Úvod > Veřejný prostor CZ - Krajina města/Public space – Urban landscape aneb kdo všechno se může stát ´predátorem´ ve veřejném prostoru?!

Veřejný prostor CZ - Krajina města/Public space – Urban landscape aneb kdo všechno se může stát ´predátorem´ ve veřejném prostoru?!

06.11.2017 10:33

Galerie Jaroslava Fragnera – Praha

1. - 24. 11. 2017

Na vernisáži nové výstavy Veřejný prostor CZ/ Krajina města jsme zhlédli panelovou výstavu - výběr 60 mimořádných realizací v oblasti veřejného prostoru. Jde o projekty pro jednotlivá náměstí či parky až po rozsáhlé koncepty, které ovlivnily podobu nejen center měst za posledních 27 let z celé České republiky. Na projektu spolupracovaly Ústav dějin umění AV ČR, Galerie Jaroslava Fragnera a Galerie Architektury Brno. Součástí výstavy je také prezentace o pražských veřejných prostranstvích, kterou pro přízemní výstavní prostor GJF vytvořil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

Výstavu zahájili kurátoři výstavy slovy:

Veřejný prostor města, to je soubor zahrnující kulturní tvář města, jeho sociální atraktivitu, trendy současnosti, případné zohlednění historických jader, kvalitní, odpovídající a bezpečné povrchy a přiměřený mobiliář.

Veřejný prostor města jsou ale také jeho parky. U nás se v současné době značně rekonstruují, což je chvályhodné, ale z 80 – 90 % jsou prováděny za peníze EU, což nesvědčí o našem dobrém vztahu k tomuto veřejnému prostoru. Dá se domyslet, jak by parky vypadaly nebýt peněz z EU.

K veřejnému prostoru ale řadíme i citlivé konverze překonaných průmyslových ploch a zástaveb.

Veřejný prostor ovlivňují a často přímo přetvářejí podle svého také nejrůznější občanské iniciativy, které budují různá komunitní centra, zahrady apod.

A nakonec mají vliv na veřejný prostor i soukromé osoby a jejich zájmy kladné či záporné zájmy.

„V tomto prostoru je zakázáno kouřit, fotografovat,

jezdit na kolečkových bruslích,

vést politickou agitaci a vést protistátní řeči,

zpívat (ani státní hymnu), tančit,

zbůhzdarma bloumat,

lelkovat a jíst vlastní potraviny,

chytat motýly,

nenakupovat.

Hezký den vám přeje váš shopping mall.“

Péče o veřejný prostor by neměla být jen věcí centra. Pak to vede k tomu, že sídliště jsou odlidštěná a turisticky atraktivní historické části města se mění ve skanzeny.

Nejvýraznější a většinou i nejvíce devastující a potlačující vliv na veřejný prostor má doprava, a to především ta soukromá. Té se ale u nás dosud vychází vstříc, namísto toho, aby se upřednostňoval občan a jeho životní prostředí.

Veřejný prostor je totiž místem k setkávání a komunikaci. Místo, kde by město mělo respektovat své obyvatele jako lidi a lidé naopak zase respektovat své okolí a ostatní lidi.

Od nepaměti bývala takovým místem v každém městě a zabydlené lokalitě tržiště či veřejné studny. Zde se lidé setkávali, zde komunikovali, vyměňovali si zprávy a informace, zkušenosti a sdíleli své názory. Tady také probírali svět a život kolem nich.

Tím se utvářely i tolerantní a vstřícné mezilidské vztahy.

(zapsal Richard Koníček)

„Veřejný prostor se v posledních letech dostává na přední místa diskuzí o architektuře. Již se nejedná jen o téma expertů, ale i široké veřejnosti a politiků.

Pravidelná mezinárodní soutěž Evropská cena za městský veřejný prostor s následnou putovní výstavou vítězných realizací (organizuje ji Centrum pro současnou kulturu v Barceloně (CCCB); GJF uvedla v ČR již tři ročníky) ukazuje, že metropole jako Barcelona, Paříž, Kodaň, Lublaň, ale i řada menších evropských měst se věnuje péči o veřejné městské prostory a o jejich originální a přitom obyvatelné ztvárnění mimořádnou pozornost.

V mnoha směrech lze tento pozitivní obrat shledat i v českých a moravských městech. I u nás můžeme evidovat snahy o vysvobození městských veřejných prostorů zpod nadvlády automobilové dopravy a jejich návrat širším sociálním a relaxačním funkcím.

Mnohá – především historická – centra měst i venkovských sídel prošla v posledních dvou dekádách regenerací, jejíž součástí byla i kultivovaná úprava jejich hlavních náměstí a ulic.

K zajímavým počinům je třeba přičíst i méně tradiční formy veřejných prostorů, prostor pro nové formy sportovních aktivit, za pozornost ale stojí i různé umělecké nebo občanské aktivity, které jsou sice jen dočasné povahy, ale mohou působit,“

uvedl téma jeden z kurátorů Petr Kratochvíl

„Výstava může tedy představit již široké spektrum dobrých realizací a aktivit.

Nechce však být jen reprezentativní přehlídkou pozitivních příkladů.

Chce upozornit i na základní problémy, které veřejné prostory našich sídel ohrožují: jejich otevřenou či plíživou privatizaci a komercionalizaci; zanedbanost mnoha městských prostorů, které nestojí v centru pozornosti nebo patří do sociálně okrajových oblastí; přetrvávající upřednostňování potřeb individuálního automobilismu aj.“

60 realizací z celé republiky jsme rozdělili do 6 kapitol:

rekonstrukce historických městských prostorů

nové veřejné prostory

komplexní přístup k veřejnému prostoru

parky

umělecká díla ve veřejném prostoru

aktivity

a je prezentováno formou výlepových plakátů,

instalaci doplnila rovněž videa prezentující aktivity sdružení a spolků,

které se výrazně podílejí na proměnách veřejných prostranství našich měst a obcí.

Prostor v přízemí GJF je věnován prezentaci koncepčního přístupu Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) k pražským veřejným prostranstvím. Návštěvníci budou moci nahlédnout do dílny Kanceláře veřejného prostoru a Kanceláře projektů a soutěží. Instalace představuje ucelený průřez jejich tvorbou – hotové i připravované koncepční studie, architektonické soutěže, metodické dokumenty a další aktivity. Bude zde představen i aktuální projekt Pražské židle & stolky, který jednoduchým způsobem oživuje pražská veřejná prostranství a zapojuje aktivní občany, spolky a instituce do spoluutváření příjemného a obytného města.

Výstavu doprovází venkovní site-specific instalace před galerií. Pouze v den zahájení to byl Červený koberec (Petr Kratochvíl), jehož plocha přibližně odpovídá velikosti jedné ze dvou ramp (cca 25 × 4 m), které mají být vykopány v dolní části Václavského náměstí k plánovaným podzemním garážím.

Dílo Predátor a plameňák (Pavel Karous, Jan Slovenčík) vědomě pracuje s plameňákem jako symbolem kýče v americké společnosti a ´predátora´ jako intervence ve veřejném prostoru. Název i dílo je reminiscencí projektu Vetřelci a volavky; je vyrobeno z ocelového plechu a epoxidu a přestříkáno výraznými nepatřičnými luminiscentními barvami. Socha vodního ptáka ve fontáně symbolizuje indiferentní výtvarné realizace v rámci státních zakázek (libreto Fauna a flóra) – dílo je tedy ironické a otevírá otázku, jak by mělo ve 21. století vypadat státní umění ve veřejném prostoru nebo v rámci architektury.

Kurátoři: Petr Kratochvíl, Dan Merta