Valdemar Sokol: Cesty aneb ´Smutné oči paní Toyen´
Nová síň - Praha
1. - 12. 3. 2017
Vernisáž nové prodejní výstavy ´Cesty´v Nové síni, retrospektivní výstavy deskových obrazů Valdemara Sokola, kdy Sokol na reliéfních podkladech někdy zakomponuje i dřevo, případně i jiný materiál, si nenechalo ujít plno návštěvníků.
Valdemar Sokl byl osobně přítomen. Sokol na svých reliéfních podkladech pracuje nejprve technikou perokresby, a teprve v poslední fázi používá lazurní barvy. Tím vlastně dochází k syntéze malířského, grafického a do určité míry i sochařského projevu. Podobně i ve své grafické tvorbě rád kombinuje techniku reliéfního slepotisku s dodatečným kolorováním.
Houslista a pedagog Alexander Shonert (* Sibiř) nám s nebývale velkým elánem zahrál na housle.
Vyznává toto životní krédo:
„Hra na housle je pouze jeden z prostředků k dosažení duchovní dokonalosti.
Je to filosofie a životní styl“.
A. Shonert je autorem originální výukové metody tzv. ´The Shonert Technique´,
která je založena na znalostech lidské psychologie, fyziologie a na práci s energií.
Kurátorka výstavy, usměvavá Viktorie Hradská (po hudební vložce) nás jako vždy také plná energie provedla (podle svých slov) na subjektivní prohlídku doslova dokola celé expozice, (kdy jsme se za ní otáčeli jako slunečnice za sluncem), protože všechny výstavní stěny jsou ´čelní´ a že se za to neomlouvá. Zdůraznila také, že důležitým prvkem Sokolových děl je světlo, které vychází z jeho obrazů, že Valdemar příliš nemaluje obličeje a že nejlepší náš dojem vznikne, až si výstavu prohlédneme v klidu sami. O Valdemarovi Sokolovi řekla, že je to malíř, který vidí, poslouchá, přemýšlí a reaguje.
Autor se snaží o vytvoření iluze prostoru,
do kterého by divák mohl vstoupit a ve kterém by se cítil dobře.
Ne náhodou je řada jeho obrazů inspirovaná hudbou
Valdemar Sokol (* 2. 3. 1939 - Praha)
- 1965 ukončil studium scénografie na loutkářské katedře DAMU
- od 1967 se věnuje volné malířské tvorbě
- ve spolupráci s architektem se podílel na řadě realizací pro různé podniky a ve společenských interiérech, naposledy pro svatební síň v Rakovníku
- od 70. let 20. století maluje hlavně deskové obrazy, vytvářené technikou, kterou sám během svého života vyvinul
- na reliéfních podkladech, do kterých někdy zakomponuje i dřevo případně i jiný materiál, pracuje nejprve technikou perokresby a teprve v poslední fázi používá lazurní barvy. Tím vlastně dochází k syntéze malířského, grafického a do určité míry i sochařského projevu. Podobně i ve své grafické tvorbě rád kombinuje techniku reliéfního slepotisku s dodatečným kolorováním
- od 1968 uspořádal 58 samostatných výstav v Praze, Brně, Štiříně, Úpici, Trutnově, Kostelci nad Černými lesy, Opavě, Teplicích, Příbrami, Františkových lázních, Poličce a Čáslavi Ve stejné době se zúčastnil i 112 kolektivních výstav v Čechách a po roce 1989 také ve Švédsku, Německu, Rakousku, Francii, Itálii, Portugalsku, USA, Kanadě, Mexiku a Brazílii
- řada autorových prací je v majetku různých podniků a institucí, v Národní galerii, Památníku národního písemnictví, Galerii B. Martinů v Poličce a soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí
- 1993 mu byla udělena cena Česko – Bavorského uměleckého spolku za tvůrčí uměleckou činnost
- 1995 mu byla udělena medaile Franze Kafky
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková