WAS IST KUNST? aneb symboly, taktiky a koncepce, které jsou stále živé a naléhavé právě pro dnešní svět...“
WAS IST KUNST?
Dragoljub Raša Todosijević
28. 6. 2023 – 17. 9. 2023
Galerie Hlavního města Prahy
Dům U Kamenného zvonu
„Podobně jako v případě slavné slovinské skupiny Laibach,
i dílo Dragoljuba Raši Todosijeviće reprezentuje chůzi po velmi tenké linii
mezi mravním a zvráceným čtením dějin
či
soudobého globálního dění,
jež nejsou na první pohled zcela jednoznačně rozlišitelná.“
Kurátor: Jakub Král
Dragoljub Raša Todosijević (* 1945) je srbský umělec.
Náleží do první generace neoavantgardních umělců tzv. nové umělecké praxe 70. let.
Společně s Marinou Abramović
patří k nejvýraznějším umělcům bývalé Jugoslávie a dnešního Srbska.
Témata a strategie Todosijevićových děl ze 70. let odpovídají zájmům našich umělců
(Petr Miler, Petr Štembera a Jan Mlčoch)
o práci s vlastním tělem v politickém smyslu.
Jeho pozdější konceptuální práce se vztahují k rudimentálním otázkám historie
a
našemu vztahu k ideologiím v nejširším smyslu.
Co je umění?
Zde dovolte za www.www-kulturaok-eu.cz nejprve citovat Ondřeje Horáka (* 16. května 1976, Sydney), českého výtvarníka, ilustrátora a propagátora výtvarného umění. Autora výstavních projektů, galerijního pedagoga, autora řady publikací a držitele ceny Magnesia Litera z roku 2015 za knihu pro děti a mládež, který před časem v rozsáhlém článku Olgy Procházkové, pro www.drmax.cz, nazvaném „Umění, chápeš“ mimo mnohé jiné uvedl:
„Je docela dobré si uvědomit, že po všech etapách lidstva zůstala umělecká díla. A ta se pořád proměňují a vznikají nová a nová. Svět se vším, co do něj patří, včetně umění, se nemůže zastavit, posunuje se dál s každým narozeným člověkem. Z umění nejde udělat muzejní exponát a říct, tady jsme skončili. Umění má různé podoby, často je extrémně individuální a je ho opravdu hodně. Takže není ani možné vztáhnout se ke všemu. Ale stačí najít si to, co vás oslovuje, a neuzavírat se tomu ostatnímu…“
Co my a výstava Dragoljuba Raši Todosijeviće?
Přiznáme se, že za www.www-kulturaok-eu.cz se raději – v duchu předchozího citátu - zdržíme vlastních dedukcí vyplývajících z naší návštěvy výstavy Was ist Kunst a raději dáme slovo povolanému, tedy kurátorovi této výstavy, Jakubu Královi, a jeho tiskovým podkladům našemu webu poskytnutým. Jen jsme si oficiální text dovolili - pro větší názornost - doplnit o mezititulky.
O Dragoljubovi Raša Todosijevićovi
„Dragoljub Raša Todosijević patří k první generaci jugoslávských konceptuálních umělců, kteří se obrátili proti státní – dominantně malířské – doktríně umělecké produkce, rozvíjené na tamějších akademiích od počátku šedesátých let. Je jednou ze zakladatelských
osobností jugoslávské a srbské neo-avantgardy, která se v počátcích soustředila na kritiku modernistického uměleckého díla a uměleckého provozu. Todosijević se později obrací ke kritickému reinterpretování kontroverzních symbolů, jako je například svastika.
Výstava je členěna do oddílů, v nichž jednotlivá umělecká díla postupně vyprávějí příběh umění a tvorby jako takové. Zabývají se globálními podmínkami produkce a distribuce umění a v jisté míře předznamenávají obrat směrem k postmodernismu.“
„Todosijevićova umělecká praxe je výzvou k zamyšlení nad tím, za jakých
podmínek existuje umělecké dílo a umění vůbec. K tomu směřuje i otázka ‚Was ist
Kunst?‘, odkazující na jeho ikonické dílo z roku 1978, která zároveň slouží jako název
výstavy.“
kurátor výstavy, Jakub Král
Odklon od klasických lineárních dějin umění
„Způsob, jakým je tato otázka zodpovězena, odráží nejen změnu uvnitř světa umění, ale také celosvětovou proměnu v oblasti šíření informací, výrazný odklon od klasických lineárních dějin vnímaných jako postupné překonávání předcházejících epoch a přesun
těžiště zájmu směrem k dosud nedefinované, a proto obtížně uchopitelné současnosti.“
Začínáme ve 2. patře Domu U kamenného Zvonu
„Začátek výstavy ve druhém patře rámuje Todosijevićovo osobní nastavení kritérií toho, co bude napříště možné považovat za umělecké dílo. Když ve své performanci s názvem Odluka kao umetnost (Rozhodnutí jako umění) říká, že umění je otázkou rozhodnutí a
tvůrčím impulsem se může stát jakákoli pohnutka umělecké dílo vytvořit, stává se relativistou a nomádem. V jedné z pozdějších performancí s názvem Umetnost i istorija (Umění a dějiny) několik hodin vyjmenovával zpaměti jména všech umělců, na které si dokázal vzpomenout, a demonstrativně k nim připojil i své jméno, aby celý tento rodokmen ve svůj prospěch demokratizoval. Předělem ve vyprávění příběhu Todosijevićova díla je monumentální textová instalace Edinburského manifestu – manifestace rozloučení s tradičním hodnotovým systémem světa umění. Nadále se pak Todosijević věnuje už pouze tvorbě jako umělecké produkci (například Linií) či produkci kritických idejí, které
odkrývají ideologické základy uvnitř modernistického uměleckého díla. Zabývá se problémy, jako jsou tržní komodifikace či fyzická sakralizace uměleckého díla. Todosijević se explicitně obrací k velkým postavám moderního umění, ale nevrací se, jak bychom mohli očekávat, k postavě Marcela Duchampa coby zakladatele konceptuální větve umění dvacátého století, ale naopak k Pablu Picassovi jako ke ztělesnění života a díla geniálního Umělce. V sérii Zovem se Pablo Pikaso (Jmenuji se Pablo Picasso) Todosijević v zásadě přemaloval cyklus Picassových ženských portrétů. Tímto gestem totálního přivlastnění Picassovy apartní portrétní malby se kriticky obrací k počátku kultu velkého geniálního umělce, který se stává celosvětově ctěnou osobností, za niž se takto Todosijević sám podvratně prohlašuje. V další sérii s názvem Depresivna apstrakcija (Depresivní abstrakce) konfrontuje umění klasického evropského modernismu s „vývojově nižší“ formou abstraktního umění, kterou sám stvořil a kterou prohlašuje za svým způsobem orientální. Závěr vyprávění o Todosijevićově praxi tvoří monumentální instalace s názvem Gott liebt die Serben (Bůh miluje Srby), jež ilustruje další stěžejní téma výstavy, kterým jsou možnosti čtení symbolů. Jejich významy se v naší minulosti ustálily, ale v současnosti se rozpíjejí, a tím nabízejí radikální aktualizaci tváří v tvář hluboké proměně světa.“
O čtení symbolů v díle Raši Todosijeviće
„Zkušenost naprosté tekutosti, s níž se svět vyvíjí, v umělecké praxi Raši Todosijeviće rozostřila hranici mezi čtením symbolu v jeho díle, a to na specifickém příkladu svastiky, která symbolizuje totalitní politické myšlení první poloviny dvacátého století. Ať tak či onak, Todosijević nás, podobně jako jiná umělecká uskupení pocházející z regionu bývalé Jugoslávie, ponechává opuštěné s našimi pochybami, co vlastně takový symbol vytržený mimo kontext může znamenat. Může se tak dost dobře stát, že tento symbol bude, pokaždé zcela jinak, odpovídat na otázky, které budeme vůči umění a našemu světu a současnosti vznášet.“
„Výstava tak z principu není klasickou retrospektivou, i když zásadní momenty a
strategie Todosijevićova díla v úplnosti prezentuje. A stejně jako autor sám
přistupuje k vyprávění obecných dějin i dějin umění specifickým způsobem, tak i my
jsme si dovolili zacházet s jeho dílem interpretačně a pokusili se
aktualizovat některé symboly, taktiky a koncepce, které v něm jsou stále živé a
naléhavé právě pro dnešní svět.“
kurátor výstavy, Jakub Král
Dle tiskových materiálů připravil: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
WAS IST KUNST?
DRAGOLJUB RAŠA TODOSIJEVIĆ
28. 6. – 17. 9. 2023
Galerie hlavního města Prahy
Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 13, Praha 1
Út – ne 10–20 h
Autor koncepce a kurátor výstavy: Jakub Král
Architektonické řešení: Matěj Smrkovský
Grafické řešení: Studio Zdaar (David Šrot a Kryštof Novák)
Výstava se koná pod záštitou ministra kultury Mgr. Martina Baxy
Vstupné: 150 Kč plné (dospělí) / 60 Kč snížené (studenti) / 20 Kč seniorské
Další informace:
DOPROVODNÝ PROGRAM
Komentované prohlídky:
st 6. 9. 2023, 18 hodin
s kurátorem Jakubem Králem
Karel Veselý: Na hraně. Symboly totalitních režimů v populární hudbě
st 13. 9. 2023, 18 hodin
Sál Domu U Kamenného zvonu
V rámci doprovodného programu k výstavě Dragoljuba Raši Todosijeviće uvede hudební publicista a spisovatel Karel Veselý poslechovou přednášku o nejednoznačném používání symbolů totalitních režimů různými umělci a kapelami. Proč v punkové módě hraje významnou roli svastika, jak Laibach používají symboly slovinského fašismu a patří blackmetalové kapely skutečně do neonacistické scény? Přednáška se bude ptát, kde se bere fascinace symboly totality a jak umělci, kteří je používají, balancují na hraně zákona nebo morálky.
Karel Veselý je autorem několika knih o současné populární hudbě (Hudba ohně, Všechny kočky jsou šedé) a spolupracuje s médii jako je Aktuálně.cz, Full Moon nebo A2.
