Vila Jenny a Josefa Winternitzových / Adolf Loos, Karel Lhota, 1931-1932 aneb čtivá kniha, jež laika poučí a odborníka neurazí…
150 let od narození Adolfa Loose
Aktuální doba, zahlcující nás jednostrannými, nutnými, leč nepříliš povzbudivými zprávami, doba, jež nás nutí myslet na vše možné, jen ne historii a výročí, nepřeje vydání knihy vztahující se k významu Adolfa Loose. Ale přesto si myslíme, že i za těchto okolností, kdy je ´doba vymknuta z kloubů´, by neměla tato kniha zapadnout v přívalu nepříjemných a tragických zpráv. Naopak. Máme - byť spíše nechtěný - čas se právě teď věnovat četbě. A máme ho dokonce tolik, že jej nemusíme věnovat jen lehké oddechové literatuře, ale můžeme svůj čas věnovat také literatuře faktu zejména, je-li čtivě napsaná a precizně připravená. A to platí i pro v těchto dnech vydanou publikaci Vila Jenny a Josefa Winternitzových / Adolf Loos, Karel Lhota, 1931-1932, jež navíc připomíná - neformálně, ´nepomníkově´ - mimořádnou osobnost naší architektury Adolfa Loose, jenž se narodil před 150 lety.
Týmová práce a dva pohledy na vilu, její osudy a obyvatele
Kniha Vila Jenny a Josefa Winternitzových / Adolf Loos, Karel Lhota, 1931-1932 je monografie věnovaná Winternitzově vile. Není jednostranná ani formální. Vznikla jako výsledek týmové práce několika studentů a absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové, a to pod vedením Lady Hubatové-Vackové, ve spolupráci s Davidem Cysařem, přímým potomkem rodu Winternitzů.
Kniha v 8 kapitolách představuje příběh židovské rodiny Winternitzů s osudem daným válkou. Nevynechává ani následný život ve vile obsazené Němci za protektorátu, barvitě dokreslující obraz temné doby. Nekončí ani po válce a mapuje její osudy od 50. let 20. století dodnes.
Josef Winternitz
Anotace vydavatelů…
„Winternitzova vila je jednou z posledních realizací vzniklých z tvůrčí synergie a spolupráce Adolfa Loose a Karla Lhoty (1931 - 1932). Je významným příkladem modernistické architektury, ale i tichým svědkem konkrétního dějinného příběhu židovské rodiny Winternitzovy v multikulturním meziválečnémČSR, reliktem historických zvratů během 2. sv. války i v komunistické zemi.
Publikace slouží jako průvodce vilou a je sestavena z dílčích studií. Vedle historie rodiny a vily předkládá otázky autorství a architektonického ´rukopisu´ či problémy spjaté s terminologickým situováním loosovské architektury. Obrazová archivní dokumentace spjatá s Winternitzovou rodinou a vilou je doplněna o současné fotografie a grafické vstupy mladých tvůrců (axonometrické vizualizace, panoramatické fotografie).“
Útlá kniha se širokým záběrem
Předně ohodnotíme kladně koncepci. Psát jen o Loosovi je nošením dříví do lesa. Psát o vile Winternitz je mnohem zajímavější. Z architektonického hlediska je trochu záhadou a kniha bedlivě a detektivní metodou pátrá, jak to s Loosovou - téměř poslední prací - opravdu bylo a je. Je vila Winternitz jeho autorské dílo? Nebo, není tak úplně? Proč se Adolf Loos odchýlil právě v jejím případě od zvyklostí? Jak velký podíl na vzniku má jeho ´pravá ruka´ a kongeniální pracovní partner Karel Lhota? Proč si Karel Lhota nepřipisuje své zásluhy a trvá na tom, že vše je dílo Adolfa Loose? A vyřeší se záhada v knize? To už si musí vyčíst čtenář. Rozhodně při pátrání má čtenář šanci vniknout trochu víc do duše a povahy mimořádné tvůrčí osobnosti Adolfa Loose. Což není málo.
Psát o vile Winternitz je záslužné, stojí ale kus od jeho jiného díla, opěvované Müllerovy vily a je tak trochu - zatím - v jejím stínu. Ale psát o Müllerově vile by bylo také nošení dříví do lesa. Autoři to proto vzali šířeji, a tím pádem objevněji a zajímavěji.
Lokace okolí vily Winternitz není bezejmenná zástavba šedi bydlišť horních deseti tisíc. Tehdy se ti, kdo na to měli, neuchylovali k ´podnikatelskému baroku´, aby stůj co stůj, vkus nevkus, dokazovali, jak na to mají. Ne. Tehdy se ti, co na to opravdu měli, snažili nepředvádět. A tak byli ´investory osvícenými ´, oslovovali invenční autory a dávali jim možnost seberealizace a zohlednění trendů doby i světa v architektuře.
Publikace přináší i pohled kolem na nejzajímavější vily v blízkosti vily Winternitzovy. A navíc také urbanistický vývoj. Ano, kniha - ne však školometsky, únavně a zkratkovitě - přináší na deseti stránkách čtivou analýzu urbanistického vývoje v čase vily Winternitz, a tím naznačuje širší souvislosti a kontext, kam zapadá a patří. Ale - a to je další přednost - psát jen a jen o vile a o výše uvedeném, by zařadilo knihu do žánru knih odborných a zavedlo by ji do knihoven minority odborníků. A o to autorům nešlo.
Proto se kniha věnuje i osudům Winternitzových, jejím iniciátorům, investorům a prvním obyvatelům vily Winternitz. I to je ale pojato rozumně, poutavě a s vypovídací hodnotou. Vila tím dostala živý lidský rozměr a stala se příběhem objektu, jenž by bez lidí, co ho stvořili a obývali, byla jenom mrtvou stavbou bez ducha.
Nakonec ještě pár slov o vizuálu knihy
Formát (15 x 20 cm) knihu nestaví do pozice knihy vzácné, ale ´jen´ k užitným pomůckám a stravitelné četbě. Sympatické je dělení na 8 kapitol černými patituly. Jasně se tím vymezí, oč v té části jde. Oživuje ji i pestrost autorů. Stylisticky, stavbou textu i kompozicí. David Cysař vhodně a s citem také otevřel vzácný rodinný archiv, jenž knihu doplňuje o autentické snímky a i o cenné kopie dokumentů. Nezahlcuje však a nečiní z knihy ´archiv lejster´. Obrazovou stránku vyvažují i prvotřídní fotografie dnešní vily, vně, i uvnitř, laděné však k souvztažnosti textu, čímž nejsou jen transparenty, jež by evokovaly katalog realitních kanceláří. Odborníci a nesporně i laici ocení fotokopie plánů a skic, řezů i axonometrií z původních plánů.
Jistou nadstavbou obrazové části jsou experimentální fotografie Matěje Kosa, které koketují až s 3D zobrazením. Cenné je i ´prozrazení´´, jak balancovat až na hraně umělecké tvorby. V poslední řadě o zodpovědném přístupu všech svědčí poznámkový blok za každou kapitolou a plné 4 stránky odkazů na dokumenty, z nich bylo čerpáno. Zájemcům se tak, v případě hlubšího zájmu, otevírají možnosti detailně prohloubit sdělené informace z citovaného zdroje.
Dodejme, že kniha vyšla a je v prodeji - dnes spíše na internetu - ale dá se získat i přímo ve vile Winternitz a na VŠUP. Cena se u distributorů pohybuje kolem 250 KČ.
Titul: Vila Jenny a Josefa Winternitzových / Adolf Loos, Karel Lhota, 1931-1932
Koncepce: Lada Hubatová-Vacková, Valentyna Nikolenko (eds.)
Nakladatel: © Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (2020)
Vazba: vázaná
Počet stran:108
Jazyk: česky
Kategorie: architektura
Rozměry:15 × 20 cm
Rok vydání: 2020 (1. vydání)
Anglicky
publikace vyšla s titulem
The Villa of Jenny and Josef Winternitz
/obálka v černém provedení/
Doc. Mgr. Lada Hubatová-Vacková, Ph.D., učí dějiny moderního umění a designu na VŠUP. Její vědecko-výzkumnou činností je dekorativní umění a design 19. a 20. století. Je autorkou ceněné publikace Tiché revoluce uvnitř ornamentu (VŠUP 2011), za niž byla nominována na Cenu F. X. Šaldy (vyšla i v angličtině), je spoluautorkou katalogu Husákovo 3+1, Bytová kultura 70. let (VŠUP 2007), Zlínská umprumka (UMPRUM 2013), Věci a slova (UMPRUM 2014), Tam a zpátky (UMPRUM 2015), Modfolk (UMPRUM 2015), OCH! Logika emoce (UMPRUM/MG 2016), Knihovna (UMPRUM 2018). A je i spolueditorkou 1. českého vydání spisu G. Sempera, Věda, průmysl a umění (UMPRUM 2016).
Valentyna Nikolenko je studentka Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Věnuje se architektonické prezentaci 1. republiky (projekty českých architektů na Podkarpatské Rusi).
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet
Na jiném místě www.www-kulturaok-eu.cz píšeme o křtu knihy,
jež je čtivá, detektivně napínavá, přínosná
a
především faktograficky přesná,
čímž si vysloužila uznání odborníků.
