Úvod > Vně a uvnitř: Umělá vlákna v odívání od pol. 20. století do současnosti aneb když jsme ´dederonky´ sháněli

Vně a uvnitř: Umělá vlákna v odívání od pol. 20. století do současnosti aneb když jsme ´dederonky´ sháněli

06.10.2014 10:07

Výstavní sál UPM) - Praha

2. 10. 2014 - 11. 1. 2015

Uměleckoprůmyslové museum v Praze připravilo výstavu, kde můžeme sledovat dějiny používání umělých vláken v odívání. Bavlna, vlna, hedvábí, konopí…to vše jsou ne příliš levné materiály, jejichž produkce je závislá na tom, jaká bude úroda, jak je zpracujeme a jak s nimi budeme i zacházet.

My pamětnice, které jsme si s nadšením poprvé těžce sehnaly a pak navlékly na sebe silonové punčochy, nejdříve se švem a poté i bezešvé, jsme vůbec nevnímaly genialitu objevu umělých vláken v našem odívání. Braly jsme to jako samozřejmost, vědouce, že vítězná americká armáda již měla ve svých kapsách silonové punčochy, které rozdávala občankám osvobozených zemí zcela normálně jako se rozdávala čokoláda. A tak můžeme říci, že nebýt umělých vláken, zřejmě bychom dále chodily v hrubých bavlněných punčochách jako v dobách středověkých. Brr!! (ing. O. K. )

Cesty k objevu umělých vláken a jejich průmyslovému využití

Bádání, jak by rychleji a snadněji lidstvo mohlo získávat suroviny pro výrobu textilních materiálů, a tak je současně zbavit závislosti na přírodě, dospělo k objevu umělých vláken
Bádání probíhalo již od 17. století, ale až 20. století je možné označit jako století umělých vláken
Na počátku se vývoj a výroba soustředily na vlákna celulózová
Ve 30. letech 20. stol. se stále intenzivněji prosazovala vlákna ze syntetických polymerů
1935 - vynález polyamidového vlákna/nylon využila ve své výrobě americká firma DuPont
K dalším významným vynálezům docházelo během druhé světové války
V roce 1940 tři angličtí výzkumníci podali patent na výrobu polyesterových vláken
Poč. 40. let 20. století byl nalezen postup na výrobu akrylového vlákna
Rychlý poválečný rozvoj textilního, oděvního a chemického průmyslu pak uvedl do výroby levné oděvní materiály z chemických vláken

Umělá vlákna I. generace

Předválečné vynálezy položily základy výroby hlavních typů umělých vláken, k nimž v dalších letech přibylo už jen několik speciálních polymerů, které co do objemu a šíře aplikace nedosáhly většího významu, s výjimkou polypropylenu. Souhrnně se označují jako umělá vlákna ´první generace´.

Kdo vynalezl silon? Akademik Otto Wichterle!

Kromě jeho vynálezu kontaktních čoček se s jeho dalším objevem se denně setkávají také tisíce českých žen, které si ráno natahují silonové punčochy. „Na počátku výzkumu spřádatelného umělého vlákna stál právě Otto Wichterle," poznamenal historik Karl Hronek

Za II. světové války se totiž po uzavření českých vysokých škol uchýlil před hrozbou zatčení z Prahy do Baťových laboratoří ve Zlíně. Ačkoli dostal poměrně velkou volnost a mohl si určovat předmět svého bádání sám, chtěl pracovat na něčem, co by bylo k užitku firmě. Pustil se tedy do výzkumu nového materiálu – nylonu. Jeho vlákna byla tehdy ještě neohebná a nedala se spřádat. Používala se ponejvíce jako štětiny do kartáčů.

Wichterlemu se hned při jednom z prvních pokusů podařilo vytáhnout z taveniny dlouhá a pevná spřádatelná vlákna. Cesta k nylonovým punčochám byla tedy otevřená. Vedení firmy se však rozhodlo objev utajit před Němci, a tak se masová výroba punčoch rozjela až v roce 1947 a materiál dostal obchodní název Silon.

To už však byl Wichterle zpět na akademické půdě a v Evropě nosily ženy americké nylonové punčochy přivezené americkými vojáky. Jejich vědci totiž během války také nezaháleli. (zdroj: Wikipedia)

Umělá vlákna II. generace

Další vývoj, zaměřený na jejich zdokonalování, vedl k vytvoření vláken ´druhé generace´.

Umělá vlákna III. generace

Od 80. let 20. stol. následovala vlákna ´třetí generace´, která mají speciální vlastnosti vhodné zpravidla pouze pro úzký sortiment textilních výrobků.

V posledních desetiletích se ukázalo, že nadvýroba textilií a oděvů má výrazný podíl na katastrofálním znečištění planety. Hledisko ekologicky šetrných výrobků a výrobních technologií se tak stalo důležitou součástí aktuálního vývoje textilního průmyslu.

Plast v medicíně

Plastické hmoty a umělá vlákna ovlivnily mnohé oblasti běžného života včetně takového oboru, jako je medicína. Téměř všechna vlákna, z nichž se vyrábějí módní oděvy, mají široké využití ve zdravotnictví. Zahrnují obrovskou škálu produktů od pracovních oděvů, obvazů, náplastí, absorpčních pomůcek přes ortézy, bariérové textilie a chirurgické nitě až po implantáty a složité struktury nahrazující lidské orgány.

Tak se umělá textilní vlákna, která jsou v naší představě spojována především s vizuálním vnímáním vnějšku lidského těla, přesunula z povrchu do nitra a začala tělo utvářet neviditelným a současně zcela zásadním způsobem zevnitř. (z oficiálního textu)

Polyester je nejrozšířenější syntetické vlákno

Využívá se samostatně nebo ve směsích s jinými vlákny umělými i přírodními. Byl patentovaný v roce 1941 britskými chemiky, ale až v roce 1953 se začal průmyslově vyrábět pod různými názvy: terylen, diolen, tergal apod. Využití těchto vláken je široké. Vztah módního světa k nim se postupně vyvíjel od velkého nadšení v 50. letech až k výraznému despektu na konci 80. let. Dnes je polyesterové vlákno přijímáno bez předsudků. Zvítězilo svou nízkou výrobní cenou a stalo se všudypřítomným.

Monika Drápalová

z kolekce modelů současné naší nejznámější módní návrhářky

Papírové ´textilie´

Na poč. 50. let 20. stol. se začaly vyrábět v USA papírové oděvy. Jejich produkce přinášela mnoho výhod: rychlejší výrobu, snadný potisk, možnost jednorázového i opakovaného použití. Ve velkém množství se vyráběly hygienické papírové ubrousky a ručníky. V Evropě se začaly papírové textilie prosazovat až koncem 50. let. Značnou pozornost poutaly v průmyslu, ale na počátku následujícího desetiletí zájem ustával. Papír však zůstal dál součástí našeho života v podobě kapesníků, utěrek, ubrousků a …