Verena Mermer: Autobus Ultima Speranza aneb když se bývalý Západ migrujícím pracovníkům domovem nikdy nestane …
Pražský literární dům autorů NJ/ Prager Literaturhaus - Praha
30. 7. 2019
Byli jsme pozváni Rakouským kulturním fórem a Rumunským institutem na autorské čtení a představení knihy rakouské autorky Vereny Mermer: Autobus Ultima Speranza, a to do Pražského literárního domu autorů německého jazyka, který jsme za www.www-kulturaok-eu.cz ještě nikdy nenavštívili. Můžeme říci, že prostředí místní knihovny je velmi inspirativní.
Autorské čtení se konalo v knihovně v rámci stipendia Pražského literárního domu ve spolupráci s Nezávislým literárním domem Dolní Rakousko a Rakouským kulturním fórem v Praze. Konsekutivní tlumočení bylo zajištěno.
Akci zahájil David Stecher, ředitel Pražského literárního domu autorů německého jazyka.
Verena Mermer, autorka své druhé knihy, byla osobně přítomna.
V červenci 2019 se stala stipendistkou Pražského literárního domu.
V románu Autobus Ultima Speranza se autorka věnuje aktuálním,
převážně sociálním tématům - v nočním autobuse
z Vídně do rumunské Kluže se potkávají lidé,
kteří se pohybují v šedé zóně evropského pracovního trhu.
Kniha podává nejen precizní obraz současného stavu Evropy,
ale je současně i její politickou analýzou.
Světle růžový dálkový autobus s nápisem SPERANZA (tak se jmenuje rumunská společnost,
vyrazí na prosincový večer na cestě Vídeň - Oradea - Cluj do Rumunska.
Noční plavba spojuje lidi, kteří tráví svůj život v šedých oblastech evropského trhu práce.
Jejich mzdy zajišťují existenci jejich rodin, jejich nepřítomnost způsobuje nové problémy.
Florin pracuje jako pomocník při sklizni, aby odešel do důchodu v Bukurešti.
Daiana
raději čistí soukromé domácnosti navzdory maturitě ve Vídni,
i když by mohla uklízet doma v Kluži nebo v Bukurešti,
protože měšťanské rodiny ve Vídni jsou k ní uctiví
a dovolí jí větší svobodu v rozhodování při úklidu
než snobské paničky z Maďarska, kterým nic není pochuti
nebo
novozbohatličtí staří mládenci z Rumunska.
Ioan,
jeden z řidičů autobusu SPERANZA
(tak se jmenuje rumunská společnost, pro kterou jezdí),
si pamatuje svůj první hraniční (životu nebezpečný) přechod.
(oficiální anotace)
Autorka nám přečetla empatické krátké portréty mzdových pracovníků (krátké fragmenty paměti, pozorování, monology nebo střepiny myšlenek), pomocí nichž nás seznámila s jejich životními příběhy, kdy mluví každý sám za sebe, takže si můžeme udělat docela solidní portrét toho, který se ve svém životním příběhu migrujícího pracovníka zpovídá. Verena Mermer, rakouská autorka, totiž v rumunské Kluži žila tři roky, a když román připravovala, vedla četné rozhovory s migrujícími pracovníky.
"Autobusové výlety vás činí náchylnými k flashbackům."
To je ústřední fráze v románu Vereny Mermerové ´Autobus Ultima Speranza´.
44 lidí - dva řidiči a 42 cestující -
nastoupí ve Vídni 22. prosince na autobus,
jedoucí do města Kluž, rumunského města,
které se jmenuje Kolozsvár v maďarštině
a
Klausen v němčině.
Noc,
kterou společně cestují,
je časem románového příběhu.
Téměř všichni mají delší zkušenosti s touto cestou,
s místy, krátkodobými pobyty ve staré rumunské vlasti
a prací na bývalém Západě,
kde se nikdy nestanou domorodci.
Jsou to téměř všichni migrující pracovníci.
Příběh například s Tudorem, který pracuje na jatkách v Německu. Jeho rodina v Rumunsku nemůže přežít, byl vybrán tudíž Tudor, aby vydělal peníze v zahraničí. Jeho situace je popsána následovně:
Nyní ví, že si pokaždé, když se sám přesvědčuje, že lže: „Dokážu to vydržet.“ Ale otázku, zda bude moci stále pracovat, nebo zda je to pro něj příliš mnoho, si klást nemůže. Musí být schopen porazit a rozebrat maso na jatkách dvanáct hodin za pracovní den. Musí spát v noci se třemi dalšími v místnosti a s myšlenkami na svou rodinu, které ho nenechají odpočívat. Jak cestovat domů aspoň dvakrát ročně, aniž by vás vyhodili?!
Migrující pracovníci mají často děti, které zůstaly ve vlasti, a tak všichni trpí vzájemným odloučením. Otcové či matky museli odejít za prací; a dobrovolně, nebo z žízně po dobrodružství, nikdo a nikdo neodešel. A nikdo není spokojen s novou prací v cizině.
Jsou to moderní pracující otroci, o nichž to říká Verena Mermer. Často jsou v nelegálním zaměstnání, vždy jsou vykořisťováni, protože jsou závislí. Tento román je sondou pracovních podmínek a životních světů v době globalizace.
Popis těchto procesů je tak nezapomenutelný, je to důsledek dlouhého a přesného výzkumu, který autorka provedla, jakož i jednotlivých biografií migrujících pracovníků. V postavě Lisy také v románu napsala sebe a své vlastní zkušenosti.
Verena Mermer (* 1984)
- studovala germanistiku, romanistiku a indologii
- žije a pracuje jako autorka a literární vědkyně ve Vídni
- 2015 debutovala románem die stimme über den dächern
Titul: Autobus Ultima Speranza
Autorka: Verena Mermer
Původní datum publikování: 16. 10. 2018
Žánr: literární fikce
Vydavatelství: Residenz Verlag
Nominace: Cena Evropské unie za literaturu
Překlad materiálů, určených návštěvníkům při autorském čtení dne 30. 7. 2019: Michaela Škultéty
120 00 Praha
Ječná 11
Máme otevřeno: 10.30 - 16.30 hodin
Pražský literární dům autorů NJ (založen 2004)
- zakladatelé: Lenka Reinerová, Kurt Krolop a František Černý
- pořádají se zde literární a diskusní večery
- rezidenční stipendia |
- stipendien für einheimische Schriftsteller sowie
- literarische Residenzen für Autoren aus dem Ausland
- "Nikoliv kavárna nad Prahou, nýbrž literární dům pro zájemce a příznivce kdysi věhlasného pražského kruhu, který tvořili Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch a další zdejší autoři německého jazyka, a zároveň vhodné místo pro setkání přátel soudobé pražské literatury."
Lenka Reinerová o založení nadačního fondu
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, 1x foto Vereny Mermer© Björn Steinz