Veronika Holcová, Sandra Vásquez de la Horra, Klara Kristalova: Pandora’s Vox aneb 3 autorky, 4 způsoby vyjádření, 2 patra výstavy a 1 téma žena
Galerie hlavního města Prahy/ Colloredo-Mansfeldský palác
15. 7. – 1. 11. 2015
Galerie hl. města Prahy nás 14. 7. 2015 pozvala na zahájení unikátní výstavy, konané ve specifických podmínkách relativně nové výstavní prostory GHMP, do Colloredo–Mansfeldského paláce. Výstava byla pojmenována Pandora’s Vox a podtitulem jsou tři jména tří výtvarnic ze tří zemí. Jsou jimi Veronika Holcová, Sandra Vásquez de la Horra a Klara Kristalova.
Taková malá mírová dívčí válka
Colloredo–Mansfeldský palác je v držení Galerie hlavního města Prahy. Prodělal v dějinách řadu peripetií a v posledních letech, než ho získala GHMP, i značnou devastaci. Ne však úplnou zkázu, a tak v sobě snoubí jak zánik dávné noblesy, tak zbytky neidentických zásahů minulého režimu a ´neviditelné ruky trhu´. Touto mnohovrstevností je přímo předurčen k prezentacím, jež návštěníkovi nenechají oči a duši zavřenu. Dramaturgie GHMP také na takovéto výstavy sází a cílevědomě využívá neopakovatelných kontrastů z dialogů mezi moderním a k přemýšlení, nutícím uměním a zdevastovanými, leč o někdejší kráse a historii dosud vypovídajícími palácovými prostory.
V nejnovější výstavě Pandora´s Vox vsadila navíc GHMP na ženský pohled a připravila výstavu tří výtvarnic. Jde o osobnosti světové. I kurátorkami byly ženy, a protože na zahájení žádné z výstav nikdy nechybí ani ředitelka GHMP MGr. Magdalena Juříková, stejně tak jako tisková mluvčí GHMP Michaela Vrchotová, ocitli jsme se při úvodní tiskové konferenci tváří tvář sedmi (statečným) ženám. Byla si toho vědoma i Magdalena Juříková a své úvodní slovo zahájila ujištěním, že dnešní vláda žen není rozhodně žádným vzkazem feministkám. Ocenila práci všech zainteresovaných – žen – a vyslovila potěšení, že se nelehkou výstavu podařilo zorganizovat.
Za všechno může Veronika Holcová
Autorka koncepce a hlavní kurátorka výstavy, Tereza Zemánková, nám ve svém vstupu naznačila genezi celé výstavy. Dozvěděli jsme se, že zástupkyně naší země na výstavě Pandora´s Vox, známá a uznávaná česká výtvarnice Veronika Holcová (www.www-kulturaok-eu.cz o ní už psala – viz níže) byla příčinou vzniku. S druhou výtvarnicí, SandrouVásquez de la Horra, z Chile, se setkala a seznámila na společné výstavě nazvané podle jednoho z klíčových obrazů Veroniky Holcové, Lilith, v Curychu v roce 2013. Obě mladé ženy se tam dohodly, že uspořádají společnou výstavu v Praze, ale že ji musí doplnit ještě třetí autorka, která se věnuje především keramice.
Volba postupně padla na Klaru Kristalovou, původem z Česka, od dětství ale už naturalizovanou Švédku 
(www.www-kulturaok-eu.cz o ní už psala – viz níže). Důvodem byla opět zkušenost Veroniky Holcové, která práci sochařky Klary Kristal znala. Ale až na Klarině výstavě v pražské galerii Hunt Kastner se s ní domluvila. Výsledek této trojdohody lze tedy vidět nyní v Colloredo–Mansfeldském paláci.
Dvě patra plná tří odpovědí na jedny a ty samé otázky
Ke společné výstavě byl zvolen specifický prostor Colloredo–Mansfeldského paláce cíleně. Téma a v podstatě i výběr děl, trojpohledů na nejrůznější témata, byl dán naturelem výtvarnic. Šlo jen o to, zakomponovat díla do kontextu jednotlivých palácových sálů, četných místností a zákoutí. Architektkou výstavy se stala další žena – scénografka a kostýmní výtvarnice Diana Brabcová. A tak, 3. patro paláce – nazývané Piano Nobile – kde je zachováno mnohé z původního paláce, je prokomponováním děl 3 současných žen se zbytky dávné noblesy starobylého paláce. Některé artefakty se tak zrcadlí v zapuštěných a jako zázrakem dochovaných zrcadlech, hra světel či spíše příšeří akcentuje vystavené malby a duch doby tak prolíná s dušemi mladých žen.
Čtvrté patro paláce je již vzdáleno původní podobě, má více méně galerijní charakter, ale svou bohatou členitostí nabízí v jednotlivých – zde už ne sálech - ale místnostech či zákoutích možnost soustředit mnohem intimněji díla všech 3 autorek a z jejich dialogových výpovědí dát vzniknout jakémusi důvěrnému dívčímu šepotu.
Pár slov o autorkách - slovo dejme tiskové zprávě:
„Pandořin hlas“ je společnou metaforou pro tvorbu umělkyň, jejichž díla vypovídají o genderových stereotypech, potlačených traumatech, nenaplněných touhách a nutkavých představách, ale i o nesvobodě a nemožnosti vystoupit z kruhu, překročit vymezený rámec ženského osudu v dané kultuře.
Přestože každá z autorek vychází z jiného kulturního zázemí a z odlišných životních zkušeností, objevují se v jejich - převážně figurativní - tvorbě společné existenciální prvky. Všudypřítomná dramatičnost a snaha pomocí příběhu subjektivně reagovat na deformovanou společenskou realitu vychází mimo jiné ze silného pouta k mýtům a k literatuře.
Společná jsou rovněž obecná témata ženské identity – dětství, dospívání, sexualita, mateřství, ale i otázky stárnutí a smrti. Právě tyto motivy rámcově určily členění expozice v Colloredo-Mansfeldském paláci.
Mezi tvorbou vystavujících autorek existují navzdory odlišným východiskům i výtvarnému názoru velmi zřetelné paralely, které jsou dokladem univerzální povahy určitých životních zkušeností a jejich prožívání napříč geografickým a politickým dělením světa. S různou intenzitou, avšak podobně přesvědčivě se vyjadřují k sociální, genderové a rasové rovnoprávnosti, stejně jako k vlastním intimním prožitkům a vzpomínkám. Časté metamorfózy lidské postavy do zvířecí či rostlinné podoby s četnými ikonografickými odkazy umocňují ambivalentní vyznění děl, oscilujících, podle naturelu autorek, mezi komikou a tragikou.
Zatímco Sandra Vásquez de la Horra vkládá do svých sociálně zaměřených kreseb nezpochybnitelnou ironii a nadsázku, obrazy Veroniky Holcové i objekty Klary Kristalové (na foto v růžovém) reprezentují svá témata s až moralizující vážností, s jakou se setkáváme například v dílech dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena nebo v Kytici Karla Jaromíra Erbena.
Pandora’s Vox je první výstavou, propojující díla Veroniky Holcové, Klary Kristalové, představené již loni samostatnou výstavou v pražské soukromé galerii, a Sandry Vásquez de la Horra, která je na území České republiky prezentována vůbec poprvé.
Malá vsuvka o skrytém tématu výstavy - o převtělení hada z ráje
Zmíněná curyšská výstava Veroniky Holcové a Sandry Vásquez de la Horra,ve švycarském Curychu, nesla jméno jednoho z obrazů Veroniky Holcové - Lilith. Obraz najdeme i na této výstavě, v jednom ze sálků čtvrtého patra. Obraz jakoby předznamenával cosi velkého, nevysloveného, co se skrývá i v mysli všech tří umělkyň a do jisté míry i v myslích většiny návštěvnic a žen vůbec. Lilith představuje vtělení ženských démonů z mýtů starověké Mezopotámie a archetypální postavy židovské apokryfní mytologie – tedy převtělení hada z ráje. Lilith je tak symbolem ženské individuality a nezávislosti, a to je i stěžejní součástí výstavy, která ale nese název podle typologického protějšku, postavy z řecké mytologie, Pandory, považované za původkyni zla a utrpení ve světě.
Závěrem osobní ohlas pozorného diváka
Při vší úctě k dílům obou zahraničních autorek, výstavě vévodí práce Veroniky Holcové. Především jsou to její Deníkové záznamy (From The Diary), které provází prakticky celou výstavu a najdeme je v obou patrech a téměř ve všech sálech. Právem. Její výtvarné reflexivní básně reagují živelně a občas i živočišně na vše, s čím se v denním dění autorka setká. Jsou to její odpovědi na otázky, glosy, její, dalo by se říci - okamžitý blog. Díky tomu mohou jít do dialogu se vším, co Holcovou napadlo, napadá a k čemu se svými díly vyjádřily i obě další autorky. Holcová ale představuje i svá rozměrná plátna, hraničící snad až s niterní sci-fi a emotivně probouzející i naši vnitřní fantazii. (Vlčí slunce čiší až inverzním chladem a naopak Slunce, už jakoby samo zapalovalo lesní požár). Některé obrazy je třeba studovat jako třeba triptych olejů a akrylu na plátně - Tři krystaly z roku 2015 či Ležící Buddha z roku 2014. Jiné navozují příběh, třeba Ostrov z roku 2011, který je ostrovem nalezených ztracenců i ztracených nalezenců.
To kresby tužkou na papíře a vosk Sandry Vásquez de la Horra jsou skoro až dětsky ztvárněné (Žrout, Arcibiskup). Dospěle však zneklidňují a čerň prozrazuje, že zážitky, jež autorku potkaly (a poznamenaly) osobně i neosobně, či autenticky a aktuálně zprostředkované, přežívají i po létech kdesi v její mysli. Uvědomme si, že Sandra vyrůstala v Chile (!) a zažila temné dějinné zvraty po nástupu vojenské junty generála Pinochetta (!!), což musí nutně člověka poznamenat. Z jejích kreseb je však patrna vůle se s tím vypořádat (Rozkvetlá), zapudit zlé, co protnulo její život i život jejího okolí (Dáma všech záhad). Brání se tomu s humorem (Vládnu ti), nadsázkou (Z perel a bublin), ba až karikaturou (Slast na patře) či parafrází (Klouzající se duch).
Obě malířské polohy obou malířek dotahuje k vjemové kompletnosti sochařka, ale také malířka ze Švédska Klara Kristal. Je otázkou, co víc působí. Zda plastiky, kterých nabízí širokou škálu a jsou rozmístěny ve všech výstavních prostorách, či obrazy, jež mezi obrazy druhých dvou autorek, poznáme díky odlišnému kresebnému pojetí. Najdeme je převážně ve 3. patře. Obrazy Klary reagují také na témata sledovaná dalšími autorkami, ale - ať už jde o akvarely či častější kresby tuší, sochařské vidění a sochařská ruka je na nich, podobně jako u většiny malujících sochařů, znát. Na rozdíl od spoluvystavujících se vyjadřuje detailněji, věcněji a méně figurálně (Okvětní lístky, Závaží, Vzor).
Plastiky (glazovaná kamenina či glazovaný porcelán) Klary Kristalové oscilují od zdánlivých banalit, často až groteskních,vtipně a vskutku umělecky konkurující častým artefaktům do zahrádky (Černohlavá kytka) až po poetické sošky myšlenkově obohacující interiér při instalaci ve vhodném a kultivovaném bydlení (To co mě nese vzhůru, mě také drží zpátky nebo třeba půvabně něžné Milosrdné sestry).
Povahám věcnějším a faktografičtějším doporučujeme vzít k ruce rozkres instalací s popiskami.
Je k dispozici návštěvníkům. Obrazy ani plastiky nemají totiž popisky. Jen čísla, k nimž popisek najdeme v plánku. Snílkům, ale takový postup nedoporučujeme. Nechají se totiž unášet vjemem. Faktografii pak budou jenom zbytečně žmoulat v ruce.
110 00 Praha 1
Karlova ulice 189/2
Kurátorka výstavy a autorka koncepce: Terezie Zemánková
Spoluautorka koncepce: Monika Doležalová
Koordinátorka za GHMP: Jitka Hlaváčková
Grafické řešení: Marcela Vorlíčková, Petr Hrůza
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
Vzdělávací programy: Lucie Haškovcová, Markéta Slachová Goldová, Kateřina Prokopová
Další informace: www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/through-the-needle%c2%b4s-eye-as-a-frame-veronika-holcova-/
Doprovodný program:
Kurátorská prohlídka s Terezií Zemánkovou: úterý 11. 8. 2015 v 18.00 hodin
Autorská prohlídka s Veronikou Holcovou: středa 27. 8. 2015 v 18.00 hodin
Víkendové výtvarné workshopy nejen pro rodiny s dětmi
sobota 3. 10. 2015 v 13.00–18.00 hodin: Metamorfózy za zrcadlem
sobota 24. 10. 2015 v 13.00–18.00 hodin: Na dně Pandořiny skříňky
Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory:
neděle 8. 11. 2015 v15.00–18.00 hodin Autoportrét a identita
Podstatou výtvarných reakcí na výstavu bude zaměření na figurální náměty a osobní prožitkovou formu autoportrétu. Zásadními tématy se pro nás stanou sebereflexe, tělesnost, moment uvědomění si vlastní existence a proměny identity v různých fázích života. Prostřednictvím velkoformátového zrcadla a kresby na transparentní fólii vytvoříme záznam vlastní podoby. Díky imaginaci a vizuální deformaci se podoba vzniklých autoportrétů může přiblížit až k určité formě zvířecí či rostlinné metamorfózy nebo také k abstrakci. Výslednou kresbu bude možné ještě nejrůzněji dotvářet (formální a obsahové posuny, osobní odkazy, symboly, metafory, šifry, texty). Půjde tedy o určitou „interpretaci“ sebe sama. Kromě kresby a malby budeme vytvářet i 3D díla.
Víkendové programy vznikají jako součást oblíbeného cyklu „Tvořivé dialogy s uměním“ a jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných.
Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase.
Rezervace do 16.00 hodin předchozího dne (není podmínkou účasti).
Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Rezervace nutná
Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20 Kč
Kontakty: Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz, 606 612 987, 608 216 418
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková