Veronika Drahotová: Space Flow aneb nechte proudy, ať vámi a s vámi proudí
Le Palais Art Hotel Prague - Praha
28. 9. - 4. 11. 2016
„Proudy lásku odnesou, do všech moří roznesou…“ zpívala ve své nejslavnější éře ikona naší populární písně, Marta Kubišová, v textu Zdeňka Rytíře k slavné písni Proudy. Z kontextu vyplynulo, že máme mít lásku v sobě, rozdávat ji a že ji pak proudy roznesou do všech stran, do moří i do příbytků, do duší, jež jsou ochotny a schopny ji přijímat. Téma aktuální, jak ve smutném konci zlatých let 60., tak i v nepřehledné době současna…
Space Flow Veroniky Drahotové
Angličtináři si jistě mohou vybrat z mnohovýznamového jazyka pro překlad do češtiny řadu jiných možností, ale po zhlédnutí výstavy Veroniky Drahotové, nazvané Space Flow, se nám na www.www-kulturaok-eu.cz přímo nabízel náš volný překlad - Plošné proudy.
Veronika Drahotová je mimořádná osobnost naší současné výtvarně činné generace. Její momentálně nejnovější výstava, na níž nás osobně pozvala, se koná v náležitě noblesním prostředí někdejší nádherné secesní, ale jinak ryze účelové, ba industriální budovy, v sedmihvězdičkovém hotelu Le Palais Art Hotel Prague. Ten se zase nalézá v romantickém a malebném koutě na pomezí Vinohrad a Nuslí, v ulici U Zvonařky.
Autorka zde, právě v tomto prostředí, namístě, které má svůj genius loci, atmosféru, vyzařující minulost i krásu, vystavila nejnovější práce. Práce, které také vyzařují a nevtíravě korespondují s atmosférou místa a prostor, jež jí nabídl současný luxusní, ale vkusný hotel.
Jak nám ještě před oficiálním zahájením výstavy vysvětlil její kurátor, PhDr. Michal Tošner, Ph.D., jenž měl posléze i zasvěcené úvodní slovo, výstava s Space Flow spojuje dva proudy autorčiny tvorby. Dva tematické proudy.
Výstava Space Flow je spojením dvou autorčiných projektů v jeden. Projektu Space Dust Lefovers z roku 2015 a Hyper Flow z roku letošního. A stačí přečíst názvy vystavených prací - Zbytky hvězdného prachu, Vnitřní prostor, Sediment, Zdi kolem hranic i Sdílení hranic – a zadívat se na mnohovýrazové obrazy, často nepravidelných tvarů, abychom se ocitli v proudech, jež z obrazů vyzařují a prostupují nás i naši mysl. A unáší nás kamsi do nekonečna, do abstraktna, jež ale není nepochopitelné, jen vyložitelné více způsoby a uvědomuje nás, že i my jsme jen součástí čehosi mimo nás, zrnkem prachu v nekonečnu. Ale není to tlak k malomyslnosti, k beznaději, marnosti naší existence, ale naopak k hrdosti, že právě my jsme tou její součástí. A to je povznášející, ne udupávající.
Díla s filozofickým přesahem
Veronika Drahotová (narodila se v Praze) je půvabná subtilní mladá dáma, vstřícná vůči všem a všemu, vlídná v jednání ke všem, bez výhrad. Ale stačí se zahledět do očí a jimi – oči jsou okny do duše – zahlédnete, že její duše, a tím pádem i její tvorba mají hluboké vnitřní zázemí a vysloveně (a cíleně) filozofický přesah.
Jak to charakterizoval PhDr. Michal Tošner, Ph.D, její „dvorní“ kurátor a letitý spolupracovník:
„Pohyb, cesty a toky autorčina vizuálního zkoumání se pohybují nejen od chaosu k řádu, od pravidel ke strategiím, od rozumu k citu, ale i mezi minulostí a přítomností. Autorka vyznačuje spojitost mezi lidským údělem a nekonečnem vesmíru. Lidské tělo a prostor kolem nás je z téže látky jako hvězdy. … Její tvorba vyznačuje otevřený prostor, v němž se můžeme nechat unášet proudy, které nás provádějí zvrásněnými krajinami, různými sférami (scapes), umožňuje nám vnímat sedimenty, momenty zastavení a kontemplace.… Spoje, hranice a pomezí mezi tělem, hmotou a prostorem se zhmotňují v jednotlivých uměleckých dílech…“
Ozvěny proměny
Obrazy Veroniky Drahotové na výstavě pod mnohovýznamovým pojmem Space Flow,nejsou jen solitéry. Ano, i tak mohou žít a působit. A fungují. Ale mají přesah. Lze je kupit, seskupit i přeskupit, lze je rovnat i jinak rozházet, a ony pak dohromady utvoří další dimenzi, další obraz, nový objekt, jiné vyzařování, nové proudění, proudění z jednotlivých ploch. A to se neruší, ale podporuje a vzájemně dotváří. Jak to ostatně řekl i kurátor Michal Tošner:
„Malby Veroniky Drahotové z posledních let vynikají plastičností a variabilností. Pokud ta díla přeskupíte, vzniká vždy nová vizuální návaznost a ta sebou přináší současně i proměnu původní atmosféry. Obraz jakožto pevný tvar v sobě najednou může obsáhnout i dynamiku.“
Mnohé obrazy Veroniky Drahotové proto (nebo díky tomu) mají nepravidelný tvar. Rám se totiž v jejím pojetí podřizuje dílu a ne naopak, jak je tomu v klasické malbě zvykem. Nemusí hledat nutně nějaký zlatý řez, proporce a vyváženost. To vše určuje dílo samo a rámař si s tím musí prostě poradit. Obrazy potom mohou svobodně vyzařovat, působit, vysílat své proudy, a dopadat v tom nejpřínosnějším slova smyslu na nás, diváky, kteří jsme už všedním životem a jeho rutinou, pozvolna měněni v sediment. Ne ale zkameněliny. Sedimenty, jež lze tím prouděním rozproudit, míchat a třeba i znovu nechat sednout, ale v trochu jiné, lepší kombinaci. Zůstávají v nás pak jako jakési ozvěny oné proměny.
Veronika Drahotová je bytostně vizuální umělkyně
Autorka se věnuje mnoha žánrům. Od objektů, světelných instalací (nezapomenuto je duhové nasvícení Pražského hradu), videa i fotografie, klasickou malbu, ale i abstrahující, experimentální malbu. Má za sebou stáž na prestižní San Francisco Art Institute v USA a studium ukončila v roce 2000 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Davida, což ji už samo o sobě řadí do jisté kategorie výtvarnické elity s přesahy nad rámec pouhé vizuální stránky.
Jak připomněl kurátor, je pozoruhodné, že při šíři způsobů vyjádření Drahotová vlastně neopouští vizuální identitu své tvorby, ať už jde o barevnost (metalické pigmenty, odstíny černé, odstíny bílé, opalické barvy, olivová, béžová), či kombinaci prostorové až reliéfní hmoty s geometrickými zásahy (jako když se střetne prvotní chaos se zásahy intelektu a civilizace).
Veronika Drahotová - multimediální umělkyně
Veronika Drahotová na sebe poprvé upozornila v roce 1998 zmíněným dílem “Vzdušné zámky”, instalací sponzorovanou nadací Soros Foundation, dosud takto nikým neopakovaného nasvícení Pražského hradu, jenž se oděl duhovou září.
A že z mimořádnosti neslevila, dokazuje to, že loni (2015) byla Veronika Drahotová vřazena do unikátní putovní výstavy Vienna for Art’s Sake (únor 2015, https://noever-design.com/vienna-for-arts-sake-archive-austria.html), představující přes100 autorů (včetně tak proslulých jako Frank Gehry či Zaha Hadid), která putuje Evropou i Spojenými státy.
Veronika Drahotová vyvinula i vlastní způsob malby, který nazývá „architektonickým přístupem k obrazu“. Spočívá v tom, že dvě plátna tvoří jeden obraz a jejich přetočením vznikají nové kompozice. Ať už se plátna horizontálně či vertikálně přemístí či vymění, případně vůči sobě pootočí o 90 stupňů, vznikají další, nenahodilé, a předem stanovené kompozice. Plátna lze pak aranžovat do nejrůznějších konfigurací a vytvářet z nich interaktivní panely jakési imaginární a neustále se proměňující krajiny.
K všestrannosti Veroniky Drahotové stojí za to ještě zmínit, že v roce 2002 založila tehdy ojedinělou pražskou galerii HOME a v roli ředitelky, zde dokázala za 2 roky připravit přes 10 výstav obdobně naladěných umělců z celé Evropy.
Vlastní tvorbu už Veronika Drahotová prezentovala na řadě vlastních výstav u nás i v zahraničí (USA, Japonsko, Evropa) a zúčastnila se také mnoha výstav kolektivních.
Náš web se s ní protnul vícekrát a informace o výstavách, kde jsme měli možnost spatřit její díla, vypovídají naše na www.www-kulturaok-eu.cz už publikované články:
120 00 Praha 2
U Zvonařky 1
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková