeme tomu, co vytváří příroda, zvlášť vznikají-li suchou cestou, bez použití pojidel. Časem se ve spárách, které vymažeme jílem, usadí drobounké rostlinky, přičemž proces zarůstání terásky můžeme urychlit tak, že mezi kameny vytvoříme "kapsy" s hlínou a osadíme je převislými skalničkami. Rozlišujeme zděné a suché opěrné zdi. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Zděné zídky
U zděných kromě základního stavebního materiálu, kterým může být nejen kámen, který je mrazuvzdorný a odolný vůči nepříznivým vlivům počasí, ale i vápenec, pískovec, břidlice a žula, ostře pálené mrazuvzdorné cihly, nebo speciální betonové prefabrikované dílce, používáme spojovací materiál (cementovou maltu), který po dokončení zdi nedovolí její rozebrání. Zdění a následné spárování provádíme opravdu pečlivě. Pískovec má měkký povrch a zaschlou maltu těžko z kamene odstraníme. Proto očistíme zeď po dokončení speciálním odstraňovačem cementového povlaku. Abychom předešli znečištění, můžeme zeď také impregnovat. Při hrubém znečištění pomůže ostrý proud vody ze zahradní hadice. Vytvoříme tak pevné stavby, většinou vyšší než jeden metr. Stavbu zídky vyšší od 150 centimetrů bychom však měli svěřit odborníkovi.
Suché zídky
Jsou vhodné tam, kde chceme vytvořit jemný přechod mezi úrovněmi a využít působení rostlin. Suchou zídku stavíme jako podobně jako zídku zděnou, ale místo malty použijeme dobře prosetou zahradní zeminu, do které zasadíme suchomilné skalničky. Vysoká zeď nepůsobí dobře, takže terén musíme rozčlenit do dvou nebo více úrovní. Pozor musíme dávat na to, abychom neměli příliš dlouhé zídky, raději je rozčleňujeme pomocí schodů, nebo je lomíme. Vysazujeme polštářovité trvalky nad zídku, zejména ty, které přepadají dolů přes korunu zídky. Vhodné jsou některé plazivé dřeviny. Výběr je ovlivněn orientací zídky na světové strany, tedy jejím osluněním. Pro osluněné zídky na jih a západ je velký výběr suchomilných skalniček. Zídky na sever a východ osazujeme stínomilnými druhy. Při umisťování rostlin rozlišujeme tří stanoviště - koruna, spáry a úpatí zídky. V koruně zídky je málo vláhy a více půdy, volíme plazivé a převislé dřeviny a cibuloviny (třezalka kalíškovitá, levandule, úzkolistá mochna křovitá). Ve spárách zdiva je málo substrátu a vláhu přijímají rostliny je ze srážek, vhodné jsou rostliny drobnějšího vzrůstu, odnožující, které štěrbiny časem zcela vyplní jako netřesky, rozchodníky, drobné hvozdíky. Nejvíce vláhy je u paty zídky, kde jsou pro rostliny nejlepší podmínky. Pěstujeme zde neodnožující, zakrslé a slabě rostoucí druhy, aby nám zídku úplně nezakryly (trsovité skalničky - hlaváček, koniklec)
Suché zídky – gabiony
Suché opěrné zdi stavíme především z kamene nebo prefabrikovaných prvků a ke spojení využíváme zeminu nebo pracujeme bez spojovacího materiálu - to platí především u palet drceného kameniva v drátěných obalech - gabionech. Zde volíme lomový kámen, který je nenasáklivý, přičemž drátěné obaly klademe na sebe bez spojovacího materiálu.
Jak stavíme zídky z lomového kamene?
Hezky vypadá zídka kamenná. Pro krajinu charakteristický kámen působí nejpřirozeněji, není v prostředí cizím prvkem. Přitahuje pozornost a zároveň láká k odpočinku. Preferujeme žulu, rulu, jemnozrnný pískovec, vápenec, protože se vyznačují minimální nasáklivostí. Spodní vrstvy stavíme z větších a vyšších kamenů, výše od země dáváme menší, případně tenčí kameny, ale vršek zdi bychom měli mít rovný. Kameny překládáme tak, aby svislé spáry nebyly souvisle nad sebou, ale aby byl posunuty aspoň do třetiny délky spodního kamene. Dbáme na vazbu celé šířky zdi, kterou dosahujeme použitím větších kamenů (vazáky) v pravidelných intervalech v jednotlivých vrstvách. Vrstvy kamenů klademe zezdola nahoru tak, aby mírně ustupovaly směrem ke svahu. Na konec si ponecháme dostatečně velké kameny, které uložíme hluboko do terénu za profil zdi. Nezapomeneme na odvodnění zdi, ve spodní vrstvě kamene nebo cihel při zdění vynecháme několik štěrbin, kterými budeme zdi odvodňovat, čímž zajistíme i jejich stabilitu. Prostor za zdí vyplníme propustným materiálem jako je štěrk, aby byla zabezpečena drenáž. Teprve ve vyšší části prostor za zdí vyplníme zeminou.
Beton a ostatní materiály
Beton využíváme jako monolit nebo jako materiál prefabrikovaných prvků - palisády nebo vegetační tvárnice opěrného systému. Stavíme z nich rychle, ale beton působí příliš technicky, proto ho raději kombinujeme s jiným materiálem. Využíváme i betonové duté tvárnice, které jsou zpevněné ocelovými pruty, a při stavbě zdi je jenom zalijeme betonem. Vegetační tvárnice používáme v kombinaci se zeminou a vhodnými rostlinami. Jejich přesné rozměry a výstupky zapadají do sebe a umožní nám rychlou a jednoduchou montáž.
Květinové zídky
Květinovou zídku považujeme za zahradní obdobu přírodních skalních a skalnatých útvarů porostlých i ve svislých skalních štěrbinách. Postavením suché zídky umožníme různým živočichům její osídlení. Zídku tak povýšíme na kousek pravé přírody v zahradě. Zídkou můžeme olemovat trvalkový záhon, je-li přiměřeně nízká. Může stát samostatně jako oboustranný, volně stojící vyzdvižený pás, tzv. květinový val. Květinovými zídkami oddělujeme schodiště a odpočívadlo, odpočívadlo a chodník aj. Preferujeme je především ve větší zahradě přírodního nebo venkovského charakteru, nebo do horského prostředí. Květinová zídka je liniová stavba. Při jejím pohledovém působení uplatňujeme nejen její výšku, ale i tvar její linie. Ta bývá mnohem delší oproti výšce. Linie zídek můžeme vést v obloucích, vlnách, lomit je, členit je pomocí schodů, vodních nádrží či snižujeme je do ztracena. Přiměřená výška je 50 až 80 cm. Abychom překonali vyšší výškový rozdíl, řešíme to v tomto případě tak, že postavíme zídky nižší, ale v několika stupních nad sebou oddělených podélnými plošinkami. Nevhodný materiál pro květinovou zídku je měkká opuka, břidlice, hrubozrnný pískovec a všech nasáklivé druhy kamenů. Materiál musíme mít na přední části částečně opracován.
Zídky z prefabrikátů
Nejrychlejší možností pro nás je, když postavíme zídku z prefabrikátu, umělého kamene. Předem však musíme vyhloubit jámu 30 cm hloubky, a připravit lože hluboké asi 20 až 30 cm a vyplnit ho izolační vrstvou ze štěrkopísku nebo drobného štěrku. Nejnižší řadu bloků umisťujeme na přinejmenším 10 cm silné vrstvě betonu izolovaného proti zemní vlhkosti, musíme mít tak zajištěnou únosnost půdy. Je-li povrch prefabrikátu zpracován systémem pero a drážka, pak jednotlivé prvky velmi rychle seskládáme. Nesmíme zapomenout na spáry minimální velikosti 2 až 3 milimetrů. Jednotlivé stavební prvky mnohdy váží podle své velikosti 8 až 16 kg. Prefabrikát pokládáme na sucho a zídka je podle požadované výšky hotova. Svislé mezery nesmí ležet nad sebou! Již při zkušebním skládání kamenů dbáme na to, abychom v každé řadě měli dostatečný přesah (tzv. cihlová vazba). Jen na horní vrstvu není nepotřebujeme pero a drážku, po ukončení výstavby upevníme na vrchní řadu krycí desky nebo užijeme vegetační tvarovky a osadíme je rostlinami. Přesto doporučujeme vrchní řadu zajistit maltou. Také v případě vyšších a delších zdí použijeme maltu. Pokud prefabrikovaný materiál nemá provedení na pero a drážku, pak se musí použít malta. Spárovací malty se vyrábějí pro různé šířky spár. Vlhkou maltu pak pečlivě a čistě vpravujeme ze lžíce přímo do spár. Přebytečnou směs musíme ihned odstranit.
Který kámen si vybereme?
Před nákupem kamene, buď přímo v lomu nebo v prodejně stavebnin, si spočítáme, kolik ho budeme potřebovat. Neberme kusy větší, než unesou dvě osoby. Pracovalo by se nám s ním špatně. Poohlédneme-li se v prodejnách se stavebním materiálem, případně přímo v kamenictvích, získáme přehled o možnostech využití kamene v zahradě. Všimněme si při tom i výrazných cenových rozdílů mezi jednotlivými druhy materiálu. Pokud kámen pochází z daleka, značně se podraží již pouhou dopravou. Více peněz musíme vynaložit na opracovaný, řezaný nebo hlazený materiál, s nímž se nám zase lépe pracuje.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Internet