Výstava soutěžních prací: Tady se to nemůže stát aneb když žiletkou odstraníme nosy, bude přece vše o.k. ?!
VII. ročník literární a XV. ročník výtvarné soutěže Památníku Terezín za rok 2011
Židovské museum v Praze – oddělení pro vzdělávání a kulturu
18. 10. – 30 11. 2013
Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy z nejzajímavějších, včetně oceněných, prací XVII. ročníku literární a XV. ročníku výtvarné soutěže Památníku Terezín za rok 2011. Následovala projekce studentského krátkometrážního, velmi dojemného a umělecky citlivě zpracovaného filmu Emira Kusturicy ´Guernica´ z roku 1977. Výstavu zahájil P. Straka z Památníku Terezín připomenutím, že žijeme již 68 let v hlubokém míru, a že Karel Čapek již v hluboce demokratickém režimu l. republiky předpověděl, co se tenkrát stane…kdy varovné signály 
z Německa nebyly dostatečné pro obyvatelstvo celého světa...
Proč židovského kloučka obraz ´Guernica´ dožene k zoufalému činu…?!
Kromě toho, že jsme si se zájmem prohlédli vystavené práce dětí, nás zaujala i 20timinutová projekce jednoho z prvních filmů slavného režiséra Emira Kusturicy ´Guernica´ z roku 1977, který nebezpečí holocaustu hrozící Židům koncem 30. let min. stol. zpracovává na půdorysu příběhu spojeným se slavným Picassovým dílem.
Malý židovský chlapec, tak ve věku 7 -8 le, v námořnickém oblečku se svým otcem na výstavě soch a plastik mimo jiné zhlédne i Picassův obraz ´Guernica´. Silně to na něj zapůsobí, a neustále otci utíká k obrazu nazpět…a když doma jeho rodiče jsou označeni žlutou hvězdou a prověřování árijskými doktory, chlapec si ze zoufalství vyrobí formou koláže Guernicu sám…tak že žiletkou odstrańuje nosy všem svým příbuzným na fotografiích, které si doma sám najde… v závěru vidíme byt pečlivě obalený bílým plátnem kompletně…zcela kompletně…
Tady se to nemůže stát (a dnes si říkáme: a proč ne?!)
Nové téma dalšího ročníku literární a výtvarné soutěže Památníku Terezín pro mládež jsme pojmenovali trefně: , Tady se to nemůže stát´.´ Tuto větu jsme si říkali ve 30. letech min. stol., i když jsme přes všechny varovné zprávy nevěřili, že demokratický systém prvorepublikového Československa zanikne a místo něj bude nacisty nastolen režim pronásledující všechny odpůrce i další z jejich pohledu méněcenné skupiny obyvatel.
Tento text jsme rozeslali školám a soutěžícím, abychom je motivovali:
„ Končí rok 2010, ve střední Evropě žijeme již pětašedesát let v hlubokém míru a v žádné České republice blízké zemi nevládne nelidský režim. Na rozdíl od předválečného Československa, jehož západním sousedem byl stát, jemuž od roku 1933 vládli nacisté. Do Prahy tehdy přicházeli němečtí emigranti z řad odpůrců nacistického režimu i pronásledovaných židů a přinášeli zprávy o tamějších zhoršujících se podmínkách svobodného života. Ačkoliv situace v Německu mnohé nenechávala klidnými (za všechny jmenujme spisovatele Karla Čapka, či divadelníky Voskovce a Wericha, kteří ve své tvorbě upozorňovali na nacistické nebezpečí), málokdo si uvědomoval, jak velké zlo se skutečně blíží. Demokratický režim Československa se zdál jeho obyvatelům stabilní, chráněný jeho spojenci – Francií a Anglií. Až konec 30. let 20. stol. ukázal, o jakou iluzi se jednalo…
Klademe si tyto i další otázky i v dnešní době?! Měli bychom!
- Proč řada obětí holocaustu z českých zemí neodešla včas do emigrace před blížícím se nebezpečím?
- Vnímaly Československo jako vlast, kterou nechtěly opustit?
- Nechtěly zde zanechat majetek, který vybudovali jejich předci?
- Bály se života v cizině? A měly vůbec možnost odejít?
- Dokázaly si představit, co je čeká, když zde zůstanou? Je nějaký rozdíl mezi naším vnímáním současných možných nebezpečí, která nás mohou časem ohrozit a vnímáním nacistického nebezpečí tehdejšími lidmi?
Slovenský sociolog Fedor Gál nabídl v knize ´Krátká dlouhá cesta´ určité své vysvětlení: „Mnoho let po válce jsem byl konfrontován se syndromem uvařené žáby. (…) spočívá v tom, jak lidé necítí, že voda kolem nich je pořád teplejší a teplejší, až je najednou pozdě na útěk před uvařením. (…) Obecně nejjednodušší je zřejmě unikat k iluzím. Říkat si: To už se nemůže stát! To snad lidé nedopustí! Snad se rozpomenou, co jsem v životě udělal, a dají pokoj! Určitě je zastaví můj věk a bílé vlasy! (…) Přesně tenhle typ unikání stál za disciplinovaným nastupováním evropských Židů do vagonů směr Terezín, Osvětim (…).“
Soutěž jsme vyhlásili v těchto věkových kategoriích
Výtvarná soutěž
žáci 1. – 5. ročníků ZŠ
žáci 6. – 9. ročníků ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií
studenti gymnázií, SŠ a SOU
Literární soutěž
žáci 6. – 9. ročníku ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií
studenti čtyřletých gymnázií a 5. – 8. ročníků víceletých gymnázií, SŠ a SOU
Dostali jsme do uzávěrky roku 2011 celkem 480 prací z 89 škol v celé České republice (700 prací za rok 2012 – dotýkají se tématu, které nyní prezentujeme v Gutmannově galerii – nacistická propaganda ve filmu),
z toho 130 literárních a 350 výtvarných.
V každé z kategorii jsme ocenili 8 prací (kromě třetí kategorie v soutěži výtvarné) - tyto ceny mohly být uděleny díky finanční podpoře bývalé vězenkyně terezínského ghetta, Hany Greenfieldové.
Dále jsme v každé kategorii udělovali Ceny Erika Poláka, financované z prostředků Terezínské iniciativy, sdružení bývalých vězňů terezínského ghetta.
Hodnocení: 100 %
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu
110 00 Praha 1
Maiselova 15 - 3. patro
Máme otevřeno:
pondělí – čtvrtek: 10.00 – 15.00 hodin
pátek: 10.00 – 12.00 hodin
a dále během večerních programů a po domluvě
vstup : volný
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka