Volary aneb samostatnou mapu Volar nesežete?!
Volary – březen 2016
Nejsme na www.www-kulturaok-eu.cz nějací zvláštní cestovatelé. Jednak je to věkem a jednak netoužíme až tak moc po adrenalinových zážitcích. Přesto občas opustíme počítače, vypneme mobily, nevezeme notebooky a další civilizačně informační dusítka a mizíme z Prahy. Na týden. Na víc není čas, síla ani peníze. Ale když už se vypravíme, tak chceme poznat něco nového, kde jsme ještě nebyli, nebo možná i kdysi byli, ale je to už tak dávno, že si to nepamatujeme, nebo to bylo tak letmé, že si z toho nic nepamatujeme.
Letos na jaře 2016 jsme se takto vypravili do Volar. Proč? Inu, hlavně proto, že jsme tam ještě nikdy ani jeden nebyli, a proto, že tam žena objevila existenci konopných lázní. A chátrající tělesné schránky si už alespoň na chvíli zaslouží trochu opečovávání. Tak - hurá do Volar!
Hotel Bobík…
Jako kluk jsem jezdil s tátou do Krkonoš, do chaty závodu, kde pracoval. Chaloupka nad Velkou Úpou, pod Chatou Janou, byla relativně osamělá. Z jedné strany trosky jiné, co už vyhořela, a z druhé strany deputátní chalupa ostravského havíře, který po prodělaném závalu zchroml a jako odškodné dostal bezprizorní chalupu po odsunutých Němcích. Proč to sem pletu? Měl totiž pejska. Pouliční - vlastně krkonošskou - směs. A jmenoval se – Bobík.
Miloval jsem ho. Byl chlupatý, veliký, špinavý a možná i zablešený. Soused byl rád, že je rád, a Bobíka bral, co se úprav týče, dost na hůl. Psík se dožil řady let, pamatoval si mě, jezdil jsem tam často, a Bobík mě tak provázel s přestávkami celým dětstvím. Jednou jsem ale přijel a Bobík nebyl. Pochopil jsem, že nic není věčné, ani dětství, ale jméno - Bobík - mi dodnes vhání potají slzy do očí…
A tak když žena přišla s informací, že ve Volarech je hotel Bobík, líbilo se jí jméno, ale hlavně ji zaujaly tam provozované konopné lázně. Mě ovšem uhranulo to jméno mého dětství – Bobík.
Proč Bobík?
Pro neznalé jméno pro hotel nezvyklé. Znalým vyvolá reminiscence. Bobík totiž nebyl jen ´můj´ pejsek, ale je to i jeden z vrcholů Šumavy. Ujasněme si tedy nejprve něco z geografie.
Mezi Boubínem a soutokem Vltav v národní řeku, tedy Teplé a Studené Vltavy, ční hora, jež se zove Bobík. A má nepřehlédnutelnou specifickou siluetu.
Městský hotel, jenž ční v centru Volar, relikt minulosti, takže nic stylového, původně panelák plácnutý na ústřední náměstí bez citu pro místní architekturu, doznal naštěstí citlivé proměny, a zatímco dříve byl na svém místě jako pěst na oko, dnes je nepřehlédnutelnou dominantou v těsné blízkosti místního kostela svaté Kateřiny. Takže něco jako hora Bobík v šumavském masivu. Proto Bobík.
Jde o městský hotel a prošel - díky městu - zásadní proměnou a modernizací. A protože se musí vyprofilovat i co do nabídky, sází tu na kvalitu, což můžeme potvrdit, a hlavně na propojení neběžných konopných lázní, výborné hotelové kuchyně (nerušila ani manželčin žlučník) a (což jsme ocenili oba) vlastní minipivovar. Takže, suma sumárum – nejeďte tam…
Proč do Volar?
„Proč do Volar?“ se mě ptala šokovaná kamarádka, když zjistila místo našeho pobytu. „Vždyť tam nic není,“ ještě dodala. Neměla pravdu. A následující informace, které jsme ve Volarech zjistili, a fotografie, které to jak nejlépe dovedou, dokládají, toho budiž důkazem. Ve Volarech toho je, akorát se to moc neví, a ti, co jimi profrčí cestou na západ či na profláklejší místa, to nezjistí. My jsme se o to pokusili. A nestačili jsme se divit. Vydalo to nakonec na sérii článků, kterou tímto začínáme. Pro naši potěchu, krásné vzpomínání a třeba i inspiraci těm, co vnímají svět jako my. Což čtenáři našeho webu, jak se ukazuje, namnoze jsou.
Volary
Volary jsou právoplatné město. Oficiální definice, uvedená na stránkách města, zní učeně a vznešeně: „Volary jsou jedním ze základních územních samosprávných celků České republiky a společenstvím občanů, přičemž tvoří územní celek, vymezený hranicí území města. Jsou veřejnoprávní korporací hospodařící s vlastním majetkem a vystupují v právních vztazích svým jménem. Základním posláním města je péče o všestranný rozvoj svého území a péče o potřeby svých občanů, chrání přitom též veřejný zájem.“
To zní, co?
Volary (německy Wallern) jsou v jihozápadní části Jihočeského kraje (16 km od Prachatic) na území CHKO Šumava a hranici NP Šumava. Kdybyste Volary volali, tak číslo je 388 302 211.
Volary mají 3 části. Městskou (617 domů), Chlum (35 domů) a Mlynářovice (56 domů).
Část historického centra byla (1995) vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.
- rozloha Volar a spravovaného území činí 10 763 ha a žije tam přes 4 tisíce obyvatel
A teď něco pro pedanty: Obyvatel je 4068, 2096 mužů a 1972 žen. V produktivním věku je 52 % obyvatel, 18 % důchodci a 19 % mládež. K české národnosti se hlásí 88 %, k slovenské 185 obyvatel, Němců je 26 a našich šikmookých občanů, je oficiálně 23. Průměrný věk ve Volarech je 35 let. Co se vzdělání týče, převládá střední odborné nebo vyučení bez maturity.
Jak jsme zjistili, mají tam dva bezdomovce. Jednoho jsme vídali, druhý nám unikal. O oba se obyvatelé skoro starají, znají je jménem, mluví s nimi a občas jim něco dají na přilepšenou. ´Náš´ stál od časného rána rafinovaně před místním supermarketem, kde vítal a kontaktoval občany. Ale ne otázkou tak typickou pro pražské bezdomovce: „Nemáš ňáký drobáky?“, ale čistě konverzačními otázkami, jak se vede a tak. Fungovalo to zjevně líp než dotaz na drobáky.
Volary jsou plynofikovány, ale sami jsme viděli, že nejen palivové dřevo tu slouží k otopu.
- nadmořská výška je 760 m a souřadnice 48° 55´severní šířky a 13° 54´ východní délky
Volary si, jako každé správné město, zachovávají historický a výstižný znak - stříbrný štít a čtyři vzrostlé jedle, střední vyšší, krajní nižší, v přirozené barvě na zelené kamenité půdě.
Po roce 1989 se díky otevření hranic, staly Volary zase důležitým centrem. Hlavně turismu. Patří totiž odpradávna k – železnou oponou načas přerušeným - komunikačním uzlům. Křižují se tu historické spoje na Prachatice - Strážný - SRN a moderní - na Lipno...
Otevření hranic a poloha Volar přispěly k obnově kontaktů s německým a rakouským příhraničím. Postupně to dostalo i podobu smluv o partnerství a spolupráci, jak se dnes říká, tedy někdejší ´družbě´.
Ve Spolkové republice Německo to jsou města Waldkirchen, Grainet a Perlesreut. V Rakousku Wallernan der Trattnach a Wallernim Burgenland.
Pokud jde o tuzemskou spolupráci Volar, jsou začleněny v Mikroregionu Horní Vltava – Boubínsko, jenž kromě Volar sdružuje i okolní obce a města (Borová Lada, Horní Vltavice, Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Nová Pec, Stožec, Strážný, Vimperk, Zbytiny, Želnava).
Jakpak bývá ve Volarech?
Kvůli horské poloze náleží Volary v rámci ´podnebné regionalizace Česka´ do chladné oblasti. Charakterizuje ji 10 až 30 letních dnů ročně a 140 až 160 mrazových dnů. V období let 1961 − 1990 měly Volary průměrnou roční teplotou vzduchu 4 − 5 °C a průměrný roční úhrn srážek 800 − 1000 mm. Od roku 2007 tu mají meteorologickou stanici.
Trocha volarské historie úvodem
Jméno Volary je z roku 1359. Mezi měšťany Prachatic byl uveden Ondřej z Volar. Vznik města způsobila kolonizace Šumavy ve 13. a 14. století. Obyvatele tvořili Bavoři, ale po husitských válkách se ve Volarech usadilo už i několik českých rodin.
Do husitských válek Volary patřily vyšehradské kapitule, od roku 1503 Rožmberkům, od roku 1600 císaři Rudolfu II. a po roce 1719 Schwarzenberkům. Nezávislost na šlechtě přinesl Volarům rok 1848.
Náměstí vévodí – tedy kromě zmíněného hotelu Bobík - raně barokní kostel sv. Kateřiny. Kroniky se o něm zmiňují od konce 15. století. Kostel stojí na místě původního pozdně gotického kostelíku. Vystavěn byl v letech 1669 - 1690 podle projektu J. Canevalla.
V 18. století stavbu opakovaně a těžce poškodily požáry zásahem blesku. Dnešní vzhled je výsledkem přestaveb v letech 1757 a 1863. Původní gotickou stavbu dosud připomíná portálek v podvěží a část dodatečně zazděného pozdně gotického sanktuáře v průčelí.
Volary byly povýšeny na město císařem Františkem Josefem z 30. 4. 1871. Zůstal jim starý (a dodnes platný znak) a právo ´volně v lesích pásti dobytek a káceti stromy´.
Dnes jsou Volary největší město od soutoku Vltavy po renesanční klenot Český Krumlov. Část města je chráněná památková zóna a Staré město je dokonce prohlášena za městskou památkovou rezervaci.
Koho daly Volary světu?
Města se ráda chlubí i rodáky, jejichž význam přesáhl místní hranice. Zjistili jsme tedy následující:
Umělci: Engelberg Ritter (1838–1920), řezbář, Franz Haselsteiner (1851−1937), sochař, Leopold Hafner (1859−1925), sochař a řezbář, Jeanette Baroness Lips von Lipstrill (Jeanette Schmid - 1924–2005), rakouská umělkyně, Ilse Viehbeck−Veith (1926−2003), německá básnířka, Věra Kistlerová (1929–2006), česká spisovatelka žijící v USA, Alfred Walter (1929–2004), dirigent a Franz Bernhard (* 1934), německý sochař.
Vědci: Hans Schreiber (1859–1936), přírodovědec zkoumající rašeliniště a Gustav Herglotz (1881–1953), německý matematik. A k významným rodákům Volar patří i architekt Hans Foschum (1906–1956).
Prostě, ve Volarech to žije…
My navštívili Volary mimo sezónu. Ochutnali jsme tu v podstatě sezony obě. Skoro až letní počasí v první půli pobytu naznačilo, jak to tu může vypadat v létě. Turistika a dnes už hlavně cyklistika.
Druhá polovina nám zase dopřála okusit, jak to tu asi vypadá v zimní sezoně, sezoně lyžování a hlavně běžkaření. Sníh za nás už sice neležel, ale poletoval a na vrcholcích kolem ho bylo ještě i v březnu, kdy jsme zde byli, vidět docela dost.
Nejbližší ´volarské´ lyžařské vleky jsou totiž blízko. U Českých Žlebů a v Horní Vltavici- ´Nad kovárnou´.
Mimosezonnost nám zabránila vstupu do Volarského muzea. Slavnostně se otevírá až 1. května. Letos tak učinila stávající starostka Mgr. Bc. Martina Pospíšilová (PRO Volary). Zahajují tu takto muzejní sezonu, jež ve Volarech trvá do 30. 9.
Mezi stálé expozice patří „Pochod smrti“, „Staré Volary ve fotografii“, „Zlatá stezka“, „Střípky z historie“ a „Dětský ráj“. K tomu se konají výstavy dočasné. Na rok 2016 připadají expozice „Historie v uniformách“, „Jedeme k babičce“ (ve spolupráci s paní Alenou Zemanovou z Klubu panenky ČR) a „Vůně kávy“.
Mimo muzeum je volarským k dispozici konferenční sál ´našeho´ hotelu Bobík, kde se konají četné přednášky (Toulky starou Šumavou aj.). Podobně – mimo vlastní knihovnickou činnost – slouží k přednáškám i Městská knihovna (O poválečném exilu a jeho aktivitách, např.). A pak je tu ještě tzv. Společenský sál radnice s kapacitou 150 míst k sezení.
Aktivní je Klub českých turistů (letos už 26. ročník Šumavského putování).
Funguje nádherný, moderní, krytý Plavecký bazén (sami jsme testovali) o rozměru 25 m x 12,5 m a hloubce 1,50 m, s příjemně teplou vodou a bdělým dohledem. Kromě vlastního plavání nabízí i saunu, páru, v létě také venkovní sportovně relaxační zahradu a od března do října je k dispozici tenisový kurt. Uvnitř nechybí ani vnitřní brouzdaliště pro děti (60 cm).
Ve Volarech ale působí i řada organizací, sdružení a spolků. Uvádějí se jich dvě desítky.
Působí tu rybáři, chovatelé, včelaři, zahrádkáři, myslivci, kynologové, Svaz žen, Ekocentrum, Hnutí Duha, Sdružení zdravotně postižených a samozřejmě i Sbor dobrovolných hasičů.
Pro sportovce jsme zaznamenali SKI Klub, Sportklub a nezbytný TJ Tatran s oddíly aerobiku, karate, nohejbalu, plavání, stolního tenisu, volejbalu a fotbalu.
Pro děti je určena volarská pobočka DDM z Prachatic a Školní klub při ZŠ.
Vždy poslední den měsíce zdarma vychází měsíčník - Volarský zpravodaj (náklad 1 650 ks).
Volary mají své „Energetické služby města Volary s.r.o.“, jež se starají o výrobu a rozvod tepla, teplé užitkové vody pro bytové jednotky i nebytové prostory místních provozoven, bazénu, škol a dalších objektů. O pořádek se zase starají Technické služby Volary, o domy a byty Správa domů a bytů Volary a o sportoviště Správa sportovních zařízení Volary.
Ve Volarech je Základní umělecká škola. Díky ní je nejžádanějším vyslancem města dětská mládežnická kapela, jež mnohokrát vystupovala už i v zahraničí. Největší pocty se ale dostalo dětskému pěveckému sboru, jenž vystupoval v Bonnu před někdejším německým prezidentem Romanem Herzogem a následně pak i na Pražském hradě. Stranou nezůstávají ani budoucí výtvarníci z této školy. S úspěchem se prezentují na národních přehlídkách „zušek“. A když už jsme u školství, tak ve Volarech je základní škola, která, jak jsme zjistili, patří dlouhodobě počtem žáků k největším školám okresu. Budovy a prostory školy jsou koncipovány pro 700 žáků. Mateřská školka Volary je zase umístěna v klidném prostředí, mezi rodinnými domky, obklopena zelení, s možností vstupu na zahradu a blízko nádraží. Její kapacita je 100 dětí.
A pak, že ve Volarech nic není…
Na nás zapůsobily Volary příjemně. Lidé vlídní a sdílní i přes naše bloudění a vyptávání. Město je samozřejmě někde mezi zanedbáním a dokonalostí, ostatně jako všude. Dočtete se o tom konečně v našich následných článcích. Stejně jako o dopravě a zvláštnostech, jež nás ohromily a které nám neunikly. Krásná příroda nás svedla k výletům, potkávali jsme na nich probouzející se přírodu i spoustu zvířat a živočichů. I o nich dáme řeč. Navštívili jsme také místa duchovní, i hluboce lidská, zopakovali si některé místní historismy. Prostě, čtěte – chcete-li – naše články o Volarech, jež dokazují, že ona otázka - Proč do Volar, vždyť tam nic není, byla zcestná, protože není nezajímavých míst, jsou jen nezajímající se návštěvníci.
Příště: Volarská architektura…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková