Výběr z české poezie aneb nevděčný úkol editorky Eislerové to není!
Seznamte se s bardy české poezie i s pozapomenutými básníky
Je všeobecně známo, že vydávat poezii v dnešní pádící době, která rozhodně nesvádí k poklidnému, a už vůbec ne masovému, čtení básní, je pro každé seriózní nakladatelství svůdný sen. A otázka cti. Ekonomicky je to však sázka do ´lotynky´, ne-li černá díra, kam vynaložené náklady zmizí nenávratně a nevděčně jak slunce za večerní obzor.
Fragmentu to budiž ke cti
O nesporné solidnosti nakladatelství Fragment jsme se my, a hlavně široká škála čtenářů, mohli přesvědčit řadu krát na vlastní oči a přečtení. Ediční plány knih vydávaných Fragmentem mapují úctyhodný záběr a potvrzují tak běžnému čtenáři skrytou péči věnovanou výběru titulů. I náš web www.www-kulturaok-eu.cz se o tom přesvědčil nejednou a tituly, které si vybíráme ze souborné nabídky, opravdu s chutí čteme.
Výběr z české poezie
Jedna z nejnovějších knih (vyšla 4. 4. 2015 v edici Česká klasika), která nás mimořádně zaujala tentokrát, se sice jmenuje zcela transparentně – Výběr z české poezie, ale vyvolává svojí strohostí otázky. První otázka, která se nabídne, je: jaké poezie, z jakého období? Otočíme-li knížku na zadní stranu, dozvíme se, že se jedná o ´výběr z básní od období národního obrození po 2. světovou válku…´
Uf! Takovýto výběr, z takového plodného a rozsáhlého období, je a bude vždy úkol jednoznačně ošidný a nesporně nadlidský. A nikdy nebude proveden výběr ten, který by vyhovoval všem. Pak se tedy namane druhá zásadní otázka. Kdo takový výběr dělal? Kdo si dobrovolně (?) vzal na bedra - a na svědomí – úkol vyvolit za tak rozsáhlé období mezi těmi všemi, kdo básně psali, ty hlavní či klíčové, či jaké? Vhled do tiráže napoví: Jana Eislerová.
Povolaných není mnoho…
Už samo jméno autorky výběru, Jany Eislerové, mnohé napoví a ještě víc garantuje. Kdo by snad nevěděl, tak Jana Eislerová je zkušená autorka 23 knih určených přímo či nepřímo pro výuku českého jazyka. A z toho je tedy zcela jasné, že svůj nelehký a veskrze nevděčný výběr, který provedla, byl motivován právě potřebami pedagogického vzdělávání žáků.
A stačí si přečíst soupis do výběru zařazených autorů (Jungmann, Čelakovský, Kollár, Mácha, Erben, Nebeský, Němcová, Borovský, Neruda, Heyduk, Šolc, Hálek, Čech, Sládek, Krásnohorská, Vrchlický, Sova, Machar, Březina, Hlaváček, Dyk a Gellner) a je nám jasno. Co jméno - to kapitola školní literatury, co jméno - to nesporná osobnost.
Pedagogický cíl Výběru ještě umocňuje pár slov či citace, s vazbou k vybranému autorovi. Jako odlehčující klad budiž kvitováno, že nejde o suchá životopisná data, která umrtvují žáky už ve škamnách při povinném čtení, ale jde o jakési ´lidské´ či zlidšťující slovo čtenáři autora přibližující jinak než jen školometsky. Stejně tak počty vybraných básní či jejich úryvků nejsou schématické. U některého autora je jich více, u jiného méně. I to svědčí o prozíravé snaze vyhnout se škatulkování, normování či pevnému uspořádání. Výběr se stává živějším a zajímavějším. Každá báseň je pak, opět bez nabízejících se konkretizujících informací, doplněna pouhým přiřazením do kontextu. Tedy z jaké sbírky je vyňata. Nic víc. I to je dobře, protože, kdo by chtěl vědět víc a vědět ve vlastním zájmu by se po dalších informacích pídit měl, může se obrátit na internet nebo si vypůjčit v místní knihovně celou sbírku. A tak z knihy přímo čiší snaha přimět její čtenáře, ať už ty zajímající se a tudíž dobrovolné, či ty spíše nedobrovolné, kteří se připravují třeba k maturitě z literatury, aby se s díly seznámili.
Každý máme nějakého svého Nezvala
Jediným problémem Výběru, který si vzal tak obrovské sousto, jakým je časový úsek básnické literatury vzniklý ´od období národního obrození po 2. světovou válku´ je tedy individuální pocit, že ten či onen tam není. Já třeba postrádám mého oblíbeného Vítězslava Nezvala. Jeho tvorba předválečná patří k základům básnické moderny. Zpěv míru napsal až po válce, a to sem opravdu nepatří. Nenalézám z těch meziválečných nejen Seiferta, ale třeba ani i Bezruče, Wolkera… Zatímco období před 1. světovou válkou mi připadá zmapované celkem dokonale. Osobně mě potěšilo zařazení Boženy Němcové, na jejíž básnickou tvorbu jsem od školních let už nikdy nenarazil a už jsem skoro začal žít v přesvědčení, že psala jen a jen prózu. Ale to není výtka autorce výběru. Ani v nejmenším. To je jen doklad, že čtenář, myslím alespoň středně poučený čtenář jako já, může dojít k podobným postrádáním - jako já. A každý k jiným. A to nemluvím o výběru jednotlivých básní…
Takže proto ty mé výše uvedené zmínky o nevděčnosti a nesnadnosti výběru. Odmítám ale cokoli kritizovat, neboť spoléhám na to, že Jana Eislerová ví lépe než kdokoli z nás, koho, co a proč do výběru zařadit. Podstatné je, že takový výběr vznikl a že se nemusím ztotožnit s jednou sentencí Miloně Čepelky z Divadla Járy Cimrmana, který (jsa sám autor básní a písňových textů) ve svém pravidelném pořadu hodnotícím nové knihy zmiňoval shodou okolností také jeden výběr básní, z roku 2014, a zoufale musel konstatovat, že on tam v tom výběru, bohužel ´žádnou báseň nenašel´. Tak toto, v případě Výběru z české poezie, který sestavila Jana Eislerová, rozhodně nehrozí. A to je dobře. V dnešní době - moc dobře.
Ukázka básně Josefa Jungmanna( 1773 – 1847) - str. 6
„….jen potud Čechové zůstanou Čechy, pokud česky mluviti budou…“ (O jazyku českém)
Zlé ženy
Dojslejchám se až k tesknosti
na zlé ženy stížnosti,
nechť jsem v městě nebo v poli.
Jáť pak dvě jen znám:
Jednu doma mám,
Druhou…zřím, kam přijdu koli.
Titul: Výběr z české poezie/Výběr z básní od období národního obrození po 2. světovou válku
Edice: Česká klasika
Autor: Jana Eislerová
Žánr: poezie a básně
Počet stran: 128
Formát: 117 x 168 mm
Nakladatelstvi: Fragment, s.r.o.
Datum 1. vydání: 4. 2. 2015
Běžná cena: 149 Kč
Hodnocení: 85 %
Richard Koníček
Foto: Fragment, s.r.o.