Úvod > Viktor Pivovarov: Moskevská gotika aneb šance vidět dosud nevystavená autorova díla a dokonce i originály zapůjčené z Ruska

Viktor Pivovarov: Moskevská gotika aneb šance vidět dosud nevystavená autorova díla a dokonce i originály zapůjčené z Ruska

27.05.2021 16:54

Viktor Pivovarov: Moskevská gotika

14. 5. – 21. 11. 2021

Národní galerie Praha

Veletržní palác

Psal se rok 2014 a ruský malíř Viktor Pivovarov (1937) měl v Galerii Rudolfinum společnou výstavu s britským malířem jménem Ged Quinn (1963) nazvanou Cake and Lemon Eaters (Jedlíci dortíků a citronů), kde oba autoři představili sevřenými soubory významné části svých děl, části zaměřené na zátiší a žánrový obraz. Proč? Protože oba dva spojuje jeden společný rys - hluboký vztah k dějinám evropské malby.

Lidská paměť je ale ošidná a pro nával jiných událostí zapomíná. Ale naštěstí jen data a místa. Nikoli události. Nyní se píše rok 2021, je o sedm let později a na www.www-kulturaok-eu.cz dostáváme pozvání od Národní galerie na výstavu Viktora Pivovarova. A paměť loví, ale tápe. Ano, jméno je nám v té záplavě jmen autorů přečetných výstav obrazů sice povědomé, ale tím to spíše končí. Zvědavě tedy vstupujeme do Veletržního paláce a natěšeně vcházíme do 1. patra, kde je rozsáhlá výstava tohoto ruského umělce. A najednou je jasno! Takové a podobné obrazy jsme přece už viděli! Ty nelze zapomenout. Jen vědět kde… Až doma, plni dojmů z navštívené výstavy, lovíme v archivu tisíců námi zaznamenaných výstav a k neurčité paměti naskočí konkrétní fakta. Ano, obrazy Viktora Pivovarova jsme viděli v Rudolfinu. A už je to sedm let…

Pivovarov - tvořitel světů

Tak označují autorky nejnovější výstavy dominující Veletržnímu paláci, Julia Tatiana Bailey a Máša Černá Pivovarová. A bez důvodu k nadsázce, byť poeticky, svorně prohlašují: „Pivovarov si vymýšlí mystické světy, oživuje minulé světy a odhaluje nám světy skryté. Odemyká dveře, nahlíží okny do soukromých interiérů a pozoruje opomíjené výjevy způsobem, jenž je voyeurský i objevný, rozpustilý i něžný. Jeho obrazy a kresby jsou plné ´hrdinů´ našeho každodenního života. Ať už to je třeba konvice na čaj, nebo krabička zápalek, případně rybka ve sklenici. A vyzývá nás tím, abychom se tak jako on, na světy, v nichž reálně žijeme, podívali také novýma očima.“

Retrospektivní výstava

Než dáme slovo odborníkům a jejich hodnocení citací z tiskové zprávy, dovolíme si malou osobní poznámku návštěvníka neodborného, ale troufáme si říci, poučeného. Retrospektivní výstavy jsou nesmírně záslužné, nesporně mimořádně pracné a vyžadují od autorů té které výstavy maximální odbornost, znalost díla autora, ale také obrovskou míru trpělivosti a sebezapření při výběru děl pro výstavu, neboť nikdy se tam vše co autor mající onu retrospektivu, vytvořil. A výsledek? Odborník jásá, maximálně možná polemizuje nad výběrem, ale laik bývá zahlcen a poněkud uondán určitou opakující se stereotypností výstavy blížící se odbornému katalogu.

Autorkám výstavy Viktora Pivovarova se ale nesporně podařilo tímto úskalím proplout přímo mistrně. Jednak tomu napomohl především sám autor svou neuvěřitelnou mnohočetností tvorby, kde jednotlivé sekce nejsou replikou již někde použitého, ale dalším listem z „talentáře“ mnohovrstevnaté práce autora. Skoro se až nechce na první pohled věřit, že jednotlivé sekce jsou dílem téhož malíře. Ale zpoza jednotlivých obrazů v rozlišených sekcích jemně ale neodbytně „vykuje“ jeho lidství, jeho úhel pohledu na svět, jeho chápání reálného světa v jím vnímané mystičnosti dávnosti či budoucnosti nám běžným zatím ještě - neznáma.

Zkrátka nakonec je možné vypátrat, že za tím vším – byť tak široce tematicky a stylově rozkročeném – je pořád ten samý Viktor Pivovarov.

A divák, neodborník, laik, odchází nenásilně proškolen, povzbuzen, potěšen a pobaven. A hlavně neunaven a vesel. S pocitem, krásného zážitku a milého setkání. A to je – zejména v dnešní době, postcovidové (???) tolik potřebný balzám na duši, oko, smysly a hlavně duši všech uměnímilovných a výtvarna zvlášť. Inscenátorům výstavy, Národní galerii a především samotnému Viktoru Pivovarovi za to budiž náš vděčný dík.

První patro Veletržního paláce je místem k radování

Mimořádná expozice opravdu důsledně postihuje celou uměleckou cestu Viktora Pivovarova a to v plné šíři. Což musel být „kumšt“. Takž důsledně od dávných děl vytvářených v rámci neoficiální umělecké scény, ještě v Moskvě 70. let, až po nejnovější tvorbu vznikající už v Praze. Autorky výstavy připomínají, že některá z těchto novějších děl jsou k vidění úplně poprvé.

Jednotlivé - části výstavy – přehledně a nenásilně vedoucí diváka po stopách a odkazech autora (architektka výstavy: Klára Kuncová – Mooza Architects) nás seznámí s více dvěma sty děl Vikrota Pivovarova. Od maleb po kresby doplněné sem tam zajímavými instalacemi. Sbližujeme se tak zcela nenásilně a dokonce přímo zvědavě (co bude za rokem členěné výstavní plochy) s klíčovými sériemi Pivovarovovy tvorby. Pojítkem je autor sám a ono jeho osobité a specifické pozorování všeobecně spíše opomíjeného všedního světa kolem nás všech. Proto také - jak zdůrazňují autorky výstavy a dotváří nápaditá a svěží výstavní grafika (Kryštof Doležal – Studio Breisky) - většinu prací prostupují základní a rozhodující umělcova témata, tedy samota, erotika a vazba na literaturu (zejména poezii). A ještě jedna významná zvláštnost, specifika Pivovarových děl je přítomna – někdy netušené, většinou ale hlavně nečekané a poměrně zřetelné, ale nevtíravé, spojování každodenní všednosti, či skoro až nevnímané banality s hodně závažnými filozofickými přesahy. Divák se tak nad obrazy nejen těší, často přímo baví, ale také chtě nechtě, aniž byl nucen i zamýšlí. A to je dobře.

Proč vůbec Moskevská gotika?

Moskevská gotika, je název jednoho z obrazů Viktora Pivovarova, uznávaného odborníky za jeden z autorových nejpoutavějších. Stojí a padá opět s onou základní devizou autora, s jeho schopností nenásilně spojit svět čistě metafyzický s naší každodenní realitou. Jinak ale výstava sleduje i vývoj autora a jeho milníky a rozcestí. Výstava tedy slovy kurátorek „zkoumá zásadní témata umělcova díla, počínaje místy, kde strávil dětství, nebo tajemstvími minulosti a konče erotikou a groteskou. Na více než dvou stech děl vytvořených v průběhu padesáti let, expozice představuje Pivovarovu bohatou životní dráhu v plné šíři, od surrealistických a konceptuálních obrazů, kreseb a alb vytvořených v Moskvě v sedmdesátých letech 20. století a po přestěhování do Prahy v roce 1982, až po jeho podmanivá nová díla, která jsou vystavena vůbec poprvé.“

O Viktoru Pivovarovi

Zde citujeme z tiskové zprávy kurátorské dvojice, kurátorky výstavy, Julie Tatiany Bailey

a externí kurátorky Máši Černé Pivovarové.

„Kořeny osobitého stylu Viktora Pivovarova (*1937) najdeme v ilustraci knih pro děti i dospělé, jíž se od mládí věnoval. S rozvojem neoficiálního uměleckého hnutí v jeho rodné Moskvě v 70. letech přidal Pivovarov ke svému magickému ilustrativnímu stylu inspiraci jednolitými barevnými plochami a informativními texty, které byly součástí každodenního života v Sovětském svazu. Tehdy umělec začal vytvářet takzvaná alba, série maleb či kreseb, které pomocí obrazů a textů vypráví navazující příběh. Původně je předváděl na jedinečných bytových představeních pro ostatní členy moskevských neoficiálních uměleckých skupin. Součástí výstavy bude například album Zbloudilý Dante, v němž se autor vypořádává s pocity vyhoštění a odloučení.

Podobnou náladu vyjadřovala také jeho díla vytvořená po roce 1982, kdy dle vlastních slov „přiletěl na křídlech Amora do Prahy“, aby se zde trvale usadil se svou druhou manželkou, historičkou umění Milenou Slavickou. I přes vřelé přijetí ze strany českých umělců a novou možnost veřejně vystavovat pocítil Pivovarov nostalgii po svém minulém životě, již ztělesňovaly vzpomínky na dětství. Vyjádřil ji například v cyklu Deník výrostka či v podobizně svého souseda z mládí Grigorije Sergejeviče Tutuzova. Hravé, mnohdy naivní motivy dětství jsou tématem celé výstavy. Najdete v ní například obří repliku krabičky od sirek, do níž návštěvník může vstoupit a objevit tak skrytý svět tvořený malbou doplněnou o audioprvky, či průsvitné závěsy symbolizující průhled oknem. Ten odkazuje také k dalšímu z Pivovarovových motivů, pozorování a voyeurismu. „Voyeurismus se vždy považoval za projev špatného vkusu či dokonce za hřích, asi jako masturbace. Masturbace ale byla již více méně rehabilitována, voyeurismus zůstal mimo zákon. Nicméně tento hřích bude existovat vždy. Nebo alespoň tak dlouho, dokud budou existovat umělci. Vždyť podstatou umění je tajné pozorování,“ tvrdí autor.“

Nejlepší možná varianta jak představit díla Viktora Pivovarova

Jak tvrdí kurátorka výstavy Julia Tatiana Bailey, tak „Pivovarova díla je nejlepší vidět v kontextu ostatních maleb a kreseb z konkrétních sérií i v rámci celé jeho tvorby, protože spolu navzájem interagují a vtahují diváka do umělcova vnitřního světa.“. Proto při návštěvě retrospektivní výstavy Viktora Pivovarova ve Veletržním paláci máme štěstí, protože máme možnost vidět opravdu v širokém kontextu. Což dovysvětluje autoru těchto řádek, ono jisté nejasno po zmíněné výstavě před sedmi letech v Rudolfinu, protože tam byl přestaven pouze dílčí výsek autorovy tématiky a srovnání, kontext mu tvořil jiný autor. Na výstavě Moskevská gotika takové okleštění šíře záběru autora není. Což je víc než ku prospěchu věci.

A pokud jde o název výstavy Moskevská gotika, jak už řečeno je odvozen od jednoho specifického obrazu, ale neodkazuje pouze k tomu jednomu stejnojmennému dílu, ale k celému cyklu, jehož je součástí a který se „snaží ´vyjádřit nevyjádřitelné´ a skrze geometrické obrazce zachytit lidskou duši.“ Sám Viktor Pivovarov k tomu říká: „Myslím si, že duši lze zobrazit, ale pouze ‚dětsky‘. Musíme se domluvit, že tento knoflík je Bůh, tohle kolečko je duše, tahle vlnovka pohyb a tenhle čtvereček člověk“. Duši totiž podle Pivovarova nemají jenom lidé, proto v expozici najdeme například také zobrazení duší šneků či medúz.

A hlavně, výstava je pro běžné diváky i pro znalce Pivovarova díla zcela unikátní tím, že nabízí zcela mimořádnou možnost prohlédnout si i některé Pivovarovovy obrazy, zcela exkluzivně zapůjčené z Ruska.

K výstavě vychází i rozsáhlý katalog

K výstavě vychází rozsáhlý česko–anglický katalog, který kromě úvodu kurátorky výstavy Julie Tatiany Bailey obsahuje eseje externí kurátorky a umělcovy dcery Máši Černé Pivovarové, Michala Novotného, ředitele Sbírky moderního a současného umění Národní galerie a také 130 reprodukcí Pivovarovových děl s osobním komentářem umělce.

Interaktivní studio a doprovodný program

Součástí výstavy je také interaktivní studio určené dětem, ale i dospělým, které prostřednictvím tvůrčí hry umožňuje hledat souvislosti v umělcově díle. A akci bude tradičně doprovázet také bohatý vzdělávací a veřejný program. Kromě online přednášek s odborníky (včetně Máši Černé Pivovarové, která se zaměří na cyklus Ztracené klíče, Mileny Slavické, jež uvede posluchače do kontextu ruského neoficiálního umění) budou jeho součástí například i kreativní dílny.

Text a foto: Richard Koníček