Vojtěch Horálek: Sluneční lázeň aneb 3D prostory, textilní šité obrazy, vzorníky a světelné scenérie ze dřeva, skla, plexiskla, PVC a žárovek…
Galerie kritiků/Palác Adria - Praha
17. 4. - 12. 5. 2019
Na vernisáži výstavy výtvarných děl Vojtěcha Horálka Sluneční lázeň, která již v minulém měsíci proběhla v Nové síni pod Vysokou bránou/Rabasově galerii v Rakovníku, za umělcovy osobní účasti pronesla úvodní slovo MgA. Tereza Nováková. Tvorbu Vojtěcha Horálka určuje niterné puzení experimentovat s tradičními technikami a náměty. V jeho případě jde tak o nejrůznější koláže, asambláže, umělecké recyklace nejrůznějších materiálů, které můžeme nalézt na dílech pod alibistickým názvem jako ´kombinovaná technika´.
Výstava prezentuje nejnovější tvorbu Vojtěcha Horálka
(* 14. 6. 1983 Praha),
z posledních tří let,
kterou spojuje téma slunce a vody.
„Drobné obrazy s tématem koupajících se a slunících se naháčů
vzbuzují zdánlivý pocit naprosté pohody a jistoty,
že je vše v nejlepším pořádku.
To bohužel neplatí ve všech světlovrstvách.“
Protikladem jsou scénické obrazy
spojené s fascinací vesmírem a tajuplnými vědeckými objevy,
jež se nacházejí v jiném časoprostoru.
„To, proč se za letními odpočinkovými činnostmi, jako jsou hry, zahradničení, opalování se a bezduché lelkování odehrává zděšení a nejistota nad tím, co přijde v zápětí, si uvědomíme později, jsou ukryté v další významové vrstvě díla.
Ony monumentální mnohdy polonahá těla a rozkreslené detaily strojů nebo zvířat
působí svou stylizací strojeně a bezvládně či bezstarostně naivně.
Vizualita díla i jeho formální zpracování nás sebevědomě dráždí a staví na odiv všudypřítomnou hrozbu. Toto formulování myšlenek dějových děl o postapokalyptické budoucnosti není v případě Vojtěcha Horálka jakýmsi náhlým uvědoměním si katastrofickém vlivu člověka a technologie na přírodu, související s aktuálními trendy v českém i zahraničním současném umění, ale dlouhodobým zájmem vyjádřeným velmi osobitým výtvarným uměleckým projevem.
Vojtěch Horálek se dlouhodobě zajímá spíše o vedlejší proudy nebo subkultury současné české a středoevropské společnosti a citlivě vnímá stereotypy a rozdíly ve společnostech (evropská, euroatlantická, euroasijská). Nacházíme zde mnohovýznamové dílo naplněné tajemstvím, dobrodružstvím a exotičností jiných i mimolidských končin.
Vojtěch Horálek se k tématu putování do vzdálených míst, mimolidské civilizace a imaginárního cestování se dostává přes fascinaci českou přírodou či volnou krajinou, kterou procestoval po vzoru romantických umělců s malířským náčiním na zádech a absolvováním mytického „zasvěcení do řemesla malířského“.
Jeho život se stává tvorbou a naopak, ovšem za na první pohled naivními formálními projevy lze spatřit promyšlenou reflexi českého kutilství, trampingu v kombinaci s ikonickými výjevy ze současné globální popkultury (filmy, klipy aj.). Vytváří tzv. všední exotiku, námi kontrolované dobrodružství prožívané v bezpečí našeho domova a díky rozvinutým mytologickým příběhům nám dává zakusit fantazijní svět ovšem s příchutí všední trapnosti, necitlivosti a nebo pokrytectví.
Jeho dílo se tedy musí interpretovat pomocí složité, mnohdy až staromilské ikonografie a znalostí bájí. Nutno však mít na paměti, že Vojtěchova tvorba, vždy plná nejrůznějších inspiračních zdrojů a autorovy imaginace, která je obratně vytvořena z vrstev různých kulturních fenoménů, je také naplněna humorem, parodií až ironií běžného života.
Vojtěch Horálek ve své tvorbě zkoumá také ikonografii zvířat, poločlověk a jeho metamorfóza, rysy člověčenství, stereotypy v euroatlantické společnosti v přijímání ras a nakonec i mezilidské vztahy v obecné rovině i v konkrétních ´krizových´ situacích. Zaznívá zde subtéma rovnoprávnosti, voyeurství, hrozby ideologií a ztráty hodnot.
Vojtěchovým uměleckým vyjadřovacím 
jazykem je médium malby s výraznými kresebnými tendencemi, jež uplatňuje zvláště ve velkoformátových obrazech. Ovšem nevystačí si s klasickými formáty a plošnou malbou, ale vystupuje do prostoru a jeho malby jsou spíše svébytnými objekty, avšak vždy s částečnou utilitární funkcí. Dospívá k různorodým netradičním formátům, 3D prostorům, textilním šitým obrazům, vzorníkům a světelným scenériím ze dřeva, skla, plexiskla, PVC a žárovek. Kombinuje nalezené a levné materiály a tak se recyklace materiálů pro Vojtěcha stává natolik přirozeným východiskem pro tvorbu, že si ani neuvědomíme onen ironický podtext a odkaz na českou vizuální kulturu doby normalizace.
Vojtěch Horálek v roce 2010 absolvoval v malířském ateliéru prof. Michaela Rittsteina na AVU v Praze, nicméně vliv na definování jeho svébytného rukopisu má i příležitostná spolupráce s osobností Josefa Daňka a jeho myšlenková základna neulititární pedagogiky a podivného kutilství, vyjadřující rozvětvený systém vztahů a způsobu vyjádření problematiky ve své celistvosti.
Vojtěch Horálek navíc dlouhodobě působí jako odborný asistent na pražské DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla a není tedy s podivem, že pracuje přirozeně i se scénou, narativitou i performance. Obrazy - objekty vznikají často v cyklech nebo z nich vytváří prostřednictvím prostorových vztahů další kompozice. Nechává do sebe pronikat jak různorodé myšlenkové protipóly, tak i formy a různorodé materiály a využívá koláž a asambláž." (zdroj: tisková zpráva).
110 00 Praha 1
Jungmannova 31
Máme otevřeno: denně 11.00 - 18.00 hodin kromě pondělí a státních svátků
Vstupné:
základní: 40 Kč
snížené: 20 Kč
školní (skupina nejméně 10 žáků v doprovodu pedagoga): 10 Kč
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
<https://www.galeriekritiku.cz/> www.galeriekritiku.cz
www.rabasgallery.cz