Veřejný prostor města Jeseník aneb ulice, domy, náměstí, obchody a památky…a další
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce, že tropy se budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Z našeho pobytu ve městě Jeseník, který jsme prožili loni, jsme už přinesli 16 článků. Dost či málo? Dost na týden pobytu. Málo na poznání všeho, co město, zejména lázeňské a rekreační, včetně nejbližšího okolí nabízí. I když se na řadě míst odvoláváme na naše přechozí články, abychom se neopakovali a neunavovali čtenáře webu, zaujalo nás moc témat, co stála za článek. Dnes se dovolíme věnovat otázce, proč a kdy je (či není) návštěvníku (každého) města v jeho ulicích milo. Rozhoduje atmosféra toho města. Působí na nás a zpestřuje pohyb. A je-li ta atmosféra pozitivní, nabízí-li město libé vjemy a nejen šedý stereotyp, cítíme se tam dobře a rádi se jím pohybujeme. Lidově řečeno, máme pořád nač koukat. A město Jeseník nám nabídlo moc příjemnou atmosféru a měli jsme pořád nač koukat, čeho si všímat a o čem přemýšlet. A - vlastně i teď už skoro rok po té - je stále o čem psát.
Lidová tvořivost
O atmosféře města rozhodují jak oficiální objekty - pomníky, parky, výzdoba, tak i to, co si kdo sám, pro potěchu k oficiálnímu doplní. Stačilo dívat se do zahrádek, rozhlížet po oknech a balkonech, jít parky a vnímat. Tu neumělé, tím osobnější ´graffiti´, tam drobné prvky v zahradě, onde třeba jen kytičky v rustikálním okně. Atmosféra je pak skvělá. A nálada vkročit jakbysmet. Projděme si tedy trasu, po níž jsme se - vyjma kopců - nejvíc pohybovali.
Smutnovníky
Jak jsme uvedli, náš přechodný přístav byl Penzion u Petra (viz.náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/). Už tam nás obklopila radost z milých detailů kolem. Žel hned naproti vjezdu je nenápadná odbočka k nějakému stavebnímu objektu z městské výpadovky na Lipovou Lázně. (viz.náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/).
A na předělu obou komunikací je mocný strom. Je jich dál směrem na Lipovou Lázně řada, ale ten největší nese smutné poselství. Je u něj ´smutnovník´, jak říkáme těm svépomocným památníčkům nehod s tragickým koncem. Je sice otázka, zda je to vhodné, je i otázka, komu to pomůže, ale je to i pochopitelné a vlastně přirozené. Tu se to stalo. Tady vzpomínejme. Ne tam, kam se pak ten nešťastník odebéře a kde spočívá.
Páv a berušky
Začátek smutný. Dál je to veselejší. Cestou k centru jsme potkali páva. Květinového. V místě zvaném V Oblouku. Souvisí s podobně květinovými beruškami, jež pro změnu oživují Masarykovo náměstí (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mesto-jesenik-aneb-bloumame-ulicemi-sbirame-informace-a-dojmy-ci-farmarske-trhy-take-potesily/). Zapátrali jsme, oč jde. Nám se páv a zejména berušky líbily. Ale jesenická veřejnost nebyla hned jednotná. Vzhledem k tomu, že se tam ale objevily v roce 2017 (k 750. výročí města) a my je obdivovali v roce 2019, zdá se, že ti, jimž se - jako nám - skulptury líbily, měli nakonec převahu a odpůrci si zvykli. Ač jeden z prvních výpadů zněl: „Vetřelci z vesmíru…“ Zjistili jsme i pár podrobností o nich. Základem berušek i páva je kovová konstrukce umožňující osázení květinami. Autory jsou Jesenické technické služby. Vysázené květiny jsou trvalky.
Voliéra s exotickými ptáčky
K potěše z toulek centrem Jeseníku připívá i Náměstí Svobody, které je oživené voliérou s exotickými ptáčky. I o tuto stále obklopenou zajímavost se zasloužilo 750 let města Jeseník. Po desítkách let tu lze zase obdivovat okrasné ptáčky. Voliéra tu byla do 80. let minulého století. Zanikla v 80. letech 20. století při přesunu autobusového nádraží do moderního terminálu (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jesenik-jako-krizovatka-aneb-od-ovciho-mostu-pres-moravskoslezsky-semmering-az-po-autobusovy-terminal/).
Náměstí Svobody tehdy doznalo i úprav. Jenže. Náměstí Svobody je rušný bod, což potvrzujeme a parčíkem uprostřed lidé probíhali. To chtěli iniciátoři nápadu změnit. A zdařilo se. Mnozí se teďalespoň chvíli u voliéry zastavují. My déle. A nebyla pro město nákladná. Úprava, instalace a projekt vyšel na pár set tisíc korun. Provoz a péči o ni obstarává Středisko volného času Duha. A co ta voliéra (průměr 8 metrů a výška 3 metry) skrývá? Či spíše, co odhaluje? Andulky, zebřičky a papoušky…
Pomník Česko-německého porozumění
Park na náměstí Svobody není sám o sobě - až na voliéru - výjimečný. Zdobí ho sice malá galerie kamenických prací, výtvorů z občasných sympozií, jež se tu konávají. Nás ale zaujal na jihozápadním rohu, skoro už mimo park, Pomník Česko-německého porozumění. Jak jsme vyčetli, stojí tu od roku 2006 jako připomínka 125. výročí vzniku Moravsko-slezského sudetského horského spolku, 1. turistické organizace v Jeseníkách (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky%3a-prameny-%c2%b4zive-vody%c2%b4-aneb-lekar-leci%2c-ale-uzdravuje-priroda%e2%80%a6/).
Jedná se o masivní blok kamene s kovovou pamětní deskou. Ale má svou minulost. Byl pomníkem Friedricha L. Jahna, zakladatele tělocvičného spolku Turnverein. A je to jeden z největších bludných balvanů, jež na Jesenicko dotlačil severský ledovec. Po roce 1945 na něm byla deska s českým lvem, a to na počest vzniku ČSR.
Bludný kámen
Zmínili jsme bludné kameny ve městě. Kromě toho shora uvedeného na pomník přetvořeného nás zaujal i jiný. Až do Jeseníku ho ve čtvrtohorách z jihozápadního Finska dotlačil pevninský ledovec. Váží 2,2 tuny a měří 130 x 125 x 100 centimetrů. Je umístěn na Zámeckém náměstí, v parku, před vchodem do Vodní tvrze (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vodni-tvrz-jesenik-aneb-expozice-carodejnicke-procesy-na-jesenicku-ci-o-nejtemnejsi-historii-na-morave/).
Geologická expozice
A ještě pár slov k prehistorickým památkám města Jeseník. Nelze nezmínit Geologický park. Přesněji, parky. I když jsme osobně navštívili v Jeseníku jeden, jsou na území města ještě tři další. Ten, co jsme objevili my, je mimo jiné i jednou z upoutávek na Vodní tvrz, v níž sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka a v něm z Javorníku přenesená a zachráněná sbírka geologických exponátů Jesenicka, zde má od roku 1988 stálou expozici. Pokračováním ´Vnitřní stálé geologické expozice´ je Venkovní geoexpozice u Tvrze. Vystavené kameny dokládají specifika vývoje Jesenicka. Spravuje je Lesní správa Jeseník. Další geoexpozice jsou U Jesenického gymnázia, před Lesní správou a tvoří ji i Geologický chodník.
´Naši´ expozici rozmístěnou na travnaté loučce tvoří 30 kamenů, zastupujících geologicky region Jesenicka, sestávající ze tří pohoří (Hrubý Jeseník, Rychlebské hory a Zlatohorská vrchovina.). Každý z kamenů má svou ´jmenovku´ s názvem horniny a lokací, kde byl objeven.
Též odraz historie, leč smutnější a hlavně - výrazně mladší
Pamětní deska kapitána Marka Mefodjeviče Fedorčenka nám na severní straně Hotelu Krone (Koruna) - dnes Jeseník, neunikla. Dokládá, že se ani městu Jeseník nevyhnuly oběti posledních okamžiků 2. sv. války na straně osvoboditelů. Pamětní desku Fedorčenkovi vytvořila Jana Medová v roce 2006. V příspěvku Romana Janase čteme, že do města (8. 5. 1945 ) pronikly předsunuté hlídky Rudé armády. Od Mikulovic a Rejvízu. V jedné z nich byl Fedorčenko. Vypátral to pan Janas v roce 1963. Fedorčenko zde padl jako jediný při osvobozovacích bojích
(https://www.cves.cz/diskuze/index.asp?r=1215&k=2592&vlakno=275).
Věřme, že momentální kotrmelce některých politiků v Praze (socha maršála Koněva a jiné) nejsou tak nakažlivé jako letošní Covid19, a že se v Jeseníku někdo nevzbudí a nebude také ´řešit´ minulé již dějiny.
Kropítko
Když je hic, touží člověk po osvěžení. Vzpomínáme na mlžítka, jež jsme potkávali na rozpálených náměstích za pobytu v Bratislavě. Praha - žel - nic takového nenabízí. Zde většinou i v letním parnu nefungují ani fontány. A přitom se od nich šíří příjemné osvěžení, a když zafouká příznivý vítr, a našinec je-li na správné straně zdroje, ovane ho vlhký opar. Nezleje ho, ale jemně pocukruje krupičkami vláhy. Ani v Jeseníku jsme sice mlžítka jako v Bratislavě neobjevili, ale vodních zdrojů - a plně funkčních zde - pomineme-li prameny místní živé vody (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky%3a-prameny-%c2%b4zive-vody%c2%b4-aneb-lekar-leci%2c-ale-uzdravuje-priroda%e2%80%a6/) bylo dost. A že je lepší než nic třeba a i kropítko, jaké jsme si s gustem užili a vyfotili. Jen jsme už nezjistili kde. Určitě někde kolem centra to bylo…
Dvě kašny na náměstí
Asi významnější z nich stojí přímo před radnicí. Kašna V. Priessnitze. Pocta nejvýznamnějšímu rodáku města. Tvoří ji vodotrysky a bronzové plastiky zvířátek od J. Plieštíka. Zpříjemňuje pobyt hostům i místním. Nachází se tam od roku 2010. Vyčetli jsme, že na jejím místě stávala kašna se jménem maďarského barona Wesselényiho, který ji městu věnoval v roce 1840.
O druhé kašně na Masarykově náměstí, jež je na opačné straně, za radnicí, jsme zjistili jen, že pochází ze 70. let 20. století a že je výsledkem přestavby původní kašny (dnes Neuburského pramene), později tzv. Riedlovy kašny. Rozhodně si tahle kruhová fontána se svou sousedkou ´od naproti´ nezadá.
A to je z našeho vnímání města Jeseník, co se veřejného prostoru týče, po týdenním pobytu, či spíše průletu městem, vše. Jasně, že jsme mnohé nespatřili, minuli, neobjevili, ale i to, co jsme zachytili, nám zbývá v paměti a vyvolává milé pocity nadšeného návštěvníka města.Tak zbývá jen jedna kapitola. Věnovaná Smetanovým sadům a Priessnitzovu pomníku. Ten jsme si nechali na závěr. Takže někdy příště ještě na skok do Smetanových sadů…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet