Zahradní cestičky a chodníky (pavement)
Zahradní cestičky a chodníky
aneb když je s okolím naladíme
Cesty a chodníky si vybereme podle typu architektury, stylu domu i samotné zahrady. Použitý materiál, jeho barva, povrch, velikost, tvar i způsob skládání sladíme s okolím. Pro trvale nebo nadměrně zamokřené plochy použijeme zatravňovací dlažbu. Při pokládce této dlažby vytvoříme mezi jednotlivými díly široké spáry, kterými snadněji protéká voda. Tam, kde je třeba urovnat, trvale odvodnit nebo uchránit elektroinstalaci či potrubí, dáváme pod dlažbu tzv. rektifikační terče. Jde o plastový polypropylenový materiál, odolný vůči změnám teplot a zatížení. Prodává se s pevnou či nastavitelnou výškou a umožňuje pokládku plošné dlažby od 35 do 220 mm. Na speciální plastové terče lze uložit betonové i kamenné dlaždice v rozměru od 300 do 500 mm.
Když se rozhodneme pro jednobarevnou keramickou dlažbu, pokládáme ji alespoň ze tří palet najednou. Tím dosáhneme rovnoměrného barevného vzhledu celé plochy a předejdeme vzniku ostrých barevných rozhraní mezi možnými odstíny stejné barvy. Rozdílnost odstínů (i v rámci stejného typu dlažby) je dána obsahem minerálů. Slabé kolísání barevnosti je tedy přirozené, dodává keramické dlažbě lehce patinovaný vzhled.
Šíře chodníku má být minimálně 40-60 cm pro jednu osobu. Na frekventovanější komunikace, kde je možný průchod dvou osob současně, volíme šíři 120 až 160 cm. Před dekorativností preferujeme v případě chodníku užitkovost, bezpečnost (vybíráme materiály se zdrsněným povrchem, které nekloužou). Při výběru materiálu si promyslíme, jak často cestu či chodník používáme, jakou zátěž musí snést ( příjezdová cesta, parkovací místo, či spojovací komunikaci v zadní části zahrady). Zjistíme si rovněž možnou údržbu, životnost, bezpečnost chůze. Tomu pak přizpůsobíme volbu materiálu: keramická či betonová dlažba, kompozitní materiál (kombinace dřeva s plastem), přírodní kámen, dřevo, říční kamínky, kamenná drť či kůra.
Keramická dlažba ladí s přírodou
Na venkově nebo u domku, kde preferujeme přírodní materiály, můžeme mít chodníky a zpevněné cesty z keramické dlažby. Dlažba z pálené hlíny neruší styl domu, zahradu ani krajinu kolem. Vyrábí me ji pálením ze speciálních druhů hlíny při vysokých teplotách až k tzv. slinování, při němž se doslova speče dohromady. Keramickou dlažbu Terca Klinker vyrábíme z hlíny vypálené. Minimalizujeme tak její póry, získáme stálobarevnost, mrazuvzdornost a nízkou nasákavost. Nepotřebujeme žádnou speciální údržbu, ani po letech nevybledneme. Keramickou dlažbu prodáváme v mnoha rozměrech, v podobě zahradní i zátěžové. Dlažbu můžeme vybírat i s rozmanitou povrchovou úpravou – třeba hladkou či drsnou.
Pravidla pro správnou pokládku
Pokládku keramické dlažby můžeme zadat firmě, ale šikovný kutil ji zvládne sám. Základem vytvoření kvalitního chodníku je správné uložení podkladních vrstev a důkladné zhutnění každé vrstvy. Jedině tak předejdeme propadání dlažby. Vyskládáme i tvar oblouku, protože není problém keramickou dlažbu podle potřeby řezat. Poslední vrstvu, tzv. kladecí, urovnáme dřevěnou latí nebo hliníkovým pravítkem přes vodicí lišty. Nesmíme zapomenout, že tuto poslední vrstvu musíme výškově nadsadit o 5-8 mm, protože při konečném hutnění již vydlážděného chodníku dojde k poklesu vrchní úrovně chodníku. Při samotném dláždění postupujeme směrem proti spádu dlážděné plochy. Dbáme přitom na rovinatost spár, mezi dlažbou necháme spáry o šířce minimálně 3-5 mm. Položený materiál musíme dvakrát zhutnit pomocí vibrační desky se speciálním plastovým povrchem. Po prvním zhutnění se spáry zasypou křemičitým pískem o velikosti zrnek 0-2 mm. Pak vše znovu zhutníme a spáry opět zapískujeme. Hotovou dlažbu můžeme polít jemným proudem vody, který vplaví písek do spár a zároveň smyje z dlažby nečistoty. K práci používáme pouze písky bez rozpustných solí a jiných výkvětotvorných příměsí.
Kříženci dřeva a plastu
Na zahradní schody, chodníčky i terasy si vybereme kompozitní materiál Twinson, který v sobě kombinuje výhody dřeva a plastu. Nevyžadujeme žádnou údržbu, materiál je voděvzdorný, pevný a má tvarovou stálost. Nemusíme ho pravidelně natírat, nekroutí se, nesesychá, nevyžaduje napouštění oleji. Je pevný, voděodolný s neklouzavým povrchem. Jakékoli nečistoty vodou spláchneme. Domácí kutilové ocení i snadnou pokládku, neboť jednotlivé desky se díky skrytému systému nerezových spojek připevní na předem připravený rošt a jednoduše ukončí soklovou krycí lištou.
Klasické betonové dlaždice
Betonová dlažba je oblíbená. Patří k levnějším materiálům a přitom nabízí pestrou škálu velikostí (čtverce od 300 do 600 mm), tvarů, barev, povrchových úprav, které dokážou imitovat kámen, cihlu i keramiku. Vrchní část betonových dlaždic můžeme vykládat říčními kamínky a valounky, není problém do ní usadit vybroušenou žulu i jiné tenké vrstvy přírodního kamene. Betonová čtvercová dlaždice s vymývanými oblázky je pěkná i praktická: má přírodní vzhled s protiskluzným povrchem. Praktická je broušená tryskaná dlažba, která má jemně drsný vzhled a vysokou protiskluznost. Betonové dlaždice se vyrábějí v pravidelných i nepravidelných tvarech. Přivítáme i nabídku dalších navazujících prvků ve shodném provedení: obrubník, žlábek pro odvod vody, stupínek schodiště. Než se rozhodneme pro konkrétní typ, určitě vyzkoušíme i vzhled materiálu za mokra.
Na příjezdové cesty a parkovací plochy často volíme betonové tvarovky „zámkového“ typu s vyšším zatížením. V nabídce jsou různé tvary (vlnovky, tvary písmene H), barva červená, písková, přírodní. Tvarovky kombinujeme vzájemně, a tak původní fádní plochu opticky „oživíme“.
Krása přírodního kamene a dřeva
Je nejdražší, náročnější na pokládku, ale také nejelegantnější. Kámen (pískovec v barvě od světle žluté přes šedou, břidlice, žula) láká svojí přirozeností, má originální tvar i strukturu povrchu. Kombinujeme jej se dřevem. Na málo frekventované cestičky lze použít kamenné šlapáky (pískovec, rezavá břidlice), které splynou s přírodou. Z přírodního kamene se dělají dlaždice a desky různých velikostí a tloušťky, mohou být pravoúhlé i nepravidelné s hladkou či hrubší strukturou. Materiál se zapouští do pokladu, který tvoří udusaná vrstva hlíny, pokrytá drobným štěrkem a pískem. Oblíbené kamenné šlapáky lze rovnou uložit do mírně vyhloubené zeminy. Při koupi přírodního kamene počítejme s tím, že v čase trochu ztmavne. Preferujme přitom odstín kamene, který ladí s fasádou a okolím.
Pomocí dřevěných hranolků a špalíčků naši zahradu oživíme. Dřevo je příjemné, avšak náročné na údržbu: kulatiny a hranoly musíme impregnovat v roztoku, provádíme i
výměnu poškozených kusů. Držme se zásady a dřevěnou dlažbu, špalíky či hranoly umísťujeme na slunečnou stranu, protože stín a ani vlhkost dřevu nesvědčí. Máme-li pěšinky krátké, opatříme je štěrkem, kamennou drtí, oblázky nebo je vysypeme kůrou. Tvar vytýčíme tzv. neviditelným obrubníkem, na zem dáme netkanou černou textilii, kterou zabraňujeme prorůstání plevele do cestičky a vysypeme pak kůru.
Ing. Olga Koníčková 
Foto: internet