Úvod > Viděno na Mezinárodním festivalu Film a architektura 2022 aneb šest filmů na jedno téma –NEBOUREJ, TRANSFORMUJ – část čtvrtá

Viděno na Mezinárodním festivalu Film a architektura 2022 aneb šest filmů na jedno téma –NEBOUREJ, TRANSFORMUJ – část čtvrtá

25.11.2022 18:16

11. mezinárodní festival Film a architektura

29. 9. – 4. 10. 2022

Trochu poučnej barák

Režie: Jiří Kout

11. mezinárodní festival Film a architektura zahájil ve čtvrtek 29. září ve velkém sále pražského Kina Světozor dokument Building Bastille, který vypráví neuvěřitelný příběh vzniku nové budovy pařížské opery.

Už tento úvodní film dokazuje, že, ač se Festival věnuje architektuře, nehrozí – dokonce ani oboru neznalému divákovi - že by byl v zúčastněných filmech zahlcen pouze projekty, realizacemi, popisy budov a cílů jejích architektů a stavitelů.

Nikoli, ve většině festivalových děl, je něco zajímavého i pro laiky.

Filmy mají často přesahy do mezilidských vztahů, přinášejí sondy do životů významných architektu a podobně. Dokladem, nesporně byl už onen zahajovací snímek Building Bastille.

Šestidenní festival byl přímo nabit rojem filmů, které si mezi diváky hledaly své spřízněné duše. Vybírat si, byl náročné. Pro nás na www.www-kulturaok-eu.cz však bylo podstatné, že festival byl symbolicky věnován také paní architektce a pedagožce, Aleně Šrámkové, označované odborníky upřímným a plně oprávněným titulem –

První dáma české architektury.

Barák jako epilog

Osud bývá někdy také milosrdný. Stane-li se to, pak dochází k mimořádně symbolickým náhodám...

Paní Alena Šrámková vyprojektovala sama nebo s manželem, architektem Janem Šrámkem (14. 3. 1924 – 10. 11. 1978) navrhujícím budovy v duchu neofunkcionalismu, brutalismu a nakonec postmodernismu, bezpočet vesměs pozoruhodných staveb.

Měla štěstí, že její dlouhý život (20. 6. 1929 – 10. 3. 2022) mohla nepřetržitě projektovat. Přízní osudu a šťastné náhody byla ovšem zakázka, která ji potkala až v jejích úctyhodných téměř 90 letech, a to, nová budova ČVUT – Fakulty architektury.

Stavba určená studentům architektury, tedy stavba, jejíž podstatu, poslání, funkci a také účelnou a neokázalou reprezentativnost, mohla paní Šrámková vytvořit jakožto architektka a pedagožka vedoucí mladé budoucí architekty, se znalostí všech prolínajících se aspektů této stavby. Podařilo se tak vytvořit – jak sama autorka říkala – učebnici architektury.

Je – a musela to tak jistě vnímat i sama paní Šrámková – to opravdu symbolická příležitost vytvořit hmatatelný odkaz budoucím architektům, jenž by shrnoval její celoživotní zkušenost a stát se tak jakýmsi epilogem jejího působení.

Čím Trochu poučnej barák

V anotaci distributorů filmu, čteme k tomuto ani ne půl hodinovém dokumentu následující charakteristiku:

„V roce 2021 uplynulo 10 let od otevření nové budovy ČVUT v Praze, ve které sídlí místní Fakulta architektury. Výrazná stavba podle návrhu první dámy české architektury Aleny Šrámkové získala mezi stavbami tuzemské porevoluční architektury důležité postavení a vzbudila i řadu kontroverzí. Jak během první dekády své existence obstála? To posuzují nejpovolanější osoby – architekti i její uživatelé.“

Režisér snímku, Jiří Kout, k tomu říká:

„Chtěli jsme si položit otázku, jaké je to prožívat budovu fakulty na vlastní kůži. Zajímalo nás, jak tu budovu vnímají s odstupem více jak 10 let její uživatelé různých generací i profesí. Zvolili jsme 6 hlavních postav, které jsou pro nás určitými archetypy postav, které budovu denně navštěvují. Postavy nás domem provázejí, takže i divák bude moct architekturu zažít a udělat si vlastní názor.“

Cesta k „trochu poučnému baráku“

· V roce 2004 probíhá velká architektonická soutěž, na kterou se soustředila pozornost celé republiky.

· Úkolem je najít budoucí podobu nového sídla Fakulty architektury ČVUT v Praze.

· Hlásí se celá špička tuzemské architektonické scény, mladí a progresivní tvůrci, stejně jako zasloužilé osobnosti.

· První cenu porota neuděluje

· Realizace se tak dočkal návrh profesorky Aleny Šrámkové, jedné z nejvýraznějších architektek na poli české architektury posledního půlstoletí.

· Okamžitě se zvedá vlna protichůdných a kritických názorů na průběh soutěže i vítězný projekt.

· Ihned po dokončení, ovšem budova zaujme důležité postavení ve vývoji české porevoluční architektury.

· Deset let po otevření budovy a jejího provozu, přicházejí tvůrci snímku včele s režisérem Jiřím Koutem s myšlenkou natočit o této budově film.

· Vzniká film s názvem Trochu poučnej barák zkoumající tedy stavbu s dostatečným časovým odstupem, po utišení emocí pro i proti.

· Cílem je vidět budovu očima uvážlivě vybraných aktérů, kteří sami po svém, diváka budovou provázejí a častují ho přitom svými konkrétními osobními názory a zážitky.

· Premiéra filmu se konala symbolicky přímo v budově Fakulty architektury ČVUT v pražských Dejvicích dne 17. 1. 2022, v 18 hodin, a to v sále - Kotěra.

Divákův osobní dodatek

Autor těchto řádek je obdivovatelem střídmého a funkčního stylu tvorby paní architektky Šrámkové. Krátce po otevření, již fungující budovu, měl také možnost si sám detailně, celou, doslova od sklepa po střechu, prohlédnout. A vnímal ji jako dokonale promyšlenou, účelnou, moderní a krásnou.

Možná to bylo tak trochu i pod vlivem názorů pana Doc. Ing. arch. Jana Štípka, někdejšího dlouholetého předsedy Komory architektů, s nímž se protínal především pracovně, coby redaktor, ale s nímž pak už trávil - spíše přátelsky - bezpočet pozoruhodných odpolední v původní, vedlejší, budově, potřebám fakulty naprosto nevyhovující, jež však byla Fakultě po jejím vzniku přisouzena. Naše hovory se samozřejmě zaobíraly – jak také jinak - především architekturou…

Potěšilo mě tedy, že podobně jako já, hodnotí budovu paní Šrámkové i drtivá většina protagonistů filmu, v čele s panem prof. Ing. arch Ladislavem Lábusem (dalšími jsou např. Miroslav Šik, Tomáš Hradečný či Vojtěch Sosna). Ladislav Lábus dnes dokonce působí v tom „Trochu poučnym baráku“ v roli Děkana fakulty architektury.

Vyjma jedné aktérky, zástupkyně studentstva, jenž postrádala společenské prostory, pro neformální shromažďování studentstva a měla i výhrady k prosklené části vstupní haly, protože neumožňuje volný prostup do veřejného prostoru k volnočasovým aktivitám studentů. No, až na tyto výhrady, vyznívá budova jako mimořádně moderní a plně vyhovující svému účelu a opravdu i jako učebnice základů a principů architektury. Proto i ten název snímku – Trochu poučnej barák.

Text: Richard Koníček

Foto: Radek Úlehla