Z Jeseníku na Čertovy kameny aneb kam se leze podle řetězů či ať si zlato čerti nechají…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce, že tropy se budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Jeseníky jsou hory.
Pravda, ne zas tak nepřístupné,
ale jsou tam místa,
kde se dočká svého adrenalinu i horolezec.
Vzhledem k našemu věku a stavu,
byť autorka fotek k tomuto článku v mládí dělala i vysokohorskou turistiku,
už se přece jen raději držíme - takříkajíc - při zemi.
Začněme od počátku…
Od legend.
I Čertovy kameny ji mají.
Nahlédněme do zápisu kronikáře Rudolfa Kudely:
Zlatý Chlum nad Jeseníkem (dříve se město jmenovalo Frývaldov) byl kopec protkaný zlatými žilami. Dokonce i prameny byly zlatonosné. Samozřejmě se tam hrnuli ti, co zlato chtěli. Ať už rubáním či rýžováním. Někteří uspěli a zbohatli. Většina však odešla s nepořízenou. Časem už neuspěl nikdo a s rýžováním byl konec.
Z rýžování ale žilo město Frývaldov. A dobře. Bez rýžování chudlo. A co bylo ještě horší, chudl i tamní purkmistr. A protože si zvykl na penízky, dumal, jak je zase získat. Ale na nic kloudného ne a ne přijít.
Proto ze vzteku vykřikl: „I s čertem bych se dělil, jen zlato mít.“
Jen to řekl, stál před ním mládeneček a děl:
„Přicházím na tvé volání, purkmistře,
pomohu ti, ale půl na půl.
O zlato se budeme dělit.
Každou sobotu k tobě přijde hajný se sáčkem zlata.
Půl si necháš, půl odsypeš mně.
Na mou polovinu ale půl roku nesáhneš.
A teď mi krví podepiš, že souhlasíš.“
Lačný purkmistr podepsal...
Purkmistr byl vdovec, sám a s domácností mu pomáhala sestra, jež k němu docházela. Platil jí zlatem. Ale protože vše nestíhala, docházela k němu i jistá mazaná a vykutálená Johana. Když přišla sobota, trnul purkmistr, zda zásilka zlata přijde. Přišla. Po setmění přijel povoz a hajný mu přinesl sáček zlata. „Jdu dle dohody,“ oznámil. Zlato zvážili. Půl purkmistr odsypal, půl nasypal do džbánu. A to se opravdu pak opakovalo každou sobotu. Purkmistr ovšem začal pošilhávat i po té druhé polovině. Jak ale na to?
Nakonec se svěřil se svými nekalými tužbami Johaně.
Ta si vzpomněla, že nad Jeseníkem jsou skály, zvané Čertovy kameny. Říká se, že za každou skálou tam číhá čert a láká lidi, aby se šli podívat na poklad. Kdo poslechl, ten se nevrátil. K zmizelým patřila i naivní dívka Barbora. Její milý Jan se ale rozhodl za to čerty vytrestat. Vzal provazy namočené ve svěcené vodě, sukovici a šel tam.
Skály čněly jak hradby. Už za první čekal čert a zval Honzu na poklad. Ten ho ale švihl svěceným provazem a čert se svíjel. Při tom ho upoutal ke skále a šel dál. Totéž potkalo i dalšího čerta. Když se svěcená voda z provazů odpařila, čerti se jali zmítat, až se skály ohýbaly, ve snaze vyprostit se. V tom ale Honza popad sukovici a mlátil čerty, až je zatloukl do skal a přestali být vidět. A od těch dob už tam dali lidem pokoj.
Johana
tedy vymyslela,
že tam,
na Čertovy kameny čertovo zlato odnesou,
pod nějakou záminkou pozvou čerta tam
a
zopakují trik s provazem smočeným ve svěcené vodě a sukovicí.
A zlato jim pak zbyde.
Purkmistr i ona se radovali, jak to pěkně zaonačili. Sobotu před předáním čertovy poloviny, při přebírce předposlední várky zlata, sdělili kurýrovi, že za týden bude dům plný neznámých lidí, a že mu zlato odevzdají raději tajně - na Čertových kamenech. V rozhodnou sobotu už od odpoledne vlekli naditý pytel zlata nahoru. Je to kus cesty a s těžkým pytlem tam dorazili skoro za tmy.
Purkmistr úlisně zavolal:
„Pojď si pro své zlato, pekelný kamaráde!“.
Jenže i čerti znali tu legendu, a protože se nezjevili, nemuseli se provazu namočeného ve svěcené vodě lekat. Po lstivém zvolání purkmistra začala ale pukat země, skály se drolily na kusy a pak se otevřela brána do pekel, kam se purkmistr i Johana propadli. I se zlatem…
A teď trochu doložené historie…
Romantickému místu dal název skalní útvar, vzdálený asi 3 km severovýchodně od Jeseníku na severním úbočí Zlatého chlumu, nad obcí Česká Ves. Je 40 metrů vysoký, 100 metrů dlouhý a osamělý. Turistický objekt v těsné blízkosti vznikl v roce 1904. Malebný český název skaliska - Čertovy kameny - je odvozen od pověsti.
Místo v dvojjazyčném prostředí Sudet mělo ale i název německý - Harichstein. Němci jsou od podstaty pragmatičtější. Pojmenování bylo logické. Jmenoval se tak majitel pozemku, kde skála stála. Německý sedlák z České Vsi, celým jménem Vinzenz Harich vlastnil a obýval nejvýše umístěné stavení v České Vsi, poblíž skalního útvaru. Patřily mu i okolní pozemky, jež s německou důkladností obdělával. Dnes na místě jeho políček roste les.Po odsunu Němců česká správa, jež lokalitu převzala, usoudila, že se zemědělské využití tak vysoko položené půdy nevyplatí a bylo od něj ustoupeno ve prospěch využitelnějšího zalesnění a lesního hospodářství.
Po válce hostinec Harichovým byl zkonfiskován, a tak chátral. Až v roce 1962 došlo k jeho úpravám a po roce 1966 k přestavbě na horskou chatu s letním provozem. Po Harichových se tak zapsali do historie Čertových kamenů manželé Bašičovi. Správci lokality. Realizovali v roce 1979 velké stavební úpravy, jež chatu změnily v dnešní objekt. S tím souvisel i vznik asfaltky z Jeseníku. Tou se ke stavbě dostal materiál. A po přestavbě i masověji veřejnost.
Počátkem tohoto století převzal objekt jejich syn, Roman a pokračoval v rekonstrukci a modernizaci chaty na hotel se vším všudy. A věnoval se i okolí. Vzniklo parkoviště pro hotel, hřiště na volejbal izastřešené posezení s otevřeným krbem a venkovní terasa zastřešená v létě pergolou. Také v interiéru došlo na renovaci kuchyně i restaurace a pokojů pro hosty.
Čertovy kameny dnes?
Dnes jde o východiště na rozhlednu na Zlatém chlumu, kam jsme se posléze vypravili i my, o čemž budeme náležitě referovat, ale až v jiném povídání. Dnešní Čertovy kameny - jak jsme se přesvědčili, jsou ideální místem k trávení poklidné rodinné dovolené či při poznávání přírody a okolí turisticky i cyklisticky a … a také … horolezecky.
Kdyby ničím jiným, tak už nadmořskou výškou a všudypřítomným zdravým čistým vzduchem (o jehož účincích na nás osobně i na ty, kdož do okolí Jeseníku dorazí, píšeme v několika článcích série věnované pobytu v Jeseníku a asi nejvíc v článku o Lázních Jeseník (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/ ).
Vzhůru na Čertovy kameny!
Motorizovaní se tam dostanou za pár minut. Od centra města Jeseník směrem na Českou Ves. Projede se kruhovým objezdem, přes most, za mostem vpravo a asi po 30 metrů doprava na Nerudovu ulici, přes louky a les až tam.
My jsme se tam samozřejmě vydali pěšky.
A to po žluté. Tentokrát bez bloudění, jež nás potrefila na několika předchozích cestách. Žlutá vedla bezpečně od autobusového nádraží v Jeseníku na kraj města, a pak - stejně jako motorizovaní, silnicí vzhůru až tam. Délka trasy činí asi 4,5 kilometru, tak jsme to zvládli v pohodě. Přiznáme se ale, že jsme si to, předem netuše co nás čeká při výstupu na rozhlednu Chlum, prozíravě raději šněrovali serpentýnami silnice, a tím pádem delší trasou, ač žlutá délku výstupu redukovala tím, že to brala - na rozdíl od nás - šusem, kolmo skrz les přes vývratě k dalšímu meandru silnice. Ale i proto, že na silnici byl přece jen provoz minimální, dostatečně přehledný, silnice je dvouproudově široká a hlavně, pohodlně schůdná, dostala od nás přednost.
Vyhlídka Čertovy kameny aneb kamzíky nejsme
Jak už bylo zmíněno, Čertovy kameny jsou skalní útvar vysoký 40 metrů a dlouhý 100 metrů. Z výhledové plošiny je - prý - krásný výhled dolů do údolí říčky Bělé, vinoucí se od města Jeseník. Vidět je - prý - až k Mikulovicím a dále až do polských rovin se vzdáleným Otmuchovským jezerem. Asi ano. Lákavý je i výstup na vrcholek. Jenže. Je jištěn jen řetězy. Po pár krocích jsme usoudili, že pro naše zvetšelé údy to už není. Nebudeme přidělávat práci horské službě. Zejména v tak náročném místě a terénu. Tak jsme to vzdali. Už proto, že Čertovy kameny jsou mimořádně oblíbeným místem horolezců (!). Jde ostatně o nejvýznamnější a nejnáročnější místo na Jesenicku.
Skalní útvar, který jsme tak bohužel neviděli, tvoří několik věží a okrajové skály, převážně z vyvřelého pegmatitu. A jak se uvádí v odborných bedekrech, je to pevný materiál, nabízející nádherné lezení ´na plotnách´, v kolmých a převislých stěnách. Uf! Cesty jistí kruhy a nýty. (Uf!!) Na vrcholech věží jsou osazeny slaňovací kruhy (Uf!!!). Skály mají výšku do 25 metrů. Nástupy jsou značeny čísly a u těžších cest i obtížností (RP). Cca 90 cest se nachází v kategorii obtížnosti III až IX-. Kdo to ví, o čem je řeč, ví své. My tušili. Ne, tudy ne!? A v našem věku?...!
Což byla i příčina dalšího pokračování našeho putování - na rozhlednu Chlum. Jít jen tak zpět, touž cestou, byť z kopce až do Jeseníku, bylo by pohodlné, jisté i lákavé, ale byla by to škoda. Jsme tam, kam se už nikdy nedostaneme. Věk a zdraví neošálíš.Tak kujme železo, dokud ještě lze. Vzhůru! Dál a výš, ale ne po řetěze jištěném kruhy a nýty. Po značené turistické cestě. Jak se ukázalo, o té turističnosti cesty by se sice dalo diskutovat, ale budiž. O tom však až zase někdy příště…
Hodnocení: 100 %
Připravil: Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková