Zaniklý svět – Lety u Písku/Vanished World of Roma - Lety near Písek aneb proč prolamujeme staleté mlčení?!
České centrum Praha
26. 5. - 13. 6. 2015
(foto vlevo - záběr z tiskové konference na Staroměstské radnici)
Na vernisáži fotografické výstavy ´Zaniklý svět – Lety u Písku´ jsme přivítali Mgr. Jiřího Dienstbiera, ministra pro lidská práva a rovné příležitosti České republiky, autora výstavy Čeňka Růžičku, za OSCE/ODIHR paní Mirjam Karoly a další. Výstava - příběh původních českých Romů a Sintů vězněných v internačním táboře Lety u Písku (kde je nyní neblaze proslulý prasečák), ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka a dalších koncentračních táborech se již konala např. v roce 2009 v Olomouci.
Ojedinělá výstava fotografií ´„Zaniklý svět´ představila staleté dějiny původních Romů a Sintů v českých zemích, holocaust a jejich zánik. Její významnou součástí jsou unikátní předválečné fotografie z rodinných archivů, které poprvé představují skutečný život za nacismu téměř vyhubeného etnika. Výstava také pojednává o dění v nacistickém koncentračním táboře Lety u Písku. Vytvořil ji Výbor pro odškodnění romského holocaustu (VPORH). (zdroj: Jana Šustová).
Výstava je součástí programu festivalu KHAMORO - největším a nejznámějším profesionálním romským festivalem na celém světě, který v Praze pořádá organizace Slovo již od roku 1999. Festival pravidelně nabízí jedinečné koncerty romských kapel z celého světa, výstavy, filmové projekce, taneční workshopy i odborné semináře a konference. V posledních letech Khamoro navštěvuje ročně přibližně 8500 lidí z České republiky i zahraničí. Jádrem celého festivalu je bezpochyby romská hudba, která představuje významnou součást celosvětového kulturního dědictví.
„Deset let jsme objížděli republiku a sbírali vzpomínky,
svědectví doby a staré rodinné fotografie. Naši lidé se divili.
Kde jste je našli?
Někteří snímky svých příbuzných, svého dědečka, své babičky viděli vůbec poprvé.
Sami ani jeden takový neměli,- holocaust jim je vzal.
Řadu dokumentů jsem sice objevili,
jenže mnozí jejich majitelé nám nedovolili pořídit kopie.
Jiní řekli, že všechny fotografie dali babičce do hrobu – přála si to tak. ..
Často jsme naráželi na nechuť, aby byl odhalován jejich svět.
Někteří nám ukázali překrásné snímky pohřbů, láskyplně upravených přepychových hrobek.
Právě na nich je vidět bohatství hloubka kultury,
ta nekonečná úcta k zemřelým.
Pak nám rechtsprecher připomenul,
že je nesmíme vystavovat, protože naši mrtví mají právo na klid a my je nesmíme rušit.
Prostudoval i jsme mnoho knih, které se zabývají dějinami Romů,
prohlédli v archivech tisíce kartónů - až jsme zjistili, že je to k ničemu.
Četnická hlášení, úřední záznamy, panovnická a vládní nařízení
nevypovídají o skutečném životě našich předků.
Psali v nich jen to, co bylo třeba, aby nás mohli snadněji pronásledovat.
I proto celé to staletí mlčení. Mlčet pro nás znamená mít šanci dna přežití.
Když se tě budou na něco ptát, neříkej ani slovo.
Kdybys cokoli řekl, všechno překroutí, aby to mohli použít proti tobě.
Když jsme se po válce ptali rodičů, proč nemáme babičky, dědečky, tetičky a strýčky, řekli: Nebuď zvědavej!
Máma i táta mluvili jiným jazykem, nás ho neučili – abychom nikdy nedopadli jako oni.
Když však člověk neví, z čeho pochází, nemá na čem stavět.
Proto jsme se nakonec rozhodli z dokumentů,
které jsme objevili, přece jen něco vytvořit.
Výstavu o mlčení. Trochu ho prolomí“
Jan Hauer a Čeněk Růžička
Na závěr vernisáže, po kulturní vložce, nás výstavou provedl Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu, jehož rodina byla vězněna v nacistických koncentračních táborech.
110 00 Praha 1
Rytířská 31 – suterén Českého centra
Vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková