Vyšel katalog k výstavě Aleny Foustkové aneb Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím
Alena Foustková
Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím
Katalog k výstavě
Texty Klára Vavříková
Vydalo Museum Kampa
„Děkuji své kurátorce Kláře Vavříkové za její
nadšení, spolupráci, pomoc s koncepcí výstavy a skvělé texty.
Děkuji také svému manželovi Karlovi
za jeho porozumění a stálou podporu.“
Alena Foustková
Katalog Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím,
který vydalo Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových,
vznikl za podpory Anglo-American University v Praze.
Katalog byl vydán ke stejnojmenné výstavě Aleny Foustkové
konané ve dnech 2. 12. 2023 až 28. 1. 2024
ve výstavních prostorách Musea Kampa, v sále zvaném Konírna.
Autorkou textů je Klára Vavříková, kurátorka celé výstavy.
O grafický design se zasloužil Milan Nedvěd, produkci měla Adéla Petříčková,
jazykovou redakci provedla Jana Křížová a - protože je katalog dvojjazyčný –
o překlad do angličtiny se postaral Daniel Cohn.
Fotografie artefaktů z výstavy, pořídil Ondřej Polák.
Vytiskla tiskárna Helbich, a.s.
Co obnáší vydaný katalog?
Především vynikající moderní grafické zpracování netuctové zvolení fontů, příjemný a nestatický zlom, jednotlivých textů, kvalitní spasování barev na reprodukci fotografií s podrobnými a přesnými údaji v popiscích, ke každé reprodukci některého výtvarného díla. Nechybí nejen název artefaktu, ale také použité materiály, rozměry díla a datace vzniku.
Katalog nabízí 55 stran věnovaných přímo výstavě. A také osm stran, včetně černobílé obrazové složky, vtipně a názorně charakterizující autorku a její přístup k realizaci výstav. V rámci této přílohy je podstatný především seriozně připravená biografie autorky výstavy, Aleny Foustkové, která ji zbytečně servilně neglorifikuje a bohatě faktograficky shrnuje její životní peripetie. Běh života je naznačen dvěma archivními snímky, ze svatby (1981), s manželem a synem v kanadské emigraci (1993), autorky v jejím ateliéru po návratu do vlasti (2022) a tři velké dvoj a jednostránkové černobílé fotografie, zachycující autorku v jejím letním ateliéru při práci na artefaktu, který je k vidění i na aktuální výstavě (2023) a dvě celostránkové momentky z přípravy výstavy (2011) a při tvorbě na Mezinárodním výtvarném sympoziu (2012).
Listujeme texty Kláry Vavříkové
Vlastní text katalogu na již zmíněných 55 stránkách nabízí 12 tematických kapitol.
Po nezbytném úvodu, následují kapitoly s názvy - Kotrmelec, Nevíš snad, že každá z Vás je Evou?, Pohlazení, Žena, Traumata, Úzkostný kaktus, Scared Skirt, Zpovědnice, 15 zastavení, Tvé činy se ti vrátí, Raněný, Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím a závěr tvoří autorčin Životopis.
Pokusili jsme se shrnout základní myšlenky jednotlivých kapitol. Daleko lepší je však katalog si koupit.
· Kotrmelec
„Kotrmelec představuje zážitky, která náš život v určitou chvíli přetočí vzhůru nohama a otřesou námi.“
První z autorčiných cyklů textilních koláží vzniklý pro výstavu. Sama autorka považuje zdlouhavý a jednotvárný proces vzniku díla, prošívání, za meditativní akt.
· Nevíš snad, že každá z Vás je Evou?
„V uměleckém prostředí ženám dlouho příslušelo „pouze“ řemeslo, které současně neslo užitnou hodnotu.“
Soubor děl je pokračováním cyklu „Kotrmelec“. Ručně prošívaná deka odkazuje na vnímání ženy jako osoby pečující. Ženino tělo plní roli tím, že přikryje a zahřeje.
· Pohlazení
„Textilní objekt Pohlazení se nezabývá traumatem samotným, ale jeho ozdravením.“ V hebkém polštáři, na němž jsou umístěny ruce, je potřeba přijetí, bezpečí a bezpodmínečné lásky oproštěné od sexuality. Stává se pečujícím terapeutem.
· Žena
„Až ve 40. letech 19. století vědci porozuměli tomu, že při reprodukčním procesu dochází ke splynutí spermie a vajíčka a až posléze se vyvíjí embryo.“
Vůbec první textilní objekt, který pro výstavu vznikl. Přestavuje ženu, jejíž oblast lůna je nápadně zdůrazněna a demonstruje náboženskou představu o první ženě – Evě.
· Traumata
„Postupně autorka abstrahuje jednotlivá zranění, která se vážou jak ke kolektivní ženské zkušenosti, tak k autorčině vlastní.“
Šestnáct vyšívaných obrazů vytvořených rozvíjením japonské techniky safiko, jako arteterapeutického nástroje. Jizvy odkazují k šrámům, jež zůstávají na duši.
· Úzkostný kaktus
„Úzkost vyjádřená prostřednictvím ženských rukou mířících jako trny ostrými červenými nehty do prostoru, se transformuje do obranného prvku.“
V objektu jako by byla uložena reakce na traumata, která mohou provázet několik měsíců, ale i let či životů. Transgenerační přenos traumat je vědecky prokázaný jev.
· Scared Skirt
„Kinetický objekt (v překladu ´Ustrašená sukně´) můžeme vnímat dvojznačně. Lze v něm spatřovat představu, že si žena za své případné obtěžování může sama“.
První výklad je, že má žena na sobě vyzývavé oblečení, které je vnímáno jako výzva, výzva k dotyku. Druhý výklad je podobný výkladu díla úzkostný kaktus.
· Zpovědnice
„Zpovědnice vyzdobená záplavou ženských pohlavních orgánů v sobě obsahuje jakousi absurditu. Vulvy zde místo uší poslouchají, co jim šeptá zpovídaný.“
Dílo autorka vnímá jako zhuštěný historický průhled do vztahu římskokatolické církve a ženy. Mužům byly připisovány kvality duchovní, ženy byly vnímány přes tělesnost.
· 15 zastavení
„Foustkové křížová cesta je jejím vlastním zamyšlením nad hodnotami, které zastáváme a přetrvávajícími tématy, jež s námi byla, jsou a budou.“
Soubor je jediným dílem výstavy, které nepochází z posledního roku autorčiny tvorby. Foustková pracuje s kanonizovanými výjevy jednotlivých zastavení konceptuálně.
· Tvé činy se ti vrátí
„V energetickém prostoru není nikdy nic ztraceno. V nějaké jiné úrovni se nám to vždy vrátí.“
Koncept, který bychom v mnohých obměnách mohli nalézt v různých kulturách i náboženstvích. Příkladem je i rčení – kdo s čím zachází, tím také schází.
· Raněný
„Obraz Raněný (Pád muže chvějícího se ve větru feminismu) je jediným dílem, výstavy, které se plně soustředí na figuru muže.“
Tělo působící zuboženým a zraněným dojmem, se v tomto případě hroutí pod tíhou saponátu určeného k úklidu domácnosti. Je to obraz pádu machistické maskulinity.
· Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím
Tato videoprojekce má představovat ženu, jíž plně patří její integrita a která je osvobozena od stigmatizace a ponížení ve vztahu k muži.“
Název videa a také celé výstavy, odkazuje na větu, která byla součástí římskokatolického církevního práva až do minulého století.
Klára Vavříková a Alena Foustková při zahájení výstavy
O autorce textu celé publikace
Klára Vavříková vystudovala Teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM v Praze a Tvůrčí fotografii na ITF v Opavě. Jako nezávislá kurátorka připravila řadu výstav a programů jak v rámci uměleckých institucí, tak nezávislých galerií. Dlouhodobě spolupracuje s Museem Kampa a Ferdinand Baumann Gallery v Praze. Ve své práci se zabývá překračováním kurátorské a autorské polohy. Pracovala tak například s díly Františka Kupky či Karla Trinkewitze, kde kromě kurátorské koncepce zpracovávala také performance a audionahrávky založené na archivních materiálech. Se současnými autorkami a autory akcentovala téma jako ekobytí a planetologie, site specific přístup k historii a vizualitě místa, či feministické vnímání historické i současné zkušenosti žen.
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (6 x) a Museum Kampa (1 x)
Alena Foustková
Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím
Katalog k výstavě
Texty Klára Vavříková
Vydalo Museum Kampa
Více o výstavě Aleny Foustkové v Museu Kampa:
