Vzestup a pád malé filmové společnosti aneb jak Godard dělal vlnu, novou a filmovou

18.03.2018 16:58

 

Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest slaví 25 let!

Febiofest – Praha/CineStar Anděl

15. 3. 2018 - 21.30 hodin

17. 3. 2018  - 16.00 hodin

23. 3. 2018 – Kino NFA Ponrepo

 

 

Jedna ze sekcí Febiofestu 2018 má lákavý název

- Masters -

 

Jak název naznačuje, promítají se filmy režisérů, kteří se zapsali do dějin světové kinematografie zlatým písmem. Sekce představuje režiséry a režisérky z Francie, Německa, USA i Iránu. Ale ne starých a už klasických či zapomenutých filmů. No, do sekce bylo  vybráno10 novinek (!) těchto klasiků. Divák si tak může porovnat, kam se dospěli klasici a jak tvoří teď. Sekci navíc zdobí 2 unikáty. Promítají se ve speciální projekci a jedná se o dvě u nás prakticky neznámé, leč pro svou historickou i uměleckou hodnotu, nově restaurovaná díla příslušníků z proslulé francouzské nové vlny, Jeana-Luc Godarda a Jacquese Rivetta.

 

Co vybrat a nepřebrat?

Nelze vidět všech téměř 200 filmů na Febiofestu promítaných. To není v lidských silách ani pro tým www.www-kulturaok-eu.cz. A tak musel nastat výběr stále se zužujícího okruhu filmů, až vznikla sada, zvládnutelná fyzicky a bez výčitek svědomí, že jsme něco prošvihli. V případě náhledu do filmů z kategorie Masters ale byla volba jasná. Řečeno sportovní terminologií, Jean-Luc Godard dostal ´divokou kartu´. Lehce parafrázováno, Jean-Luc Godard se musí dostat do výběru, i kdyby se měl vypustit jiný skvost!

 

Zrcadlo vzpomínek Mistra Godarda

Dramaturgie Febiofestu 2018 vybrala Godardův televizní film z roku 1986: Vzestup a pád malé filmové společnosti. Název říká vše. Zdůrazněme, že film vznikl, když nová vlna francouzského filmu, již právě Godard spoluvyvolal, dávno dozněla. A specifickou a ojedinělou francouzskou filmovou školu, a do jisté míry i požadavky diváků, atakovala náplavová vlna v hollywoodském stylu.

Snímek, jejž Mistr natočil, se tedy stal jakýmsi zrcadlem té nadšenecké doby, již sám aktivně prožíval a karikaturou střetu oné doby, tehdejších stylů práce a praktik při realizaci filmu, s moderní velkoprodukcí na průmyslové bázi.

 

Anotace Febiofestu říká:

Režisér Gaspard Bazin shání peníze na nový film a osloví kdysi úspěšného producenta Jeana Almereyda, který bojuje s financováním své společnosti. Jeanova žena chce být herečkou a mohla by získat roli ve snímku. Mezi muži se rozehraje zvrácená hra kdo z koho.

 

 

 

 

 

 

 

Co tím chtěl Godard říci?

Těžko posoudit, co Godard snímkem chtěl naznačit. Ve filmu je kus nostalgie opojení dobou, jistý naivní amatérizmus, nadšení a fascinaci námětem typickým pro tu dobu. Tedy vše, co Godardovy filmy nesly. Film ale také ukazuje, že i bez mašinérie kolem, relativně za pár franků, šlo natočit filmy, jaké mají svá místa ve filmografii dodnes. Že síla nadšení a nový pohled na filmování rezonoval u diváků té doby, natolik, že odmítali staré - řekněme klasické – náměty, postupy i hereckou machu a naopak spontánně vítali nečekaná témata, jednoduché, ale upřímné postupy a ne-herecké herectví. To nesporně do svého snímku Godard vložil. Ale nostalgii se snažil potlačit. Nevyznívá to totiž vůbec jako výčitka zapšklého umělce, jemuž doba vzala, co chtěl a klidně se mu ubírá se jinam spolu s diváky. Ne. Zdá se, jakoby Godard pouze konstatoval, že tak se dělaly filmy a sami si posuďte, jaké vznikaly. 

 

Godardova Nouvelle vague…

Ano, Godard byl, je a bude jedním z hlavních členů francouzské nové vlny (Nouvelle vague) a navíc i jedním z nejznámějších a nejuznávanějších francouzských režisérů. Jeho doménou a bojem o transformaci filmu v nové vlně bylo sice až bohapusté, ale logicky a promyšleně experimentovat. Se vším a ve všem. Především ale s filmovou formou vůbec, která v jeho pojetí směřovala až k filmově esejistické tvorbě.

 

Jeho pozdní snímek Vzestup a pád malé filmové společnosti byl snímkem televizním, nebyl určen pro běžná kina a využívá plně všech základních stavebních kamenů novovlnné tvorby. Střihy připomínající až videoklipy k písním, herectví, karikující samo sebe, krkolomné hledání námětu a jeho postupné sestavování do scénáře, to vše čiší naivitou, ale také nadšením, fandovstvím, a dokonce až umanutostí a pocitem své vlastní osvícenosti nad všedním divákem.

 

 

Film tedy prokládá přemíra grafických vsuvek, rozbité záběry, pohybující se kamera, dvojprojekce, písmo v obraze, prolínání, opakování, záměrné zpomalování či zrychlování…až do groteskna. Prostě vše, co lze ve filmu dělat a co už se skoro nedělá. To vše nad dějovou linkou vedoucí nutně do nikam.

 

Často se ve filmu citují osobnosti z nové vlny vzešlé, režiséři i herci, ale hovoří se tam o nich jako o stejných kandrdasech jako jsou ti, co ve filmu ´produkují´ svůj film.

 

Zdá se, že film Jeana-Luc Godarda z roku 1986,

který byl loni restaurován/digitalizován,

byl vybrán dobře.

Je výmluvný.

 

 

A fakt, že byl uveden na řadě světových festivalů a s ohlasem, nesvědčí jen o povinné úctě k velkosti Mistrově, ale i o tom, že dokázal bez slz, nářku i bez šklebu zapšklosti zhodnotit střet dvou stylů a vývoje filmu jako takového. Je dobře, že se snímek dostal i do České republiky, kde je uváděn vůbec poprvé, a to právě na Febiofestu, což dramaturgii šlechtí.

 

Divácký dovětek

Není snadné sledovat takto artové, možná až přeartované dílo. Zejména, jde-li na film divák s vizí dalšího z Godardových filmařských pomníků, jakými byly snímky U konce s dechem (1959),  Žena je žena (1961) nebo Pohrdání (1963) a Alphaville (1965) či Bláznivý Petříček (1965), Made in U.S.A. (1966), nebo Week End (1967). Bylo to znát i na diváctvu. Část během filmu odešla. Část se otevřeně (ne škodolibě!) bavila a smála a většina na závěr filmu spontánně dokonce tleskala. A to je dobře. A je i dobře, že jsme měli i my na www.www-kulturaok-eu.cz možnost film vidět a alespoň touto formou na něj upozornit.

 

 

Titul: Vzestup a pád malé filmové společnosti

Titul anglicky: Rise and Fall of a Small Film Company

Titul francouzsky: Grandeur et décadenced'un petit commerce de cinéma

Země produkce: Francie, Švýcarsko

Rok výroby: 1986

Režisér: Jean-Luc Godard

Scénář: Jean-Luc Godard

Kamera: Caroline Champetier, SergeLe francois

Střih: Jean-Luc Godard

Producent: Pierre Grimblat

Distributor: Capricci Films

Hrají: Jean-Pierre  Léaud, Marie Valera, Jean-Pierre Mocky, Caroline Champetier

Délka: 92 minut

Původní znění: francouzsky, italsky

Titulky: anglické, české

Distributor: Capricci Films

 

Jean-Luc Godard (* 3. 12. 1930 Paříž)

  • vystudoval Pařížskou univerzitu
  • působil ve všech dostupných filmových činnostech (režisér filmový a televizní, herec, scenárista, kameraman, producent filmový i televizní, střihač, spisovatel a oprávněný kritik)
  • za svou tvorbu dostal bezpočet cen - včetně Zlatého lva (1983), Césara (1987) a po právu v roce 2007 i Evropskou filmovou cenu za celoživotní dílo
  • vytvořil desítky filmů a do zlatého fondu světové kinematografie se jich řadí bezmála dvě desítky (!). 

 

trailer filmu:

https://youtu.be/p6gKJEG7iZA

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva -  www.febiofest.cz,wikipedia)

Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz)

 

www.febiofest.cz