Volarský pivovar, volarské pivo a volarský likér aneb Vokamžitý Volarský Vobstřik
Volary – jaro 2016
Ač to na vás z přívalu článků na našem webu (za 3,5 roku je jich už 2 500), a zejména pak z těch věnovaných přímo Volarům, bude působit, jako že jsme nějak asketičtí a pořád jenom píšeme, nejste sice zase tak moc od pravdy daleko, ale stoprocentně to rozhodně neplatí. Rádi si také jen tak posedíme a něco dobrého popijeme. Pravda, s mírou, ráno nás čekají naše počítače či zjišťování podkladů k článkům, ale čas na dobrý hlt si najdeme. Jsme spíše pivaři než vinaři a pokud jde o nějakou tu tvrdou sklenku, tak jen na chuť či jako šláftruňk.
Vokamžitý Volarský Vobstřik
Slovní hříčku jsme nevymysleli, autorem materiálů o Volarech a o možnostech tamní – řekněme – pitné kůry - je pan Kozák. Pramen minerálky ve Volarech neprýští, tak jak jinak, že…
Do Volar nás lákalo mnoho věcí. Památky, historie, Šumava, architektura, ale také konopné lázně, hotel s tolik okouzlujícím jménem - Bobík, a … no, přiznejme si to upřímně … také místní minipivovar a místní likér, zvaný Volarská zlatá. Jsme prostě taky jenom lidi, ne…
Každé pořádné město mělo právo várečné…
Snad už od dávnověku staří chrabří Slované holdovali medovině, dokud se neobjevilo pivo, které se záhy stalo naším národním mokem. Zejména v české části státu. A od té doby každé město usilovalo o právo vařit pivo, právo várečné. Byl to důkaz, že ti, kdož směli pivo vařit, nebyli žádní vidláci z nějaké té horní dolní, ale vážení občané slovutného a samozřejmě i uznávaného města. Zajímalo nás tedy samozřejmě ve Volarech mimo mnohé jiné, viz naše články v jedné z rubrik, nazvané Ostatní, na našem webu (https://www.www-kulturaok-eu.cz/ostatni/) i to, jak na tom byly, jsou a budou s právem várečným, tedy s pivem, Volary.
Volary a volarské pivo
Zjistili jsme ale neslavnou zprávu. Ano, pivo se ve Volarech vařilo už ve středověku. Volary měly jako každé pořádné město právo várečné, a to dokonce už od 16. století. Jenže! Jak jsme také zjistili, místní pivo se tu nevařilo pořád. Dokonce byly doby, kdy - aby nebyli volarští na suchu – dováželi pivo z Drslavic nebo Prachatic. Anebo obojí. Proč to? Na příčinu jsme až do 19. století nějak nepřišli. Zato o důvodu marných snah volarských, a dokonce pravidelně opakovaných, mít ve Volarech vlastní pivovar v 19. století, jsme informace zjistili. Chuť volarských na pivo a vlastní pivovar jim odmítala tehdejší vrchnost. Proč, nevíme? Ale, známe to, když se chce, důvod se najde. Zejména na úřadě vrchnostenském.
Průlom nastal až po ponižující, leč neutuchající, vytrvalosti jisté části volarských měšťanostů. A to v 70. letech 19. století. Tehdy jim konečně bylo dopřáno sluchu a vrchnost dala svolení.
K výstavbě volarského pivovaru došlo hned po povýšení Volar na město (1871) a volarský pivovar byl oficiálně založen roku 1875.
- první pivo se v něm stáčelo v létě 1879
- pivovar se etabloval zprvu jako více méně lokální, volarský. Ne na dlouho. Brzy byla před pivovarem otevřena pivní zahrada s kulečníkem, kavárnou a lavičkami, s vyhlídkovou věží a hudebním pavilonem. A na skále tam byla dokonce umístěna pamětní deska
- pivovar netroškařil a vařil pivo světlé i tmavé.
Říká se, že vzhledem k tomu, že byl vystavěn na kopci nad městem, říkalo se mu ´volarské Hradčany´. To nás Pražáky těší. A protože byli místní s pivovarem spokojeni, přirovnání nebylo myšleno ironicky, což nás těší tuplem.
V roce 1899 do Volar dorazila železnice. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlata-stezka-vedla-pres-volary-aneb-kraceni-ve-starych-stopach/). A tohle železniční spojení se stalo důvodem k vývozu volarského piva. A protože chutnalo i jinde než jen ve Volarech, měl pivovar žně. Výstav stoupl, obchod se rozjel a pivovar v produkci kulminoval.
Další impulz k rozvoji volarského pivovaru byl opět, takříkajíc, železniční. To už se psal 1910 a dokončena byla síť propojující šumavské dráhy. Tím došlo k napojení místní sítě na dráhy bavorské. A Bavoráci a pivo, to není co řešit. Začal i vývoz.
V té době volarské pivo ovládlo hostince města a sousedských měst a vesnic v celé volarské kotlině. A pilo se vesele a s chutí i ve vzdálenějším okolí, včetně zahraničí.
Není bez zajímavosti, že místní pivo nemělo nikdy žádný osobní název. Přesto stačilo, aby hostinský kdekoli žíznivým sdělil, že má v pípě volarské pivo a půllitry šly hore.
Pak ale přišla 1. sv. válka, po ní první republika, v jejím konci i nepěkné peripetie německé menšiny, teď už Sudet, se vším, co s tím souviselo. Nakonec 2. sv. válka. No, pro blaho pivovaru žádný med. Ale statečný volarský pivovar to nakonec všechno přestál a pořád celou dobu fungoval. Pravda, tu lépe, tu hůře, ale pořád.
Katastrofičtější než dějinné zvraty se ale pro Volarský pivovar ukázalo socialistické byrokratické plánování a hlavně zběsilá a neuvážená centralizace všeho a všech po roce 1948. Vždyť do Plzně a do Budějovic to z Volar není zase tak daleko…
Jak tvrdí nejen místní patrioté, malý šumavský pivovárek dokázal i těm gigantům co do chuti a kvality hrdě čelit. I přesto, že byl od 50. let 20. stol. včleněn pod Jihočeské pivovary. Tak muselo dojít na lobování, což známe i dnes, a hlasy mocných soudruhů z mocných pivovarů byly na ústředí orgánech slyšet víc než hlásek jednoho – byť znárodněného – pivovárku z nějakých Volar. A soudruzi na ústředích vždy rozhodovali rádi - ve velkém.
Zkrátka a dobře, volarský pivovar byl od roku 1961 direktivně zrušen, uzavřen a výroba volarského piva šla do kopru.
Pivovarský areál převzaly Státní statky Šumava a úplně v posledních létech ho vlastní a ´udržuje´ v blahém chátrání soukromá firma. Objekt tak bezútěšně pustne a spěje k cílené záhubě.
Místním, a zdaleka ne jen jim, zbyly jen nostalgické vzpomínky na chuť volarského piva a se sebezapřením pití Plzně a Budvaru. Doma si prý ale často uchovávají jako cenné relikvie pivní láhve s nezvyklými nápisy Buergerliche Brauerei Wallern či KonsumvereinWallern.
Velká rozhodnutí se rodí i u velkého piva
Až zánik centralizace a první volby po roce 1990 probudily odvěké touhy volarských po vlastním pivu. A místní politici na to slyšeli. Nebylo tehdy volebního programu, jenž by, mimo jiné, nesliboval obnovu volarského pivovaru. Ale, volební program je jedna věc, realita, kde pivovar vzít a jak to udělat, věc druhá. Navíc po prvních volbách bylo dost starostí jiných a v zásadě i důležitějších. Trvalo to s tím pivem tedy déle, než si všichni místní přáli.
Až teprve v létě roku 2006 se v Pivovarském parku konal první ročník Volarského pivobraní. Událost, jež poskytla účastníkům možnost vstupu k bývalým varnám v totálně zdevastovaném interiéru pivovaru. Akci doprovázelo i divadlo a hlavně konzumace - piva. Ale ne volarského. Traduje se však, že právě pivní pěna v půllitrech, toho dne usazená a do noci i v hlavách místních, vyvolala oživení pradávné chuti hrdých Volaranů na vlastní pivovar.
A pak už se to rozjelo
Řešení se našlo. Nejde-li pivovar velký, bude malý. Ostatně trend doby je v minipivovarech. Tak co si nevybudovat místní, městský, specifický minipivovar.
V roce 2007 se myšlenka dostala do plánu města. A na Volarských slavnostech dřeva v srpnu téhož roku se už točilo volarské pivo. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/volarske-slavnosti-dreva-aneb-kdo-neni-drevo-ten-si-nazuje-drevaky/).
Pravda, úplně první volarské pivo vařili jako speciální várku v pivovaru Zvíkovské Podhradí, ale už ochutnávka byla bomba. Vypilo se do dna. Akce se po roce opakovala. A v roce 2009, kdy Volarům bylo 650 let, se dokonce stáčelo do speciálních láhví o objemu 650 mililitrů.
V mezidobí byly i pokusy o domácí vaření piva, ale jiný, než patriotický význam neměly.
Ale pak přišel rok 2012, město v exekuční dražbě koupilo zkrachovalý hotel Bobík na volarském náměstí a rozhodlo se o obnovení jeho činnosti. Mimo funkce hotelu a restaurace dostal Bobík do vínku i konopné lázně, galerii a … ano, správně … a minipivovar.
Rok na to, došla technologie od firmy Pivo Praha, sládkem se stal Milan Maršálek z Plzně, jenž předtím vařil pivo v minipivovarech ve Stříbře a zlínském hostinském pivovaru U Bizona.
A první várka se pila 1. 8. 2013. 50 let po zániku velkého městského pivovaru.
Gabretus čepují v Bobíku
Poprvé dostalo volarské pivo i název. Gabreta. Tak zněl keltský název Šumavy. Je to vůbec první historicky doložený název Šumavy, jak jej ve své mapě zveřejnil Claudios Ptolemaios. Název lze přeložit jako Pohoří kozorohů. Asi to tak tehdy bylo. Podstatné je, že jméno volarského piva – Gabreta - bylo vybráno z návrhů zaslaných místními občany do ankety.
Jaké je volarské pivo Gabreta?
Odborně definováno, je to pivo ´plzeňského typu, hořké.´ Existuje i ve více mutacích. Jedenáctistupňový světlý ležák je tzv. spodně kvašený, vařený tradičním dekokčním způsobem a nefiltrovaný, tedy skutečné živé pivo. Což potvrzujeme. Dali jsme mu totiž přednost před ostatními druhy a nejen, že nám chutnalo, ale tím, že bylo živé, jak zní odborná definice, byli jsme, jak můžete číst v našich článcích, ten náš týden ve Volarech, živí i my. Až až.
Vaří se i 13° tmavé pivo a příležitostně i várky speciálních piv, jako polotmavá 12°, Gabretus 12° volarské řezané a také Gabretus 12° konopné. Toho jsme se - k naší lítosti - ale nedočkali, bylo totiž právě ve výrobním procesu.
Ale, kdo ví, jak by pak dopadly naše články z Volar….
Sympatické je, že volarské pivo se v Bobíku vaří před očima návštěvníků hotelové restaurace, že nejednou během vašeho pobytu můžete pozorovat sládka při práci.
Jak jsme zjistili, vaření jedné várky trvá přesně 12 hodin. Pak pivo 10 dnů kvasí v kádích. I to lze, díky ochotnému personálu a více méně přístupnému zařízení, sledovat přímo skrze sklo. Nakonec volarský Gabretus zraje. 28 dní a nocí. V krásných nerezových tancích.
Pivo se vaří z vody pramenící ve svazích Kamenáče a Sněžné (viz. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/z-volar-smerem-na-rozvodi-tam-a-zpet-aneb-i-kdyz-do-cile-nedojdeme-presto-se-nekam-i-dusevne-posuneme/. Chmel je výhradně žatecký a slad jenom moravský.
A co ta Volarská zlatá? 
Tak, pivo jsme probrali. A po popíjení piva se jako tečka hodí - coby šláftruňk- panáček něčeho dobrého.V případě Volar, samozřejmě Volarské zlaté. Takže i zdravého.
Každé slušné lázeňské, ale nejen lázeňské, město má vlastní a něčím specifickou lihovinu. Od roku 2008 už ji mají i Volary. Je jí hořká lihovina, vyznačující se zvláštní chutí vzniklou, jak praví slogan: ´spojením čirosti vltavských vod, vůní volarských lučin a přítmí šumavských lesů.´ Distribuuje se v lahvích po 0,35 l a obsah alkoholu činí 40 %.
Volarská zlatá má speciální recepturu i originální etiketu. A seženete ji výhradně jenom ve Volarech. Název je odvozen od snad vůbec nejvýznamnější historické role Volar, kdy byly středobodem tzv. Zlaté stezky (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlata-stezka-vedla-pres-volary-aneb-kraceni-ve-starych-stopach/). Prý má ale také připomínat zlaté časy Volar. Pro Volary ji vyrábí v limitované edici likérka Fruko Schulz Jindřichův Hradec.
Volarská zlatá měla premiéru také na Volarských slavnostech dřeva, a to v roce 2008. A pro tu příležitost složil již zmíněný Roman Kozák dokonce i oslavnou ódu ve volarštině. Kousek z ní jsme si dovolili použít i do hlavního titulku toto článku. Tak jí i tento článek zakončíme:
Volarská zlatá
Vodvážně vypálený, vopravdu vostrý vod Volar k voceánu voblíbený, vomamný a vobčasné vobavy vodplavující…
Vokamžitý volarský vobstřik
Vobsahuje: víc jak vosmatřicet voltů, vodu a voňavý vobláčky vostrovtipu.
Vodborně vochuceno a voficiálně vověřeno!
Vopravdu voblažující vodvaz (žádnej vodvar)!
Vobčané, vochutnejte!
Vodhoďte vobavy a vosvojte si vosvědčenou vosvěžující
volarskou vohnivou vodu!
Vozkoušejte a voceníte!
Vopíjejte se vopatrně. Vod vosumnácti vejš!
Vodjíždějte vod nás vobezřetně.
Vobal vodhoďte ven do vodpadu
Vivat Volarská zlatá! Vivat Volary!
(Testováno na lidech.)
Roman Kozák
A od nás už jen že: Výborná volarská vopice…
Příště: Volarské vodcházení…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková