Vladimír Židlický: Retrospektiva aneb ´když máme čas jenom na ´tvorbu´
GHMP – Dům fotografie – Praha
24. 2. – 26. 4. 2015
Galerie hlavního města Prahy uspořádala v Domě fotografie retrospektivní výstavu Vladimíra Židlického, pedagoga, malíře, ale hlavně světového fotografa, který žije a pracuje v Brně (na foto vpravo).
Pozvánka, kterou nám zaslala paní Vrchotová, PR manažerka GHMP, byla na tiskovou konferenci konanou v pondělí 23. 2. 2015. Pozvánka nás zaujala zejména proto, že jsme si uvědomili, že my na www.www-kulturaok-eu.cz tohoto umělce neznáme. Až po chvíli surfování na internetu jsme zjistili, že chyba je a byla na naší straně. Jedná se totiž o jednoho z našich nejpozoruhodnějších a světově vysoce ceněných současných fotografů, jehož díla vlastnit si považují za čest nejprestižnější světové galerie.
Ti nejschopnější bývají nejskromnější
Před tiskovou konferencí nás přivítala ředitelka Galerie hl. m. Prahy Magdalena Juříková, kurátor výstavy Josef Moucha a pak jeden velmi příjemný starší pán, který na nás zapůsobil nepřehlédnutelnou noblesou, ze kterého přímo vyzařovala dobrota a v osobních rozhovorech s příchozími prokazoval skromnost a veskrze pozitivní mysl. Byl to onen nám dosud neznámý vystavující umělec, Vladimír Židlický. Potvrdil a v průběhu jeho téměř dvouhodinové přítomnosti stále znovu a znovu potvrzoval, že ti nejschopnější lidé, kteří mnoho umějí a znají, bývají ti nejobyčejnější a nejskromnější.
Zleva do doprava:
Magdalena Juříková, Vladimír Židlický, Josef Moucha
Malá vsuvka o velkém umělci
Vladimír Židlický (*1945), je rodákem z Hodonína. Absolvoval katedru fotografie FAMU (1975). Svoje imaginativní umění rozvíjí od 60. let 20. stol. Začínal původně jako abstraktní malíř, ale postupně přešel k fotografování. Ale nespokojuje se jen s pouhým zachycením viděného, a tak s fotografií dál pracuje. Vytváří fotografické figurální vize, dalo by se říci fotografické obrazy. Až do zhruba do 80. let černobílé a s příchodem počítačů a nových grafických technik, které si opět zcela podřídil svým představám, i barevně.
Vždy ale především své vize vytváří na základech klasických výtvarných disciplín. Proto v jeho dílech najdeme výtvory vzniklé ferrotypií stejně jako třeba bromostříbrné zvětšeniny. Rád experimentuje s kresbou světlem, s narušováním emulze negativu a tónováním.Tím se jeho výtvory na hony vzdalují jakékoli popisnosti, jinak tak běžné pro jeho oblíbený žánr aktu, který ale není jeho tématem jediným, i když převažujícím.
K jeho osobitosti nesporně patří pozornost, jakou věnuje pracným, téměř zapomenutým a už běžně nepoužívaným historickým technikám fotografie. A přímo pozoruhodné je, že zcela samozřejmě přejímá i moderní techniky, se kterými ale pracuje v principu stejně jako s těmi historickými. Přes veškeré tvůrčí inovace, kterým se nebrání, zůstává věrný svému typickému prolínání struktur a sugestivity původně v jádru naturalistického média.
Právě probíhající obsáhlá výstava Vladimíra Židlického se tak stává cenným a záslužným počinem GHMP. Samostatnou bilancí své fotografické tvorby se totiž do Prahy navrátil po čtvrt století znovu jeden z nejvýraznějších představitelů nejenom našeho českého, ale celoevropského umění.
Co nás čeká na výstavě?
Výstavní prostory Domu fotografie jsou dvoupodlažní. Vladimír Židlický tedy spolu s kurátorem výstavy Josefem Mouchou vytvořili uspořádání ´na míru´ této galerie.
Zatímco v přízemí nás po vstupu uvítají černobílá díla staršího data, tedy práce vzniklé od 60. do 90. let 20. stol., v 1. patře se nalézají práce z let posledních, zejména barevné. Dolní i horní část je ještě rozdělena do dvou relativně samostatných oddílů, takže divák spatří 4 základní témata autorových prací.
V přízemí tedy spatříme oddíl věnovaný pracím vytvořeným náročnou a pracnou technikou ferrotypie, ambrotypie, oddíl bromostříbných zvětšenin a pozitivy a zvláštní separovaný celek věnovaný mistrovým reintepretacím leteckých fotografií z 1. světové války.
V 1. patře nás očekávají barevné pozitivy. Ve všech případech se ale setkáme s tvorbou, která z ´obyčejné´ fotografie vytváří téměř abstraktní kompozice, jež využívají mistrovskou kresbu světlem vedoucí až k dramatickým scénám s původními akty. Fotografické obrazy jsou tak cíleně zbavovány své původní konkrétnosti daného místa vzniku a daného okamžiku, aby se staly nadčasové a nadreálné. Zajímavostí budiž, že v celém dolním prostoru, tedy ve starších pracích vzniklých historickými technikami, jsou všechny odhmotnělé figury zásadně bez tváře. Černobílá díla jsou ještě vygradovávána hnědým tónováním. Jsou také dotvářena rytím a škrábáním celých částí původních negativů. A zmíněná kresba světlem je dotažena až do značně stylizované podoby.
V horním patře, v dílech novějších, vytvářených moderními technikami, lze už jejich tváře rozeznávat.
Jsem workoholik
Vladimír Židlický se už v 80. letech 20. stol. stal výraznou osobností inscenované fotografie. A záhy nejen u nás v Česku, ale i v zahraničí. Od roku 1982 do roku 1989 působil také jako pedagog a ředitel Střední školy uměleckých řemesel v Brně. Zde nám dovolte zmínit osobní vzpomínku nynější ředitelky GHMP, paní Magdaleny Juříkové, na její studentská léta, která prožila právě na škole, kterou v té době Vladimír Židlický řídil, kterou nám v rámci TK před výstavou prozradila. Paní ředitelka jako studentka nastupovala na školu pana Židlického s úctou a radostí, neboť již tehdy byl považován za výjimečnou osobnost, která studentům dokáže otevřít oči i nové obory a dokáže je motivovat k tomu nejlepšímu, co v nich je. A jak paní ředitelka, s odstupem let, znovu potvrdila, o Vladimíru Židlickém to platí bez výjimky dodnes, i když už se věnuje jen své tvorbě a své pedagogické činnosti zanechal.
Jak prozradil později v osobním rozhovoru nám na www.www-kulturaok-eu.cz, tak to bylo především proto, že na cokoli jiného než tvorbu ´nemá čas´. Sám sebe označil za těžkého workoholika, který pracuje 16 hodin denně včetně sobot a nedělí, a cokoli jiného musí dělat, to pak považuje za zdržování. A to do takové míry, že, jak také přiznal, považuje za zbytečné zdržování od práce i instalace výstav (naposledy celou sérii v Číně spolu s Janem Saudkem a dvěma nejoceňovanějšími čínskými umělci) či natáčení dokumentu o něm pro zahraniční produkci.
Šlo to s ním dokonce prý tak daleko, že když ho odvezli na francouzské pobřeží k natočení některých scenérií do filmu, fotografoval i tam – aby neztrácel čas – moře a fotografické vize z toho vzniklé jsou nyní tématem jeho úplně nejnovějších kompozic. A ještě jednu glosu, pro dokreslení: čilý, štíhlý a pružný Vladimír Židlický hraje dosud třikrát týdně pravidelně tenis. Ale prý ho to sice baví a prospívá mu to, ale i tam, při tom tenise, prý vnitřně trpí, že se tam po tu dobu fláká, místo aby pracoval…
A ještě dejme slovo kurátorovi výstavy panu Josefu Mouchovi
„Vladimír Židlický experimentuje s dědictvím klasických uměleckých disciplín. Neobyčejná pozornost vypracování pozitivů, ať už formátů komorních anebo monumentálních, je zúročením dědictví piktoriální tradice fotografie. Autor vychází z historicky ověřeného zušlechťování tonality, aby zároveň využíval nátisků a prosvítání rozličných struktur a sahal k završování artefaktů dílčí destrukcí obrazové formy. To je protimluv pouze zdánlivý. Vždyť figurální kompozice s motivy obnažení umocňuje nevypočitatelnými efekty zásahů do matric, zvláště rytím do emulze negativů či přímo odstraňováním jejich částí. V kreativní komunikaci s náměty pokračuje malířskými vstupy do silového pole pozitivu.
Vedle apokalyptických vidin, zachycovaných od 70. let, se v tvorbě objevuje proud fotografií rozechvívaných dynamikou světelného podání. Mnohdy jde o uhrančivě suverénní kresby, uskutečňované v zorném úhlu kamery během delšího, nicméně jednorázového průběhu expozice.
Na pozadí digitálních možností 21. století se Židlický obrací ke klasickým ferrotypiím, tedy k pradávné technice, jež se v českých zemích těšila rozmachu naposledy v závěru předminulého století.
Vladimír Židlický tedy po dlouhých desetiletích nadvlády přímého převodu negativu v pozitiv rozvinul rozmanité metody úniků z popisnosti, obvyklé v žánrech aktu i krajinářství. Aniž by se vzdával ozvěn svých abstrahujících malířských východisek, těží od 70. let rovněž z naturalističnosti média fotografie. Jím signovaná díla se pak prosazují vlastnostmi provedení, stejně jako naléhavostí námětu. Proto Židlického práce nepřepadávají do dekorativních poloh a pozorovatele spíše zneklidňují.“
Ze životapisu: Vladimir Židlický
- V. H. se narodil 1945 v Hodoníně, žije a pracuje v Brně jako fotograf na ´volné noze´
- 1971 – 1975: Studium fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění / FAMU
- od 1980 jsou jeho díla zastoupena v mnoha samostatných i skupinových výstav v institucích, muzeích a soukromých galerií v Evropě a USA
- stálé exponáty v mnoha soukromých či veřejných sbírkách, jako v Paříži Centre Pompidou, BibliothequeNationale, Maison de la Photographie Europeenne, či v Musée Nicéphora Niépce, ve francouzském Chalon-sur-Saone, v Museu Ludwig v Kolíně nad Rýnem, v belgickém Muzeu fotografie v Charleroi, v Muzeu fotografie v Antverpách, v Museet pro Fotokunst v dánském Odense, v Muzeu Sztuki v polské Lodži, ale i v USA v Muzeu výtvarných umění, Houston, v Muzeu Modern Art, New York, v Muzeu moderního umění, San Francisco …
- jeho práce jsou také v Moravské galeriiv Brně
Kurátor výstavy: Josef Moucha
Koordinace: Dana Haltufová
Grafické řešení: Jan Vala, Atelier Zidlicky
Redakce textů: Marta Nožková
Anglický překlad: Elena Deem, Ivan Vomáčka
Vzdělávací programy: Lucie Haškovcová, Iveta Šárníková
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
Propagace: Barbora Gallová, Miroslav Koláček, Alice Lenská, Michaela Vrchotová
110 00 Praha 1
Revoluční 5
Máme otevřeno denně mimo pondělí : 10.00 – 18. 00 hodin
https://www.facebook.com/GHMP.cz
Vstupné:
plné 120 Kč
snížené 60 Kč
bezbariérový přístup zajištěn (všechna patra).
Doprovodný program:
Kurátorská prohlídka s Josefem Mouchou: středa 4. 3. 2015 a čtvrtek 2. 4. 2015 v 17.00 hodin
Víkendové výtvarné workshopy
so 7. 3. 2015 13.00–18.00 hodin/Experimenty ve fotografii, Dům fotografie
so 4. 4. 2015 13.00–18.00 hodin/Abstrakce ve fotografii, Dům fotografie
- Klíčovými tématy výtvarných reakcí na tvorbu autora budou 3 okruhy – experiment, abstrakce a interpretace.
- V rámci fotografických technik si vyzkoušíme speciální tvůrčí postup kreslení ustalovačem a vývojkou za přítomnosti světla na nevyvolané černobílé fotopapíry, jehož výsledkem jsou zajímavé, nečekané a překvapivě barevné kreace.
- V umělcově díle budeme hledat zajímavé abstraktní detaily a budeme se jimi inspirovat ve vlastní tvorbě.
- Pokusíme se reinterpretovat některé fotografie formou koláží, fotomontáží a dokreslování – změnou kontextu budeme posouvat jejich původní význam.
Víkendové programy vznikají jako součást oblíbeného cyklu „Tvořivé dialogy s uměním“ a jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných.
Příchod a odchod je individuální – tzn. kdykoliv ve vymezeném čase
Rezervace do 16.00 hodin předchozího dne (není podmínkou účasti)
Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Rezervace nutná.
Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20 Kč
Kontakty: Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz, 606 612 987, 608 216 418
Hodnocení: 90 %
Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková