Zapůjčení Muchovy Slovanské epopeje do Asie aneb v Tokiu bude jako doma
Veletržní palác – Praha
26. 9. 2016
GHMP spolu s Magistrátem uspořádala dlouho veřejností i médii očekávanou tiskovou konferenci, která se týkala plánované cesty národního kulturního pokladu – Muchovy Slovanské epopeje do Asie. Dne 26. 9. 2016 jsme tedy byli i my za www.www-kulturaok-eu.cz pozváni Galerií hlavního města Prahy, společně se všemi dalšími klíčovými médii, zabývajícími se kulturními otázkami, do Veletržního paláce a jeho Dvorany, kde je Slovanská epopej vystavena.
Zajímalo nás, jak se věci mají
Po dlouhých letech dohadů ohledně vhodného uskladnění a důstojné a odpovídající prezentace Slovanské epopeje v Moravském Krumlově se tento kulturní klenot v plné kráse ocitl v Praze v upravených a připravených prostorách Veletržního paláce. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/alfons-mucha-slovanska-epopej-veletrzni-palac-praha-10-5-2012-2014/).
Uplynuly však jen 4 roky a už se dozvídáme, že vzácné dílo má Prahu opustit po novém roce (2017), a to na téměř rok a půl. Samozřejmě, že tato zpráva vyvolala značnou pozornost. Přece jen, dílo - 84 let od svého vzniku Praze v zásadě odpírané - působí na Pražany, a nejen na ně, citově a na manipulaci s ním jsme poněkud citliví. Proto jsme s povděkem uvítali možnost osobně a přímo zjistit, jak se věci mají.
Odpovídala nám opravdu ´silná sestava´…
Na otázky, vyslovené i nevyslovené, přišli odpovědět ti nejpovolanější. Věcnou diskuzi a odpovědi na otázky moderovala Michaela Vrchotová, tisková mluvčí GHMP. Odpovídajícími osobami byli PhDr. Magdaléna Juříková, ředitelka GHMP, Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro, Ph.D., historička umění a japanistka, která je kurátorkou výstavy v Tokiu, Jan Wolf, radní hl. m. Prahy pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu, Libor Veselý, jednatel společnosti Kunsttrans, která bude ve spolupráci s japonskou stranou zajišťovat a zabezpečovat přepravu Slovanské epopeje do Tokia a v neposlední řadě i Tomáš Bergr, odborný restaurátor Slovanské epopeje, který jí zasvětil už víc jak 10 let práce.
Hrst rozhodujících faktů
Základní informace přednesla a průběžně i faktograficky upřesňovala Magdaléna Juříková.
S Japonskem byla podepsána dohoda o zápůjčce Slovanské epopeje. S Čínou je podepsána dohoda předběžná. Definitivní dohoda, spíše už organizačně technického rázu, se uzavře 18. - 20. 10. 2016.
V Tokiu se výstava Slovanské epopeje bude konat v nejmodernější a vysoce renomované galerii The National Art Center Tokyo, a to od března do června 2017.
Po výstavě v Tokiu se obrazy přesunou do Číny, kde budou postupně vystaveny na 3 místech.
Z časového hlediska půjde o termín od července 2017 až do června 2018.
Nejprve budou obrazy vystaveny v muzeu v Nan-ťingu (Nanjing Museum, červenec 2017 - říjen 2017), pak se přesunou do Kuang-tungu (Guangdong Provincial Museum, listopad 2017 - březen 2018) a nakonec do Chu-nanu (Hunan Museum, březen 2018 - červen 2018).
Co k tomu řekl z hlediska hlavního města Prahy radní Jan Wolf?
Tour Slovanské epopeje po asijských zemích, jak to pan radní nazval, je hlavně významnou prezentací České republiky v zahraničí. Muchova Epopej už od vzniku měla symbolizovat emancipaci Slovanů. Její výjezd do Asie je prezentací Slovanů v této kulturní oblasti. Už při vzniku Slovanské epopeje bylo autorem a všemi kolem uvažováno o Epopeji jako o cestovní výstavě, jak po stránce technické, tak umělecké a samozřejmě i ideové.
Tým radou města přizvaných odborníků si, podle radního Wolfa, stojí za tím, že opakovaná přeprava, instalace a reinstalace výstavy dílům neublíží. Za magistrát a radu vyslovil Jan Wolf naprostou jistotu, že vše bude v pořádku, že žádné ohrožení díla nehrozí a že si jakožto zapůjčovatelé kladli nejvyšší možné podmínky, jež jsou a budou garantovány a splněny.
Proč právě Japonsko?
K této otázce se samozřejmě vyjádřila osobnost u nás zcela výjimečná a bezkonkurenční, Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro, Ph.D. historička umění, japanistka a kurátorka tokijské výstavy Slovanské epopeje. Právě Vlasta Čiháková byla tou osobou, která úspěšně spolupracovala s Jiřím Muchou (syn Alfonse Muchy) až do jeho smrti.
Jako hlavní argument pro výstavu v Tokiu paní Noshiro uvedla, že Japonci Alfonse Muchu milují. Což ostatně dokládala i výstavou v Galerii kritiků, již vede, a kde na téma lásky Japonců k Muchovi uspořádala před časem výstavu. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/alfons-mucha-v-galerii-kritiku-aneb-proc-je-tak-popularni-v-japonsku-/).
Pro své rozsáhlé znalosti i styky s Japonskem a jeho kulturním děním byla Vlasta Čiháková také vytipována jako nejvhodnější dramaturg přípravy a vlastní realizace výstavy v Tokiu.
Jako první úkol shledala za nejdůležitější publicitu výstavy. Mimo klasické reklamní kampaně, které probíhají v Japonsku už nyní, připravila k výstavě trojjazyčný katalog (česky, japonsky a anglicky).
Letos v září (9. 9. 2016) byla spolu s ředitelkou GHMP Magdalénou Juříkovou přímo v galerii The National Art Center Tokyo, kde si s japonskou stranou osobně prohlédly prostory, kde bude výstava uspořádána a ozřejmily i další detaily akce. Následně přijedou do Prahy japonští kulturní novináři, kteří se tu seznámí s dalšími otázkami, které je zajímají, aby mohli ve svých médiích informovat čtenáře, posluchače a diváky.
Jako předvoj bude probíhat v japonských městech putovní výstava děl Alfonse Muchy, ze sbírek, které má japonská strana a ty pak budou i spolutvořit doprovodnou výstavu (80 exponátů!) k hlavní výstavě Slovanské epopeje. Určitým počtem Muchových děl se podílet i Národní galerie.
V širším kontextu výstavy v Tokiu je i skutečnost, že se bude konat u příležitosti 60. výročí obnovení diplomatických styků s naší zemí a že bude v Japonsku probíhat i rok české kultury.
Jak doplnila Magdalena Juříková, výstavní objekt je dokonalé ultramoderní dílo, které je zážitek už jen navštívit. A splňuje taková kritéria výstavního komfortu, že bez obtíží byla do těchto prostor zapůjčena ze světa třeba díla Magrida, Piccasa a dokonce i Da Vinciho.
A co Čína?
Magdalena Juříková nás ujistila, že i všechny tři čínské výstavy se budou realizovat v podobně významných a dokonalých objektech. Navíc ve městech, jež sama o sobě mají každé téměř tolik obyvatel jako celá naše republika.Všechna zvolená čínská muzea že disponují odpovídající technologií s těmi nejvyššími světovými kritérii. Všechny tři instituce jsou současně také odbornými vědeckými pracovišti světového významu.
I v Číně bude kampaň, neboť tam – na rozdíl od Japonska – není Mucha tak všeobecně znám.
Jak proběhne přeprava a je to bezpečné?
K této otázce se vyslovil Libor Veselý ze specializované společnosti na podobné transfery. Ujistil nás, že i když jde nesporně o významnou kulturní událost, jedná se z technického hlediska v podstatě o rutinní záležitost. Obeznámil nás s ne příliš známou informací, že Epopej už po světě za dobu své existence cestovala vícekrát.
Ředitelka GHMP Magdalena Juříková doložila dokonce i přesný výčet cest Epopeje:
- v roce 1921 putovalo 5 obrazů do Chicaga
- v roce 1936 tři obrazy do Paříže
- v roce 1980 se prezentovaly vybrané obrazy v Německu, stejně jako v roce 1989
- v letech 1984 až 1992 byl jeden z obrazů dlouhodobě zapůjčen dokonce právě v Tokiu
- a v roce 1994 putovaly obrazy do rakouské Křemže
- po roce 2000 obrazy navštívily také Vídeň, Mnichov a další místa
Libor Veselý také potvrdil, že technologie přepravy takto rozměrných pláten je rutinně zmapována. Plátna lze navíjet, jsou už od vzniku tomuto způsobu přepravy uzpůsobena, a válce s obrazy jsou přepravovány v klimatizovaných pouzdrech. Odvážejí si tak atmosféru, v jaké byly právě vystaveny.
A před vybalením v místě určení se taková atmosféra nastaví.
Navíc nás ujistil, že speciálně Japonsko je na kvalitu přepravy a následné instalace mimořádně důkladné, protože při návštěvě u nás se japonští odborníci plné dva dny zajímali o všechny i sebemenší detaily, související s instalací, přepravou a balením obrazů.
Přeprava je letecká, ale obrazy se nepřepravují nikdy najednou. K přepravě je určena specializovaná světově uznávaná letecká společnost, která má s podobnými transfery letitou zkušenost. Každé dílo má cestou odborný doprovod a neopouští ho, dokud není provedeno protokolární předání odpovědným osobám v Japonsku.
Libor Veselý ze své praxe dodal, že právě s Japonci nebyl posledních 50 let zaznamenán jediný problém při podobných akcích.
A co obrazy jako takové? 
Na poslední okruh otázek nám odpovídal restaurátor Slovanské epopeje Tomáš Bergr.
Především konstatoval, že v současnosti prožívá, vzdor svému věku, Slovanská epopej, zlaté časy. Dosud nikdy nebyla instalována v takových podmínkách, v tak ideálních, jaké má nyní ve Veletržním paláci a jaké ji čekají i na jejích cestách. Doplnil také, že dílo je tak úžasně kvalitní, že téměř nepodléhá zubu času. Navíc je pod stálou kontrolou a pravidelnou údržbou. Poškozena díla do
sud nikdy nijak výrazně nebyla. Snad největší újmu zažila na své expozici v Paříži, ale to byl ještě živ autor a opravu provedl ještě osobně.
Slovanská epopej přečkala krajně nevhodné skladování za války, nevhodné v Moravském Krumlově před instalací a i ta nebyla vyhovující. Přesto se dílu nic zásadního nestalo.
Pro větší kvalitu instalací byl v 60. letech proveden důvtipný a nerušící zákrok do napínacího systému obrazů a vytvořeny i lepší rámy. To vše slouží dodnes jak instalaci, tak balení. Plátno samo váží okolo 20 kg. Už při vzniku bylo hledáno nejtrvanlivější řešení. Plátno je speciální a bezešvé, z jednoho kusu, a je to vlastně lodní plachta, vyrobená v Belgii ve specializované dílně. Plátno bylo před vlastní malbou pokrytou bílou vrstvou a teprve na ni Mucha maloval. A i když obraz jako celek zdálky působí dojmem monumentu, ve skutečnosti, při pohledu zblízka je vidět, že jde o rozlehlou mimořádně precizní drobnokresbu.
Tomáš Bergr nás pro doložení těchto i dalších informací vzal dokonce na společnou prohlídku obrazů, kde nám ukazoval – běžnému zraku nepostřehnutelné – retuše či technické detaily.
Nevyhnuli jsme se ani tradiční otázce: Mucha věnoval Epopej Praze a…
Radní Wolf, stejně jako ředitelka GHMP, nám potvrdili, že informace stále kolující o tom, že Mucha věnování svého díla podmínil nutností výstavby nové budovy Prahou a v Praze, není pravda. Pravda je, že Mucha takové přání vyslovil, ale v jeho závěti, tedy z právního hlediska, nic takového není. Přesto Praha hodlá konečně instalaci Muchovy Slovanské epopeje jednou pro vždy vyřešit.
A po návratu z cest to také vyřešeno podle radního Wolfa bude. V současnosti je vytipováno 6 lokalit, do konce roku zbyde jedna, která se do návratu Epopeje zrealizuje. Veletržní palác čeká rekonstrukce, změní se dispozice a Epopej se tam navrátit nemůže.
A koho by zajímalo, nač to Prahu přijde, bude překvapen. Veškeré náklady s akcí nehradí vystavovatel, ale ten, kdo bude vystavovat, tedy zahraniční partneři, jak Jan Wolf zareagoval na jednu z otázek přítomných novinářů...
Takže?
Držme si palce, aby vše dopadlo tak, jak nám bylo řečeno. A kdo by chtěl, ten by měl do Veletržního paláce ještě do konce roku 2016 honem zavítat. I když nejsou Muchovy obrazy moc veselé, ostatně ani osud Slovanstva takový nikdy nebyl, stojí za to je vidět. Třeba i opakovaně.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček