Warsze – Varšava aneb koncert u příležitosti 80. Výročí povstání ve varšavském ghettu
Warsze
Ania Karpowicz – flétna
Mischa Kozlowski – klavír
Program:
Johan Sebastian Bach, Mieczysław Weinberg, Władysław Szpilman a Ernest Bloch
20. 4. 2023
Velvyslanectví Polské republiky v ČR
Koncert konaný u příležitosti 80. Výročí povstání ve varšavském ghetu si kladl za cíl nejen připomenout otřesnou a bezprecedentní událost z polské Varšavy válečného roku 1943, ale především přenést nás přímo do někdejší válečné Varšavy. Do okupovaného města dvou kultur, náboženství i jazyků. Do města, kde žila druhá největší židovská diaspora na světě. Početnější už byla v té době jen v New Yorku.
Ghetto se tehdy nacházelo v někdejší části Varšavy zvané Severní čtvrť. Po trpkém konci krvavého a zoufalého povstání nedobrovolně zde živořících židovských „obyvatel“, byla tato čtvrť nacisty srovnána se zemí. Ostatně jako i o rok později, celá Varšava.
Koncert Warsze měl tedy nejen připomenout onu událost, ale také prostřednictvím souvztažné hudby polsko-židovských skladatelů, Mieczysława Weinberga, Władysława Szpilmana revokovat prostřednictvím tónů zoufalost i hrdinství oné události.
Důstojné a emotivní připomenutí
Na koncertě zazněl mimo jiné i známý Szpilmanův Mazurek zkomponovaný v roce 1940 proznámený zejména díky silnému a obrovsky lidsky emotivnímu polskému filmu Pianista.
Na programu byla i Weinbergova skladba Árie, kterou autor napsal v emigraci pod vlivem zpráv o událostech spojených s likvací varšavského ghetta přímo v roce 1942. Krom těchto a dalších skladeb, byl do programu „k památce tisíců bezejmenných obětí nacistické ideologie vůbec“, přiřazen i žalozpěv Johanna Sebastiana Bacha s názvem Aus Liebe (Z lásky…) a také další žalozpěv od Ernesta Blocha – Nigun.
Krátký úvod
Zahájení koncertu se samozřejmě neobešlo bez úvodních slov.
To první patřilo plným právem
Mimořádnému a zplnomocněnému velvyslanci Polské republiky v České republice
jeho excelenci Mateuszi Gniazdowskimu.
I když pan velvyslanec hovořil polsky, tak mezi hosty v auditoriu nádherného koncertního sálu ukrytého v patře polského velvyslanectví, se potvrdilo, že naše jazyky nejsou zase až tak vzdáleny a nebylo tedy třeba překladu.
Vstup jeho excelence byl samozřejmě v duchu celé akce, připomenul základní fakta týkající se této události a jejího významu k uvědomění si pojmů lidské svobody, touhy po ní i zoufalého odhodlání nucených obětí uvězněných vrcholně ponižujícím způsobem uvnitř nelidsky nedůstojného ghetta. A to vše jen pro svou víru.
Připomněl nám i silné zavazující heslo povstání: „Musíme být připraveni zemřít jako lidské bytosti“, svědčící o niterné lidskosti mužů a žen účastných na hrdinské i když prakticky beznadějné akci.
Na půdu polského velvyslanectví se za naši stranu dostavil
Ministr kultury ČR pan Martin Baxa.
Přítomné nesporně překvapil svým poutavým vystoupením plným faktů a souvztažností na události dneška na Ukrajině, plným vlastních sentencí k lidskému utrpení a lidské vůli po životě a především asi tím, že mohl, ba měl, v danou chvíli být – jak prozradil - na jiné akci. Avšak když si uvědomil všelidský a historický význam připomínky takto zásadní události a jejího smutného jubilea, rozhodl se omluvit z oné akce a přispět svým slovem k události s historickým přesahem, jenž nesmí být nikdy zapomenuta.
Hovořil „z patra“ a tak přesvědčivě, že ani k jeho slovům nebylo třeba překladu.
Výborný výkon obou hudebníků
Koncert začal symbolicky smírně, Árií Johanna Sebastiana Bacha Aus Liebe… v úpravě pro flétnu a klavír. Ania Karpowicz, subtilní a půvabná flétnistka, vkládala do tónů notnou dávku citu a s podkresem klavíru Mischi Kozlowskiho se síla jejího projevu ještě podtrhovala.
Pak už následovala díla polsko-židovských skladatelů. Především Mieczysława Weinberga. Z jeho tvorby si oba hudebníci vybrali nejprve dvě autorovy Mazurky z roku 1933. V obou se – snad pod dojmem úvodních slov vztahujících se k událostem, o nichž autor nemohl ještě nic tušit – z melodie zdálo, jako kdyby flétna vyjadřovala radost z žití a krásu světa kolem, zatímco klavír jako kdyby už v mezihrách naznačoval marky, jaké se vzdáleně blíží od západní hranice Polska. Možná však, byl ale autor kompozice natolik prozíravý, že vytušil (v roce 1933 se Hitler dostal k moci), že ony mraky zla, už se skutečně začínají kupit.
Následovaly Weinbergovy miniatury komponované přímo pro flétnu a klavír datované z roku 1945. Z melodiky a kompozice byla patrna autorova úleva, ale nadále v něm zůstával otřes z událostí, jimž se snad ani nedá uvěřit.
Každá z těchto relativně drobných skladeb byla odměněna potleskem a zdaleka nebyl jen formálním.
Pocity úlevy spolu s ozvěnou hrůz rezonovaly zjevně i v posluchačstvu.
Posledním dílem Weinbergovým, které zaznělo na koncertě, byla jeho Árie v úpravě pro flétnu a klavír, dílo, s datací nejhorších let pro všechnu židovskou populaci, z napětí a utrpení které prožíval spolu se svými i na dálku autor ve své včas uskutečněné emigraci, tedy z let 1942 – 45. V kompozici proto zaznělo vše od beznaděje, šoku, přes vzdor a vůli k životu až po úlevné vydechnutí utlumené nesmírným smutkem za všechny, kteří přišli o život.
Další skladbou večera byl již svrchu zmíněný Mazurek Władysława Szpilmana, jenž sám byl internován přímo ve Varšavském ghetu a v době, kdy se zde ještě mohla provozovat hudba, s tímto dílem koncertoval uvnitř ghetta a povzbuzoval tak své stejně strádající krajany.
Skladbu komponoval v roce 1942. Za povstání se pak Szpilmanovi, jako zázrakem, podařilo uprchnout z hořícího ghetta do města kolem a válku přežít.
Koncert zakončila skladba Ernesta Blocha z roku 1923 nazvaná Nigun. Bloch byl švýcarsko-americký hudební skladatel židovského původu. Skladba Nigun (Baal Shem) pochází z alba Židovské poklady.
Závěrečný potlesk byl upřímný, opakovaně umělce vyvolávající až jsme si vynutili přídavek. I když šlo o koncert ke smutné události, ve výsledku jsme prožili krásný a povzbuzující večer.
Malá vsuvka autora těchto řádek
Nepředpokládám, že někdo z přítomných si uvědomil v jaký den se koncert a připomínka koná. Byla to jistojistě jen čirá shoda okolností, ale mně, když jsem si to uvědomil, připadala velice symbolická.
Právě dne 20. dubna (v roce 1889) se totiž narodil muž, který byl příčinou toho všeho, Adolf Hitler. Byl to tedy den vůdcových narozenin, jeden z nejvýznamnějších svátků jeho třetí říše. A tak mě v té souvislosti napadlo, že když ti hrdinní bojovníci za povstání ve varšavském ghettu umírali, možná umírali s pocitem, že sice bojovali, ale prohráli. Ale čas a následné události ukázali, že ten, kdo prohrál, nebyli oni, ale ten, jenž toho 20. dubna slavíval naštěstí pouze 56 x své narozeniny a s ním pár let i celý jím zfanatizovaný národ. Na mrtvé z varšavského ghetta však vzpomíná s úctou již 80 let celý kulturní svět, zatímco na jeho narozeniny si dnes už nikdo nevzpomene. Je z toho vidět, že ti sebeobětovavší se nešťastníci opravdu vyhráli. A že snad tedy ozvěna toho námi absolvovaného koncertu na jejich počet dolehne až tam, kde je jim už dobře a uvědomí si, že neumírali nadarmo a svůj boj, i za ceny svých životů, vyhráli.
Ania Karpowicz
Flétnista. kurátorka. aktivista.
Vítězka Polityka Passport 2020 v kategorii Vážná hudba.
V jejím rozsáhlém repertoáru mají zvláštní místo díla 20. a 21. století. Spolupracuje proto se skladateli a uvádí i četné premiéry děl jí věnovaných.
· Narodila se v roce 1983 ve Varšavě. Vystudovala hru na flétnu na Hudební akademii v Lodži a na Hochschule für Musik Detmold.
· V letech 1999 – 2015 byla oceněna na národních i mezinárodních soutěžích.
· V letech 2006 - 8 byla členkou European Union Youth Orchestra, s nímž vystupovala na nejvýznamnějších pódiích Evropy s takovými osobnostmi vážné hudby jako Janine Jansen, Sir James Galway a Andrey Boreyko.
· Od roku 2013 řídí hudební soubor Hashtag Ensemble, které založila, koncertuje, ale také se věnuje improvizačním a vzdělávacím iniciativám. Kapela vystupuje na většině festivalů nové hudby v Polsku a koncertuje v zahraničí.
· Ania Karpowicz se jako sólistka angažuje také v podpoře ženské kreativity: vystoupila jako panelistka na mezinárodním sympoziu Musica Femina v Budapešti (CEU) a na festivalu Sacrum Profanum 2020 realizovala interdisciplinární online projekt TOVA, který zvýšil téma ženské identity v moderní době s hudbou čtyř mladých skladatelů.
· Jako kurátorka se specializuje na mikroprojekty realizované ve spolupráci s místními komunitami.
· V letech 2010 – 12 vedla vlastní scénu Lokal Na
· v roce 2014 byla kurátorkou koncertního cyklu WawaParis 1914 a o rok později – Backyard Workshop Sound Colours. Projekt realizovaný na stanici Falenica získal cenu portálu CzasDzieci „Zlaté slunečnice“ za nejlepší hudební kurzy ve Varšavě.
· Ania Karpowicz vede sociálně hudební aktivity pro festivaly a hudební instituce, v roce 2022 uspořádala dva koncerty Inhabitat:Stalowa ve spolupráci se streetworkery GPAS a jejich svěřenci pro festival Varšavský podzim.
· V roce 2017 iniciovala spolu s klavíristou Markem Brachou festival WarszeMuzik, v jehož rámci se na dvorcích nájemních domů ve varšavském ghettu konají koncerty komorní hudby polských židovských skladatelů (Władysław Szpilman, Aleksander Tansman, Mieczysław Wajnberg). a v pomníku Umschlagplatz.
· Zapojením do festivalu WarszeMuzik vznikly dvě LP desky s flétnovými díly Mieczysława Wajnberga (vol. 1 2019, vol. 2 2023) a terénní nahrávky varšavských monadnocks.
· Ania Karpowicz je spoluzakladatelkou Institutu Mieczysława Weinberga, založeného v roce 2020, spolu s Marií Sławek a Aleksanderem Laskowskim.
· Vede mj i Weinbergův projekt Spacerownik Warszawa publikovaný v polštině, angličtině a jidiš.
· V letech 2022 - 2023 se Ania Karpowicz účastní programu European Music Council Fellowship Programme, kde spolupracuje s nejvýznamnějšími hudebními institucemi v Evropě.
· Ania Karpowicz diriguje JEDNOKRZNI pro Wolskie Centrum Kultury ve Varšavě, během kterého hovoří s vynikajícími sólisty o společenské odpovědnosti klasické hudby.
· Ania Karpowicz debutovala jako skladatelka v roce 2022 s písní „Myslím. Já nebrečím." na základě poezie Ireny Klepfiszové věnované prostoru památníku Umschlagplatz ve Varšavě a využívající terénní nahrávky.
· Jako skladatelka se rozvíjí mimo jiné díky individuálnímu uměleckému stipendiu hlavního města Varšavy. ¨
· pro rok 2023, v rámci uděleného stipendia vzniká píseň „Die rajze ahaim“. připomínající 80. výročí povstání ve varšavském ghettu.
· Ania Karpowicz je matkou Tosie, Ignaśe a Mimi.
Mischa Kozlowski
Jeden z nejzajímavějších pianistů polské mladé generace. Mischa Kozlowski již úspěšně prezentoval svůj talent v koncertních sálech Evropy, Číny a Japonska kde sbíral hlavní ceny v soutěžích.
· Narodil se v roce 1989 v Gdyni (Polsko), kde v 7 letech začal studovat hru na klavír pod vedením Julity Randazzo na základní hudební škole Zygmunta Noskowskiho.
· V roce 1999 začal spolupracovat s prof. Katarzynou (Ekaterina) Popowa-Zydron až do získání diplomu v roce 2008 na střední hudební škole v Gdyni.
· Své hudební vzdělání navázal na Hudební univerzitu Fryderyka Chopina ve Varšavě v klavírní třídě prof. Piotra Paleczného a také na hodině komorní hry prof. Maciej Paderewski, prof. Jerzy Marchwinski a prof. Katarzyny Jankowska-Borzykowsky (diplom s vyznamenáním v roce 2013).
· Během studií zde pravidelně vystupoval s instrumentalisty a zpěváky své Almae Mater na polských národních a mezinárodních hudebních soutěžích, často získal zvláštní ceny pro nejlepšího klavíristu soutěží jako The 10. E. Polská národní pěvecká soutěž v provedení polských uměleckých písní Kossowského ve Varšavě (2012) nebo mj. 6. Mezinárodní pěvecká soutěž H. Halska-Fiałkowska ve Wroclawi (2013).
· V roce 2014 zahájil studium na Hochschule der Künste Bern, kde získal magisterský specializovaný diplom (program Sólista) s vyznamenáním jako student prof. Tomasze Herbuta (2017) a poté pokračoval v postgraduálním studiu komorní hudby společně s Affetto Piano Trio (Amelia Maszonska - housle, Marianna Sikorska - violoncello, Mischa Kozlowski - klavír) u prof. Patrick Jüdt, prof. Monika Urbaniak-Lisik a prof. Tomasz Herbut (diplom v roce 2018).
· Od října 2018 je asistentem na Fakultě klavírní komorní hudby Univerzity Fryderyka Chopina ve Varšavě v Polsku.
· V červnu 2019 na zvláštní žádost prof. Mischi Kozlowskiho se aktivně účastnil mnoha mistrovských kurzů, kde měl příležitost zdokonalit své hudební dovednosti jako sólista i jako komorní hráč ve spolupráci s umělci velkých jmen.
· Již řadu let spolupracuje se svým bratrem Karolem Kozlowským (tenor), se kterým vystupoval na koncertních místech v Polsku, Itálii, Německu a Švýcarsku.
· Bratři Kozlowski byli navíc pozváni k účasti v populárním vysílání Polského rozhlasu – „Pět hodin“ (2016) ak vystoupení na recitálu k 80. narozeninám programu 2 Polského rozhlasu.
· Byl účastníkem „Opera Academy” - Program pro mladé talentované operní pěvce a klavíristy ve Velkém divadle - Polské národní opeře ve Varšavě, kde měl příležitost rozvíjet své dovednosti jako vokální kouč.
· V roce 2009 byl pozván k nahrání CD alba společně s Justynou Samborskou (soprán), která získala stipendium Bank Société Générale.
· Jako laureát stejného stipendia v roce 2013 nahrál CD album s díly pro klavírní sólo vydané ve spolupráci s F. Chopin University of Music ve Varšavě, které získalo velmi dobrou kritiku a bylo vysoce ceněno.
· V červenci 2014 nahrál společně s Lutosławski Piano Duo (Emilia Sitarz a Bartek Wąsik) a Joanna Duda (klavír) CD album „Unchained“ s díly Julia Eastmana mimo jiné pro 4 klavíry.
· Album vyšlo u Bôłt Records Label, bylo oceněno „Supersonic Award“ časopisu „Pizzicato“ a bylo nominováno na The International Classical Music Award 2015.
· V roce 2012 spolu s Adrianou Ferfeckou (soprán) reprezentoval Varšavskou hudební univerzitu F. Chopina na Europäisches Liedforum na Universität der Künste v Berlíně.
· Spolu se studenty Vokální a herecké katedry Varšavské Hudební univerzity F. Chopina měl tu čest zúčastnit se koncertu ve Velkém divadle - Polské národní opeře ve Varšavě věnovaného legendárnímu polskému opernímu pěvci Bernardu Ładyszovi při této příležitosti. oslav jeho 90. narozenin (2012).
· V roce 2014 byl pozván významným polským houslistou Krzysztofem Jakowiczem, aby vystoupil v Komorní hudební síni Polské národní filharmonie ve Varšavě na koncertě u příležitosti jeho 70. narozenin, kdy spolu s Jakubem Jakowiczem (housle), Michałem Zaborskim (viola , Atom String Quartet) a Marcin Zdunik (violoncello) provedli Klavírní kvintet f moll, op. 34 od Johannese Brahmse.
· V letech 2014 - 2017 byl vokálním koučem na Hochschule der Künste Bern na pěveckých kurzech Christiana Hilze, Kai Wessela, Malin Hartelius a Rahel Harnisch a také na masterclass s Helmutem Deutschem nebo Capucinem Chiaudanim.
· Od roku 2016 je klavíristou-trenérem v programu PreCollege HKB.
· Navíc v roce 2017 jako člen Affetto Piano Tria zastupoval tuto Almae Mater na Evropské akademii komorní hudby (ECMA), kde měl velkou výsadu rozvíjet své dovednosti v oblasti komorní hudby ve spolupráci s Hatto Beyerle (Alban Berg Quartet), Minna Pensola, Corina Belcea a Patrick Jüdt.
Fakta k povstání ve varšavském ghettu
19. 4. 1943, přesně před 80 lety, začalo s heslem „Musíme být připraveni zemřít jako lidské bytosti“ povstání ve varšavském ghettu, jedna z největších a nejznámějších ozbrojených akcí evropských Židů v Němci okupované Evropě.
· V ghettu, kde od července 1942 probíhaly masové deportace do vyhlazovacího tábora Treblinka, zůstalo z původních stovek tisíc obyvatel asi padesát tisíc lidí.
· Německé jednotky, které ghetto obklíčily, byly ozbrojeným odporem překvapeny a musely se rychle stáhnout.
· Aktivních bojovníků bylo kolem dvou tisíc, ale i ostatní se připojili – schovali se v předem připravených krytech.
· Jednotky SS pod velením Jürgena Stroopa tak musely postupovat od domu k domu, bojovat o každý z nich.
· I přes jejích početní a technickou převahu se hrdinové dokázali bránit měsíc, až do 16. května.
· Malému počtu lidí se podařilo dostat na „árijskou stranu“, část padla v boji, někteří byli popravení v ghettu a zbytek deportován.
· Varšavské ghetto bylo postupně srovnáno se zemí, nezbylo téměř nic. I proto jsou cenné jakékoli dokumenty.
· Zázrakem byl objev fotografií Rudolfa Damece v roce 2019.
· Rudolfu Damecovi bylo v době povstání 34 let a do Varšavy se přistěhoval s rodinou.
· Bydleli v ulici Grzybowské, hned vedle ghetta.
· Ve svém bytě ukrývali židovskou ženu a sám Damec chodil podél zdi a dokumentoval hořící ghetto.
· Varšavské ghetto bylo srovnáno se zemí
Text: Richard Koníček
Foto: Velvyslanectví Polské republiky v ČR
Warsze
Ania Karpowicz – flétna
Mischa Kozlowski – klavír
Program:
Johan Sebastian Bach, Mieczysław Weinberg, Władysław Szpilman a Ernest Bloch
20. 4. 2023
Velvyslanectví Polské republiky
Děkuje za účast ministrovi kultury ČR Martinu Baxovi Ministerstvo kultury České republiky, místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Věře Kovářové, Klára Šimáčkové Laurenčíkové - zmocněnkyni vlády pro lidská práva, náměstku ministra pro evropské záležitosti Marku Havrdovi, řediteli Institutu Terezínské iniciativy a členu Mezinárodní rady Auschwitz Memorial / Muzeum Auschwitz Tomáši Krausovi a řediteli Památník ticha Pavlovi Štinglovi, ale i mnoha dalším vzácným hostům.
Akce probíhala ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze - Jewish Museum in Prague a Federací židovských obcí v ČR.
