Zařizujeme si kuchyni i jídelnu aneb co, pilné hospodyňky, potřebujeme?
Zařizujeme si kuchyni i jídelnu aneb co, pilné hospodyňky, potřebujeme?
V každém bytě a rodinném domě musíme mít v rámci příslušenství pracovní prostor, kde připravujeme a vaříme pokrmy - kuchyň. Považujeme ji za pracoviště, často i obytný prostor, a tak dbáme o její vzhled a prostředí.
V současné době zjišťujeme, že nejdražší místností bytu či domu je kuchyň, neboť do jejího vybavení investujeme nejvíce peněz. Dnes už zase návštěvy často uvádíme do kuchyně a usazujeme je k jídelnímu stolu. Už se hosté nemusí trapně krčit nad chlebíčky kdesi u konferenčního stolku v obývacím pokoji.
Do kuchyně - nejfrekventovanější místnosti - vstupujeme víckrát denně. Rozměr určíme dle kategorie bytu či domu; tedy, čím větší byt nebo dům, tím může být prostornější. Ale kuchyň v domě neslouží jen k vaření a přípravě jídel, ale i k mytí nádobí a kuchyňských potřeb, a samozřejmě i k jejich uskladnění. Kuchyň koncipujeme buď jako samostatnou místnost a nebo provozně, či vzhledově oddělenou část jiného prostoru.
Buď jsme přívrženci moderní luxusní kuchyně, s bezvadnou kuchyňskou linkou, nerez dřezem, výkonnou ledničkou a dalším vybavením, nebo jsme zastánci kuchyně tradiční, připomínající staré zlaté časy, ve stylovém designu, s policemi a zavěšenými hrníčky. Ale i tu lze vybavit moderně. Alespoň co týče technického vybavení.
Z trendů představených na veletrzích je patrné, že módu, trendy a stejně tak i samotnou historii vlastně stále dokola opakujeme. To, co bychom před dvaceti lety měli za nemístně venkovské řešení, s nímž nemůžeme vůbec počítat v městských bytech, považujeme najednou za moderní způsob bydlení a ani si neuvědomujeme, že vlastně tento způsob bydlení opisujeme z historie. A tak v kuchyňských trendech vyplývá: kuchyň je obytnou místností neoddělitelně navázanou na tradiční společenské místnosti bytu a tedy i na obývací pokoj. U kuchyňského nábytku pak zjišťujeme shodu podoby s nábytkem obývacího pokoje.
Spojíme-li tedy kuchyni a obývací pokoj, zjistíme, že tím kopírujeme a vytváříme tak staronovou módu či přímo trend a také to, že to má svou logiku. Předně - i v malém bytě můžeme sloučením dvou malých místností vytvořit alespoň jednu velkoryseji pojatou a pak také to, že když vaříme, nejsme vyčleněni ze společenského života probíhajícího v obývacím pokoji. A tak i příprava jídla může dospět ke společenské události, kterou nakonec korunujeme např. chutnou večeří. Dnes platí, že zdařilou kuchyni poznáme podle toho, zda se tam s rodinou často scházíme.
Jednoduchá a efektní jsou dvě slova, která bychom měli mít na paměti, pokud si chceme zařídit kuchyni kvalitní. Jednoduchostí získáme minimum komplikací. Pojem efektní naznačuje ergonomii a poměr mezi tím, čeho chceme dosáhnout a tím, co je pro to nutné udělat. Kuchyň bychom tedy měli mít ve svém výsledku praktickou, bezpečnou, snadno obsluhovatelnou a stejně tak snadno i udržovatelnou. Můžeme ji do jisté míry považovat za dílnu, kde upřednostňujeme hlavní „výrobní“ nástroje - varné medium (oheň, proud) a vodu. A pak „materiál“ – potraviny. “Výrobek“ pak servírujeme na talíř. A po dobu procesu než k tomu dojdeme, bychom – coby kuchaři - neměli být otlučení a popálení. V důsledku práce v kuchyni bychom také neměli zbytečně trpět bolestmi zad, být uběhaní od spíže k varnému centru a vlastní vaření by pro nás měla být radost a ne starost. Souběžně s tím bychom měli přihlížet také k estetické stránce kuchyňského vybavení, kterou nepomíjíme a považujeme ji dokonce za důležitou, ale přesto jen a pouze druhotnou.
Chceme-li mít nejpraktičtější řešení kuchyně, volíme rozhodně rohovou kuchyni, nebo alespoň takovou kuchyň, kde máme všechny stěny dané místnosti obestavěné. Pak se totiž stačí pouze otáčet okolo sebe a není nutné zbytečně, zdlouhavě a únavně pobíhat z místa na místo.
V účelně zařízené obytné kuchyni oddělujeme prostor k práci a pro jídlo. Po optickém oddělení obou funkcí klidně můžeme umístit varný blok třeba tak, aby vybíhal do středu místnosti (ostrůvek). A když z tohoto ostrůvku hledíme do obýváku, který navazuje na kuchyň, pak je vhodné řešit tuto část kuchyně už ne jako součást jejího vybavení, ale jako součást vybavení obývacího pokoje. Zkusme např. knihovnu. Vytvořením kuchyně - ostrůvku a otevřenou koncepcí získáme z této místnosti kýžené centrum rodinného dění. Můžeme ale mít i kuchyni otevřenou tak, že na venkovní stěnu umístíme posuvné dveře, jimiž ji propojíme se zastřešenou terasou a podobně.
Obývací pokoj s kuchyní můžeme ale také spojit s pomocí barového pultu, který z jedné strany, tedy z pohledu obývacího pokoje vnímáme jako skutečně barový pult, zatímco z druhé strany ho lze považovat za součást kuchyňské nábytkové sestavy využívané třeba jako úložný prostor pro náš porcelánový servis nebo naopak kovové nádobí.
Jídelní stůl umístěný přímo v kuchyni nemusí být žádná "z nouze ctnost". Naopak vytvoří atraktivní prostředí, v němž se nám bude nejen dobře jíst, vařit, ale i celkově dobře bydlet. Jednou z možností je kupříkladu skloubení jídelního stolu a kuchyně, kdy k sobě skládáme ostré, pravoúhlé racionální linie kuchyňského nábytku a měkké, oblé tvary jídelního stolu a židlí. Ty židle navíc opatříme snímatelnými potahy, čímž umocníme i nenucený pocit uživatele.
V kuchyňském prostoru nebo v jídelně nacházíme běžně několik druhů stolů. Od velkého jídelního, obvykle ještě roztahovacího, který je určen ke stolování při velkých rodinných událostech, přes stolní desku používanou jednotlivými členy rodiny a slouží často i jako pracovní plocha, až po stolní plochu určenou k rychlému občerstvení či dokonce barový pult. Nezapomínáme ale ani na jídelní část, kterou bychom měli stylově sladit s kuchyní. Jídelní stůl volíme raději velkoformátový a s minimálně šesti židlemi. Při umístění jídelního stolu bychom měli mít na mysli jeho orientaci vůči oknu. Je totiž příjemné při sezení u jídelního stolu, hledět do okna. Délku tohoto stolu a způsob sezení u něj pak vyplyne z počtu stolujících osob. Optimální vzdálenost mezi nimi je 58 až 60 centimetrů. Výšku jídelního stolu určujeme podle způsobu sezení daným etikou stolování. Za optimální výšku spodní hrany stolu považujeme (vzhledem k růstu současné populace) 68 centimetrů. Standardní šířku umožňující pohodlné stolování stanovíme na 80 centimetrů. Kolem stolu ponecháme 60 centimetrů volného prostoru. Důvod? Zkusme si sednout ke stolu a pak vstát a při tom odsunout židli… Právě tak, snadno a bez měření, zjistíme, jestli máme stůl vhodně umístěn a ověříme si, že nezpůsobíme nebezpečnou situaci, při níž bychom při prudším vztyku stůl třeba převrátili.
V kuchyni trávíme hodně času, a tak věnujme výběru jednotlivých materiálů do kuchyně - pracovní deska, dvířka, dřez… dostat času, abychom dosáhli nejlepšího dojmu z výsledku a nejen pro nás. Za dominantní materiál stále preferujeme dřevo, ať už jako dýhy či populární masiv. Jednoznačně pak prosazujeme exotické dřeviny na úkor těch klasických. Druhým standardem jsou kuchyně, kde dominuje pohledový kov a nerezový plech jako materiál, z něhož tvoříme jak tělo kuchyňského nábytku, tak i pracovní desky. Celokovové kuchyně jsou trendem už delší čas a postupně se z nich stírá přídomek "výstřednost" a stávají se již klasikou moderního interiéru.
Moderní kuchyni vytvoříme zdánlivě jednoduchými tvary nábytku. Funkcionalistický ráz kuchyně ozvláštníme s pomocí zajímavých technických řešení a detailů. Například prosvětlením niky za pracovní deskou. Zvýrazní se tím okolní prostor. Nebo odkládací schůdek za pracovní deskou dovybavíme praktickými skleněnými dózami a nerezovými kořenkami. Materiály zase volíme takové, aby dodaly kuchyni vznešený ráz (leštěná žula). Rovněž tak dbáme i na správné osvětlení pracovní plochy. Považujme je za opravdu velmi důležité. Ale pozor, velmi příjemnou atmosféru navodí jen měkce rozptýlené světlo přicházející přes mléčné sklo. A nezapomeňme na spodní strany horních skříněk. Jsou ideálním místem pro umístění světelných zdrojů.
Ještě před koupí kuchyňské sestavy si promyslíme, co od kuchyně očekáváme, jaký máme systém práce v ní, kolik osob bude připravovat jídlo… Chceme přece zajistit racionální provoz v kuchyni? Za srdce kuchyně považujeme i nadále kuchyňskou linku. Preferujeme praktickou, ať je z lamina, dýhovaných materiálů, masivního dřeva či nerezu. Při projektování kuchyňské linky bychom měli důrazně trvat hlavně na funkčnosti a také na designu. Výběrem kuchyňské linky usilujeme o pohodlí při práci, snadnou dostupnost kuchyňských pomocníků i snadnou údržbu.
Zásuvek bychom měli mít v kuchyni víc, než si myslíme. Počítáme kromě zásuvek na mixer, robot, chladničku, mrazničku či gril i s dalšími zařízeními zlepšujícími práce v kuchyni. Proto si připojujeme kuchyňské spotřebiče na moderní a praktické přípojné boxy. Dají se umístit na desku stolu, nebo pod ni, na bok stolu, nebo na stěnu a dokonce i jen tak na podlahu. Jiným řešením, je výsuvný sloupek, vysouvaný jen, když je potřeba daný přístroj. Jinak je sloupek zasunutý. Ve všech případech ale dbáme, abychom měli pracovní plochu v jedné rovině. Doplňme, že přípojné boxy se vyrábějí z eloxovaného hliníku nebo plastu a můžeme si zvolit barevnost víček u zásuvného sloupku.
Základem dobré dispozice je správné řazení tří základních pracovních kuchyňských zón - mycího, pracovního a varného centra. Pracovní centrum slouží k přípravě jídla. Minimem pro jednočlennou domácnost je padesát až šedesát centimetrů, ale i jedinec ocení osmdesát a více. Před mycí centrem nebo do jeho blízkosti zpravidla umístíme lednici a spíž, aby se po přinesení nákupu postupovalo logicky: uložit věci (hlavně ty, co patří do chladu), omýt potraviny, jež chceme hned zpracovat, připravit jídlo a vařit. V prostoru pro vaření musíme tedy počítat i s umístěním chladničky (není-li navržena jinde), jejíž výšku bychom neměli omezovat zařízením kuchyňské linky či jiným zařízením. Vedle varné plochy sporáku nebo vařiče potřebujeme odstavnou plochu (šíře alespoň 20 centimetrů). Máme-li ale u sporáku pracovní či odkládací plochu dřezu, není třeba odstavnou plochu navrhovat. Troubu nedávejme pod varné centrum. Museli bychom se sklánět a pak zas narovnávat, zatímco v rukou budeme držet kupříkladu horký, těžký pekáč. Proto troubu umisťujeme tak vysoko, aby šla obsluhovat vzpřímeně. Dbáme i na to, aby odpadkový koš pod dřezem byl rozdělen tak, abychom odpad snadno třídili.
V současnosti je hitem kuchyňský varný sloup v uspořádání svislém (pečící trouba a mikrovlnná trouba) nebo plochém (každá pečící trouba z nerezové oceli v plochém provedení).
Mytí nádobí nepovažujeme za příliš oblíbené práce v kuchyni. Proto se raději vybavujeme myčkami na nádobí. A máme-li už myčku, můžeme naše špinavé nádobí ukrývat právě v ní. K mycímu centru také vedle dřezu řadíme myčku a odkladní plochy po obou stranách dřezu. Zejména po jeho levé straně, což si ne každý uvědomí. U moderních kuchyňských spotřebičů navíc často oceníme, že mají pěkný design. Tak proč je tedy schovávat? Většinu z nich pořídíme ve vestavné variantě a estetický dojem ničím nerušíme. Mnohé práce v kuchyni děláme ale mnohem pohodlněji v sedě. Pak ale jedině na vhodné židli, výškově nastavitelné, s opěradlem a na kolečkách (v zájmu stability raději hned s pěti kolečky). A volíme tu, která má opěru pro nohy.
V kuchyni myjeme nádobí a kuchyňské potřeby. Čím víc špinavého nádobí budeme mít, tím větší dřez bychom si měli pořídit. A naopak. Ale i ti, kdo mají myčku, si musí občas omýt hrnek či opláchnout sklenku. A tak i ten nejlépe vyrobený kuchyňský nábytek považujeme - bez kvalitního dřezu - za torzo dokonalé kuchyně. Ideální je, když v rámci dodání kuchyně získáme i dřez, jenž si předem vybereme. Dle typu, materiálu, barvy, velikosti, příslušenství, ceny a třeba i ventilu. Nejvíce v oblibě je klasický nerez (chromniklová ocel), jenž je hygienický, trvanlivý a má bezvadný vzhled. Můžeme zakoupit i levnější klasické smaltované dřezy, vyráběné v základních barvách od bílé přes hnědou po černou. Nadšeni budeme i z moderních materiálů jako SilgranitR a Fragranit - směs žuly s akrylátovou pryskyřicí, SilacronR - křemen s akrylátovou pryskyřicí, SilduranR - termostatický polyester, Fraquartz - minerální látky s polymery pryskyřice a CorianR. Podle tvaru pak rozlišujeme dřezy kulaté a praktičtější hranaté. Hloubku si volíme od 140 do 180 milimetrů. U moc velkého dřezu spotřebujeme mnoho vody, v malém větší nádobí neumyjeme. Ke standardu počítáme i navazující odkapávač (i překlápěcí, umožňující zakrýt dřez a využít jeho plochu). V zásadě hledáme jedno- ale také dvou-dřezy. Někdy však lze druhý dřez nahradit vaničkou, určenou k propírání zeleniny.
K praktickým moderním přístrojům v domácnosti, usnadňujícím práci v kuchyni, počítáme i drtič odpadků. Při přípravě jídla a při vaření se tvoří odpad, který, když rozdrtíme na jemné částečky drtičem odpadků, může snadno pustit do kanalizace. Drtič odpadků pohodlně umístíme pod jakýkoliv dřez (nevhodné pro dřezy smaltové, keramické a s plechem slabším než 0,6 milimetrů). Drtíme veškeré zbytky jídla, včetně papírových ubrousků, odřezky, ořechové a vaječné skořápky, kávové sedliny i masové zbytky. Během několika vteřin si poradíme s drůbežími a rybími kostmi. V žádném případě se ale nesmíme vkládat do drtiče lastury či škeble, sklo, porcelán, umělou hmotu, celé velké kosti, konzervy, alobal a celé zbytky kukuřičných klasů. Při práci s přístrojem neohrožujeme nikoho hlukem, při drcení slyšíme zvuk, který se podobá chodu holicího strojku nebo mletí kávy. Při drcení používáme studenou vodu, způsobující ztuhnutí tuku a jeho nabalení na ostatní nadrcené části. Bráníme tím usazování mastnoty v odpadním potrubí. Studenou vodou současně chladíme i motor drtiče.
Zkusme si ještě navíc pohrát s barvami. Ideální bude, když svou kuchyň budeme mít jen v jedné jediné barvě a pak budeme postupně přidávat jednu barvu za druhou, a pokaždé, když jednu přidáme, tak se zamysleme nad tím, zdali toho už není tak akorát, abychom nedosáhli místo elegantní kuchyně cosi strakatého a kýčovitého. Bílou barvu do kuchyně můžeme s klidem použít, protože vyvoláváme dojem čistoty. Za poslední hit sezóny shledáváme barvu černou, pro kuchyňskou linku ve vysokém lesku. Rovněž žlutou a oranžovou barvou kuchyň zútulníme. A u barvy nábytku zkusme kombinovat minimálně barvy dvě. Velmi efektně dopadneme, když před pověšením nábytku jednu stěnu vymalujeme velmi výraznou barvou a zbytek pak ponecháme bílý.
Za nejlepší moderní kuchyni považujeme tu, kterou plníme individuální potřeby celé naší rodiny, zatímco čistý obytný prostor ponecháváme jako zónu klidného odpočinku i společenské zábavy. Necháme si navrhnout a vyrobit naši kuchyni podle stávajících prostorových dispozic a podle našeho vlastního návrhu v nějakém kvalitním kuchyňském studiu. Najdeme zde odbornou pomoc a poradenství, ale některé detaily si můžeme nachystat sami a pak je třeba je prokonzultujeme s odborníky studia. U kuchyně na míru nejsme omezeni typovou danou řadou kuchyňských skříněk. Můžeme si navrhnout vlastní atypické kusy kuchyňského nábytku. Kuchyň na míru určitě považujeme za výhodné řešení pro vybavení zejména atypických prostor. Za výslednou cenu si však koupíme komplexní dílo. Vybíráme si z materiálů jako kovové materiály, jako je nerez a chromovaná ocel, sklo, umělý kámen, exotická dřeva či mramor. Můžeme mít jednotné čalounění sedaček, jídelních a barových židlí se interiérem. Jako zákazníci oceníme možnost jakoukoliv naši představu zpracovat do podoby fotorealistické vizualizace. S pomocí designérů vidíme v 3D modelu přesný typ materiálu, i jeho barvu, jakou si budeme přát, ať už tím myslíme stěny, světla, nábytek, podlahy, atp. Nic není nemožné, a pokud budeme mít zájem, můžeme si kuchyň vyrobenou na míru nechat vybavit veškerými doplňky jako jsou dřezy, osvětlení a rampy, drátěný program a podle vlastního přání i značkovými spotřebiči. Naši novou kuchyni budeme mít nejen na míru, ale i na klíč, podle našich představ a ještě ušetříme čas.
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet