Velikonoce aneb zaslechli jsme už jaro i my? Tak neváhejme a pusťme je domů!
Velikonoční svátky slavíme věřící i nevěřící a každý jimi vítá a uctívá to, co považujeme za vhodné vítat a ctít. Někdo významnou událost z historie svého národa, jiný zázrak, další přicházející jaro a v něm věčný koloběh života.
Začalo to odchodem
Ač se říká, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, faktem je, že původně šlo o svátek židovský. Židé ho nazývali ´pésah´ a považovali za každoroční připomínku odchodu Hebrejců z Egypta. (Jednalo se o potomky 66 lidí, kteří do této země přišli v době neúrody v rodné zemi, na pozvání Josefa, syna Jákobova, a po 400 letech, kolem r. 1250 př. n. l., se stali faraonovi nebezpečnými.) Výraz ´pésah´znamená v překladu ´minutí´ či ´překročení´ a je upomínkou na 10. z egyptských ran, jimiž chtěl Bůh přimět panovníka, aby Hebrejce propustil. Zmíněná desátá rána znamenala zabití všech prvorozenců. Anděl - zhoubce, jenž měl trest boží vykonat, ušetřil jen ty děti Hebrejců, kteří veřeje dveří svých domů potřeli krví obětního beránka. Na oslavu události Židé v předvečer 14. dne měsíce nisan (jenž byl svého času 1. měsícem židovského kalendáře, odpovídal období březen-duben a měl 30 dní) pekli a jedli ročního beránka, chléb bez kvasu, byliny, pokrm z ořechů a ovoce a čtyři číše vína. Přitom naslouchali poučnému předčítání. Beránek byl připomínkou onoho ´překročení´ čili ušetření prvorozenců.
Zelený čtvrtek, Velký pátek…
Nekvašený chléb se stal symbolem spěšného odchodu z Egypta, kdy jejich předkové neměli čas čekat, až pečivo vykyne. Byliny představovaly hořkost poroby a pokrm z ořechů a ovoce měl připomínat hmoždíř užívaný při pracích uložených porobeným. Původně tyto svátky slavili křesťané společně s židy. Rozdíl byl pouze v tom, že si během nich připomínali Kristovy poslední chvíle před smrtí, jeho ukřižování a především zmrtvýchvstání. Květná neděle se tak stala oslavou jeho příjezdu na oslátku do Jeruzaléma, Zelený čtvrtek byl vzpomínkou na jeho poslední večeři s učedníky, pořádanou v předvečer židovských Velikonoc, a Velký pátek světili jako den ukřižování na Golgotě. Bílou sobotu označovali za den, kdy Ježíšovo tělo odpočívalo v hrobě, a noc mezi touto sobotou a Božím hodem velikonočním slavili jako dobu jeho vzkříšení. Bohoslužba ´Velké noci´ bývala nejvýznamnější chvílí křesťanských oslav Velikonoc, neboť se týkala vlastního smyslu Ježíšova utrpení. Vzhledem k závislosti na úplňku stanovujeme křesťanské Velikonoce v období mezi 22. březnem a 25. dubnem. Přesná doba oddělení židovských a křesťanských Velikonoc je různými zdroji uváděna rozdílně. Faktem zůstává, že k tomuto oddělení došlo uměle, a to na počátku našeho letopočtu. Letos slavíme Bílou středu 27. 3. 2013…Velikonočním pondělím končíme 1. dubna 2013 – na apríla.....
Vše má svoji příčinu
Velikonoce byly a jsou obdobím obdarovávání, jež mělo být kromě odpouštění dluhů či nevyžadování otrocké práce výrazem radosti nad Ježíšovým vzkříšením. Společně s přáními si lidé posílali dárky. K nim kromě jídel ( mazanců, beránků, vajíček nebo medových jidášků) patřilo především do karabáče spletené vrbové proutí či pomlázka. Té se říkalo též šlehačka, mrskačka, mrskouz, binovačka či dingus a lidé věřili, že dokáže "pomladit" neboli omladit jak lidi, tak zvířata. Proto se také poléváme vodou. Beránek se v souvislosti s Velikonocemi objevuje nejen u židů, ale i u křesťanů. Spojením Ježíše s výrazem ´beránek Boží´ si připomínáme fakt, že rozsudek smrti, jímž se obětoval za ostatní, přijal právě ve chvíli, kdy býval obětován židovský velikonoční beránek. S Velikonocemi souvisejí kočičky, přesněji svěcené kočičky. V Evropě jsme je zvolili za "posly jara", které nahrazující palmové ratolesti, jimiž byl Ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán. Podobné ´jarní poselství´ plnily i výhonky kopřiv, jahodníku a divoce rostoucích rostlin, které jsme přidávali do velikonočních nádivek.
Dejte vejce malovaný, nedáte-li…! 
O Velikonocích se my lidé, obdarováváme různými dárky. Darovat vajíčko, které od nepaměti bylo vzorem dokonalého tvaru, počátku života a vzniku světa, patří k pradávným pohanským rituálům. A vajíčko můžeme obarvit, polepit, odrátovat, omalovat či ozdobit mnoha jinými způsoby. Světoznámá je lidová tvořivost našich maléreček. Jejich kraslice vyžadují již určitou zručnost a jsou právem na našem trhu po celý rok obdivovány zahraničními návštěvníky. Velmi moderní a náročné bývá lepení slámy, korálky, blýskavých filtrů či barevných kousků vlny. Pro začátek je nutné mít několik vyfouknutých, nejlépe bílých, skořápek a potom fantazii meze neklademe.
Hrajeme si s vejci
Prastarý zvyk darovat vejce už nacházíme v pohanských rituálech. Možná ani nevíme, že jako první zavedli zvyk darování vajec Egypťané. Vejce bývala v době Velikonoc i součástí dnes již zapomenutých her. Jednou z nich bylo v minulém století u nás velmi rozšířené házení kudly na kudrnu a vejce. Kudrna byl míč z volských chlupů, jež kluci pečlivě střádali celou zimu. O Velikonocích pak soutěžili, čí nůž se zabodne blíže kudrny. Vítěz měl pak právo házet kudrnou na vejce (natvrdo uvařená) jako první. Vejce byla na trávníku rozestavěna do řady. Kdo jich zasáhl nejvíce, mohl jich také nejvíce sníst. Zbylá vejce hráči kutáleli ve vyryté drážce. Vyhrál ten, komu se vajíčko dokutálelo nejdále. S vejci se prováděly i závody v ťukání a sekání, jež trvaly tak dlouho, dokud se vejce nerozbilo. Například V. Kovařík ve své Staropražské romanci to popisuje takto: "Postavili jsme se dva proti sobě, každý s obarveným vajíčkem v ruce. Na znamení jsme ťukli špičkami obou vajec o sebe. Čí zůstalo neporušeno, vyhrál i to druhé. Bylo k tomu zapotřebí cviku a obratnosti, aby se vystihla správná síla úderu."
Vyzdobme si interiér
Velikonoční výzdoba interiéru už dávno nemusí vycházet pouze z lidových tradic a zvyklostí. Ano, kraslice, kočičky, jehnědy, beránek, dřevěná řehtačka, to vše jsou atributy Velikonoc. Ale moderní Velikonoce nejsou pouze o tom. Po letošní zimě toužíme vidět barvy. A tak, můžeme kromě sušených rostlin využít i rostliny čerstvě řezané. A kdo řekl, že musí být stále jen a jen v hliněných květináčích. Dobře fungují a výtvarně nesrovnatelně lépe vyhlížejí nejrůznější krabičky, akvária, skleněné roury, sklenice, bedýnky všech velikostí a průsvitné regály.
Na závěr ještě o zajíčkovi: Jak známo, velikonoční vajíčka nosí v mnoha zemích zajíček coby symbol zmíněného koloběhu života. Počátkem 90. let našeho století australská vláda rozhodla, že se musí odlišit od ostatních anglosaských zemí, v nichž vládne zaječí doručovatel, a tak zde začal vajíčka nosit hraboš Bilby.
Víme, že?
* první maxipomlázku vyrobil Jan Zbrojka ze Zajíčkova v roce 1992? Měřila 2,50 metru a je uložena v Pelhřimově v Muzeu rekordů a kuriozit ČR?
* dvacetimetrovou nastavovanou pomlázku upletl z 16 vrbových prutů Lukáš Stánek v Němčičkách na Břeclavsku?
* v roce 1997 vytvořil Robert Zauer z Teplic unikátní nenastavovanou pomlázku. Byla z osmi vrbových prutů a měřila 3,58 metru. Na jedno máchnutí s ní šlo "přetáhnout" až deset
dívek!
* velikonoční sedmidenní svátek je v judaismu spojen s předepsanými zvyky, které jsou některými ortodoxními skupinami ĺidí velmi přísně dodržovány. Například je zakázáno po celé svátky jíst kvašené a kysané pokrmy. ´Pésah´, který podle židovského kalendáře připadá na 15. až 22. den měsíce nisan, byl původně zemědělského charakteru a teprve později se stal svátkem náboženským.
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet