Úvod > Železniční muzeum Zlonice aneb Cyklohráčkem za úzkokolejekou, která doopravdy jezdí…

Železniční muzeum Zlonice aneb Cyklohráčkem za úzkokolejekou, která doopravdy jezdí…

29.09.2024 17:57

Železniční muzeum Zlonice

23. 3. – 28. 10. 2024

každou sobotu, neděli a svátky

speciální vlak - Cyklohráček - Českých drah

Ještě až do pondělí 28. října bude v provozu speciální vlak, Cyklohráček Českých drah určený a vypravený pro všechny malé i velké výletníky, který sveze

- nejen všechny nadšence turistiky –

až do Zlonic u Slaného.

Tamní muzeum bude v ten den speciálně pro cestující z Cyklohráčku otevřeno

až do 16:30 hodin!

Malá obec nedaleko Slaného, Zlonice, je bezesporu jedinou obcí, které

zasvětil svoji symfonii sám velký Antonín Dvořák. Ano, jeho

Symfonie č. 1, z roku 1865, se jmenuje „Zlonické zvony“ a je současně

i první orchestrální Dvořákovou skladbou.

Má klasickou stavbu, čtyři věty, je komponována v duchu romantismu,

jaký volili Beethoven či Mendelssohn.

Za Dvořákova života se však nikdy veřejně neprovedla.

Stalo se tak až v roce 1936, v Brně, tedy 32 let po Dvořákově skonu.

Zda byla Dvořákova vazba na Zlonice motivována i železnicí, se neví,

ale o Dvořákovi se ví, že byl milovník železnice.

Zlonice s jeho 1. Symfonii pojí spíš fakt, že tam jezdil za svým pedagogem

Antonínem Liehmanem, který ho vyučoval kompozici.

Železniční muzeum ve Zlonicích vzniklo až o 132 let později, v roce 1997,

ale Antonín Dvořák by z něj měl rozhodně radost.

Tak jako jsme ji měli my…

Cyklohráčkem za zábavou i poznáním

Titulek zní jako reklamní slogan, ale přesvědčili jsme se na vlastní kůži a na vlastního vnuka, že v tomto případě je onen slogan na místě. Poprvé jsme si vše vyzkoušeli už v létě, kdy Cyklohráčky jezdí krom sobot, také každé úterý a čtvrtek po celou dobu prázdnin. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/cyklohracek-aneb-vyletni-vlak-cd-urceny-pro-male-ale-vlastne-i-pro-velke-cestovatele/ ).

Podruhé už jsme - jakožto ostřílení spolucestující - věděli co a jak a tak jsme zvolili Cyklohráček sobotní, doopravdy k cestě za zábavou i poznáním. A poznávat bylo co. Zlonické Železniční muzeum nám totiž vyrazilo dech milým přístupem a překvapivě velkou a pestrou nabídkou. Pouze jsme zalitovali, že Cyklohráček sice jede z Prahy po skvostné trati, které se říká Pražský simerink, z něhož jsou výhledy na Prahu snad nejzajímavější vůbec, pak dojede do Slaného a tam prodlévá. Nic proti Slanému. Ale až pak teprve zamíří do Zlonic. A i když je Muzeum kousek cesty za železniční stanicí Zlonice, je tam pak už příliš málo času na opravdu pořádnou prohlídku a příjemné prodlévání v Muzeu.

Zejména pro malé děti, je dost velký problém je odtrhnout od vší té podívané a pádit zase zpět na vláček, abychom ve Zlonicích nezůstali jako Robinsoni. Kromě sobotního Cyklohráčku tam totiž žádný vlak z Prahy nejede přímo. Musí se přestoupit v Kralupech. Stejně tak i autobusy z Prahy tam přímo nejedou, musí se také přes Slaný. Pomineme-li tedy autovýlet, zbývá Cyklohráček, což je pro děti to vůbec nejlepší řešení, protože rodičovstvo cestou autem nebombardují ty věčné otázky ze zadních sedadel: „A kdy už tam budeme?“

Železniční muzeum Zlonice

Železniční muzeum Zlonice je zaměřeno na průmyslové lokomotivy, nákladní vozy a zabezpečovací zařízení vyrobené do roku 1939. Opravdovými skvosty železniční techniky jsou tu především parní lokomotivy, které byly používány v cukrovarském průmyslu, zemědělském odvětví, které ještě relativně nedávno celému podřipsku, kam spadají i Zlonice,

dominovalo.

Znalcům postačí uvést osm názvů…

• ČKD 3208

Třínápravová parní lokomotiva ČKD 3208, pod ČSD značena jako 317.001

• KrLi 1172

Parní lokomotiva Kraus Linz 1172

• OK 9764

Dvounápravová parní lokomotiva Orentstein & Koppel 9764 z roku 1921

• OK 10390

Třínápravová parní lokomotiva Orenstein & Koppel 10390 z roku 1923

• BN 60

Dvounápravová motorová lokomotiva typu 1435 BN 60 v. č. 3559 z produkce ČKD Praha

• Vm 14/52

Drezína Tatra Vm 14/52

• BN 30-1

Úzkorozchodná dvounápravová dieselová lokomotiva BN 30-1 z roku 1949

• BN 30-2

Úzkorozchodná dvounápravová dieselová lokomotiva BN 30-2

My všichni ostatní – včetně dětí - jsme zaručeně uneseni těmi mohutnými železnými oři i bez technických detailů, protože si už jako obrovsky silné účelové stroje zachovávají onu neokoukatelnou noblesu řemeslných skvostů. A tváří v tvář malosti člověčí, vzbouzí úctu a obdiv. Stojí tu nehnutě jako memento lidské technické vynalézavosti, řemeslné krásy a dovednosti.

K lokomotivám patří vagony

I vagony jsou v depozitáři Železničního muzea Zlonice. Ve sbírce se nachází pětice typických vagonů pro daný kraj, pro jeho technické upotřebení, pro řepnou kampaň. Pro nás diváky je dokonce možnost nahlédnout a zavítat na chvilku do atmosféry jednoho určeného ne, k přepravě řepy a všeho, co se pro její zpracování potřebuje, ale také osob. Autor těchto řádek, byl uchvácen. Možná, že sice asi nejde o stejný typ vagonu. Leč ve vzpomínkách z dětství, nedlouho po 2. sv. válce, mu tento vagon splýval s vagonky, jimiž jej s otcem vozívala ještě pára, legendární tratí zvanou „Posázavský pacifik“, kterou jezdili o sobotách na výlety kolem Davle, Medníku, Chlomku či Hradištka…

Jak tak ten čas letí… Dnes jsou ty vagony už jen vzácné muzeální kousky…

• Ddk 6-3470

Služební dvounápravový vůz pro osobní vlaky s plynovým osvětlením.

• Dt 6-6195

Krytý dvounápravový vůz vyrobený maďarskou firmou Ganz és Tárza z roku 1900.

• R 555472

Dvounápravový kotlový vůz společnosti Vacuum Oil Company.

• U 7-22165

Dvounápravový vůz pro přepravu uhlí z roku 1919.

• Zl 1-89093

Krytý nákladní vůz z roku 1897.

Nejen lokomotivy a vagony

Nesporně právě tyhle technické skvosty uspějí u všech věkových kategorii. Ale tím nabídka Železničního muzea Zlonice zdaleka nekončí. Cenná je i vnitřní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky. Není sice tak vizuálně ohromující jako ty lokomotivy v areálu, ale i zde jsou krásné unikáty. Koneckonců – zabezpečovací technika - je nejstarší z kolekcí expozic ve Zlonicích, která byla zpřístupněna veřejnosti už v roce 2010. Jde o soubor nejtypičtějších zařízení sloužících k zabezpečení jízdy vlaku. Sbírka je zaměřena na zařízení mechanická, elektromechanická, ale také světelná i mechanická návěstidla, sdělovací techniku aj. aj. aj. Třeba už ty semafory zaujmou určitě každého malebností dávna.

Dvě pasti na děti

• Modelová železnice v chodu

Zmínili jsme, že při návštěvě Železničního muzea Zlonice prostřednictvím Cyklohráčku, není z dětského pohledu mnoho času k pobývání. Největší zdržovadla dětí a jsou tu dvě.

Jedním z nich je funkční obří model herního vláčku, které jsme si jako nadšenci v dětském věku sestavovali a doplňovali a doplňovali nejrůznějšími krajinářskými prvky, tunýlky a zastávkami i s okolím a technickou infrastrukturou. Ti nejvytrvalejší z nás, si tak doma vytvořili postupně své vlastní území, ve kterém se proháněly jejich elektrické vláčky. Někdejší velmoc v tomto oboru, NDR, nás tehdy zásobovala všemi těmi TT, Piko, HO a dalšími velikostmi i se vším okružím. Kde je jim konec…

Zde, ve Zlonicích takovou modelovou železnici mají nainstalovánu a hodný pán průvodce tu událost samozřejmě dětem pustí. A naráz jsou u ní jak přišité. Rodiče si sice zatím v klidu prohlédnou přilehlé místnosti s vybavením pracovišť železničních provozů, pracovnu přednosty, uniformy a mnoho dalších vzácných exponátů, ale děti pořád ještě trčí u modelové železnice a čas vymezený odjezdem Cyklohráčku neúprosně běží…

Zachrání nás až domluva s panem průvodcem, aby to vypnul, jinak neodejdem. U menších jedinců se to samozřejmě setká s ne zrovna libým zvučným ohlasem, ale co naplat.

• Zlonická průmyslová drážka – úzkokolejka

Lokomotivní drážky, na rozdíl od té ve Zlonicích v Muzeu, nesloužily pro zábavu dětí a nestydících se dospěláků, ale makaly tvrdě v okolí Zlonic v cihelnách, stavebních drahách, koželužnách, jako zauhlovací zařízení ve zlonické výtopně a v cukrovarském zpracování. V roce 2003 proto došlo k rozhodnutí zprovoznit v areálu Muzea alespoň jednu krátkou předváděcí drážku s dieselovým pohonem. Pro zpestření návštěvnické prohlídky. A funguje to. A jak…

Pohodový průvodce naloží tenhle minivláček zájemci a pár kol s nimi po areálu absolvuje. Je-li víc zájemců než míst, netřeba zoufat, jízda se zopakuje. Jenže vysvětlete dětem, že to další kolo už je pro ty další a znovu se už vozit nemohou, protože – no ano, protože nás tlačí čas.

Hurá, k Železničnímu muzeu Zlonice

Železniční muzeum Zlonice bylo zpřístupněno v roce 1997. Od roku 2009 našlo umístění tam, kde je dosud a kde jsme ho našli i my, tedy kousek od stanice Zlonice, v Lisovicích, části městyse Zlonice.

Kudy tam?

Z nádražní budovy, kde Cyklohráček zastaví, se dáte pár metrů vlevo, na první a jediné křižovatce pak odbočíte vpravo, mírně s kopečka, kousek na další křižovatku a tam se dáte doleva. Na dohled vede přímo do Lisovic a bránu Železničního muzea nelze minout. Celé to je asi 1 km cesty. Jenže před odchodem z Muzea na vláček, je nutno počítat i s cestou zpět. Cyklohráček čeká ve stanici Zlonice, ale má svůj jízdní řád…

Malá osobní drobnůstka pod čarou

Potká-li někoho asociace stejná jako autora těchto řádek, tak z těchto řádek už bude poučen. Autor nebyl a naběhl si. Při zjištění, že výlet Cyklohráčkem má tentokrát vést do Zlonic, naskočila mu v mysli literární asociace, na vynikající dobový, historický, detektivní román Radovana Šimáčka sepsaný v roce 1940 na pokračování pro časopis a knižně pro nebývalý ohlas vydaný následně v pochmurném roce 1941. Román je populární i nadále a nedávno vyšel dokonce jako audiokniha. A teď je to tu - jmenuje se Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Ano čtete dobře. Zl-E-nicích, nikoli Zl-O-nicích, jak se domníval zbrkle uvažující a neověrující si to, autor těchto řádek. Ba co víc, při prohlídce Železničního muzea Zlonice se u trpělivého průvodce dokonce trapně pídil po onom hradě. Který, jak posléze doma zjistil, je stejně jako celý příběh románová fikce.

Trpělivý průvodce jej s nadhledem ujistil, že ve Zlonicích nikdy žádný hrad nebyl, že tam mají leda barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, od Františka Maxmiliána Kaňky, z let 1727 – 1744 přestavěný v novobarokním stylu koncem 19. st. A ještě hrdě doplnil, že u nich ve Zlonicích se žádný zločin nestal. Zato, se tu prý stalo to, co se - žel – dříve občas opravdu stávalo, že tamní domněle zesnulá paní baronka, byla omylem předčasně pohřbena. Při pozdějším otevření jejího hrobky, se pak našly smutné důkazy, že to byl vskutku omyl…

Z toho plyne rada (jak od Pawlovské): Nejdřív gugluj, potom mudruj!

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.