Úvod > Zdena Höhmová: Dvě energie/Obrazy Kresby aneb když je malování dobrodružství a dobrodružství nikdy nenudí …Z. H.

Zdena Höhmová: Dvě energie/Obrazy Kresby aneb když je malování dobrodružství a dobrodružství nikdy nenudí …Z. H.

09.12.2019 09:32

Informační centrum Praha 3 - Žižkov/Galerie Toyen

3. 12. 2019 - 31. 1. 2020

Z Galerie Toyen, působící v Infocentru Praha 3, jsme od její ředitelky ing. Evy Slezákové dostali pozvánku na zahájení výstavy obrazů (olejů na plátně, olejů a komb. techniky na plátně) a kreseb akademické malířky Zdeny Höhmové, grafičky a ilustrátorky. Výstava má název Dvě energie. Na pozvánce stálo, že úvodní slovo pronese herec a malíř Jan Kanyza. Oba hosté Galerie Toyen byli zahájení výstavy skutečně přítomni. Zatímco Jan Kanyza jako malíř už má na našem webu své místo dávno, o obrazech Zdeny Höhmové jsme zatím ještě nereferovali. A tak jsme rádi tento nedostatek napravili.

Zdena Höhmová (*1955 Brno)

1971 - 1975: vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu/ obor malba v Brně
1975 – 1981: vystudovala AVU v Praze, ateliér pro krajinářskou a figurální malbu u prof. Františka Jiroudka
členka Sdružení Q, Sdružení pražských malířů a Volného spolku FF16
působila i jako pedagožka na PF MU v Brně, VŠUP v Praze a SUPŠ opět v Brně

A právě tohle její dobrovolné a oddané ´dvojdomí´ ovlivnilo i její tvorbu. Obě města, jak Praha, kde má ateliér, tak Brno, kde se narodila a bydlí, mají svou vlastní uměleckou atmosféru. A ta v duální konjunktuře prostupuje její tvorbou jako dvě energie, které ji nabíjejí a inspirují a které vtahují i diváky.

Pro svoji tvůrčí svobodu udělala Zdena Höhmová to nejrozumnější, co mohla.

Upřednostnila svobodné povolání,

takže se věnuje především volné malbě, grafice a jen příležitostně ilustraci.

Podle odborníků je naší „přední představitelkou poetické abstrakce s expresivními přesahy. Její tvorbu charakterizuje osobitá volba témat a výtvarných prostředků. Propojení olejomalby s kresbou uhlem, grafitem a frotáží, s korundovými písky a otisky barevných pigmentů tak spojují dva důležité a konstantní rysy její tvorby - smysl pro experiment a cit pro zachování vnitřní kontinuity“.

O její obrazy se ucházejí výstavní sály po celé republice. Jen od roku 1981 uspořádala téměř 100 autorských výstav. Mimo to se ale zúčastnila asi 160 kolektivních výstav, sympozií a všelijakých dalších prezentací. Zastoupení má například ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzea města Brna.

Její obrazy se nacházejí v soukromých sbírkách

v ČR,

Belgii,

Francii,

Německu,

Rakousku,

Itálii a USA.

Za svoji tvorbu získala i četná ocenění u nás a opět i v zahraničí.

Nadace Universitas Masarykiana Brno jí věnovala v roce 2001 monografii ´Z. H.´ od Jiřího Hlušičky a editora Jaroslava Maliny.

působí i pedagogicky
řadu let vede v Brně výtvarnou sekci Sdružení Q

Úvodní řeč pronesl Jan Kanyza

Ve svém typicky sympatickém vstupu v nevážném tónu Jan Kanyza nejprve reagoval na název výstavy - Dvě energie. Zdůraznil souvislost s prolínáním Prahy a Brna autorčinou tvorbou i životem. A podotkl, že autorku zná od dětství a že se za léta svého působení v Praze, konkrétně na Žižkově, natolik ztotožnila s touto enklávou natolik, že si už může myslet, že se malířka snad nakonec dá k husitům.

Pokud jde o obrazy, z malířského pohledu připomněl, že jsou sice křehké, ale razantní a že v divákovi vzbouzí niterné emoce vedoucí až k jeho usebrání. A hlavně, že je Zdena Höhmová opravdovou malířkou. Což dnes, v době kdy většina malířů o sobě tvrdí, že jsou vizuální umělci, je už skoro vzácnost. Dokládá to fakt, že Zdena Höhmová ještě pořád opravdu maluje, a nedělá, jak je dnes pro většinu ´vizuálních umělců´ běžné, projekty. Což pak vypointoval omluvou, že žil až dosud v bludu, domnívaje se, že projekty dělá projektant. Zdena Höhmová pak už jen jeho řeč doplnila přiznáním, že pro ni je Prahou - Žižkov, který opravdu miluje, a protože ji skutečně nabíjí k tvorbě, je ráda, že našla právě zde svůj ateliér.

Výstava zahájena

Po úvodních slovech vyzvala Eva Slezáková přítomné k volné a příjemné adventní zábavě při sklence vína. Stalo se. Zdena Höhmová byla v zajetí přátel, hlavně malířů, podepisovala knihy, jež ilustrovala, které byly na výstavě k nahlédnutí a rozdávala i památeční autogramy. Akce neměla ani sebemenší stopy snobství, jako bývá k vidění na jiných výstavách.

Proto jsme tiše tuto vzácnou a spřízněnou společnost opravdových umělců opustili a cestou z galerie se zálibně zahleděli na tradiční Žižkovský betlém, který je již tradičně vystaven ve vstupní hale Informačního centra Prahy 3.

O Žižkovském betlému jsme už s nadšením referovali právě před rokem v našem článku (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zizkovsky-betlem-aneb-olga-havlova-na-pivnim-sudu-stojici-je-to-divadlo-na-divadle/ ).A zatímco se na nás z betléma zkoumavě dívala sama Toyen, uvědomili jsme si, jak ten čas strašně moc letí…

Z myšlenek Zdeny Höhmové…

Tvorba je úžasná záležitost. Podněcuje neustále všechny smysly, tříbí názor na život, je zrcadlem a celoživotním dobrodružstvím...

Existence umělce na volné noze stojí spíše na velké sebekázni a pracovní disciplíně, na určitém zanícení pro tvorbu.

Věnuji se volnému výtvarnému umění, nikoliv užitému.

Je to asi složitější cesta, těžší o existenční nejistotu a delší ve smyslu prosazení se, přesto však báječná právě pro onu zmíněnou tvůrčí svobodu…

Mrzí mě, že nedostávám víc příležitostí ke knižní ilustraci. Když vám obsahově sedí knižní titul, je to nádherná tvůrčí práce. A vzhledem k tomu, že už neexistuje politický diktát obsahu zakázek, zkusila bych i nějakou realizaci v architektuře. Práce s jiným materiálem je obohacující…

Pro jednoho je malování posedlost a celoživotní magnet. Pro jiného vidina lehce nevázaného studentského života. Nebo obojí. Učila jsem také na střední škole, kde jsem se setkala s názorem rodičů: "Když ten náš kluk nic pořádného neumí, tak jsme mysleli, že by mohl aspoň malovat."

Z toho jsem byla úplně perplex…

Uvědomuji si, že i kdybych se narodila znovu se stejnou náturou a neochotou přizpůsobovat se určitému typu lidí, kteří vám nesedí, nebo dokonce s vámi chtějí manipulovat, rozhodně bych opět volila tvorbu…

Na autorské výstavě jdete s vlastní kůží na trh a podle ohlasu se pak můžete radovat nebo poučit, nejlépe obojí. Můžete si říci, že tohle je dobrý a zbytek jsou jen solidní podmalby pro další obrazy. Můžete se radovat, když něco prodáte, můžete se kochat chvilkovou, opravdu jen jepičí radostí z příznivého ohlasu výtvarné veřejnosti, z recenzí, z medailonu v televizi. Ať už je odezva, jaká chce, vždycky se musíte rychle probrat a pokračovat v práci…

Všechno je chemie.

Život i smrt,