Zdeněk Thoma: Doteky himalájského větru aneb nechť jsou všechny bytosti šťastné či mandalu pro štěstí také rozprášíme …
Galerie pod radnicí – Praha
8. – 28. 3. 2018
Na vernisáži putovní výstavy fotografií Zdeňka Thomy, které jsou dílem z 6 cest do himalájské oblasti v letech 1991 – 1998, byl autor, který v roce 2017 byl oceněn Řádem vycházejícího slunce, osobně přítomen.
Zhlédli jsme zde barevné velkoformátové fotografie z Tibetu a okolních horských regionů. Při vernisáži této výstavy jsme si mohli vyslechnout povídání Zdeňka Thomy o tom, že už se do Tibetu nedostane, že je tam velký příliv migrantů, kteří původní obyvatelstvo vytlačují,
ale také vyslechnout názornou přednášku Chutě Tibetu Zuzany Ondomišiové a prohlédnout si různé tibetské speciality, jako například campu z praženého ječmene, různé druhy sušených sýrů, sušené jačí maso nebo slaný čaj s jačím máslem.
Poté nás starostka MČ Prahy 3 Vladislava Hujová uvedla k právě vystavené a překrásné mandale,
již za přítomnosti jejího tvůrce měla za úkol rozmetat
(až to člověku bylo líto)
ve vnitrobloku radnice,
což symbolizuje pomíjivost světa.
Mandala = kruhový mystický diagram,
vytvořený z barevného písku,
kde každá barva má svůj symbolický význam,
mandala slouží např. k meditaci,
práce na této mandale trvala 5 víkendů.
V roce 1970 Zdeněk Thoma absolvoval roční cestu do Asie,
kterou od té doby systematicky fotografuje.
V 28 zemích tohoto kontinentu,
hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách
strávil přes 7 let života.
Výsledkem jeho práce je řada cestopisů,
obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav.
Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje,
umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla.
130 00 Praha 3 - Žižkov
Havlíčkovo nám. 9/700
Máme otevřeno:
pondělí a středa: 8.00 - 18.00 hodin
úterý a čtvrtek: 8.00 - 16.00 hodin
pátek: 8.00 - 14.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, wikipedia)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Zdeněk Thoma (* 2. 9. 1938 Praha)
- studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze
- 1958: odmaturoval
- po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař
- 1964: záliba ve fotografování a publikační úspěchy ho přivedly k životu na volné noze
- spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět
- 1964 - 1970: současně vykonával funkci organizačního vedoucího bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossman
- 1967 - 1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU (prof. Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu nedokončil kvůli cestování)
- 1968: na sklonku Pražského jara zorganizoval Expedici Sakura - roční cestu 4 kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku
„Tolerance, to byla vlastně ta nejlepší zkušenost, kterou jsem si z této dobrodružné a na zážitky bohaté cesty odnesl, a jež poznamenala můj další pohled na asijský svět a konec konců i na můj vlastní život. Od té doby jsem se chtěl vracet znovu a znovu do Asie, toulat se těmi krajinami, psát o nich, fotografovat, pořádat výstavy a přednášet. Bylo to svým způsobem osvícení, a kdybych tenkrát věděl víc o buddhistické filozofii, tak bych tomu přičítal velký spirituální význam, jakýsi osudový okamžik prozření.“
- 1980 vyšel cestopis Toulky po Japonsku a o rok později obrazová publikace Umění japonských zahrad vydaná v Artii ve 3 jazykových mutacích
- v následujících 30 letech hodně cestoval a vydal celou řadu cestopisů a obrazových publikací z Asie i z Česka, často ve spolupráci s manželkou Soňou a synem Michalem
Kromě toho zásoboval svými reportážemi časopisecké týdeníky a měsíčníky jako Mladý svět, Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Lidé a země, Nový Orient. Nedá se zapomenout ani i na četné přednášky pro veřejnost, rozhlasové relace a občasná vystoupení v pořadech Československé televize - při některých z nich působil i jako spoluautor scénáře (Širým světem – 3× v letech 1979–1982, Lidé, země, kontinenty – 3× v letech 1986–1989, Chata u poutníka – 1989, Napříč světem – 1993).
- 1982 – 2010: kalendářová tvorba /40 autorských nástěnných kalendářů pro PZO Centrotex a pro Obchodní tiskárny Kolín, vydavatelství Apolo, Helma, Prescogroup a další s tematikou převážně krajin, folklóru, orientálního umění, japonských zahrad a čajové kultury/.
- 1975 a 1977: spolupracoval v Japonsku s redakcemi mediálního koncernu Asahi Šimbun a jako asistent doprovázel fotografa Takeši Sasakiho za reportážemi. Pracoval i pro sportovní časopisy koncernu Kóbunša a pro fotografické agentury Pacific Press Service (zastupující v Japonsku Magnum) a Camera Tokyo Service.
Díky novinářské akreditaci u Foreign Press Center v Tokiu mohl oficiálně pracovat na mezinárodních výstavách Expo 1975 na Okinawě zasvěcené oceánografii a EXPO Portopia 1981 v Kóbe.
V 70. letech spolupracoval s tvůrčí skupinou prof. Friče (Art Centrum) a fotografoval pro ně v roce 1975 v Japonsku a hlavně v roce 1977 v Íránu. Drobnou epizodou jeho života je působení v redakční radě časopisu Penthouse v letech 1996–1999.
V roce 2012 působil jako kurátor fotografických výstav v pražském Buddha baru, kde uspořádal 9 tematických výstav.
- v současné době je člen představenstva Česko-japonské společnosti
- byl pozván do Čestné rady Dětí Země
- v souvislosti s jeho ekologickým založením je také člen 113-členné komise, vybírající adepty na populární anticenu Ropák roku
Je zakladatel hnutí dálkových pochodů 100 kilometrů za 24 hodin, které revolučně ovlivnilo vývoj turistické činnosti v 60. letech 20. století.
- 1979: Zdeněk Thoma strávil 3 měsíce v nepálském Himálaji, obešel masiv Annapúrny
- 1982: 10 týdnů pobýval v Káthmándském údolí a na túrách do Langtangu a pod Mount Everest
- 1984: jede podruhé na Filipíny
- 1985: navštívil Čínu a pak se sem vrátil v roce 1987, kdy ji během tří měsíců projel křížem krážem s úkolem připravit knihu o sedmi historických hlavních městech. V dalším roce – 1988 – strávil v Číně 4 týdny pouze na jednom místě – v zahradním městě Su-čou. Později dostal nabídku, aby udělal obrazovou publikaci o Mongolsku, ke které přibral dva kamarády – fotografy.
- o fomateriál, pořízený v letech 1989 a 1990, ztratilo nakladatelství po revoluci zájem, a tak projekt Zdeněk Thoma rozšířil na celou buddhistickou oblast. Opakované několikaměsíční toulky po Tibetu, Ladaku, Sikkimu a severním Nepálu vyvrcholily v roce 1992 dobrodružnou cestou sledující tradiční poutní stezku nepálských buddhistů a ilegálním přechodem do Tibetu přes hlavní hřeben Himálaje na posvátnou horu Kailás. Vznikla úspěšná a ceněná kniha Svět tibetského buddhismu, a také malý, bibliofilský cestopis vydaný jen v nákladu 600 výtisků.
Tibetu zůstal Zdeněk Thoma věrný v dalších letech, kdy začala průvodcovská etapa jeho života. Vedl malé skupiny maximálně do 10 účastníků po Nepálu, Indii, Thajsku, Kambodži, Barmě a také po posledním Šangri-la: Bhútánu. V té době propadl kouzlu čajové kultury a historie, za kterou podnikl několik cest, hlavně znovu do Japonska, Indie a na Šrí Lanku. Obsáhlou knihu Příběh čaje, kterou vytvořil s manželkou Soňou a synem Michalem, považují všichni tři za vrchol svého dosavadního díla.
- 2006: působil jako expert na nepálské reálie při natáčení filmového dokumentu režiséra Miloše Zábranského pro fond UNICEF o životním příběhu sirotků na pozadí izolované horské vesnice
- fotografický projekt Manang po 30 letech realizoval se svým synem
Horskou vesnici Manang ležící pod severními svahy Annapúrny navštívil jako jeden z prvních cizinců na podzim 1979 a stal se svědkem ojedinělé buddhistické slavnosti. Téměř o 30 let později se do Manangu vypravil i Michal. Nesl s sebou silný svazek Zdeňkových historických fotografií se záměrem zdokumentovat změnu, ke které ve vesnici došlo. Spontánní a přátelská odezva obyvatel Manangu, kteří z tehdejší doby neměli žádné vlastní fotografie, byla po návratu impulzem k vytvoření výstavního souboru 60 srovnávacích fotografií. A vznikla také myšlenka donést tuto výstavu do Manangu, jenž je stále vzdálen 5 dní pěšího pochodu od nejbližší silnice. To se podařilo na jaře 2011. Slavnostní zahájení výstavy proběhlo za účasti téměř celé vesnice.
„Všichni turisté nás a naši vesnici intenzivně fotografují,
ale my ty snímky nikdy nevidíme, až nyní…“,
okomentoval výstavu jeden z vesničanů během úspěšné vernisáže, kdy docházelo k dojemným, vzrušujícím i veselým scénám, když lidé na 30 let starých fotografiích poznávali své blízké, vykládali, co se s kým za ta léta stalo, a někdy objevili i sami sebe. Výstavní soubor zůstal v Manangu jako trvalá muzejní expozice