Vánoční výstava Ivy Hüttnerové aneb když na Chvalském zámku vládne stále vlídná nostalgie
Chvalský zámek - Praha 
21. 11. 2015 - 3. 1. 2016
Na Chvaly jsme chvály na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz už napěli dost a dost. A pořád to – jak se zdá – nestačí. A to vše díky vzácné vstřícnosti dobré duše ´zámecké paní´ ředitelky Alexandry Kohoutové a neutuchající invenci její i jejího týmu. Nelze říci, co může být snazší, zda připravovat zajímavé programy v průběhu celého roku, nebo volit vhodné téma k exponovanému času předvánočnímu, ba přímo adventnímu. Ale ve Chvalech se daří obojí.
Tradiční i netradiční adventní zklidnění
Nebojte se, ve Chvalech ani letos Vánoce nebudou bez tradičních atributů. Ty dodá v míře vrchovaté, romanticky situovaná sklepní výstava „Pohádková vánoční výstava ze dřeva a keramiky“, jež se koná až do 3. 1. 2016 (více viz.https://www.chvalskyzamek.cz/vystavy/).
Ale – upřímně – to je téma určené především dětem. My, dospělí to sice rádi vidíme, ale už to zas tak moc neprožíváme. Proto, rafinovaně volená dramaturgie, připravila - pro dospěláky –druhoplánově, ale klidně i pro naše děti či rovnou vnoučata, silnější kalibr – obrázky malířky, spisovatelky, herečky a téměř renesanční osobnosti Ivy Hüttnerové. A jak víme z vlastní zkušenosti (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/iva-huttnerova-obrazky-usmevne-aneb-vystavu-udelame-kvuli-predvanocnimu-setkani-se-s-prateli-/), tak Iva Hüttnerová připravit pohodovou, zklidňující ba přímo relaxační, takže vlastně správně adventní výstavu umí.
Přesně v duchu slov, jež nám - shodou okolností - o den později na téma adventu, sdělila představená Domova Sv. Karla Boromejského v Praze - Řepích, S. M. Konsoláta. (Byli jsme tam v tamním kostele sv. Rodiny na adventním koncertním provedení České mše vánoční od J. J. Ryby v podání Břevnovského chrámového sboru vedeném Adolfem Melicharem).
S. M. Konsoláta uvedla koncert tím, že jí vytkli, proč v rozporu s liturgií svolila provést ´Rybovku´ (tak tu mši označila) začátkem adventu. Matka představená ale odvětila, že advent není jen duchovní záležitost s danou časovou posloupností, ale prostor pro klidnou přípravu Vánoc, jejž bychom měli využít k zvolnění, zamyšlení, zklidnění a nepromarnit´jej běsněním příprav a shonem. Protože to, co se chystá v klidu a pohodě, dopadne dobře.
A přesně k tomu klidu a pohodě času adventu přispívá i výstava obrázků Ivy Hüttnerové.
Obrázky ze staré Prahy
Iva Hüttnerová - malířka patří do skupiny s jinými pohodovými nostalgiky, jako byli Kamil Lhoták, Josef Lada či je Adolf Born. Všichni se obracejí ke vzpomínkám, časům, jež byly. Vidí je klidnější, půvabnější, noblesnější, než jsou k naší škodě současné dny a život.
Nostalgie obrázků Ivy Hüttnerové nutí snít a vracet do starých dobrých časů. Ano, možná jsou trochu upravené přirozenou vlastností mysli: zlé zapomínat a dobré uchovávat. Vrací nás ale k touze lidí po chvíli – snové, kdy tíha všedních dnů mizí a klid prosakuje nitro jak hojivý krém. Alespoň na tu chvíli na Chvalském zámku. Jak se píše v anotaci výstavy:
„Výstava půvabných obrazů a obrázků s atmosférou z dob našich babiček…Užijte si adventní dobu v pohodě a klidu a nechte se hýčkat příjemnou klidnou atmosférou starých časů.“
A tak se tu setkáváme na Nových zámeckých schodech s malířem Janem Zrzavým v jeho typické čapce (autor těchto řádků ho tam osobně přesně takto potkával), s Janem Werichem na Kampě, ale i spoustou živnostníků, prodejců, kupců či jen klábosících lidiček v ulicích a podloubích domů, převážně s pejsky u nohou. Nakoukneme do prvorepublikových hanbinců, kavárniček i domácností. Iva Hüttnerová umí. Prý setoulává Prahou, najde nějaký kout, místo, zákoutí a domyslí si příběh, jenž pak domaluje. Díky za ty milé lidské příběhy.
Bonus nad jiné – beseda s Ivou Hütterovou
Když slavnostní zahájení, tak nejen prachobyčejné vysvětlování obrazů kurátorem, ale rovnou besedu s autorkou. Tak nějak se rozhodla Alexandra Kohoutová pojmout poslední velkou výstavu letošního roku na ´její´ Chvalské tvrzi. Sama se i ujala role moderátorky a spolubesedující. A stačilo nemnoho. Jen směrovat skvělou vypravěčku, živou, vitální ženskou, Ivu Hüttnerovou a o hodinovou zábavu bylo postaráno.
Ale dřív, než se daly obě dámy do řeči, nastoupil harmonikář a zanotoval pár – jak jinak – než klasických staropražských písniček. Mezi nimi nechyběla ani populární „Pepíčku, začni“, kterou tak ráda zpívávala nezapomenutelná Ljuba Hermanová.A pak už hovořila Iva Hüttnerová a historky ne sice staropražské, ale od srdce se střídaly.
Řeč se stočila na veleúspěšné představení Ivy Hüttnerové „Manželské štěstí“ z pera Jiřího Justa (mimochodem přítomného). Pak na jiné přeúspěšné představení (hrálo se 400 x) Hrabalových Postřižin, kde Hüttnerová ztvárnila bláznivého Pepína, výsostnou to filmovou roli Jaromíra Hanzlíka. Netradiční přestavení mělo takový úspěch, že se až dokonce říkalo, že Hüttnerka to hraje líp než Hanzlík. Ten se ale neurazil, a když se pak náhodně s Ivou Hüttnerovou setkal, okomentoval nonsensem: „To se ti to hraje, když máš prsa…!“
Probrali jsme i vztah Ivy Hüttnerové k moderním technologiím, od nichž zachovává zatvrzele odstup, ač ji život a realita nutí pracovat s internetem i mobilem. Pár jejích zkušeností nám bylo blízkých. A reakce jejích potomků a vnoučat známe sami dobře z vlastní zkušenosti.
Řeč se stočila i na malířské začátky Ivy Hüttnerové, jež se odehrály trochu z furiantství vůči hereckému kolegovi, Janu Kanyzovi, jenž už maloval. Iva si řekla „to přece svedu taky.“A tak, když se Kanyza s drzostí svého tehdejšího mládí pouštěl rovnou do velkých témat, jako třeba Poslední večeře Páně a podobně, Iva Hüttnerová to vzala už tehdy po svém. Namalovala také Krista, ale jak se mu z toho všeho, co se kolem děje, kouří z hlavy. Autorka se nám při té příležitosti vyznala, že malování je pro ni uvolnění a relax. Neboť, zatímco na jevišti je napětí, jak hra dopadne, zda to kolegům nezkazí a neotráví diváky, co za představení platili, u malování jí to je všechno fuk.
Maluje, co chce, jak chce, za sebe, pro sebe, a že se to někomu dokonce líbí, je samozřejmě příjemné, ale není to to rozhodující.
Značný prostor dostalo i vyprávění o víceletém natáčení nezapomenutelného „Domácího štěstí“ a o osobnostech, jež se v tom pořadu přestavily a s nimiž se Iva Hüttnerová ještě stačila setkat. Ve všech případech šlo totiž o osobnosti spojené s její milovanou 1. republikou.
Dozvěděli jsme
i to, kde Iva bere nápady. Prý je má v sobě. Vyrostla totiž u babičky v pavlačovém domě. Jinak ale studuje staré publikace, filmy, časopisy, pohlednice a vlastně ji inspiruje i vše, co sbírá, neboť, jak známo je i vášnivou sběratelkou starých věcí, pamatujících 1. republiku. V obrazech pak prý už jen zachytí pocity, jež při setkání s místy, věcmi či osobnostmi má. A hlavně – se raduje z maličkostí, všedností a dobrých lidí.
Radovali jsme se i my. A z besedy i výstavy odcházeli pozitivně naladěni, jak se dobré mysli dnes říká. V uších nám zněla slova a melodie staropražské písničky, v myslích předsevzetí, že se budeme na ten dnešní podivný svět raději víc dívat očima Ivy Hüttnerové.
A když jsme my spěli k autobusu, ona pořád ochotně a trpělivě podepisovala lačným posluchačům své knihy a kalendář svých obrazů…
Pepíčku, začni
Kdybyste lidičky to věděli,
jak já jsem na děvčata nesmělý.
Mně každá holka hezká dát sama musí znát,
že bych směl troufat si ji milovat.
A když chce víc, musí mně říct:
Pepíčku začni, mé srdce lační,
mé srdce touží si s tebou hrát.
Pepíčku zlatej, dyť nejsi svatej,
láska je lepší než celibát.
Ta chvilka už je, už je, už je, už je tu.
Pepíčku, zavři okno, stáhni roletu.
Pepíčku začni, mé srdce lační,
Pepíčku, ty jsi kluk akorát.
Leckdo má všelijaké koníčky.
Já zas mám ráda všecky Pepíčky.
Ať kluk je to jak hora, ať jako špuntíček,
ať má pleš, jen když je to Pepíček!
Ať nezná nic, stačí mu říct:
Pepíčku začni, mé srdce lační,
mé srdce touží si s tebou hrát.
Pepíčku zlatej, dyť nejsi svatej,
láska je lepší, než celibát.
Ta chvilka už je, už je, už je, už je tu.
Pepíčku, zavři okno, stáhni roletu.
Pepíčku začni, mé srdce lační,
Pepíčku, ty jsi kluk akorát.
Věřte mně, nerad přijdu do potu
v tanci šimi, charlestonu, foxtrotu.
Však děvčeti jak růže je těžko odolat,
když praví, abych s ní šel tancovat.
Když hezká líc mi přijde říct:
Pepíčku začni, mé srdce lační,
mé srdce touží si s tebou hrát.
Pepíčku zlatej, dyť nejsi svatej,
láska je lepší, než celibát.
Ta chvilka už je, už je, už je, už je tu.
Pepíčku, zavři okno, stáhni roletu.
Pepíčku začni, mé srdce lační,
Pepíčku, ty jsi kluk akorát…
193 21 Praha 9 – Horní Počernice
Chvalská tvrz 857
Tel.: 281 860 130
E-mail: infocentrum@chvalskyzamek.cz
Web: www.chvalskyzamek.cz
Doprovodné akce:
- 12. 12. 2015 od 10 do 17 hodin/Pohádková sobota na zámku se Zlatovláskou a vánočními tradicemi
- 13. 12. 2015 od 10 do 17 hodin/Pohádková neděle na zámku se skřítkem Matýskem a vánočními tradicemi
- 24. 12. 2015 od 14 do 16 hodin/ Živý betlém na zámku,
- 3. 1. 2016 od 14 do 16 hodin/ Zavírání Vánoc se třemi králi a živými velbloudy
Další o Ivě Hüttnerové najdete na:
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková