Vojtěch Adamec, Jiří Středa, Ivan Komárek: Co víme, co tušíme… aneb co jsme nevěděli a netušili ani my
Galerie kritiků – Praha
1. - 19. 6. 2016
Jsou Galerie a galerie. Jsou i Kurátoři a kurátoři. A v neposlední řadě jsou také Tvůrci a tvůrci. Je tomu tak ve všech oblastech, profesích i na všech místech. Vše je v lidech. Galerie kritiků patří (už podle názvu a provozovatelů – Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků) do nejvyššího patra svého oboru. Její kurátorka Vlasta Čiháková – Noshiro je zase mimo všechny pochyby nejsprávnější osobou na svém místě. Takže návštěva této – mimochodem jedné z nejkrásnějších galerií v Praze, už díky galerijním prostorám - je zážitek, jenž stojí vždy za to. A v případě současné výstavy by zájemci neměli návštěvu odkládat. Trvá jen do neděle 19. 6. 2016!
Skoro jak ti Svěrákovi Tři bratři…
Výstava, jejíhož zahájení jsme se na pozvání paní Čihákové za www.www-kulturaok-eu.cz se zájmen zúčastnili, je a není kolektivní. Vystavují tu a byli nám při zahájení i k dispozici sice tři známí autoři, Vojtěch Adamec, Jiří Středa a Ivan Komárek, a proto by se tak dalo mluvit o výstavě kolektivní.
Vzhledem k tomu, že jde ale o tři stejně výjimečné a poněkud stejně nezařaditelné osobnosti, jež se znají od studií, trvale a pravidelně se lidsky i pracovně scházejí na jednom nečekaném místě na Vinohradech a mají tam dokonce svou - tak trochu - tajnou a především soukromou, trvalou společnou výstavu, jde o autorské trio takříkajíc trojjediné. Všem třem je kromě toho letos rovných 60 let a všichni tři si usmysleli, že to musí nějak oslavit.
Paní Jana Komárková, manželka Ivana Komárka, jak už to v případě moudrých manželek bývá, rozhodla, že oslava se provede formou společné výstavy. Tu měli - shodou okolností - společně naposled už tak dávno, že si to ani nikdo z nich nepamatuje. Rozhodnuto bylo i to, že výstava se musí konat v důstojných a odpovídajících prostorách. Proto padla volba na Galerii kritiků. „Tu a žádnou jinou“…
A jak nám potvrdila ´domácí paní´ Galerie kritiků, paní Noshiro, nastoupili tam s jasnou představou, téměř ji k ničemu nepustili a výstava najednou byla. Do party si dokonce přibrali svého společného a letitého kamaráda, kurátorské eso, Richarda Druryho, který kvůli nejméně dvacetileté známosti s touhle trojkou autorů dokonce dočasně opustil své hlavní působiště, kutnohorskou galerii GATE a jal se připravovat výstavu těmto třem kamarádům. Ale ani on to neměl s nimi lehké.
Jak nám na vernisáži sám přiznal, snažil se, jak je zvyklý, vymyslel koncepci, náplň a samozřejmě i název výstavy. Marně. Pánové to měli už promyšlené a název měli projednaný. Návrh Richarda Druryho nekompromisně zavrhli a on a jeho ego, když tu jejich ´ignoranci´ zkousl, jak přiznal, musel uznat, že je lepší než byl jeho. A tak už jen připravil kurátorskou zprávu. To mu bylo nekompromisními autory ´milostivě´ povoleno...
Slovo má Richard Drury
Abychom dopřáli čtenářům moudrá slova předního odborníka a udělali mu radost, dovolíme si citovat řeč, co pronesl na tiskové konferenci před vernisáží výstavy. Odcitujeme ji celou, ač nám její autor se šibalským úsměvem a zdánlivě odevzdaně, řekl: „To, co jsem říkal, můžete proškrtat, upravit, měnit, doplnit…“ To bychom si nedovolili. Prodáváme, jak jsme koupili:
Co víme, co tušíme…
„Výstava představuje dílo tří umělců, kteří letos slaví šedesátiny. Ivan Komárek, Vojtěch Adamec ml. a Jiří Středa mají společnou nejen generační příslušnost, ale hlavně neutuchající zaujetí lidskou postavou jakožto tradičním, přitom stále novým východiskem tvůrčích reflexí.
V rámci umělecké generace, která o sobě začala dávat vědět v polovině 80. let 20. st., si Ivan Komárek získal nezaměnitelné místo díky expresivnímu figurálnímu rejstříku a hravému zobrazování magické smyslnosti každodenního života. Při tvorbě Komárek rád zkouší nové materiály a technické postupy. Ty pak obohacují jeho výtvarnou řeč, která vychází do značné míry z tohoto experimentování. Lidské bytí se u Komárka příznačně projevuje jako věčný cyklus vzájemného sbližování odporu. Nejde proto jen o fyzický náboj obnaženého těla, ale hlavně o psychický náboj mezi těly. Erotický moment je tu všudypřítomný; ve většině Komárkových děl představuje mocný a vyslovený mezilidský katalyzátor.
V 80. letech přišla další vlna tvůrčího hledání, pro kterou byly charakteristické spíše pohledy zpět, návraty proti proudu času a proti tlaku formálních inovací. Mezi umělce, kteří v tomto období vyvíjeli svou nezaměnitelnou výtvarnou řeč, patří sochař a malíř Vojtěch Adamec. Adamec se stále pohybuje mezi minulostí a přítomností, mezi plastikou a malbou, mezi lapidárností a uvolněností, mezi jižním sluncem a severským měsíčním svitem, mezi snem a skutečností. Dvojjedinost, natolik příznačná pro Adamcovu tvorbu, se zdá být ztělesňována v podobě hybridních tvorů, kteří se v jeho pracích objevují. Například lidská zadumanost jasně vyzařuje z tváře psa či býka, zatímco bájný ptakočlověk putuje mezi pyramidami na své epické pouti. A koneckonců na kříži visí bohočlověk již na hranici mezi zemí a nebem.
Jiří Středa vytváří figurální sochy, jejichž zdánlivě pokojný vzhled skrývá hlubší drama lidského vnitřního života. Tělesná přítomnost balancuje na jemné hraně mezi intimní bezprostředností a přesahující univerzalitou. Zásadní je v tom směru soustředěně psychický rozměr fyzického postoje autorových postav, které vždy představují ztělesněný znak konkrétního duševního rozpoložení člověka. Stávají se uhrančivě zosobněným ohniskem archetypálních stavů lidského bytí. Nacházíme u Středy i nenuceně zpřítomňované ozvěny mocné tradice figurálního sochařství, představujícíhoodvěké svědectví, jak lidská civilizace vnímá sama sebe. Transcendentální strnulost staroegyptských bytostí se v autorově řeči tak mísí s umírněnou smyslností francouzského neoklasicismu. Primární ve všem je Středova střídmá něha poodhalující vstup do ´věčně pomíjivých´ rovin lidského citového života.
Přes odlišnost jednotlivých tvůrčích postupů lze mezi vystavujícími autory rozpoznat společné chápání viděného i neviděného světa prostřednictvím lidského těla, které ve svém nekončícím zápasu splňuje úlohu symbolického nositele nedozírné kulturní paměti. Figura se u nich tak stává hmotnou výpovědí o tom, co je nám během našeho smrtelného života umožněno vědět. Zároveň se však stává branou k sférám, které lze naopak jen tušit…“ Richard Drury
Dvě roviny jedné výstavy tří autorů
Co dodat? Co k tomu lze dodat? Osobní pocit z výstavy. Je krásná a nutí vyhodnotit to, co autoři reálně nabízejí, co konkrétně vidíme a současně nás nabudí, abychom přemýšleli, co je za tím, uvnitř, dál, kam už oko nevidí, ale mysl dohlédnout trochu může. Zajímavé na autorech je, že se mohou a chtějí bez ohledu na svou profesi vyjadřovat obrazem i tvarem.
Ale i když sochař Vojtěch Adamec maluje, je to jako kdyby do obrazu krajiny zasadil sochu. Ne postavu živou, ale životnou sochu. I když se třeba snáší povětřím, jako padající bájný Ikaros na jeho stejnojmenném obraze z roku 2015. Mimochodem, krajiny v pozadí namalovaných soch jsou prý původně reálné, ale autor si je poupravil podle svého, takže kdybychom tam vešli, tak to stejně nepoznáme. Tak - co víme, co tušíme? A jeho sochy jsou zase pro změnu jako zakódované obrazy, zachycující jakýsi okamžik. Čeho ale? Viz. socha Schoulený z roku 2015 (na konci článku). Schoulený slastí, bolestí, žalem, radostí? Co víme, co tušíme…?
Jiří Středa je také sochař. A jeho sochy – i barevné, jako kdysi v Antice bývaly - mluví. O čem, ale, diváku domýšlej! Však se také ta modrá postava jmenuje ´Co víme´ a její prst míří výmluvně – díky prosklenému stropu vnitřního atria galerie, pod nějž je situována – přímo k nebesům. Anebo jeho reliéfní ´sochoobraz´ – nazvaný Rozhovor (dole vpravo). Domluvili se ti dva? Nebo se sblížili? Anebo se naopak budou spolu vadit? Co víme, co tušíme…?
Ivan Komárek je malíř. Z jeho prací sálá mnohé. Mnohé, co nás vzrušuje, vyrušuje, narušuje, ruší a tím připoutává. Jako opačné pohlaví. I jako stejné pohlaví - třeba. Prolínání z roku 2014 (objekt z papírového sendviče v životní velkosti) je prolínám čeho do čeho, odkud, kam? Na první pohled muž prolíná do ženy. Ano. Ale co když žena muže k tomu prolínání vtahuje? A je to ještě vůbec obraz nebo je to ještě vůbec socha? Co víme, co tušíme…?
A mužské nahé torzo Twister z roku 2016 (na pozvánice uprostřed)? Oč jde? Twister byl katastrofický film o tornádu, ale je to i oblíbená společenská hra. Hraje si muž vzrušující hru nebo se sbírá po devastaci tornádem? A tornádo bylo reálné nebo jen v rozbouřených smyslech? Co víme, co tušíme…?
Zkrátka a dobře, jděte se podívat a uvidíte, co budete vědět a vidět, a co jen tušit a netušit…
akad. soch. Jiří Středa, narozen 10. 5. 1956 v Náchodě
1971–1975 Střední průmyslová sochařsko-kamenická škola v Hořicích
1976–1982 Akademie výtvarných umění v Praze
Jiří Středa, sochař a restaurátor, se v poslední době téměř výhradně zaměřil na vlastní tvorbu. Jeho práce odrážejí dlouhodobé směřování k jednoduché minimální sochařské formě, nejsou však ochuzené ani o prožitou realitu. (www.jiristreda.cz)
akad. soch. Vojtěch Adamec, narozen 3. 11. 1956 v Chlumci nad Cidlinou
1972–1976 Střední průmyslová sochařsko-kamenická škola v Hořicích
1976–1982 Akademie výtvarných umění v Praze
Vojtěch Adamec, jenž se dlouhodobě věnuje restaurování, představuje dílo sochařské, ale zároveň i prakticky neznámé malířské. Často spojuje figurální malbu s krajinomalbou a také se pokouší o aktualizaci biblických a mytologických námětů. (www.vojtechadamec.cz)
akad. mal. Ivan Komárek, narozen 24. 12. 1956 v Praze
1972–1976 Střední odborná škola výtvarná v Praze
1976–1982 Akademie výtvarných umění v Praze
Ivan Komárek se zabývá malbou, kresbou, koláží, grafikou, tvorbou objektů, keramickou plastikou a realizacemi v architektuře. Je pro něj 
typické zaujetí lidským tělem, jenž je mu symbolickým nositelem odpovědí na základní otázky lidského bytí. Tvoří fantaskní svět blízký grotesce, kde spojuje tradici klasické malby s častými materiálovými experimenty. Pro Galerii kritiků vybral kolekci obrazů a objektů z papírového sendviče. (www.ivankomarek.cz)
Kurátor: Richard Drury
Palác Adria – 110 00 Praha 1
Jungmannovo náměstí 31
Máme otevřeno: úterý – neděle: 11.00–18.00 hodin
Vstupné: základ 40 Kč, snížené 20 Kč, školní (skupina od deseti žáků a pedagog) 10 Kč
Komentovaná prohlídka s autory: 16. 6. 2016 od 16 do 18 hodin
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková