Veronika Holcová: Divočina/ Wild Game aneb slzy radosti a smutku či ozdravující kresba
Galerie Villa Pellé - Praha
19. 7. – 22. 9. 2017
Na vernisáži nové (možno i prodejní) výstavy obrazů a kreseb Veroniky Holcové, jež byla osobně přítomna, nás z Galerie Villa Pellé přivítaly slovy, že je léto a že se setkáváme s autorkou, která od roku 2015 již v Česku nežije. Momentálně žije a tvoří v Kanadě a sem se navrací vzácně. A že jsou rády, že právě na letošní léto se jim podařilo připravit ve všech patrech Villy Pellé právě její výstavu. Výstava nabízí nejen srovnání tvorby z obou období, z doby ´pre-kanadské´ a ´kanadské´, ale i nové (velmi poetické) velkoformátové kresby s figurálními motivy.
„Veronika Holcová
je silná a odolná žena. Tvoří stále, vzdor všem událostem a životním peripetiím. A to je obdivuhodné. Jsme tak trochu i osobně rády proto, že jsme tu ve Ville Pellé tým žen a tato autorka k nám přišla a mezi nás zapadla. Takže nám tahle výstava přišla jako takové malé ženské spiknutí. Je nás tu několik a každá jsme si mezi autorčinými obrazy našly něco, co nás osobně oslovilo. Jako kdyby ten obraz byl vytvořen ze znalosti nás a našich typů. Věřím proto, že i všichni diváci, kteří se na její obrazy budou dívat, si tu najdou ten svůj obraz, ty své obrazy, které je osloví tak, jako oslovily nás.“
Dále jsme se při zahájení výstavy dozvěděli, že Veronika Holcová patří k našim výrazným autorům. Hlásí se k odkazu českého surrealismu, romantismu a symbolismu. Pracuje při všech životních změnách stejně a ty změny se do obrazů promítají, ale pořád je to Veronika Holcová. Autorka hledá a nachází vytrvale svou vlastní cestu. Má k tomu náležitou průpravu, ale i povahu.
Veronika Holcová (* 1973 v Praze)
- 1993 – 2000: studovala na AVU ve 4 rozdílných ateliérech: kresbu u Jitky Svobodové, malbu u Bedřicha Dlouhého, a pak u Vladimíra Skrepla a grafiku u Vladimíra Kokolii
- vše pak ve své tvorbě využívá a vše si přetavuje podle vlastního vyjádření (maluje a kreslí na papír, olej a akryl na plátně, tvoří si Deníkové záznamy - oleje na ručním papíře)
- 2000: absolvovala studijní pobyty v 2000 Egon Schiele Centre v Českém Krumlově
- 2002: absolvovala studijní pobyty a ve Schwellenmatteli v Bernu
- vystavuje od roku 1997
- od 2015 žije v Kanadě. I to se promítlo do její tvorby, ale nezměnilo to styl a vyjadřování Veroniky Holcové, naopak obohatilo
- má dvě děti - dceru a syna
Výstava má název Divočina.
Divočina jako životní změny,
divočina jako odraz prostředí, kde se nachází.
Všude se u ní prolínají postavy v prostoru a prostor postavami. A vždy je na konci nějaký End. Končící jednu etapu, jednu myšlenku, ale nekončící nic do budoucna.
Obrazy Veroniky Holcové je třeba vnímat nejen na první pohled. To vidíme krásné barevné pohodové kompozice. Je jim třeba věnovat i druhý pohled. Ten už není tak jednoduchý a poklidný. Je to jako se vším, co má dvě strany. Tu přivrácenou, ale i tu odvrácenou.
Sasanka/Anemond/2016/akryl a olej na plátně
(A že protože její obrazy jsou jako klenoty, jako vzácné kameny, byl Veronice Holcové na památku věnován drahokam, český achát z Českého ráje, aby nezapomněla, odkud přišla a kam se má vracet.)
Veronika Holcová nám prozradila, že se z Kanady vrací k nám už jen jednou za rok. „Jsem ráda, že se tu mohu setkat s přáteli a letos navíc, že jsem mohla uspořádat tuhle výstavu, zde ve Ville Pellé.“
„V Kanadě jsem objevila krásné světlo plné slunce, neskutečně čisté ovzduší, divoké scenérie, smysl pro prostor i mnohotvárnost počasí. Můj nový život v jiné zemi mě pochopitelně inspiruje stejně tak, jako velmi silné inuitské umění i současná kanadská scéna, kterou sleduji."
„Děkuji všem, kdo mi s výstavou pomohli, bez nich bych to nezvládla,
a zejména pak Kláře Voskovcové. Bez ní by nebylo nic.
K obrazům řeknu jen to, že jsou opravdu ještě české a že jsou tu i obrazy už kanadské. Poznáte to. A přimlouvám se, abyste se na ty obrazy dívali na každý co nejdéle. Dozvíte se z nich mnohem víc, než jen když je uvidíte a přejdete k dalšímu, “
řekla Veronika Holcová
Za velvyslanectví Kanady promluvila zástupkyně kanadské velvyslankyně, která se omluvila s tím, že je právě služebně v Kanadě. Zástupkyně vyslovila potěšení z her náhod, které ji osobně v souvislosti s tvorbou Veroniky Holcové potkaly.
Před rokem byla totiž na výstavě obrazů jedné malířky z Čech, jisté Veroniky Holcové. Konala se pod lákavým názvem: Sova, duše a srdce v Galerii Christopher Cutts v Torontu. Byla jejími obrazy nadšena, a protože to byly převážně obrazy z Česka, nahlédla něco málo i do tváře téhle země. A pak se dozvěděla, že bude pracovat na kanadském zastupitelství právě v České republice. A pak musela paní velvyslankyně odcestovat a ona je účastna zahájení výstavy oné Veroniky Holcové, která ji před rokem zaujala v Kanadě a poznává zde zem a krajinu, o níž viděla tehdy obrazy, a zde na výstavě zase vidí obrazy Veroniky Holcové z Kanady.
I když letos je to právě 75 let od navázání kulturní spolupráce mezi Kanadou a Českou republikou, a za tu dobu bylo akcí na toto téma nepřeberně, tak tahle výstava je tím asi vůbec nejzřetelnějším příkladem, jak může taková kulturní spolupráce vypadat.
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková
Foto: © Ing. Olga Koníčková
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/through-the-needle%c2%b4s-eye-as-a-frame-veronika-holcova-/
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/smalt-art-vitkovice-2015-aneb-trochu-jine-umeni/