Vánoční koncert v Zrcadlové kapli Klementina aneb povznášejí úlet do nadoblačných výšin na tónech krásy hudby
Vánoční koncert
7. prosince v 19,00
Zrcadlová kaple v Klementinu
Pořádající:
Bulharský kulturní institut
Během adventu se koná mnoho nádherných koncertů. Tak mnoho, že hudbymilovný posluchač, toužící alespoň po malém odvátí od těch nehezkých zpráv všude kolem, které do nás nepřetržitě buší, neví kam dříve a který z koncertů vybrat. A přiznejme si, že rád na takový koncert zavítá i proto, že mu poskytne trochu nenápadný odstup od shonu, jaký si sami sobě v předvánočních přípravách bezhlavě ordinujeme.
Bulharský kulturní institut se - po čase kultuře a koncertům zvlášť značně nepřející - vrátil ke své oblíbené tradici a opět svůj tradiční Vánoční koncert pro pražské publikum uspořádal. K naší – ale nejen naší, neboť Zrcadlová kaple pražského Klementina byla zaplněna do posledního místa a ještě bylo nutné nějaké ty sedačky průběžně dodávat.
Ano, Bulharský kulturní institut si pro svůj koncert konaný pro pražské publikum a především příznivce BKI vybral nanejvýš skvostný prostor barokní Zrcadlové kaple Klementina.
Zdobný prostor s vynikající akustikou
Někdejší mariánská kaple vystavěná mezi roky 1722–1726 nemá jednoznačného autora. Odborníci přepokládají, že jde o dílo předního barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky nebo Kiliána Ignáce Dientzenhoferova. Prostor zkrášluje, ozvláštňuje a povyšuje, bohaté zdobení stěn zrcadly. Proto se vžil název Zrcadlová kaple. Pro koncerty a provozování hudby je ovšem rozhodující akustika. A tou Zrcadlová síň vniká. A tento klíčový aspekt se záhy po jejím dokončení rozšířil mezi hudebníky, kteří toužili rozeznít své nástroje a skladatelé slyšet své noty, na té nejvyšší úrovni.
Stačí uvést, že Zrcadlová kaple ohromila ve své době například skladatele nad jiné, W. A. Mozarta, jenž při její návštěvě neodolal a s nadšením jemu vlastním usedl k dokonale znějícím varhanám a vychutnával si jejich tóny v neplánovaném a čistě improvizovaném spontánním koncertě pro přítomné, avšak asi především pro jeho vlastní potěchu.
Po Mozartovi (a řadě dalších) sestry Panovovy…
Bulharsko – jak jsme se na vlastní uši přesvědčili – disponuje dvojicí, o které si troufáme tvrdit, že jde o zázračné houslové talenty.
Mladičké houslistky Ani (17) a Christina (14), známé i jako sestry Panovovy, Bulharky, které dosud studují (!) hudbu ve Vídni, nám předvedli neskonale obdivuhodný výkon.
Již úvodní skladba v podání starší z obou sester Ani, Koncert pro housle č. 1, Část 1. od Niccolo Paganiniho, byl dechberoucí.
Autor těchto řádek nemá ve zvyku předem studovat program. Rád se nechá unášet dojmem z koncertu a teprve po té, studuje co bylo na programu. Ale necítí se ani být odborníkem, snad jen poučeným posluchačem. Ovšem skladba hraná touto mladičkou dívenkou na začátek, byla přednesena s takovým nasazením a vehemencí, že – aniž by opravdu tušil – nabyl dojmu, že takhle musel hrát jedině sám Niccolo Paganini či Pablo Sarasate. Byl to jen impulzivní pocit, a až následný zvědavý náhled do programu, jeho dojem potvrdil. Niccolo Paganini. Pak už se sestry střídaly či hrály v duu až do konce. A „poučený posluchač“ měl pocit, že takovéhle výkony, hrané s takovou zdánlivou lehkostí, ještě nikdy neslyšel a že je tedy dosud značně nepoučený posluchač.
Co ještě prozradil play list sester Panovových?
Po Paganinim následovala stejně bravurní mini série pěti skladeb pro housle a klavír od Dmitrie Šostakoviče. To už se ale k Ani Panovové, připojila klavíristka Julia Balabičeva
z Kazachstánu. Zde lajk zhase obdivoval jemu až nepochopitelně dokonalou souhru, protože klavír v těchto Šostakovičových kompozicích vstupuje do motivu hraného houslemi jen přerušovaně a začátky jeho vstupů závisí na přesnosti výběru té správné noty dané skladby. Velmi zajímavě vyšel i Benátský karneval, op. 38 od H. W. Ernsta, v aranžmá pro dvoje housle, kde se ke své starší sestře připojila i čtrnáctiletá Chritina Panovova.
Vtipné aranžmá této skladby dívkám připravila Ana Savitska.
Z další skladby, byl zprvu autor těchto řádek zmaten. Nápěv ústřední sklady z opery Carmen, je chronicky znám, ale nějak se mu vždy ztratil a znovu vracel a tak to přece Georges Bizet nezkomponoval. Opětovný rychlý náhled do programu a – ano, jde o - Fantazie na Carmen, které vložil do not Franz Waxman.
V dalším koncertním čísle se angažovaly všechny tři vituozky, protože šlo o Divertimento pro dvoje housle a klavír Igora Frolova. Zde už autora řádek nefascinovaly dokonale načasované souzvuky houslí a klavíru, ale spíše vtip celé kompozice, kde ony dvoje housle, vedou společně zajímavý dialog a klavír, jako kdyby to jejich hudebně čisťounké konverzování doplňoval či vybízel k dalším tónům.
Norská mystika a jakási nostalgie tamních fjordů inspirovala – jak také jinak – norského skladatele, dirigenta a houslistu Johana Halvorsena, žijícího a komponujícího na přelomu 19. a 20. století a považovaného za pokračovatele romantismu Edvarda Griega.
Impozantní závěr celého koncertu patřil dílu nazvanému Passacaglie, op. 20, které je přetavením kompozice z pera Georga Friderica Händela, jenž svou skladbu složil téměř přesně o dvě staletí dříve, než se jí ujal, již v předchozí skladbě se prezentující Johan Halvorsen, a dotáhl ji k vysoce emotivnímu posluchačskému zážitku.
O sestrách Panovových…
· Ani a Christině Panovovým je 17 a 14 let a jsou juniorními studentkami ve třídě prof. Dory Schwarzbergové na Univerzitě hudby a múzických umění ve Vídni.
· Narodily se v Plovdivu.
· První tóny jejich nástrojů zazněly v Národní škole hudebního a tanečního umění Dobriho Petkova.
· Zde účinkovaly ve školním orchestru pod vedením dirigenta Plamena Parvanova od útlého dětství.
· Zákonitě pro tak talentované houslistky na sebe nedala dlouho čekat další vystoupení s jinými doprovodnými tělesy, jako jsou Vračanská filharmonie, Dortmundský komorní orchestr, Ruhrstadt orchestr, Komorním orchestrem Richarda Wagnera (Vídeň), orchestr Státní opery Plovdiv, Oděská filharmonie, Rozhlasový symfonický orchestr ORF (Rakousko).
· V roce 2019 debutovala tehdy ještě čtrnáctiletá Ani v roli sólistka v düsseldorfské Tonhalle
· V roce 2021, tehdy ještě třináctiletá Christina, pro změnu zazářila a zvítězila v soutěži Zlatá nota ve Vídni, vysílané Rakouskou veřejnoprávní televizí.
· Vystoupení obou sester zněla už v tu dobu běžně éterem v Bulharském národním rozhlasu, Rakouském rozhlase i Rakouské televize.
· Christina se letos stala finalistkou soutěže Arthur Grumiaux 2022 kde obdržela druhou cenu.
· Už v roce 2017 nahrály obě sestry společně své první propagační CD.
· Sestry Panovovy jsou laureátkami mnoha mezinárodních soutěží, zúčastnily se festivalů a koncertů v Rakousku, Německu, České republice, na Ukrajině i v Bulharsku.
· V roce 2015 se obě sestry zařadily mezi vůbec historicky nejmladší bulharské interprety, kteří vystoupili v bájné mecce hudby, v newyorské Carnegie Hall.
· Pro znalce houslí, dodejme, že Ani hraje na housle Gand & Bernardel, postavené v Paříži roku 1881 a Christina na housle Georg Klotz, postavené v Mittenwaldu roku 1797.
· Oba nástroje jim dal k dispozici Německý fond hudebních nástrojů prostřednictvím nadace Deutsche Stiftung Musikleben.
… a jejich skromné a empatické klavíristce
· Julia Balabičeva pochází z Almaty (Kazachstán, dříve Alma-Ata), kde studovala na tamní konzervatoři hru na klavír a varhany.
· Magisterské studium absolvovala nejprve v oboru klavírní komorní hudba u prof. Anthonyho Spiriho a v oboru klavírní sólo u Paola Alvarese na Hudební univerzitě v Kolíně nad Rýnem.
· později vystudovala ještě oboru duo s klavíristy u prof. Evgeny Sinaiski na Univerzitě v Essenu.
· Yuliya pravidelně koncertuje v různých formacích a na festivalech jako např. v Itálii Německu a Rakousku.
· Produkovala i vlastní sérii pořadů o vážné hudbě pro rozhlasovou stanici Classic v Kazachstánu
· V současné době je Yuliya hlavní lektorkou pro korepetitory na MDW (Universität für Musik und darstellende Kunst Wien) ve Vídni a také korepetitorkou na Haydnově konzervatoři v Eisenstadtu.
Závěrem
Dobrých koncertů není nikdy dost. Zejména v současném stavu světa, kdy se nám díky kouzlu hudby podaří jako kouzlem uniknout stresu a obavám, které nás častují jinak na každém kroku. Výběr – po té coronavirové – koncertní bídě, je už zase veliký. Není, ale od věci sledovat také v tomto směru u nás působí Kulturní střediska. I ony totiž nabízejí velice zajímavé programy a možnosti koncertů, kde se představují bez velkého humbuku i ty největší umělecká esa jejich mateřských zemí, Vřele můžeme doporučit.
Text: Richard Koníček
Foto: Bulharský kulturní institut
