Zbyněk Havlín a Jaroslav Valečka: Setkání v krajině aneb jak různě na nás působí jejich krajinomalby?!
Galerie Michal’s Collection
20. 11. - 19. 12. 2014
Byli jsme pozváni na výstavu děl, jejichž autory jsou dva protikladní autoři, Zbyněk Havlín a zcela nezaměnitelný Jaroslav Valečka. Výstava končí již v pátek 19. 12. 2014.
Setkání v krajině
Výstavní projekt ´Setkání v krajině´ přináší velmi poutavé srovnání dvou výrazně odlišných výtvarných přístupů k obrazu, a to ve sféře nejsoučasnější české plenérové malby. Původním účelem krajinomalby bylo ztvárnění přírody a lidských zásahů do ní za účelem dokumentace. Poté se přidalo zachycení počasí, denních a ročních dob a podání emocionálních dojmů, což přešlo v ucelený výrazový systém, který používáme dodnes i v jiných oborech umělecké tvorby.
Nynější situace se ustálila východiskem, že všechny výrazové prostředky jsou povoleny. Tedy můžeme právem očekávat, že se autor pracující v tomto téměř ´ohroženém´ žánru bude vyjadřovat co nejsvobodněji.
Uvedené skutečnosti činí aktuální výstavní konfrontaci dvou silných uměleckých osobností, na tomto jistě nelehkém poli, velmi zajímavou a poučnou.
Jaroslav Valečka (1972)
je mistrem ve svém úseku epicko-emocionálních sdělení. Obklopil je vyhraněným a velmi sofistikovaným stylem, v jehož rámci dosahuje neobyčejné rozmanitosti a velkého citového účinku, což bychom u takto sevřené stylizace nečekali. Přirovnala bych jeho způsob práce k tvoření básně v daktylu či jiném klasickém metru. Autor přijímá určitá omezení, avšak zcela vědomě a proto, aby mohl skrze svá díla promluvit o to silněji. Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, krásné, ale současně zádumčivě melancholické, ke krajině ´beze jména´, těžce zasažené válkou a komunismem. Tato krajina se mu stává místem, kde se odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné a nevyslovitelné. Fascinace vesnickými slavnostmi v sobě skrývá i něco mrazivého.
Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu.
Valečkovým protikladem je Zbyněk Havlín (1976)
typický představitel multimediálního umělce. Vytváří si jakési ´banky´, kam v průběhu tvorby ukládá své emoce, myšlenky a v neposlední řadě i opojení z fyzického zážitku kreativního procesu. Pracuje způsobem vrstvení, kdy kombinuje veškeré dostupné postupy (klasická malba, graffiti, akční malba).
Ve srovnání s klasickým přístupem Jaroslava Valečky bychom mohli Havlínovy obrazy charakterizovat spíše jako abstraktně-expresivní ´dokumentace akcí´. Jsou určovány snahou oprostit se od formalit zobrazování pouze viděného, jsou otiskem autorovy vnitřní představy o krajině. Působí na nás prostupností otevřených dějů a významů. Postrádají diktát, jednoznačné výklady, což odpovídá bezbřehosti (interpretace) krajiny jako takové. Člověk se musí zjemnit, aby prostoupil mezi jednotlivými šablonami a aby se obraz v mysli ´rozpohyboval´. ´
Obrazy Zbyňka Havlína vynikají velkou upřímností a uceleností tvůrčí ideje.
Krajinomalby obou autorů dokazují věčnou pravdu, že nezáleží na tom, jak dílo vzniká, důležité je jeho působení na nás, diváky.
Rea Michalová - kurátorka výstavy
Galerie Michal’s Collection
Praha 1 – Staré Město
Husova 13
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková