Velkolepé muzeum/Das große Museum aneb vernisáže jsou již jen třešničkou na hotovém dortu
Na novinářské projekci nového rakouského filmu Velkolepé muzeum, který získal na MFF Berlín 2014 cenu Caligari Film Award, jsme zhlédli nejen velkolepé muzeum ve Vídni, ale i velkolepý filmový snímek. No, jak velkolepý? No, i když je to dokumentární film, jsme vtaženi do zákulisí Muzea dějin umění , do problémů těch nejméně známých oblastí restaurátorské práce, do přípravy budovy Muzea na novou výstavu i do vztahů mezi zaměstnanci muzea, mezi lidmi, kteří muzeem doslova žijí…
„Život mezi poklady jednoho z největších muzeí historie umění.”
Dokumentarista Johannes Holzhausen svým snímkem Velkolepé muzeum přinesl divákům neobyčejný, vtipný a důmyslný pohled do zákulisí jedné z největších a nejdůležitějších světoznámých kulturních institucí. Po 2 letech strávených v útrobách Muzea dějin umění ve Vídni přináší obraz každodenního života v muzeu a především sled mikrodramat jeho pracovníků – od generálního ředitele přes přepravce a kulturní historiky až po členy úklidové služby a všechny, kteří se podílejí na vytváření ideálního prostředí pro umění.
Jeden restaurátor zjistí, že Rubensův obraz byl několikrát přemalovaný, a druhý si při lepení modelů lodí rád zanadává. Pracovník z oddělení hostitelských služeb si myslí, že jeho tým není dostatečně začleněný do života v muzeu, a vedoucí úseku kolekcí brzy odejde do zaslouženého důchodu. Historik umění prožívá vzrušení a frustraci z probíhající aukce a finanční ředitel si myslí, že číslo 3 na propagačních materiálech působí agresivně.
Mozaika drobných příběhů muzejních pracovníků činí ze snímku více než jen obyčejný portrét veřejné kulturní instituce, která se snaží udržet si integritu balancováním mezi rozpočtovými problémy a konkurenčním tlakem. Vdechuje život do obrovských místností muzea a ve filmu vytváří atmosféru trpělivého zkoumání a restaurátorství nadčasových uměleckých předmětů. Holzhausenův snímek, se tak dotýká nejen otázky funkce umění ve společnosti či prezentace kulturního dědictví v současnosti, ale i témat kulturní identity a lidské pomíjivosti.
(oficiální anotace)
Film je oslavou i nekonečné trpělivosti restaurátorů
Snímek začíná prohlídkou zdevastované budovy Muzea dějin umění /Kunstkammer ve Vídni. Připravujeme velikou akci, která je určena mimo jiné i k poctě genealogie Habsburků. Jsme účastni nekonečného napětí těch, kdo vše připravují od nejvyšších míst až po kustody, protože všichni chtějí, aby v jejich ´branding´ muzeu při zahájení mimořádné výstavy, kterého se účastní i rakouská vláda, bylo vše o. k.
Připravujeme muzeum, které by mělo být stylové a dojmout návštěvníky. A jak to uděláme? Kromě pečlivého výběru ze sbírek promýšlíme, jak upoutat současné návštěvníky tak, aby s uspokojením vnímali středověké umění až do 19. století, ... například se rozhodneme instalovat do celého muzea nové umělecké, ale moderní lustry, umístíme a připravíme moderní skleněné vitríny, dokonale promýšlíme, jak k sobě vskutku monumentální obrazy ladí a nakonec my zaměstnanci v pozadí – my restaurátoři pečlivě každý sbírkový předmět pečlivě studujeme, počítáme např. oděvní moly na obrazových plátnech, či vybíráme brouky z barevných vrstev obrazů, leštíme zašlé povrchy vzácných předmětů, to vše děláme, aby sbírkové předměty ve svém konečném výsledku zářily (sbírka byla zavřena 10 let) a abychom prodloužili jejich životnost.
Nekonečné vzájemné debaty odborníků jsou nezbytností
Jsme účastni debat o novém logu Muzea dějin umění, které opatrně vytváříme tak, aby barva – nebarva loga nerušila …aby upoutala. Jsme dále účastni neustálých jednání, kdy nám docházejí peníze, kdy zesmutnime ze zprávy, že v sekundární části muzea máme uschováno ještě 1300 kusů, které vystavit stále nemůžeme. No, jak to dopadne, neřekneme, a tak doporučujeme snímek zhlédnout, pokud jsme milovníci umění…a vernisážoví nadšenci.
Země původu: Rakousko 2014
Titul: Velkolepé muzeum/The Great Museum
Originální název: Das große Museum
Režie a scénář: Johannes Holzhausen
Kamera: Joerg Burger, Attila Boa
Hudba: Andreas Hamza, Andreas Pils
Střih: Dieter Pichler
České titulky /německá verze
BRD, DVD
Stopáž: 94 minut
Žánr: dokumentární
Přístupnost: od 12 let
Premiéra v českých kinech: 4. 12. 2014
Distribuce a foto: Film Europe CZ
BRD, DVD
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková
Přečetli jsme v pražském Domě umění na Chvalech, kde je kromě výstavní síně restaurátorská dílna (Atelier Fiala).
Řemeslník nebo umělec?
- Pohlížíme-li na restaurátora jako na umělce, máme pravdu. Ovšem představíme-li si ho jako zručného řemeslníka…máme také pravdu. Tato profese propojuje umělecké cítění, znalosti historických stylů a řemeslný um tak jako málokterá jiná.
- Opravdu zkušený restaurátor dostal do vínku nemalý cit pro krásno a úctu nejen k ušlechtilému materiálu, se kterým pracuje, ale především autorovi, nebo chceme- li, ke stvořiteli restaurovaného artefaktu.Vždyť on se musí vcítit do té věci a kopírovat práci a úmysl několika desítek, ba i století, starý.
- Nezapomínejme na malířství, ten hrdý a dnes trochu opomíjený obor. Pamatujeme si ten obraz ze svého dětství, jak nás fascinovala dětsky modelovaná tvář hrdé dámy a ten psík, co ho drží v náručí vám připadal víc bílý, kdežto dnes je to aprikot a i ona dáma se tak nějak víc usmívala a její líčka byla panensky růžová a celý ten dojem podmalovávaly tóny odbíjení hodin v překrásném zlaceném rámu? Chceme tu atmosféru opět zažít? Restaurátor skutečně nevrátí zpět čas, ale můžeme zase nasát vůni čerstvého damarového laku a zaposlouchat se do melodie hracích hodin...